(Luboš Tlučhuba Vencl)
Čul jsem před Brnem, že by to tentokrát mohlo dopadnout. Zvolil jsem však zcela novou taktiku. Tlučhubu jsem zahnal a na povrch jsem vytáhnul skromného alibistu. Najít argumenty, proč to nemusí dopadnout nebylo těžké. A hlavně dělat Tlučhubu a pak dopadnout mizerně, je pro image nedobré, zatímco dělat ze sebe outsidera je mnohem pohodlnější. Prostě jsem si do Brna jel zahrát.
Dějství prvé. Dělal jsem ze sebe sice autsajdra, ale přesto jsem se během úvodu partie s Jindrou Sikorou děsil. Nechtěl jsem svůj brněnský image naplnit. A už vůbec ne od prvního kola! Přesto jsem v úvodu partie tahy jakžtakž šudlal, pral se s písmeny a byl rád, že mi Jindra neodskočil příliš, nýbrž jen trochu. Do hry mě pak dostaly dva Jindrovy neplatné tahy a hned bylo veseleji. Navíc dorazil žolíček, chvíli poté bingo, z dobírky pak hned druhý žolíček a ihned také druhé bingo. Zkrátka pohodička. Ačkoli ten úvod ji nenaznačoval. Dáše scházelo na Mirka Muroně pouhých 20 bodů, Renatě pak na Katku 30. Z favoritů na prvních stolech zaváhal jen Petr Landa prohrou s Pepou Nerodilem. Na pátém stole pak remízoval Vlčák s Janou Vackovou. No, tak to jsem na něj zvědavý. Vlčák hraje letos skvěle, ale uvidíme, co s ním udělá tato remíza. Plichta je pro los, jak známo velkým průšvihem. Jak si s nástrahami losu tedy poradí Robert? Rýpu si do Michala Přikryla, který na posledním stole podlehl Filipu Vojáčkovi, že už nemá, kam spadnout, když prohrál na posledním stole.
Kolo druhé a Růžička Franta. Zase to jde tak nějak samo od sebe. V třetím tahu pokládám bingo a dál prostě naháním body, zvyšuji skóre, mám náskok již 120 bodů, Franta sice nalézá bingo, ale to stačí jen na snížení na 50 bodů a v závěru se dostávám i nad tu stovku rozdílu. Druhá čtyřstovka. Zatím to je fajn. Teď přidat třetí bod a bude to rozehrané hodně slibně. Už druhý bod nepřidali z první nasazené desítky hráč č. 1, Pavel Podbrdský, který prohrál se Sašou a také další Pavel, Chaloupka, který nestačil na Radima. Začarovaný snad je ten pátý stůl, dochází na něm k další remíze. A to mezi Peťou Kaňovským a Martinem Daňkem. Jen abych teď na pětce nehrál já! Renata o pouhé dva body poráží mladou bruntálskou naději Franka. Tolik štěstí nemá Dáša, která prohrává s Jirkou Janatkou. Není však jediná, kdo je na nule. Po prohře s Vlčákem, je bez bodu i Lanďák a také Michal Přikryl.
Uf. Nesedím na pětce. Čtyřka. Jirka Kamín. „Nazdar srabe!“ „Nazdar srabe!“ Tak, uvítání máme za sebou. Přichází žolík, skládám bingo, Jirka odskakuje, měním a výměnou dobírám i druhého hlaďoura a nakonec skládám NEP(O)P(I)V (81) a vedu pouze o necelých 20. Můj náskok je po chvíli zlikvidován, když však pokládám dvě třicítky za sebou (ŠAK (31) a HOVAD (30) ), zdá se, že by mohlo jít o rozhodující trhák. Jenže Jirka odpověď má. ZŘIŤTE (40). Hlavně díky tomuto slovu Jirka o dvacet bodů vyhrává. Škoda. Ale nevadí, jedna prohra neznamená nic. Na pětce překvapivě nedochází k remíze. Hyrša tam porazil Katku. Chuť si na Renatě spravil Chalupinka. První body si připsali Dáša s Filipem Vojáčkem i Péťa Landa s Jiřím Čechem. Již druhou prohru si připisuje Pavel Podbrdský, který nestačil na Martina Daňka.
Prohrál jsem tedy, ale odpočinout jsem si neměl. Pavel Palička mi v Přerově svou sílu předvedl, když mě porazil i proti dvěma žolíkům. Tentokrát mi úvod partie velmi usnadnil. Nejprve odehrál 14, pak neplatné AGÓŘE a ve třetím tahu měnil, takže jsem vedl již o pade. Bingem (O)HRADÍŠ (77) mě sice stáhl asi na deset bodů, ale jen dočasně. Opět odskakuji a když mi nekazí čisté FOUKAJÍC (88) je rozhodnuto. Jde totiž o jediné místo, kam se svým dalším bingem mohl jít případně on. Zdá se, že v našich vzájemných partií jsou dva žolíci spíše nevýhodou. Nakonec vítězím 470:345 a jdu zjišťovat, neexistuje-li cena za „nejvíc bodů bez žolíků“. Prý ne. Škoda, tuto kategorii bych zařadil – vyhrál bych v ní :-)) No dobře, dobře, tak tedy ne. Můžu být spokojený. Jsem průběžně sedmý, druhý z trojek, Turčas mám skvělý, průměr na partii 412 bodů vše je super. Míň důvodů k úsměvům mají zbylé Poškolačky. Dáša podlehla Jirkovi Kučkovi, Renata jen remízovala s Lenkou Zlámalíkovou. Rodinné derby Filipových vyhrála Hanka. V Palubáckém souboji stačilo Frantovi Růžičkovi na Katku pouhých 298 bodů. Katka udělala o 5 méně. Kochám se tedy pohledem na pořadí, když tu spatřuji, že „ten blázen Kuča“ má průměr nejen 400, ale dokonce 450 na partii. Šílenec. Samozřejmě vévodí průběžnému pořadí. Kromě něj mají plný počet bodů Jirka Frejka, Vítek Sázavský a Jana Rusá, bez prohry je na 3,5 i Vlčák. Poměrně velkou ztrátu již mají se dvěmi body Petr Landa a hlavně číslo 1 tohoto turnaje, Pavel Podbrdský, jediný bod pak má na svém kontě Iveta Vondrátová a také Michal Přikryl.
Jsem po obědě posilněný a už se těším na paní Kaňovskou. Posilněný nejsem vlastně jen obědem, ale i novými dopingovými prostředky, jež jsem si opatřil před tímto turnajem. Tajně a nenápadně je zobu v koutě u svého batohu, ale jsem spatřen Máťou a Renatou. Nu což, přiznávám se k dopingu, testy se na něj nečiní a kdyby, tak tenhle mi v krvi nezjistí. Až vyhraju svůj první turnaj, tak Vám o něm řeknu víc. Partie dokumentuje, jak to může vypadat, když člověk přijde k partii s poraženeckou náladou. Prý ji vždycky porážím a bagety jí nějak nesedly. No jí bagety ne, mě písmenka ano. Druhý tah ČO(K)LECH (69). Přichází i druhý žolík a po dlouhém rozmýšlení se rozhoduji nekomplikovat si situaci skládáním dalšího binga a odehrávám ŠÉRŮM (50). V šestém tahu jdu přes 200, v devátém i díky slovům MÍCO (36) a BUJÍ+MÍCOU (45) – U jsem na ruce měl a bylo posledním, které zbývalo, takže totální pohodička! Nepolevuji a zastavuji se až na čtyřech stech třiceti a 180 bodech rozdílu. Tož dobré. Turnaj se dramatizuje. Martin Kuča totiž prohrává. Jarda Buksa reaguje sice slovy, že se tím nic nemění, protože Martin pokud Martin neškobrtne, vyhraje. Ovšem opak je pravdou. Situace se výrazně mění, protože teď už si Máťa tu prohru dovolit nemůže – to je ten rozdíl. Přiznám se, že mě to aktuálně dost zajímá. Formu cítím v kostech a i když na to reálně zatím nemyslím, vím, že mohu útočit i na turnajové vítězství. V pořadí se posouvám na čtvrtou příčku. Za mě se propadají Marek Lašťovka, který byl přede mnou jen na turčas, Vlčák, který nestačil na Chalupinku a Frejkin, který prohrál s Janou. Průběžně tedy vede Vítek, který přehrál Máťu před Janou, Máťou a mnou. Dáša poráží Zdenu Pospíšilovou. Dnes matný Michal Přikryl je přece jen nad Renatiny síly. Dvojice favoritů spojila své osudy. Podbrďák prohrává s Alešem Horákem, Lanďák s Peťou Kaňovským a oba jsou na 2:3.
A los pro šesté kolo velmi nevyzpytatelný. Zbyněk Burda. Nevím, osobně jej asi podceňuji, ale vždy mě velmi překvapí, když zahraje nějaký dobrý výsledek, stejně jako to, když porazí mě. Nutno říci, že má se mnou kladnou bilanci, ač zejména díky těsným výhrám za pomoci dvou žolíků. Nebojím se tedy. Ale co když si zase vytáhne oba ty hlaďoury? Naštěstí se mohu brzy uklidnit. První tah třicítkové HEBKÝ (30), druhý tah čisté NEPOTÍC (74), pak přichází žolda a snažím se složit druhé bingo. Nakonec žoldu odehrávám do slova (N)ISFY (46). Zbyněk nalézá ZHN(Ě)DLO, které však zkouší napojit na OVE. Tento pokus mu však nevychází. Nakonec se bohužel Zbyňkovi daří zavřít slovem OHLAZ(E)NÝ (64). Škoda toho. Rozdíl to mohl být náramný, přesto se udržel nad sto body. Daří se i zbylým Poškolákům Renata poráží Lenku Paličkovou, Dáša Mira Vaňa. Na prvním stole poráží Vítek Janu Rusou. No, není to zlé. Šest kol, pět čtyřstovek. To už by mohlo dopadnout...
Pro sedmé kolo je mi však soupeřem rovnocenný protivník. Protivník se stylem hry možná nenápadným, avšak o to efektivnějším, hráč, proti němuž se chyby neodpouští. Karel Sikora. Volí zákeřnou taktiku a snaží se mě vydeptat velmi pozdním příchodem k partii. Ale kampak s tím na mě! Takovéto finty nás nemohou rozházet. Všechno známe. Aspoň se jdu ještě zklidnit a uvolnit ven do příjemného deštíčku. Vydeptáni tak jsou spíše hráči u všech ostatních stolů. Partie však již začíná. Přichází mi žolík, skládám bingo a nejen kvůli tomu ztrácím 30 bodů, rozdíl, jenž zůstává konstantní. Deska se plní čím dál víc, písmen v pytlíku ubývá a Karel tah co tah štěrchá písmeny rychleji a rychleji. Tři důvody pro to, abych bingo položil co nejdříve. Zdá se být pravděpodobné, že Karel už žolíka má též, a že pokud bingo nedám, nevyhraju. Zároveň se vystavuji nebezpečí, že nevyužiji-li jediné místo já, položí tam bingo Karel. Nakonec nalézám KOPIÍCH (65) a dostávám se do 15bodového vedení. Karel však má tempo k dobru a bude to hodně těžké. Snad kdyby přišel ten druhý žolíček... Ale to už bych chtěl příliš. Karel mě brzy dostihuje a já žhavím mozkové závity, abych přišel na to, jak proti žolíkovi a tempu k dobru vyhrát. Zkouším plést z hoven bič, ale tentokrát to je marné. V taktické partii podléhám o 30 bodů a nakonec ani nedosahuji na 300 bodů. Alespoň jsem si nezkazil TurČas. Je mi to líto, vyhrát tuto partii, tak jdu do posledního kola z prvního místa. I takhle mám stále naději na medaili, ale ta již není pouze v mých rukách. V tomto kole prohrávají první tři hráči. Kromě mě, prohrává Máťa s Janou a Vítkovi schází na Mirka Muroně 6 bodů. A právě oni dva mě budou v následujícím kole nejvíc zajímat. Pokud vyhraju a oni prohrají, budu se posouvat vpřed. Podle jejich výsledků hraji o 3.-5.místo. Na čele je nyní pět šestibodových. Mirek Muroň, Vítek Sázavský a Romana Vlková jsou všichni na TurČas na 6200 bodech a v konečném pořadí budou dost možná rozhodovat drobnosti. Naději na turnajový primát má ještě Jana Rusá, ale nestačí jí pouze porazit Romanu, ale musí doufat i ve Vítkovu a Mirkovu prohru. Karel Sikora již šance na vítězství nemá. Možná snad velice teoretickou.
Především však musím nyní porazit Jardu Buksu. Soupeře, který mi v mnohém připomíná soupeře, s nímž jsem měl čest v kole minulém – Karla Sikoru. A i ta partie vypadá jako ta minulá. Skládám bingo se žolíkem a ztrácím cirka 40 bodů. Nakonec nalézám 80 DVAC(Í)TEK. Jednu hezčí, než druhou :-) Takže zase v závěru držet mírný náskok proti žolíčkovi? Teď však budu mít tempo k dobru já. Nikolivěk. Ihned po bingu dolízávám žolíka druhého, ihned jej také skládám do druhého binga a opět jej nahrazuji za Í. DORÁŽ(Í)TE (89). Yes! Je to doma. Co výhra, to čtyřkilo. Bojuji ještě o průměr nad 400, ale to si v tuto chvíli neuvědomuji. Nyní mám hlavu plnou toho, že jsem třetí až pátý. Jo!!! Konečně. Tohle mi letos chybělo! TOP 5. A teď honem. Prohráli Máťa a Vítek? Sakra, zjišťuji, že to dopadlo „nejhůř“, jak mohlo. Oba vyhráli a já si připíšu „až“ to páté místo. Prostě děs :-) Pokud jde o zbylé partie z čela, tak Jana prohrála s Romanou, Mirek Muroň porazil Karla Sikoru a to znamená, že všichni tři 6200káři zvítězili a opravdu budou hrát roli rozdíly a bucholzy. S kýmpak si Turčas zašpásuje a komu paní Štěstěna naopak přitlačí? Nakonec k žádným změnám nedochází. Pořadí zůstává stejné, jako po kole sedmém. Tedy: Mirek, Vítek, Romana. Ze zoufalosti se nevyhrabaly Dáša s Renatou. Renata prohrála s Markétou Šmídkovou, Dáše nestačilo na Milana Roupce ani 390 bodů. Stejné pocity však může cítit Iveta, která v posledním kole s Jidnrou Sikorou zachraňovala skóre 4:4 a 1 kvalifikační bod, či Pavel Podbrdský, který dokonce skončil jako největší favorit mimo body. Narozdíl od něj nepřízeň osudu alespoň částečně zlomil Petr Landa, který svůj pátý bod nakonec přidat dokázal. Moc platné mu to však nebylo, skončil 22. a zdaleka nemá postup na mistrovství jistý. Vůbec nahnuté to má s postupem několik velkých jmen minulých let. Výrazně nepřesvědčivé jsou výkony předloňského mistr, Michala Sikory a i třeba Pavel Žibřid bude mít ještě hodně práce s tím, aby se kvalifikoval.
Jsem šťastný a spokojený. Tohle byl turnaj podle mého gusta. Jo, jo. Všechno klapalo jako švýcarské hodinky. Sice škoda těch dvou proher, ale ať. Najednou mi něco dochází. Mám nebo nemám průměr 400? Pohled do pořadí a – „Jo, dal jsem to.“ 401. Sakra to máťa nakonec skončil také jen na 402? Všehovšudy udělal jenom o 7 bodů víc než já? To kdybych věděl... To ale znamená, že druhou půlku sehrál s průměrem 350. Teda Máťo, styď se :-)
Jsem tedy spokojený. Jen znovu a znovu lituji té prohry s Karlem. Tam ten bod přidat a šel bych do posledního kola z prvního místa. No já vím, nic to neznamená a navíc – „Kdyby byly v prdeli ryby...“ Ale stejně by to bylo pěkné, KDYBYch měl tu možnost v posledním kole o tu výhru hrát.
Příště.