Euforie a beznaděj

            Po Přerově mě Milan neustále prudil a nazýval ostudou Poškoláků a v úterý mi dal cíl – do desátého místa. I já jsem už měl dost svých alibistických cílů. V Praze jsem chtěl být na bodech, v Přerově, kde jsem byl nasazen jako č. 7 jsem chtěl být do 15. místa. V Brně jsem se určitě do té desítky dostat chtěl. Navíc jsem si před sezónou vysnil takové přání (snad to ani nelze nazvat cílem, protože to je hodně vysoko) – hrozně rád bych letos vystoupil na bednu – a v Brně jsem, díky nízkému počtu účastníků, viděl velkou šanci (tedy alespoň větší než jinde). V sobotu jsem vstal v půl páté a vydal jsem se do Brna. Tam jsem měl cca půl hodiny na to, abych stihl prezenci. Není nad zdravý sprint ranním Brnem. Dokonce jsem ani nepřišel poslední.

            V prvním kole jsem snad ani nemohl prohrát. Dal jsem bingo se žolíkem, soupeřka, paní Kolářová také, ale přesto jsem vyhrál o 120. Chodilo to pěkně 448 bodů je toho důkazem. Dobrý začátek.

            Následující dvě kola mě vrátila do tvrdé reality. S Petrem Kučou mám jako s jediným z Kučů záporné skóre a i v sobotu jsem moc bodů proti němu neuhrál – 263. Přesto to stačilo na vítězství. Zajímavostí je, že já měl jednoho žolíka a Petr žádného (ještě zbyl mezi posledními čtyřmi písmeny v pytlíku). Nakonec jsem ho udal do slova GL(A)NC na trojnásobek  a protože jsem si nebyl jistý jestli opravdu je AMIN, tak jsem toto slovo připojil ke slovu MIN jistější variantou – GMIN.

            Ani ve třetím kole jsem nešel nad 300. Tentokrát to ale nestačilo. Opět to prokleté třetí kolo. Tentokrát mi nebyla soupeřkou ve třetím kole Lída Rusá, ale jsem přesvědčen, že tomu tak nebylo jen proto, že do Brna vůbec nepřijela. A tak mě zličkovala Ličková.

            Po čtvrtém kole byla velmi vysoko Dáša, měla 3 body a byla v této skupině jedna z prvních. Katka to komentovala slovy: „To je strašný, maminka je výš než já.“ Já jsem si během čtvrtého až šestého kola poradil s většími či menšími potížemi s Janou Vackovou, Robertem Vlkem (druhou půlku nerozdělitelného dua Vlk – Ličková jsem porazil proti prémii, když rozhodlo pět jeho nulových tahů – tři výměny a dvě neplatná slova) a Milenou Filipovou, kterou jsem i přes svou prémii porazil jen o 12 bodů. Bilance 5:1 byla velmi příjemná a já tajně věřil v 7:2.

            Sedmé kola a Martin Sobala. Katka se utkala s Martinem Kučou a já i ona bychom si docela rádi své soupeře prohodili. Ale Martinové byli proti. Hned v prvním tahu mi přišel žolík. Bylo to ucpané a navíc jsem protřiďoval písmena. Martin taky. Hráli jsme tahy kole deseti bodů. Pak dal se žolíkem bingo. Vzápětí se pozice zase rychle ucpala. TurČas jsem měl tak mizerný, že jsem nabyl dojmu, že mizernější už být nemůže a rozhodl se riskovat. Nevycházelo to. Jeden příklad za všechny: byl rozehraný trojnásobek, nemohl jsem tam, rozehrál jsem druhý, ten Martin obsadil já na ten první stále nemohl, ucpal jsem ho tedy z jedné strany, šel na něj z druhé. Ke konci nebyly samohlásky (ani u mě ani u Martina) udělal jsem trapných 251 a prohrál o 130 bodů.

            Osmé kolo: Iveta z Drátu. Stejně jako v Přerově šlo o velmi vyrovnanou partii. Ke konci se mi trhla a už jsem to nestáhnul. Šance na 7:2 se rozplynuly. Dvě prohry za sebou mě pořádně nas...y. Teď to někdo schytá. Lituji svého příštího soupeře.

            Lašťovka. První tah a žolík, k němu Z, M, T, S, E, a U. Tady něco musí být, nic nevidím, už mi pípají hodiny, užuž pokládám ZUT, najednou nápad, pozor, jo! Objevíte to také? Přemýšlejte! ZEMST(V)U! Námitka. Slovo je platné! Jo! Chodí to zatím dobře, jako v prvním kole. Přilítá mi čistá prémie. Stále vedu o 40. Přichází druhý žolík. Přestává to chodit. Stahuje mě. „Klid, klid, máš druhého žolíka, budeš mít odškrtaná písmena, v závěru to nějak uhraješ.“  Je to vyrovnané, mírně vede, hraju OPONY za 22 a teď vedu, zůstává mi A a žolík, dobírám poslední písmeno: A. To ujde. Počítám s tím, že zahraje ŠOK na trojnásobek, který jsem mu rozehrál. Šel na druhý otevřený trojnásobek. „A sakra, to jsem přehlédl“, VÝŠKO 38. Povídá: „Nevím, možná jsem ti měl ten trojnásobek zabít. Zavřeš?“ Počítám, rozdíl je 18, v zásobníku má 2 body. „Vyhraju o bod.“, povídám, „Nekecej...“ „Ne, ono to není 15, ale 12, to nestačí. Musím najít jinde aspoň 14 bodů.“ Tuším, že takový tah tu není, hodiny pípají, nic jiného nevidím, A(N)OA – 12, prohrávám o 2 body. Jsem nas...ej. Na sebe. Kdy se mi zase povede mít 5:1. Takovou dobrou pozici jsem měl a tak jsem si to podělal. Odjíždíme s Kovaříky předčasně. Končím 21. No měl jsem tak mizerný TurČas, že jsem myslel, že budu spíš 31.

            Střípky z turnaje. Zajímavé skóre ze všech partií uhrál Michal Sikora. Skončil s 3333 body. Zaokrouhlit skóre na celou tisícovku se povedlo Radimovi Hyršovskému a Hance Záviškové. Ti udělali 3000 bodů. Kulaté skóre – 2800 bodů – uhrál i Petr Kuča. Skvěle hrál syn Vítka Sázavského, Filip. V prvním kole porazil celkově třetího Petra Vetešníka, kterého pak porazil jen v posledním kole Martin Sobala. Kromě Petra porazil i Vaška Járu, Honzu „Bingo“ Suchánka (po tomto, pátém kole byl dokonce před svým tátou, který měl jen 2 výhry) a Hanku Filipovou, která mě rozsekala v Přerově, a kterou Honza Kovařík tipuje na budoucí mistryni republiky. Nejtěsnější (a překvapivý) výsledek turnaje byla výhra Milana Roupce nad  Michalem Bahníkem 281:280. Tím si však své štěstí vybral a poté zvítězil už jen jedenkrát. Po prvním kole se mohl usmívat i Jirka Janatka, který si liboval, že vyhrál v prvním kole poprvé od dob, kdy přestal být nasazeným. Porazil Vlaďku Hořovskou. Favoritům se vesměs dařilo. Většina hráčů z první nasazené osmičky se celou dobu turnaje pohybovala na prvních osmi stolech (taky jsme k tomu měli pořádnou motivaci – byly to vysoké široké stoly narozdíl od zbývajících 27 nízkých úzkých lavic kam se pomalu nevešla ani deska se zásobníky), i když třeba nakonec skončili v nižších patrech tabulky. Prvním z favoritů, který prohrál byl ve druhém kole Martin Sobala. Prohrál s Pavlem Vojáčkem a to byl jediný, kdo ho za celý turnaj porazil.  Ve třetím kole došlo k partii, která se zapsala do dvou turnajových statistik. 210 bodů Jirky Víchy bylo nejnižší skóre hráče. Prohrál navíc nejvyšším rozdílem. Iveta Vondrátová ho vzala o 280.  Ve témže kole položila Dáša Radimu Hyršovskému jedno bingo se žolíkem, potom druhé čisté, a když mu pokládala třetí, opět čisté, tak se Radim podivoval, kde že je ten druhý žolík. I ten přišel Dáše. Prý měla písmena i na čtvrté, ale už nebylo místo. I přesto se z toho vyklubalo pětikilo  (506 bodů) a průběžně nejlepší skóre. Hned v dalším kole ji překonal Honza Pavlík s 520 body a protože Marek Lašťovka uhrál solidních 328, šlo i o nejhodnotnější partii dne. Před pátým kolem sedím takhle u sedmého stolu a rozhlížím se kolem. Na dvojce a na trojce vidím po dvou Pavoucích, další jsou na pětce a šestce a proti mě za chvíli usedne Robert Vlk. Rozhodl jsem se pro hlasitou výzvu: „Je tu těch Pavouků moc, chtělo by to protřídit, no támhle se pobijou sami.“ Na to reagoval Jarek: „Cos to říkal, počkej, za chvíli budeš támhle“, ukázal směrem k zadním stolům a pokračoval: „Pane Bože, slyšíš mě, Luboš Vencl...“ a Roberta Vlka upozornil: „Robe, urazil Pavučinu, nandej mu to.“ Marné byly moje námitky, že když říkám, že jich je tam moc, tak je to vlastně pochvala. Přesto jsem Vlčáka porazil, Jarkova modlitbička asi nezafungovala. A činili se i ostatní. Petr Landa Porazil Martinu Nohavicovou, Ondra Janovič Michala Sikoru a i na nižších (velikostí) stolech prohrál dosud tříbodoví Pavouci. Honza Pavlík s Milenou Filipovou a Michala Bahníka odklidil další Pavouk, Petr Vetešník. To bylo pěkné kolo. Opět byl překonán rekord jednoho hráče. Martin Sobala uhrál 539 bodů. Po šesti kolech byl na čele jediný stoprocentní Karel Sikora a neporazitelnost si udržel i do dalšího kola. Přes pět set šel Honza Suchánek, udělal 508. Já usedám proti Martinu Sobalovi a on koukne na nějaký papírek a povídá: „Jé, ono to tu zůstalo.“ A Katka od vedlejšího stolu se přidává: „No já jsem se tím bavila celý minulý kolo.“ A co že to bylo? Papírek se jménem VENCL a u něj hrobeček. Povídám: „To nakreslil Jarek.“ Martin odpovídá: „Ne, já.“ a vzápětí lístek trhá. Asi měl opravdu ze mě respekt. Dokonce si i škrtal, to v říjnu proti mně nedělal. Nicméně i přesto, že měl možná respekt, tak mi nadělil pořádnou dardu. Karel Sikora prohrál s Martinem Sobalou a na čele se s nimi usadil ještě Petr Vetešník. V posledním kole zmařila Katka vítězné naděje Karlu Sikorovi i proti dvěma žolíkům a v partii o první místo porazil Martin Sobala Petra Vetešníka. Tito tři Pavouci se usadili na stupních vítězů v pořadí: Sobala, Sikora, Vetešník.

            Po příjezdu do Prahy jsem pochopil. Ta Jarkova modlitbička pronesená před pátým kolem fungovala. Páté kolo šla tam nahoru, šesté šla zpátky odpověď a od sedmého byla vyslyšena.

            A motto na závěr? Mám rád Pavučinu. Pavoučci jsou skvělá zvířátka. Už Pavouky nebudu provokovat... ...Nebo jenom občas... ...Ale buduje porážet dál... ...Nebo spíš takhle: budu je chtít porážet dál.

            Hradec vynechávám a v Litoměřicích se těšte, milí Pavouci.