leden 2007

1. lednový turnaj

Zázraky se dějí

(Luboš X+Vencl)

            Nic bych teď nejraději chvilku nepsal, abych Vás nechal rozdýchat ten okamžik, jenž Vám jistě vyrazil dech. Ano. Na Poškoláckých stránkách se objevil nový komentář a ke všemu ještě aktuální. Asi bych se za sebe a celý výpočetní tým (=loni zejména Milan+já, letos zřejmě přibereme posily) měl omluvit všem, kteří zde v minulých měsících marně hledali nové komentáře. Chyba jest především na mé straně, neboť komentáře prostě nebyly (a nejsou). Na druhou stranu – přes září (a říjen) jsem horko těžko upachtil tři zbývající předprázdninové komentáře. Když jsme o nich nyní hovořili, proč je tam Milan nedal, pravil: „Já bych je tam klidně mohl dát…“ Za třemi tečkami pak nenásledovaly argumenty, výmluvy, či omluvy proč se tak nestalo. Prostě šlo jen o oznámení. Klidně je tam (totiž sem) dát může. Proč tak neučinil ale raději neřeším. Chtěl bych si totiž i v tomto roce uchovat duševní svěžest. S příchodem nového roku jsem musel přehodnotit své dosavadní zásady, které se v druhé půlce loňského roku střetly s tvrdou realitou. V tomto boji mé zásady sice obstály a nepodlehly, ale musely nabýt lehce jiné podoby. Dosud jsem ke komentářům přistupoval stylem: „Nový komentář napíšu, až když budu mít splacené všechny ostatní resty.“ Ovšem když se dostanete do velkého skluzu, z dotyčného turnaje si již mnoho nepamatujete, pak vlastně ani nevíte, kde máte partiáře, které se Vám nechce hledat, tak v takovém momentě jste sami sebou a svou leností tak zhnuseni, že nemáte chuť a sílu psát nějaké komentáře. Tak to raději odložíte. Tímto svým nezodpovědným přístupem jste ještě více zhnuseni, máte ještě méně chutí psát cokoli a opět to dále odkládáte. Jak spirála pokračuje dál asi popisovat nemusím. Krom toho jsem se v druhé půlce minulého roku potýkal s ještě jedním problémem, jímž byl nedostatek času. Když jsem nyní oznamoval, že času již budu míti dost a komentáře opět budou, neodpustil si Zdeněk Škvrna poznámku: „Už jsi konečně tu ženskou pustil k vodě?“ Pro jistotu jsem se přímé odpovědi vyhnul zopakováním konstatování, že: „jsem si teď už čas zorganizoval  lépe.“ Tím se to všechno vysvětlilo a už bych o tom nemluvil. Pro letošek jsem se tedy rozhodl psát aktuální komentáře vždy včas a třeba případně někdy zpětně doplnit staré restíky. Musím se pochlubit, že přijde mi totiž, že jsem takto elegantně vyřešil problémy s případným černým svědomím, že jsou (nebo spíš byly) někdy někde nějaké resty.

            Co se týče prvního letošního turnaje, tak před jeho začátkem se znenadání mezi námi zjevil – hádejte kdo – DORT. Ano, vážení. Nejstarší scrabblový spolek v republice (starší dokonce i než ČAS) se dožil již desátých narozenin, na což Milan a kuchařka Dáša nezapomněli, zatímco někteří další, například já ano. Když tedy víte, že se objevil dort, nebude pro Vás pravděpodobně příliš obtížné uhádnout, kdo si vylosoval BYE. Ano, byl to Milan. Já hloupý! Šel jsem losovat před ním, ale naprosto jsem nedomyslel důsledky toho, že když budu hrát a nelíznu si BYE, tak si jej neomylně vylosuje právě on. Podruhé však dnes musím vynést prozíravost jeho sestřičky. Přece jen jej zná ze všech nejlépe a tak mu uložila uchopit foťák a za žádnou cenu jej nepouštět z ruky. S foťákem se sice tedy vyřádil, ale alespoň nezapříčinil újmu na dortu.

            Z partií prvního kola stojí za zmínku skvělá stíhací jízda Mileny, které maměnka sice položila v druhém tahu bingo, ale pak se jen dívala, jak se její náskok pomaloučku, ale zato velice jistě ztenčuje a posléze se naopak navyšuje její ztráta. A pak zde mám ještě perličku ze své partie. Představte si tuto situaci. V druhém tahu z těch plív, které máte skládáte jakýchsi ušmudlaných 14 bodů (máte jich dohromady 32), dobíráte ještě větší humus, než jste položili a soupeřka, jíž to v prvních dvou tazích přišlo lehce nadprůměrně (má 44 bodů) Vám řekne: „To jste mi moc nepomohl,“ ale evidentně si umí pomoci sama a pokládá XU (30). Se svým hnusem hrajete senzačních 12 bodů, prohráváte o 30 a čujete trable. Po třech tazích se sice partie nerozhodují a máte spoustu zkušeností i času na to, abyste vše zvrátili, ale jste psychicky skleslí, soupeřka je na koni a navíc jde o Věru Voborovou, která sice mnohdy vysoko prohrává, ale pokud vycítí svou naději, tak se umí rvát jako lvice. Nehledě na to, že si jste vědomi toho, jak rádi by si Vás podali všichni ostatní, kdybyste fakt prohráli… Naštěstí se však projevil nedostatek soupeřčiných zkušeností. Místo aby si příliš nevšímala přišedšího žolíka, držela si svůj náskok a počkala si na úder jenž mi s pomocí žoldy zasadí, rozhodla se se slovem KAM(E)NNÝ na ruce dvakrát zapasovat. Když jsem pak navrch odehrál své bingo, bylo rozhodnuto. Věra Voborová se sice v partiích, v nichž větří šanci dokáže rvát velmi srdnatě, což už na vlastní kůži pocítili mnozí, ale v partiích, kde již nevěří, že má naději vše zabalí a šetří síly na další boje, čímž soupeřům dovoluje zaznamenat mnohdy velmi vysoké hodnoty jak ve skóre, tak v rozdílu, k čemuž nakonec došlo i vnaší partii. Přesto jsem po partii nabyl dojmu, že již mám dnes nejtěžší partii za sebou.

            Sotva jsem bez nejmenších problémů dotáhnul k vítězství rodinné derby s tatínkem (mimochodem – šlo o naši první letošní partii – nebýt Poškoláků, tak si spolu snad nezahrajem…), vydal jsem se na obhlídku po sále a mohl být svědkem strhujícího závěru partie Škvrna – Kuděj. Zdeněk Škvrna byl zrovna na tahu, prohrával o 15 bodů a na ruce měl žolíka. Osobně bych pravděpodobně hrál dál normálně s tím, že bych věřil, že v posledních tazích žolíka zužitkuji a zápas díky němu otočím. Zdeněk Škvrna se rozhodl pro jinou variantu a vyměnil. A vyměnil úspěšně a v následujícím tahu již poslal za Milanem SL(A)VÍKA (72). Tento však naneštěstí nebyl zlatým, ale spíš „trojským“. Milanovi tím totiž nahrál na čisté NENAVITO (68). Poslední písmeno, jež si Milan vytáhl, bylo Z. Muselo mu pořádně zatrnout, když se soupeř jal své slovo položit v místa, kde jej mohl udat. Avšak nakonec si Milan mohl oddechnout, Zdeněk Škvrna mu zavření nezkazil a Milan tedy zvítězil. Věře Voborové se osvědčilo vypuštění závěru partie se mnou a díky ušetřeným silám přehrála Sašu Šebestovou. Dáša porazila Milenu, na maminku zbyl jako soupeř DORT.

        Má partie s Milanem byla velice zajímavá. Tedy do čtvrtého tahu. Hledě v tahu druhém na přišedší grupu ŠŘVIIEP, usuzuji, že pohledu lahodící přechodníček –VŠI, -VŠE zřejmě nebude k mání, avšak vzápětí nalézám NEPŘIŠIV. Děse se, zdali mi soupeř mé bingo nezkazí hledím upřeně na nejopačnější kout desky. Milan však svou trojici písmen přemisťuje ve směr, jenž mě příliš netěší. Sláva! Hraje naštěstí jen MÝŤ (29). Začínám skládat své bingo a najednou si uvědomuji, že bude zečtyřnásobené. Mám 106 bodů. Nemám však křížek, který naopak získal Milan. Ve čtvrtém tahu navyšuji náskok slovem SORGEM (43). Milan se však nedává, kontruje a navyšuje své vedení v počtu křížků na 2:0. Během hry sice pokládá žolíkové bingo a druhý hlaďour mě navštěvuje až v poslední dobírce, ale i kdyby jej měl Milan, tak by nebylo o čem – pozice byla tou dobou již dost uzavřená. Stav partie D.Rusá – Venclová byl 206:206. Pak však Dáša přišla se svým dvojím úderem (Š)KODAMI (77) + USEŇ (44)  a rázem byl stav rodinných soubojů z tohoto kola 1:1. Saša Šebestová s přehledem porazila DORT.

        Poslední kolo začalo neskutešným a historickým citátem. Doufejme, že se navždy zapíše do Poškoláckých análů. Milena začínající v partii s Milanem vzala pytlík do ruky a se slovy: „Napřed si to musím zamíchat, nemůžu tam přece šáhnout jak debil,“ zamíchala stovkou písmenek. Když tak sleduji zápis partie, nemůžu si odpustit štiplavou poznámku, že tam asi jako debil šáhla, když hned v prvním tahu musela měnit J Naopak, jako debil se neprojevil Milan, který místo řečí jednal a hned ve třetím kole Mileně ukázal, že šahat on umí a hned jí odhalil oba své žolíky… Saše evidentně posilnění prospělo, neboť dokázala otočit partii s mou maměnkou i přes její HONÍVAT z druhého tahu. To derby obou Zdeňků se rozhodovalo až v úplném závěru. Ještě v devatenáctém tahu prohrával Škvrna o 30 bodů, avšak svým ZNÍŠ (49) partii dokonale otočil. Finále s Dášou bylo famózní. Na její NEPOHODu (74) z šestého tahu odpovídám svým TĚLU (37). Vzápětí odehrávám velice solidní zbavovačku BÝCI (22) a jelikož Dáša pasuje, je již stav 199:200. Před variantou „zdíčskou“ upřednostňuji variantu hráčskou a tak se pár vteřin po svém tahu dívám na Dášino MI(L)ENKO (69). Odehrávám tři třicítky v řadě a najednou prohrávám pouze o 8 bodů. Partii nakonec definitivně rozhoduje Dášin KÉP (8), kterým mi definitivně zabíjí zbavovačku dlouhého ypsilonu. Nádherná partie! A Dáša navíc potvrzuje svůj vzestup. Netroufnu si říct, že letos na mistrovství postoupí, ale vím jistě, že o postup bojovat bude. A klidně na něj dosáhnout může. Uvidíme.

        Začal nám tedy nový rok 007. Přejme si do něj ty nejdůležitější věci: zdraví, štěstí (na Titaniku byli všichni zdraví), pevnou ruku, ať udržíme pytlík, hbité prsty, ať nám mezi nimi nepropadávají písmenka a otevřenou mysl, ať nás ta naše skvělá hra pořád tak baví. X+

Poškolácká NEJ tohoto turnaje

 Položené padesátky a více ...

Vítězství ducha (nad hmotou)

(Luboš X+ Vencl)

            Přišel 23.leden, druhý letošní poškolácký turnaj a já si na něj přišel pro vítězství. Asi Vám nedokážu přesně vysvětlit, jak to myslím, ale zkusím to. Víte, v poslední době opravdu hodně čtu. Čtu různé zajímavé a velmi podnětné knihy. Obecně by se asi daly nazvat jako knihy osobního rozvoje. Jeden z důsledků této četby je to, že jsem uvěřil, že situace v níž se každý z nás právě ocitá je z velké části výsledkem našich myšlenek. Asi to zde nebudu rozvádět podrobněji, neboť by to bylo příliš nadlouho a kdybych zmínil jen něco, tak bych to vytrhával z kontextu, ale opravdu si za tím stojím. Už v duchu slyším desítky různých a přitom úplně stejných protiargumentů, že „i když třeba možná naše myšlenky a přístup něco ovlivňuje,“ tak spoustu náhod, událostí a věcí, které se udají, a které nás potkávají několikrát za den, ovlivnit možné není. Souhlasím. Částečně. Částečně podle mě je možné, abychom některé z nich ovlivnili, ale hlavně můžeme ovlivnit to, jak se postavíme k tomu, když se udají. Zkrátka a dobře: někteří z Vás možná „přišli zkusit vyhrát“, nebo „chtěli vyhrát“, „přišli udělar vše pro to, aby vyhráli“, ale já jsem si prostě přišel pro výhru. Pozor – to neznamená, že by mi šlo jen o výhru. Určitě ne, pořád je pro mě scrabble jen hra a hraju ho proto, abych se u něj bavil, ale přesto chci a budu vítězit.

            Turnaj jsme začali v devíti lidech. Zajímavě se vyvinulo již losování. Sedm lidí si vybralo a osudová byeovská „pětka“ byla ještě ve hře. Nelosovali již jen Milan a Jana Vacková. Milan se pak projevil jako pravý gentleman. Nejprve nechal Janu vylosovat a poté, když si BYE vytáhla právě ona, tak jej na sebe sám převzal. Jana si pak otevřela střelnici a Věru Voborovou rozstřílela rozdílem 199 bodů. Já jsem v rodinném derby s tatínkem začal přesvědčivě. Během čtyř tahů jsem si vybudoval 60 bodů náskoku, které jsem držel. Když se mi pak v desátém tahu sešlo v zásobníku 6 samohlásek, rozhodl jsem se pro výměnu čtyř. Přišly další čtyři. Jedna celkem pěkná. Vyměnil jsem již jen tři samohlásky a vyápětí pochopil, proč Milan nemění. Přišly další tři. Reálně jsem zvažoval třetí výměnu, ale vzhledem k tomu, že mi táta trošičku nahrál, tak jsem alespoň NĚCO (14) zahrál. Náskok se tedy rázem ztenčil na 30 bodů a schylovalo se ještě k zajímavému závěru. Naštěstí i táta byl donucen k výměně a po mých TÓRách (28) to už zase bylo o pohodových 60 bodů, které jsem již nepustil. Skvělý souboj byl k vidění na prvním stole. Vítězka minulého turnaje Dáša se zde střetla se Zdeňkem Škvrnou a po sedmi tazích prohrávala 99:165. Dvojíúderem STV(Ů)RKA!!!! (78) + OPAŘ (48) se dostala do 20tibodového náskoku, s nímž šla i do závěru partie. Ten však měl být maximálně dramatický. S žolíkem na ruce se jal Zdeněk Škvrna skóre otočit. Žel, pytlík jej zklamal a rozdíl 20 bodů zůstal až do konce. Ale zřejmě vyhrála Dáša zaslouženě. Dát žolíka za Ů a vymyslet STVŮRKU – to může napadnout jen Rusou! Nejzajímavější souboj však nabídla partie Šebestová-Venclová. Maminka vcházela do závěru s příjemným náskokem 25 bodů. Už úvod byl pěkně divoký. Saša začala bingem PECNOVÝ (86) z těžko pochopitelných pohnutek se však nerozhodla zdvojnásobit Ý, alebrž začít slovo od růžového políčka a skončit pole před trojnásobkem. Snad šlo o projev naprosto nevídaného a velkorysého hráčství, k němuž by se neodhodlal snad ani Míša Sikora. Prostě vytáhnu M já a nebo ty. Vždyť o co jde? A tak maminčina odpověď zněla MAŘTE (69). První opravdu rozhodující moment pak nastal, když chvíli před koncem přiložila Saša k položenému žolíkovi za písmeno R slovo ČP(R)VÉ domnívajíc se, že žolík jest za A. Maminka však neprotestovala a možná právě zde si partii prohrála. Na ruce totiž držela X, které již nebylo možné udat. Pokračování si jistě domyslíte. Stav před odečtením 309:328. Stav po odečtení: 319:318.

            Venclovsko-učitelská odveta se konala na posledním stole, kde se tatínek utkal s právě přišedší paní učitelkou Bělohubou. A odveta se zdařila a konala se podle téže šablony. V devatenáctém tahu vede paní učitelka 324:309, avšak své Ď již neudá. Tatínek si pozavírá a stav před odečtem je 324:322, po něm pak 316:330. Repríza minulého finále mezi mnou a Dášou začala stylově. Znaje Dášin vztah k začínání, rozhoduji se pro tzv. Sikorovo zahájení a měním jedno písmeno a takticky nechávám začínat Dášu, která vždy hraje raději až jako druhá. V první chvíli by se tento manévr mohl jevit, jako chyba, neboť Dáša výjimečně možnost hru otevřít využívá dokonale: VLAJKÁM (74)! Avšak má odpověď je stejně rázná. Zečtyřnásobené DOMLÁCEN (94). Nevýhodou tohoto začátku bylo, že všechny zajímavé momenty se již udály a zbytek partie nebyl příliš zajímavý. Mě se v jejím průběhu dařilo lépe a vrátil jsem tak Dáše týden starou porážku. Jana rozstřílela po Věře Voborové i paní učitelku. Pana Škvrnu začal pronásledovat vtíravý poci deja vu. Stejně jako v minulém turnaji potkal v kole prvním Dášu a po prohře s ní narazil v kole druhém pro změnu na jejího bratříčka. Pokud se Vám toto stane druhý turnaj v řadě, pak rozhodně není možné hovořit o přízni paní Štěstěny. Nicméně Zdeněk Škvrna je hráč a rozhodně nemínil dát svou kůži lacino. Chvíli před koncem vede Milan 339:261 a je na tahu. Před slovo ČISTÍME odehrává písmena ZNE, připisuje si 48 bodů a vytahuje písmena ÓŘJ. Soupeř pak skládá VY(H)OŘELI (86), zavírá, přičítá Milanových 20 bodů a málo vídaným způsobem vítězí 367:363.

            O přestávce po druhém kole získal tatínek skvělým taktickým manévrem čas na svou „rauchpauzu“. Jsa dnešním oslavencem nezůstal, aby nabízel bonboniéru ostatním, nýbrž pověřil tímto maměnku. Než bonboniéru nalezla a se svým bolavým kolenem zvládla obejít všechny přítomné, tak si taťulda stihnul svého práska. Velmi dobře to vymyslel, všechna čest. Uvědomiv si, že hraje s dnešním oslavencem, rozhodl se Milan tatínka podarovat a nadělil mu k svátku pětikilo. Zdeněk Škvrna tento den neslaví, a tak od Saši nic nedostal, naopak jí nadělil více než stobodový nášup. Jak probíhala má partie s Janou není vcelku příliš podstatné. Podstatné je, že jsem bez ohledu na aktuální stav skóre, či pytlíku, šel přímo za vítězstvím v turnaji. Byl jsem si jím naprosto jistý. Vlastně jsem místy nechápal, jak může Jana mít sílu k boji, když já prostě mířím k vítězství. Až později mi došlo, že to asi neví. Tentýž pocit mě ostatně pronásledoval i později v několika partiích na herně. Šel jsem za tou výhrou a mnohdy se divil, že to soupeři nevzdávají předčasně, nebo že se tak drží. Opět to bylo tím, že můj jasný cíl neznali. Přesto však drtivou většinou neuspěli. Stejně jako Jana.

            Vyhráno však ještě nebylo. Ve hře o první místo jsme stále byli tři. Milan s Janou sice bod ztráceli, ale díky vysokým výhrám měli hodně vysoký TurČAS. Dáša se po prohře se mnou v druhém kole zahojila na obou mých rodičích a vítězstvím nad tatínkem si zajistila bronzovou medaili. Velmi vyrovnaný souboj se udál mezi Sašou a Věrou Voborovou. Ta měla výrazně lepší nástup i kvalitnější finiš, avšak v prostřední části hry se jí nedařilo a tam ztratila vlastně celou partii, ač v závěru snížila rozdíl na pouhých 6 bodů. Jana pokračovala v kanonádě z prvních dvou kol a rozsekala Zdeňka Škvrnu 410:198. Má partie s Milanem byla bez ohledu na můj jednobodový náskok přímým bojem o vítězství (ačkoli z bitky dvou, se jako třetí vzadu mohla smát i Jana). Těžko říct, zda Milan na rozdíl od Jany ze mě mou suverenitu cítil, každopádně mi situaci značně ulehčil. Vlastně nebyla chvíle, kdy bych se mohl o výsledek strachovat. Ve čtvrtém tahu vedu 101:53, v devátém 234:150, ve třináctém už dokonce 318:220. V závěru mi to úplně stoprocentně nepřichází a navíc přeci jen hraju vzhledem k dvoužolíkové hrozbě z Milanovy strany lehce defenzivně, a tak Milan nakonec skóre snižuje na rozdíl 80 bodů.

            S ohledem na výše uvedené si troufám říct, že vítězství opravdu může být stavem mysli. V současné době je má bilance za posledních 30 partií (4 poškolácké + 26 na herně) 27:3, tedy 90%. Myslím, že to hovoří samo za sebe. Pokusím se tuto úspěšnost vytáhnout na 95%, což je hranice reálných výsledků. Chci tím dokázat pravdivost Máťovy teorie: 10% partií je o štěstí - 5% partií nelze prohrát, 5% nelze vyhrát, zbylých 90 procent je možné vyhrát. Bude to obtížné, zejména chci-li to dokázat z dlouhodobého hlediska, ale pokusím se.

Luboš X+ Vencl

P.S. Nevím, jak to bude dál vypadat, ale docela Vás lituji. Protože pokud dokážu svou myslí vítězit ve většině partií, budu vítězem většiny poškoláckých turnajů, tudíž budu autorem většiny komentářů a ty budou nutně v duchu tohoto, což Vás jistě bude brzy nudit. Mňo, aspoň máte dobrou motivaci pro to, abyste mě porazili. A abyste v tom případě psaní komentáře neshazovali na mě . 

Poškolácká NEJ tohoto turnaje

 Položené padesátky a více ...