(Milan Kuděj)
Radost ze své letošní třetí turnajové výhry jsem měl pouze do chvíle, kdy jsem obdržel Tlučhubovu SMS s lapidárním vzkazem „Gratuluji, doufám, že je ti jasné, že píšeš komentář!“ V tu chvíli v autě cestou domů mi vytanulo na mysli, co všechno mě příští dny čeká a rázem mi spadla brada. V neděli hned brzo ráno do Příbrami na ligu malé kopané, v pondělí po práci odkládané posekání trávy na dvoře i zahradě, v úterý pravidelný poškolácký turnaj a ve středu znovu do Prahy na scrabblové páry. S reálnou vidinou, že první volný den bude až čtvrtek se mi tedy vyloženě do žádného komentáře nechtělo. Ale poslouchat obden Tlučhubovy připomínky typu: „Tak co? Tys to ještě nenapsal?“, tak to to raději napíšu.
Přemýšlel jsem jakým stylem napsat tento komentář a nakonec jsem se rozhodl podobně jako Robert Vlk v nedávném pavučinovém komentáři vyjít ze současného scrabblového fenoménu č. 1 – z internetové herny. Kdo ji zkusil, ví, jak je to nakažlivé a navíc přidané o tajemno zdejších anonymních nicků. Ovšem ani ti, kteří čekají a zkoumají, jak je možné, že se mi podařilo zase vyhrát, nepřijdou zkrátka. Krátké info ze svých partií samozřejmě zařadím a přidám také pár střípků z domácí scrabblové kuchyně, aneb mých příprav. Stejně tím neprozradím nic nového, tak co. Na druhou stranu, když si vytáhnete 13 žolíků ze šestnácti možných, tak to už je sakra pomoc. K tomu přidejte štěstíčko, které se mě drží jako klíště od začátku roku, los, který mi nepřihrál do cesty nikoho z mnou obávaných soupeřů (neprozradím) a sečteno podtrženo, výhra je na světě. Kdo si v březnu po mém zmizení ze živého scrabblového hraní myslel, že jsem usnul na vavřínech, ten se šeredně mýlil. Na wose (scrabblový internetový server Milana Roupce) jsem měl až do jejího pádu v červnu průměr více než dvě partie denně a od zaregistrování na hernu (internetové scrabble on-line) počátkem července se mi podařilo sehrát kolem 350 (!) partií.
„Tsss!“, mohou si říci někteří,
„Co tam je za hráče, ti se s námi nemohou rovnat.“
Omyl vážení, kdo to ještě nepochopil, tak internetovou hernou roste pro scrabble možná více hráčů, než se kdy mohlo zdát. Já osobně to považuji za největší propagaci scrabble od jeho vstupu na český trh. A dejte na mě, že už brzo budou někteří zdejší hráči mezi českou scrabblovou špičkou. Nemusíte tomu věřit, ale názornou ukázku všem předvedla Borghia, alias Lenka Fuhrmannová. Tohle jméno možná nikomu nic neříkalo, ale pro mě na netu to byl soupeř číslo jedna. S Lenkou mám od začátku letošního roku sehráno zhruba tak 60 partií, což je velice slušná porce a tak asi nepřekvapí, když řeknu, že jsem její úspěch předpokládal. Je to typ hráče, u kterého si nemůžete při hře ulevit slabším tahem, protože jinak dostanete ihned za uši. Hráli jsme, kecali přes ICQ, občas jsem ji pěkně nadzvedl štiplavým komentářem k následně pokládanému bingu, jindy jsem třeba třikrát za sebou odcházel jak spráskaný pes po drtivých porážkách. Naše vzájemná bilance je vzácně vyrovnaná a nemusím dodávat, že každou další sehranou partií jsem rostl i já. Spousta našich partií končila klidně třeba ve dvě, ve tři ráno a forma zkrátka byla pořád. Lenka hrála jak z partesu, rychle, s obrovskou slovní zásobou, ale hlavně s minimem chyb. Jenom na turnaje se jí pořád nechtělo. Nakonec přece jen vyrazila na kvalifikaci v Babicích a nebýt smůly a trochy těch nervů v posledních dvou kolech, tak byla v desítce už tam. Před pražským turnajem jsem Borghii zopakoval kouzelnou formulku úspěšnosti:„Tak v šestém kole, na prvním stole…“ V šestém kole se totiž obvykle při současném počtu hráčů na turnajích utkávají na jedničce dosud neporažení. Lenka se tomu tehdy jen ironicky zasmála a hráli jsme dál. Zapomněl jsem dodat už snad jen dvě maličkosti. Za prvé - samozřejmě jsme se s Borghií osobně neznali a za druhé – že na netu hraju pod přezdívkou BigJohn, tak to už snad ví každý. A tak jsem se do Prahy těšil nejen na turnaj, ale také na to, že konečně poznám svoji největší soupeřku. A sám jsem byl zvědav, jak dopadnu já. Natrénováno bylo, ale znáte to…Do desítky bych byl spokojen…
Jako obvykle jsem páteční večer před turnajem pořádně natáhl, zkontroloval dění na herně, pokecal s několika hráči a kolem druhé ranní se naložil do vany. Když jsem spokojeně vycachtaný konečně uléhal do postele, z displeje budíku na mě zlověstně svítila číslíčka 3:08. Ráno krátce po sedmé už jsem byl zcela čerstvý na cestě do Prahy a vesele si pobrukoval spolu s kazetou (ještě že to nikdo neslyšel) Jarkovy písničky. Jinými slovy – nálada výborná. Do Tyršova domu jsme dorazili s dynastií Rusých ve velkém předstihu, tak jsme ještě vyšli ven počkat na další příbuzenstvo, které zachytil scrabble do svých drápků. Stojíme, kecáme, kolem procházejí skupinky budoucích soupeřů, míjejí nás Ostraváci a najednou se kousek dál zastavují, někdo se otáčí a já slyším tiché:„To je on, BigJohn“ A já najednou chápu, že dnes tady nebudu hrát jen za sebe, ale i za tenhle nick, za BigJohna, na kterého se chodí dívat na herně tolik diváků. Tak si říkám v duchu poprvé tu kacířskou myšlenku, houby do desítky, tady by to chtělo vyhrát! No a to mě začalo trochu svazovat.
Uklidňuje mě až los prvního kola, soupeřem je paní Jitka Kodymová. Hraje se mi s ní vždycky dobře, věřím si, ale přes její relativně nízké žebříčkové postavení se jedná o kvalitní hráčku a myslím, že už několik lepších hráčů se o tom přesvědčilo. Sedíme proti sobě, jsem lehce nervózní (to trvá vždy jen do úvodního tahu turnaje), navíc se vše díky přelosování protahuje a najednou zjišťuji, že jsem pozorován. Zdá se mi to? Nezdá? Kousek ode mně sedí fakt hezká ženská a může na mě oči nechat. Sakryš, co na mě vidí? Moji postavu určitě ne. Pak se dovtípím – herna. Někdo kdo mě zná a já neznám ji. Nervozita je rázem pryč a za stolem od té chvíle nesedí Milan Kuděj, ale BigJohn a mé ego se vznáší kdesi u stropu. Nalosovávám první zásobník, slušná písmena, hned vidím, že pokud se objeví na desce í, tak zahájím čistým bingem POSVÍTIT a to by byl ten správný start podle mých představ. Prvotní zklamání z tahu ŽNĚ vzápětí přehodnocuji na POSVĚTIT (61) a začíná to tak, jak jsem si přál. Držím si padesátibodový odstup, sice nevidím žolíky, ale v osmém tahu mě jeden navštěvuje, pokládám VYPRSKÁŠ (72) a tahle partie je má. V poslední dobírce druhý hlaďoun a tuším, že se žolíky to tohoto dne nebude špatné. Na poslední tah mám na liště prémii ŘÍJNOVÝ, ale to už nikam nejde. Bylo by to symbolické 1.října… 428:296. První kolo však překvapivě prohrává Jarda Kodym, Iveta Vondrátová a také Jana Rusá, další favorité vítězí.
Druhé kolo, posouvám se na čtyřku a čeká mě má sestřička Dáša. Opět mi to nevadí, ale tady dvojnásob platí, že to bude boj. Začínám, sahám do pytlíku a… oba žolíci jsou tam! Jenže k nim HDBJL, tak musím absolvovat svoji jedinou výměnu v turnaji. Dobírám naštěstí slušně, ihned to letí ven, UVADALO (64) v osmém tahu AXIS (51) a je po partii. 394:274. Na dvojce padá Jaromír Buksa a Lenka Fuhrmannová sestřeluje Jirku Kamína.
Ve třetím kole symbolicky usedám na trojku, kde mě čeká Vítek Sázavský, se kterým v posledních dvou letech hraju partie takzvaně maximálně otevřené. Jinými slovy, rozehrávám trojky jako prdlej. Buď má, nebo nemá. Lehce vedu, když přilétá čisté bingo NALODĚNÉ, položené těsně před další trojnásobek slova, kontroluji za cenu křížku pro možné připojení M, které samozřejmě nemám. Odolávám lákavému ŤÉ+ŤÉ (40) s ponecháním pěkných písmen na zásobníku a raději odehrávám NOŤ (44). Vítek mi vzápětí ukazuje dvojici MM, kterou dobral. Místo MÉM+NALODĚNÉM (63), mě tak čeká milosrdné NALODĚNÉM za „pouhých“ 42. O tah později mě čtyřnásobené NEPOPIJÍ (40) vrací do hry a v závěru stíhám svého žolíka udat o tah dřív do FOUS+OSTIŇ za 48 , což koncovku rozhoduje. Otevřená bitva mi s Vítkem opět vyhovovala. 394:314. Vedle řádí Honza Řepka a jeho devítka asi za 126 bodů sráží soupeře do kolen. Na prvních stolech stále vidím Romanu Vlkovou (Ličkovou) i Martina Kuču a ani se neptám, jak hráli. Borghia sestřeluje Zbyňka Burdu a začíná se posouvat vpřed.
Před čtvrtým kolem pokecáme s Robertem Vlkem o současné fotbalové mizérii ostravského Baníku a chvíli na to už sedíme naproti sobě na dvojce jako soupeři. Letmým pohledem překvapeně zjišťuji, že na vedlejší jedničce už není Martin Kuča a dochází mi, že musel prohrát s mým věčným scrabblovým prokletím, Danou Pokornou (mám s ní děsivou bilanci 3:11 ! ). Ale zpět k mé partii. Z vyrovnané pozice odskakuji díky slovu FLEŠÍ (46), žolíka vzápětí obětuji do OMEŤ (66), ale nemá mi být dopřáno klidu. Už o tah později Vlčák kontruje nádherným bingem LAKTÓZOU (82) a partie se dramatizuje. Rozdíl 50 bodů v partii s Robertem nic neznamená, bingo dokáže uplést i z nesmyslných písmen. Naštěstí se mi samo skládá v zásobníku VYPÍSKÁ, nemám to kam dát, ale znáte, to – soupeř přesně nahraje. Oněch 80 bodů definitivně rozhoduje, přesto si Robert ještě neodpustí pokus o prémii slovem HODANOU. Naštěstí nejde, tak už se jen dohrává. Výsledek 415:301 neodpovídá průběhu partie. Jirka Frejka na jedničce poráží Romanu Vlkovou a tak duo Vlkn společně mizí z prvních stolů. Lenka Fuhrmannová pokračuje v krasojízdě a odnáší to tentokrát Jindra Voráčková. Honza Řepka poráží v taktickém souboji Danu Pokornou a já si mohu oddechnout, mé prokletí mám pro tuto chvíli odstřelené. Čekat mě ale asi bude druhá polovička tohoto páru, Jirka Frejka.
Před pátým kolem už se nese sálem: „Vidíte Borghii, ta jede, co?“
A já začínám tušit, že se dnes nejen sejdeme, ale asi i zahrajeme. Protože když se Borghii daří, tak je k nezastavení. Potvrzuje se to už, když se usazujeme ke stolům. Poprvé dnes mířím na jedničku a také po bok Borghie, která usedá vedle. Nesměle se poprvé naživo zdravíme a v duchu se chystáme vše udělat pro vzájemný souboj šestého kola. Tlučhubovsky hlásím, že číslo tohoto stolu je mi teda fakt sympatické a vzápětí Borghii popichuji, že v příštím kole ji tam čekám. Až za chvilku mi dochází, že to jako bylo dost troufalé, když jsme 5. kolo ještě ani nerozehráli. Přitom sympaťák Jirka Frejka není žádné scrabblové ořezávátko a tak to nebude jednoduché. Ale už první dobírka s žolíkem je příjemná a přesně ve chvíli, když konečně nacházím bingo HUSTOTY, tak Jirka odehrává nabídkové ŽENA. Své HUSTOTY + ŽENAT (90) tak zečtyřnásobuji a dalšími tahy kolem 30 bodů pokračuji vesele dál. Písmenka mi přejí, mám vždy na výběr ze dvou až tří možností a Jirka je ze mě doslova nešťastný, když se musí trápit s těmi hrůzami ve svém zásobníku. Konečných 411:230 je velice krutých, ale když to prostě chodí, tak to chodí. Přihlížející hráčku jsem přičítal zájmu o první stůl, ale po partii se představuje heslem GICHT, jako jedna z hráček herny, čemuž se oba srdečně smějeme. Kdysi v jednom vzájemném souboji jsem pokládal bingo GICHTEM a po znázornění otazníku mi bylo nemilosrdně smeteno. Dal jsem si tu práci, našel v osmidílném slovníku význam slova, což je dna a drze zahrál GICHTEM znovu. Upřímnost té paní mě pak doslova odzbrojila. Slovo bylo smeteno podruhé s dovětkem: „Kdybych nedělala léta ve zdravotnictví, tak bych ti možná i uvěřila!“ Od té doby se nezdravíme jinak, než slovem GICHT a stali se z nás dobří přátelé.
Šesté kolo a je to tady. Rozjetá Lenka Fuhrmannová předešlé kolo také vyhrála a tak skutečně dochází na očekávaný živý souboj Borghia – BigJohn. Samozřejmě se mi nechce prohrát, ale kdyby přece, tak s Borghií mi to rozhodně vadit nebude. Od prvního kola se masírujeme stejně jako na netu průměrně pětadvacítkovými tahy, stav je vyrovnaný, diváci okolo. Do toho inkasuji od soupeřky čisté KOPNĚME (76) a vedle sedící dvojice Martin Kuča s Robertem Vlkem jen významně pozdvihuje obočí. Vzápětí je oba nutím ho pozvednout znovu, když zakontruji rovněž čistým NEROZVAŘ (76) a je jasné, že tohle tedy bude souboj hodný stolu číslo jedna. Silnými tahy poněkud poodskakuji, postupně dostávám oba žolíky a na mysl se mi vkrádá myšlenka, že tohle bych neměl prohrát. Mám 3 a půl minuty na vymyšlení binga, ale nezvládám to a odehrávám běžný tah. Načež se Borghia rozhoduje pohrát si s mojí nervovou soustavou a od rohu směrem zpět začíná pomalounku vykládat jedno písmenko za druhým. Už při třetí kostičce mi dochází, že to musí být zase bingo, protože za pár bodů by Lenka nikdy nehrála. Tak se také stalo, UPATLALI (80) a BigJohn je posazen na zadek. Dokonalé K.O. se tomu říká. Téměř celý svůj tah lapám po dechu, než mě uklidní, že svým tahem se vlastně dotáhnu a dva žolíci mi zůstanou na ruce. Pak už jen vymýšlím taktiku jak zakončit na dvě slova a doufám, že mi to bude stačit. Díky neuvěřitelně špatné dobírce Borghie to opravdu stačí. Výhru 412:380 jsem v duchu jejího binga doslova upatlal. Podáváme si ruce, stírám smrtelný scrabblový pot z čela a už se k nám hlásí další hráčka z herny, která často přihlíží i našim netovým bitvám. Potvrzuje, že ta bitva opravdu brala dech a je jasné, že i tuhle hráčku brzy uvidíme na živých turnajích.
Tuším, že mě čeká další utkání pravdy, a to s dlouhodobou českou jedničkou Martinem Kučou. Mé tušení podpořuje svým losem ten trubka počítač. Naše bilance je celkově také dost vyrovnaná, ale v soutěžních partiích jsem v hlubokém mínusu. Daří se mi s ním na poškolácké a palubní půdě, nebo při volném hraní. I na herně jsem v plusu, ale naživo je naživo. Martin sděluje, jak dnes dosud naděloval a je mi jasné, že při případné prohře půjdu díky TurČasu v průběžném pořadí za něj. Ovšem už úvodní OCHLAĎ (46) mě uklidňuje, následné SATÉNOVÝ (76) je chvilkovou pohodou, neboť Martin odpovídá, abych si moc NEFANDIL (66), ale hraju až do konce sérii tahů přes 20 a společně s druhým žolíkem v zásobníku si stíhám dění v partii ohlídat. 429:337, zůstávám neporažen a poprvé mířím k výsledkové listině, abych si ověřil, co si všechno v poslední partii budu moci dovolit. Borghia opět vítězí, tentokrát to odnáší Michal Přikryl, vpřed už se po prohře v 1. kole dere Jana Rusá, na dvojce pro sebe velkou bitvu rozhoduje Jindra Voráčková o jediný bod.
Už vím soupeře, je jasné, že to bude stejně jako v Přerově děsně rychlé, neboť mě čeká scrabblový fofrník Jirka Kamín. Naštěstí na mě rychlost protihráčů už dávno nepůsobí, dvě minuty na tah jsou pro mne dostatečným časem něco vymyslet. Také kontrola mého TurČasového skóre mě uklidnila, můj soupeř ztrácí 800 TurČasových bodů, tak to bych musel prohrát snad o 250 bodů, aby šel přede mne. Jediný kdo tak může ohrozit moji pozici na čele je Borghia, která zase není tak daleko. Rozhoduji se, že nebudu riskovat, prostě se chystám na takovou scrabblovou „tužku“, čili hru na jistotu, a když už prohrát, tak ne o moc, což musí stačit. Jako bych tím urazil nějakého scrabblového bůžka a ten se na mně a mých písmenech rozhodl pořádně vyřádit. Od prvního tahu se mi zásobník mstí, navíc Jirka hraje výborně a tak mě těší jen zbavovací KEŇÚ (31) a partie spěje k rychlému konci. Zásobník čistím až v závěru, ale kališnicky-kamínovská zazdívačka mi nedává šanci vítězné bingo vytvořit. Dvakrát tam problematickou prémii mám, ale v duchu taktiky odolávám a nepokouším štěstí. Dnes už bylo ke mně přívětivé ažaž. V závěru rezignuji na možnou výhru v této partii, Jirka takticky zalepuje všechna místa a tak končím s letos nejnižším uhraným skóre, které zároveň sráží můj průměr v turnaji pod magických 400 bodů. Prohra 291:327 však nebolí, neboť jsem si na 99% jist, že jsem turnaj vyhrál. A vo to přece gou. Borghia prohrává s Jardou Kodymem, protože nedokáže v posledním tahu najít prémii (VŠEHOJŮ nebo HEROJŮV), ale ruku na srdce, kdo by to našel. V konečném účtování ji to stojí druhé místo. Díky hloupé chybě (ŽĎASI) přichází zřejmě o bednu i Jana Rusá.
Čekám už jen na příjemné vyhlašování pořadí a uvnitř jsem spokojen, protože takhle nějak jsem si to představoval. Zmizet na půl roku ze živého hraní a vrátit se jako king - v mém případě spíš jako King Kong(:o) zase zpátky. No přiznám se, že jsem tomu letos trochu napomohl zpracováním předpon a přípon trojpísmenných výrazů, ale upřímně řečeno, když vám nepůjdou písmena, tak je to všechno stejně jedno. Pak dostanete po palici tak, jako tak. Prostě jsem měl štěstí, nic jiného za tím nehledejte. Odcházíme z Tyršáku a moji už tak dobrou náladu ještě vylepšuje venku pokuřující Radim Hyršovský větou: „No to snad není pravda, ty si klidně přijedeš jen na 4 turnaje, tři vyhraješ a my se tady dřeme jako koně pro každý bod. Není ti to blbý.“ S potutelným úsměvem a hřejivým pocitem na srdíčku pomalu odcházím na tramvajku mířící k zaparkovanému autu.
Sedím v autě, mířím domů a na dálnici nad Cukrákem mě najednou napadá, že vlastně ani nevím, kdo mě to před prvním kolem tak pěkně pozoroval. V každém případě to byla chvíle, která mě odstartovala k výhře v turnaji. Tak děkuji krásná neznámá…