Pražský ligový turnaj

(Luboš Tlučhuba Vencl)

     Tak nám zase začala liga. Přihlásilo se jedenáct týmů. Z loňských účastníků chyběli PK, kteří se částečně rozutekli do jiných týmů a částečně se z ligy vytratili. Přibyli navíc litovelští Kómáci a ostravští Tarantule a Nerobité.  Mezi favority jistě patří právě Tarantule se Sikory. Romanou Ličkovou, Robertem Vlkem, a Petrem Vetešníkem, loňský mistr Paluba, loňský vicemistr Túzy a múzy, který je letos posílený o Martina Kuču a také Sirotci, kteří mají asi nejvyrovnanější kádr ze všech. O medaile se pokusí bojovat také Kališníci, Poškolácká squadra letos posílená o Jiřinu Lehkou a možná Nerobité, u kterých bude záležet na tom, zda budou dávat šanci nováčkům, nebo budou hrát v plné síle. Posílila také Otava angažováním Lídy Rusé.

    První ze čtyř ligových turnajů se odehrál v Praze den po 2. kvalifikačním turnaji a Poškoláci si nevedli vůbec špatně. Sešli jsme se v silné šestici: Milan, já, Dáša, Jindřiška, Eva a Jiřina. První kolo jsme měli volný los.

    V druhém jsme nastoupili proti Kališníkům. Letošní systém je takový, že jeden tým nasazuje hráče se znalostí soupisky soupeře a vlastně si tak vybírá, koho proti komu nasadí. Výběr měli Kališníci. Byl jsem psychicky připraven na to, že se utkám s Martinem Daňkem. Prohrál jsem s ním totiž asi 5 partií v řadě. Jarda Buksa hrál s Milanem, Iveta Vondrátová s Dášou, čtvrtou naší hráčkou byla Jiřina, protože ani Eva, ani Jindřiška si moc na Kališníky nevěřily a Jiřina je zná celkem dobře. Ovšem i oni Jiřinu a vědí, že proti Hance Záviškové jí to nejde. Milan Jardu porazil. Iveta porazila Dášu. Tah s postavením Hanky proti Jiřině Kališníkům vyšel. Tah s postavením Daňka proti mě ne. S jedním žolíkem jsem mu dal bingo, druhého si nechal do závěru a partii s přehledem dovedl do vítězného konce. Bylo to sice celkem těsné, ale situaci jsem kontroloval. Ještě jedna perlička. Martin mi postavil jakési slovo, na nějž jsem neúspěšně protestoval. Situaci komentoval slovy: „To víš, učil jsem se.“ Několik tahů poté jsem měl v zásobníku příliš samohlásek a vzpomněl jsem si že existuje UVEA a UVEY. Od toho jsem odvodil, že by mohlo být UVEE a toto slovo na desku položil se slovy: „Taky jsem se učil.“ Nevěděl co má dělat. Vypadá to strašně, ale přece bych nedával úmyslně neplatné slovo, které svádí k protestu. Byl v pokušení. Založil jsem ruce a opakoval: „No, taky jsem se učil.“ Nakonec mávnul rukou způsobem, jakým to umí jen on a já si dobral písmena. Doma jsem zjistil, že správný pád je UVEI, a že UVEE není přípustné... Plichta 2:2 byla pro úvod dobrým výsledkem.

    Ve třetím kole jsme měli mít výběr proti litoměřickému Axonu. Ten se však pro nemoc omluvil, a tak jsme vyhráli kontumačně.

    Čtvrté kolo – Otava. Měla výběr. Stejně jako u  jsem tušil proti sobě Daňka tušil jsem proti sobě Lídu. Ze stejného důvodu jako u Daňka. Tedy s Lídou byla ta série ještě asi dvakrát delší. Další vize Honzy Kovaříka byla, že on porazí Jindřišku a Blanka umí zahrát na Milana. A to se jí povedlo i nyní. Eva porazila Lukáše Karlece. Jindřiška Honzovi udělala škrt přes rozpočet a vyhrála nad ním. Já jsem Honzovi škrt přes rozpočet udělal také a porazil jsem Lídu. Vypracoval jsem si slušný náskok a pár tahů poté co položila prémii jsem už zase vedl a měl v zásobníku žolíka. V ucpané pozici jsem se musel zbavovat nepříjemných písmen a Lída naháněla body a dostala se do cca 40bodového náskoku. Jenže já měl od škrtaná písmena, viděl jsem, co jí zbývá, v poklidu jsem si pozavíral a žolíka položil do slova OČI(T)Ý na trojnásobek. Výhra proti tomuto relativně slabému soupeři byla velmi cenná. Honza Kovařík opravdu věřil, že mohou i vyhrát, a že remíza by jim utéct neměla.

    Páté kolo mi přineslo první problémy. Nechtěl jsem nechat odpočívat Evu a Jindřišku, které vyhrály, ale Dáša a Jiřina nehrály už dvě kola. Sice v jednom z nich nehrál nikdo, ale prodlužovat pauzu jsem také nechtěl. To by se dalo vyřešit tím, že bychom nehráli my s Milanem, jenže mě se zatím dařilo a nechat stát tak kvalitního hráče jako je Milan jenom proto, že prohrál jednu partii (navíc proti dvěma žolíkům), se mi také nechtělo. Soupeřem byli Nerobité, kteří s sebou neměli Sašu Willerthovou, ani Martina Sobalu a dávali šanci dvěma nováčkům. Jiřina si věřila proti Jindřichu Sikorovi, kterého porazila na Kladně. Milan chtěl za soupeřku Zuzku Skálovou, kterou porazil v sobotu. Já si vybral Josefa Nerodila a proti Ladislavu Halouzkovi jsem se nakonec rozhodl postavit Dášu. Ta roli favoritky potvrdila. Jiřina si na Jindřicha Sikoru věřila po právu. Zuzka Skálová se Milanovi za včerejšek pomstila. Já si proti Nerovi (jak mu říkají Pavouci) vypracoval docela slušný náskok, ale každou chvíli jsem čekal bingo. Přišlo a bylo čisté. Za chvíli jsem už Nera zase dohnal a opět jsem pojal podezření, že se chystá další bingo. Nasvědčovaly tomu jeho tahy pod 10 bodů. Přišlo a bylo s jedním žolíkem. Opět jsem jej dohnal, když jsem pochopil, že má i druhého žolíka a chystá bingo číslo tři. Pohled na desku mě však poněkud uklidnil. Nebylo kam. Vypracoval jsem si opět náskok a čekal vyrovnanou koncovku - já měl náskok, on žolíka. Po chvíli se ozval, že má moc písmen. Jedno jsem mu vytáhl – žolíka. Vzápětí jsem si ho sám vytáhl a partii už neuspěl. Výhra asi povinná, přesto důležitá a cenná.

    V šestém kole jsme hráli s Palubou a já měl opačný problém. Evě, Jiřině, Jindřišce a Příliš ani Dáše se nechtělo hrát s Vacky a Milan prohrál už dvakrát za sebou. Jenže tomu dát volno by byl velký risk. Navíc mu Vackovi nevadí. Mě také ne a Dáše jen jeden z nich (myslím, že Jana, protože Martina v sobotu porazila). Ze zbývajících jsem nakonec vybral Jindřišku. Ona, ani Dáša nakonec s Vackovými nehráli. Dáša porazila Dana Zemana, Jindřiška prohrála s Katkou Rusou i přes položené čisté bingo. Milan se vzchopil a porazil Janu Vackovou. Martin Vacek mi v partii se mnou připadal dost bez šťávy, bez zájmu. Dal jsem bingo a dlouho vedl. On ho postavil také a vedl jsem asi o 20 bodů, avšak podařilo se mi jeho nápor odrazit dvěma třicetibodovými tahy a partii dovést k vítězství. V tuto chvíli se už Poškoláci usadili v popředí průběžného pořadí za dosud suverénními Sirotky. Nejcennější výsledek dne. Výhra nad misterm ligy z loňska při jeho výběru soupeřů je opravdu výborná.   

    Sedmé kolo. Soupeřem je Parnas. Jiřina si věřila na Vaška Járu. Milan na Zbyňka Burdu. Evě jsem věřil já v souboji s Grosskopfem a na mě zbyl Kracík. Věděl jsem, že na mě bude mít pifku, ale věřil jsem, že bych ho měl porazit. Evě jsem věřil oprávněně. Milan si také věřil oprávněně. Jiřina si možná oprávněně věřila, ale Vašek měl oba žolíky, které vměstnal do binga a vyhrál. Já měl oprávněné obavy. Soupeř hrál velmi dobře, nicméně jsem držel celkem vyrovnaný stav, měl žolíka a věřil, že časem prémii dám. Za živého boha jsem ji však nebyl schopen vymyslet. Bylo sice velmi málo míst, ale pár jich bylo. Kracík použil  žolíka do trojnásobku a vedl asi o 20 bodů. Bingo jsem nedal. No nic, on vede o 20, já mám ještě žolíka – to je předpoklad pro velmi vyrovnaný závěr, do kterého jsem si věřil. Jenže jsem tak nějak nepočítal s tím, že by mohlo přijít čisté bingo. Přišlo a na něj jsem odpověď nenašel. Parnas nastoupil bez svého nejlepšího hráče a my jsme měli výběr. Tady jsme měli vyhrát. Remíza je ztrátou, přesto se bod počítá.

    Před posledním kolem odjeli Milan s Jiřinou, a tak sestava byla jasná. Hráli jsme proti Kómákům a i bez Milana jsme byli favority. M. Piňos zopakoval svůj sobotní výsledek a porazil Dášu. Jindřiška porazila pana Provazníka. Eva celou partii stahovala proti Dagmar Ptáčkové náskok z nějakého slova s Xkem za 50 bodů a když ho stáhla a věřila, že v závěru vyhraje, tak jí přišli dva žolíci (úplně na ně zapomněla) složení do binga. Já hrál proti paní Provazníkové a roli favorita jsem příliš nepotvrzoval. Celou dobu jsem vedl o pouhých 20 bodů. Náskok jsem pak mírně navýšil díky soupeřčině výměně a svému tahu se žolíkem za cca 36 bodů. A pak už jsem jen čekal, jestli soupeřka se svým žolíkem postaví bingo, nebo ne. Nebo ne. Naštěstí. Hráli jsme sice bez Milana a soupeř měl výběr, přesto jsme měli zvítězit a bod může v konečném účtování chybět. I když je to stále lepší než prohra. Dosud stoprocentní Sirotci byly poraženy Túzy a múzami, které se tak dotáhly k Sirotkům na rozdíl dvou bodů, přičemž mají zápas k dobru. Za touto dvojicí jsou v těsném závěsu Poškoláci a za námi Tarantule. A právě tito tři zmiňovaní soupeři nám ještě ve vzájemných zápasech chybí.  

    Jaké je tedy resumé? S jedenácti body jsem příliš nepočítal. Z hráčů jsem spokojen velmi s výkonem Jindřišky, která prohrála jen s mistryní republiky – Katkou Rusou, Evy, která prohrála jen proti dvěma žolíkům a i se svým výkonem, i když prohra s Kracíkem je kaňkou na mém jinak bezchybném výkonu (vím že to vypadá jako vytahování se, ale objektivně vzato, je to tak). Milan má na víc, i když jeho štěstím je, že prohrál jen tehdy, když tým vyhrál. Jiřina sice prohrála jen s Hankou Záviškovou, která si na ni věřila, a která na ni umí zahrát a s Vaškem Járou, který měl oba žolíky, ale především vzhledem k výkonům ostatních nepředvedla tak dobrý výkon. Dáša má asi také navíc. I když je pravda, že když se člověku nedaří na turnaji v jeden den, tak je těžké zahrát dobře na lize druhý den. Vždyť já zažil podobný, vlastně ještě mnohem horší víkend loni, takže vím, o čem mluvím a jaké to je. Celkově tedy z mého pohledu kapitána panuje velká spokojenost s malým „ale“.

Výsledky jednotlivých hráčů: