(Luboš Tlučhuba Vencl)
Tak nám skončila týdenní říjnová Olympiáda duševních sportů, jejíž nedílnou součástí byly scrabblové turnaje, z nichž tím nejvýznamnějším byl 10. kvalifikační turnaj. Mimochodem všimli jste si toho sledu? Olympiáda – Paralympiáda – Olympiáda duševních sportů. Marně si lámu hlavu nad tím, jestli to pořadí konání něco znamená a pokud ano, tak co. Že by se to řadilo podle kategorií? Sportovci – Postižení sportovci – Postižení. Možná to tak je. Skládat si písmenka čtyři dny v řadě rozhodně není zcela normální. Víte, že už jsem dlouho nebyl u doktora? Bojím se. Co kdyby mi našel nějakou nemoc. Třeba pytlíkofobii, štěrchatitidu, závislost na čtení slovníků, nebo písmenkářskou bingézii. Ne! K doktorovi půjdu až bude nejhůř. Tedy až se kvůli svému zdravotnímu stavu nebudu moci zúčastnit dvou kvalifikačních turnajů v řadě.
Své olympijské zápolení jsem započal již v sobotu. Sport: Osadníci z Katanu. Olympijský turnaj – kvalifikace na MR v Osadnících. Je to hra, která se hraje ve čtyřech (nebo ve třech) lidech. Měla být tři kola a již po prvním jsem byl velmi spokojen. Neměl jsem již dilema, zda půjdu (v případě, že bych se kvalifikoval) na MR v Osadnících, nebo na scrabblový kvalifikační turnaj. Kvalifikace na Osadnické MR byla pohřbena. Jen pro zajímavost. Vítězka této partie dosáhla 10 bodů (ve chvíli, kdy jich někdo dosáhne, je konec partie a on je vítězem) v momentě, kdy mi tři zbývající měli v součtu bodů 11. A to ještě všichni vlastně začínají na 2 bodech, takže za dobu, za níž jsme my tři uhráli dohromady 5 bodů, nahrála ona bodů 8. Zkrátka měla kliku. To, že já byl poslední, je už jen detail. V dalších dvou partiích jsem se sice zlepšoval, ale celkově to byla bída. Čtvrté, dělené druhé a třetí místo a druhé místo mě vynesly na 37. pozici z cca 51 účastníků.
Doufal jsem, že sobota bude lepší. Vezmu ji hopem, protože se v těch partiích zas tak moc nedělo. Takže turnaj se pro mě skládal z těchto osmin: 1) Až nečekaně snadné a bezproblémové vítězství nad Evou Bartošovou a první z partií v nichž se měli Poškoláci pobít mezi sebou. 2) Ještě více nečekaně snadnější a bezproblémovější vítězství nad soupeřkou, s níž mám vzájemnou bilanci zápornou – Věrou Beranovou. Pomsta za první kolo, v němž porazila mého tatínka byla slaďoučká. 3) Dvojitá, nakonec úspěšná stíhačka Franty Růžičky. Nejdřív jsem stáhnul jeho bingo z druhého tahu, abych znejistěl (Agora je i jedna desková hra a nevěděl jsem, zda je její název vymyšlený, či zda opravdu něco znamená) nad slovem AGORY a místo abych GORY před trojnásobkem rozšířil za „nejistých“ 50 bodů jsem raději šel na jistých 30 bodů a AGORY nechal Frantovi za 60 bodů. Nakonec rozhodlo i to, že mi Franta přičetl 10 bodů a s mylnou domněnkou, že riskovat musí zahrál neplatný tah. UF, uf. 4) Jarda Kodym. Bez nároku. Teda já byl bez nároku,ne on. Vše korunovalo to, že mi Velex neuznal bingo HŘENSKÉ, které by mě vrátilo do hry. Páni slovníkáři! Což je Hřensko tak malé, že jste jej nedali do slovníků?! Pokus SKŘEHNE pak také nemohl být úspěšný a to byla jediná má dvě neplatná turnajová slova. 5) Divoká přestřelka s Další Poškolačkou. Dáša měla Náboje ostřejší. 421:355. 6) Upachtěné vítězství nad Jiřím Kracíkem, s nímž mám bilanci velmi vyrovnanou a všechny naše partie jsou velkými bitvami. 7) Bitva komentátorů. Sašini dva usuchánčení žolíčci si sice v posledním tahu bingo našli, ale i přes něj a přes přičtených 14 bodů Saša o 50 bodů prohrála. 8)Rozhodující mač s Jindrou Voráčkovou.
K němu trochu podrobněji. V šestém tahu mi Jindra položila (N)EOŠITI (74), avšak již tři tahy nato jsem prohrával jen o 20 bodů. Sedm nesourodých souhlásek v zásobníku mě donutilo k výměně. Když jsem viděl, že si táhnu Ě, říkal jsem si: „No, nic moc, ale aspoň je to samohláska.“ To jsem ještě ale nevěděl, že žádnou jinou už netáhnu, a že k ní mám šest souhlásek, které před něj položit nejdou – Š, Č, F, L, (a ještě myslím K a J) – takže se stává nepoužitelným. Druhá výměna. Díky těmto dvěma výměnám Jindra získala padesátibodový náskok, který jsem již stáhnou nedokázal, přesto si stojím za tím, že obě byly správné a udělal bych je znovu i nyní. To že si Jindra vytáhla i druhého žolíka, a že jsem tedy ve dvou rozhodujících kolech byl bez žolíků, je už jen detail. Sašu jsem bez nich porazil. Jindru ne.
Co se událo jinak. Nejvýše nasazený Petr Landa dlouho plnil roli favorita. Po šesti kolech byl jediný bez porážky, ale dvě prohry v posledních dvou kolech a špatný TurČAS jej odsunuly až na desáté místo. Tři Poškoláci byli po tom šestém kole hned za Petrem s pěti body. Byla to Jana, jejíž vítězné tažení zastavil stejně jako v Ostravě právě až Petr, Milan a Dáša, která po výhře nade mnou v pátém kole zličkolvala v kole šestém Romanu Ličkovou. Z této trojice zvítězil v sedmém kole jen Milan, v osmém však podlehl Jardovi Buksovi. Dáša a Jana prohrály a v posledním kole se utkaly spolu. Dáša začala Janě slovem EXEKUCE za 102 bodů a dle vlastních slov si říkala: „Mám tě na lopatě.“ A opravdu to tak vypadalo do té doby, než Janě nahrála na trojnásobek a Jana šla na oba trojnásobky a propojila je bingem. Roberta Vlka dokázal v jeho tažení zastavit, respektive jen zpomalit Pavel Žibřid. Robert se oklepal i po nakládačce, kterou mu Pavel ušetřil. Za celý turnaj mě rozlítily dvě věci. První bylo zjištění, že nás budou organizátoři týrat hlady a máme všichni nárok jen na jednu bagetu. Ovšem mnohem víc mě nasr.... ehm, hm, že když jsem usedal k poslednímu kolu na šestém stole, zjistil jsem, že jde o tu hrozně malinkou a uzounkou školní lavici. Třicet prvních stolů je velkých a jenom šestý, na kterém hraju rozhodující zápas je výjimkou! Ano, uvědomuji si, že na něm musel hrát v každém kole někdo. Dokonce v každém kole dva hráči, ale tady jde o to, proč to vůbec organizátoři udělali. Hráčům na prvních stolech by měli zajistit větší komfort. A proč, když asi až do třicátého stolu byly všechny vysoké a široké, byl jeden z těch předních nízký a úzký? Kdyby takové byly všechny stoly od šestky výše, tak budiž, prostě jich víc nesehnali (těch pohodlných), ale asi jich zjevně bylo dost.
V hlavní disciplíně – běhu na osm kol – zvítězil reprezentant Pavučiny Robert Vlk, na druhém místě byl jeho krajan Jarek Nohavica a třetí příčku obsadil reprezentant Parnasu, Pavel Žibřid. Dva nejlepší Poškoláci skončili těsně pod stupni vítězů. Jana Rusá čtvrtá, Milan Kuděj pátý. Ten ovšem zvítězil v disciplíně vrh bingem. Spolu s Vítem Sázavským z Túzů a Múz se podělil o první místo výkonem 10 metrů. Na třetím místě skončil s výkonem 9 metrů další Pavouk Josef Nerodil. Ve skoku o tyči zvítězil výkonem 540 centimetrů Pavel Žibřid, přes 500 centimetrů šla ještě svým výkonem 502 Jana Rusá. Třetí místo patří Ivetě Vondrátové, reprezentantce Kališníků, která svým výkonem 489 překonala čtvrtého Milana Kuděje jen o 4 centimetry.
V dalších dnech se pak konaly soutěže v dalších disciplínách. Ve vytrvaleckém střelecké maxiscrabblovém závodě docílili tří přesných tref ze čtyř Iveta Vondrátová, Milan Kuděj a Luboš Vencl. Skončili právě v tomto pořadí. Přitom nechybělo zas tak příliš, aby na stupních vítězů byli tři Poškoláci. Stačilo, aby Dáša Rusá, nakonec šestá, porazila v posledním kole Ivetu Vondrátovou. Stejně tak byli Poškoláci blízko k vítězství, pokud by do té doby suverénní Luboš Vencl zvítězil i nad reprezentačním kolegou Milanem Kudějem. Jenže to vše jsou pouhá kdyby. Zúčastnilo se osm borců.
V soutěži dvojic vypálili všem favoritům rybník Jitka a Jarda Kodymovi se čtyřmi body z pěti možných. Za nimi se se třemi body seřadili dva největší favorité Martin Kuča a Jana Vacková a Milan Kuděj s Janou Rusou. Na šestém místě skončily Katka a Dáša Rusé, které k medaili také neměli daleko, jenže prohrály poslední dvě kola. To poslední s dalšími Poškoláky Lubošem Venclem a Renatou Volfovou, kteří ač také získali tři body a ač byli jediní, kdo porazil vítěze, tedy Kodymy, tak skončili díky špatnému TurČASu až sedmí, nejhorší ze tříbodových. Až za nimi skončily se dvěmi výhrami obhájkyně loňského vítězství Iveta Vondrátová s Jindrou Voráčkovou. Za nimi byli už jen dvě dvojici, které se turnajů nezúčastňují. Holky v souboji o deváté místo porazily kluky.