(Luboš X+ Vencl)
Tak přesně tuhle otázku si po Brně pokládám a odpovědí si rozhodně nejsem jistý. Zdánlivě mi vše hrálo do karet. Byl jsem rozehraný, byl jsem v pohodě, před turnajem jsem se nevyspal, byl jsem pátý nasazený, hrálo se v Brně, kde jsem loni skončil pátý… Odpověďmi na mou otázku si stále nejsem jistý, napadá mě jich několik a nevím, jaká z nich je ta správná. Zřejmě to bude kombinací všech z nich. Možná jsem byl až příliš rozehraný a příliš v pohodě, nevyspělost byla plánovaná a příliš záměrná, byl jsem pátý nasazený, přičemž role favorita mi nikdy moc nevyhovuje a ještě ke všemu se hrálo v Brně, kde se mi, kromě loňska, nikdy moc nedařilo… Taky je možné, že prostě soupeři měli víc štěstíčka, než já. Anebo, že by prostě byli lepší? No, asi i to sehrálo roli. Opravdu to byla kombinace všech výše zmíněných faktorů. Ještě musím říct, že psaní těchto řádků je pro mě poněkud obtížné a ještě se k tomu přidává povědomý pocit deža ví. Bude to tím, že se mi cca před 14 dny rozstonal počítač. A nešlo o žádnou prkotinu. Moc tomu nerozumím, ale jestli jsem to dobře pochopil, tak laicky řečeno šel pevný disk do p..ale. Tím pádem jsem přišel o všechno, co na něm bylo, včetně rozepsaného brněnského komentáře. Osli mi tím osud nechtěl říct, že mám příště vše dokončovat co nejdříve… Odhalení nemoci, nalezení času, dopravení do „nemocnice“ a zpět a řešení dalších mnoha věcí způsobilo částečné zpoždění komentářů. Tímto se dychtivě čekajícímu scrabblovému národu za toto zpoždění omlouvám. Ale nyní již k turnaji.
V prvním kole mě čekal jeden z nejnepříjemnějších soupeřů z druhé nasazené půlky. Jirka Kučka. A již on byl tím, kdo nasměroval mou cestu pořadím jiným směrem, než bych přivítal. V této partii si však troufnu říct, že šlo opravdu zejména o tu smůlu, respektive Jirkovo štěstíčko. Proti třem bingům se toho nedá dělat mnoho. Partie začala více méně standardně. Držím mírný náskok, což se vzápětí ukazuje jako důsledek toho, že soupeř skládal bingo. Tím se tedy dostává do mírného náskoku on. Až potud jde jistě o poměrně běžný vývoj. Jenže Jirka v dobírané sedmičce vytahuje další, opět čisté, bingo. Chápu, že to první si poctivě složil, ale tohle byla trošičku čára přes rozpočet. Přesto však jsme teprve v pátém tahu a vy víte, že já nepatřím k těm hráčům, kteří by se rychle vzdávali. Bojuju. Přichází žolíček, chvilka skládání a poté bingo, které mě částečně vrací do hry. Jirka navíc aktuálně nehraje příliš silné tahy. Tuším, že je to tím, že skládá další bingo, ale přesto musím doufat v to, že mu to prostě jen nepřichází, případně v to, že to bingo nakonec nesloží. Přichází. Složil. A příliš rychle. Kdyby mu to trvalo o tah, dva déle, možná by mi ještě dal šanci, ale takhle ne. Pravda je, že jsem se rozhodl dohrávat partii tak, že ještě budu hrát na vítězství, nikoli na co nejnižší prohru. Rozdíl byl 70 bodů a to je pořád jedno bingo. Písmena jsou jakžtakž slušná, takže by byl hřích to nezkusit. Ale opět chyběl jeden, dva tahy. Jeden dva tahy, které by zbývaly na třídění a přípravu, ale pytel byl prázdný již příliš brzy. Prohrál jsem tedy právě rozdílem těch 70 bodů, jednoho binga. Toho dinga, které Jirka vytáhnul přímo na ruku. První bylo OK, prostě si ho připravil, třetí bylo OK, připravil si ho a žolík je určen pro binga, druhé bylo smrtelné. Na druhou stranu by však jistě bylo pokrytecké tvrdit, že Jirka nehrál dobře. Naopak. Hrál skvěle. Myslím, že tu partii sehrál velice přesně, ale štěstíčko mu samozřejmě také pomohlo. Se zlomyslnou radostí zjišťuji, že jsem z favoritů nebyl ani zdaleka sám z těch, kteří prohráli. Mezi poraženými jsem velice rychle objevil Chalupinku, Jardu Buksu, Marka Holbu, či Martina Daňka.
A je zde kolo druhé a soupeřka rozhodně nikoli lehká. Čeká mě Yvetta Hlubinková. Inu, co k té partii říci? Zpočátku se vyvíjela příjemně. Přišel žolíček, tak jsem trošku třídil, přesto však vedl, a tak mi ani moc nevadilo, že se třídění tak úplně nedaří. Pak přišla osudová chyba. Dobral jsem příliš písmen a Yveta se trefila přesně. Nevím, čím to je, čím, ale soupeři se mi v takových případech do žolíka trefují téměř s neomylnou přesností. Navzdory teorii pravděpodobnosti mi ho čmajznou ve 3 případech ze 4. To, že mi Yvetta sebrala toho žolíka by asi nebylo tak tragické, jako to, že teprve v tu chvíli jsem si uvědomil, jak strašný je zbytek mého zásobníku. Možná, že jste už na to taky přišli, ale já jsem v tu chvíli učinil kardinální objev. Zjistil jsem, že je velký rozdíl mezi tím, hrát slabší zbavovačky, když máte na ruce žolíka a tím, hrát slabé tahy, protože prostě nic jiného nemůžete a žolík je navíc mimo váš zásobník. Vlastně se dá říct, že od té chvíle šlo všechno do kopru. Yvetta dala bingo, já dal neplatné slovo a pak jsem se tah co tah rozhodoval mezi špatnou a ještě horší variantou. Navíc si ani zdaleka nejsem jistý, že jsem se vždy rozhodl pro tu méně dobrou variantu. Prostě všechno špatně. Písmena i můj výkon. Druhý žolíček sice přišel mně, ale to už bylo úplně jedno. Aspoň jsem udržel rozdíl na těch 40 bodech… Sakra!!! To je teda začátek! Po dvou kolech krásné šedesáté místo. Ke svému naprostému údivu zjišťuji, že nejsem sám a bez bodu je i Jarda, který nestačil na Kateřinu Štrbákovou. Překvapující zpráva z prvního stolu praví, že Marie Kaňovská sestřelil Podbrdu. V derby Filipových deklasuje Milena svou nezbednou dceru, Vlčák poráží o pouhé tři body Kracíka.
Třetí kolo. Hraju s Lenkou Zlámalíkovou, vítězím, ale hraju v křeči, není to výkon, kterým bych se mohl chlubit. První výhru si připisuje i Jarda. Jediný bod nás však má více. Jen namátkou – Chalupinka, Všetečníček, Romana Vlková, nebo vítěz Prahy, Martin Hrubý. Z prvního stolu opět přichází překvapivá zpráva. Marie Kaňovská se stará o další překvapení a poráží Míšu Sikoru. Inu, domácí prostředí… Po třech kolech je na plném počtu bodů i další z domácích hráčů – Milan Roupec. Další z tříbodových je Jirka Kučka, který mi tak alespoň navyšuje Bucholz.
Ve čtvrtém kole nastupuji proti Petrovi Mikšíkovi a nastupuji proti němu s patřičným respektem. Vím, že, když se chytne, umí porážet nejlepší, nehledě též na to, že s ohledem na osmikolový systém turnaje si již prohru dovolit nemůžu, a tak musím s respektem nastupovat proti všem soupeřům. Pytlík sype, Petr se trápí a z partie se nakonec stává jednoznačná záležitost a já své skóre nakonec zaokrouhluji na rovnou čtyřstovku. Že by se štěstíčko začalo vracet? Snad. Boj o první místa nabízí hned několik prestižních soubojů. Dívčí válku mezi Hankou Lukáčovou a Katkou vyhrává Kačka. V duelu soupeřů, kde nevím, komu fandit – Jana je Poškolačka, Jirka mi může navýšit Bucholz – nakonec drtivým rozdílem vítězí Jana. Pavučinové derby je navýsost napínavé a jistě velice pohledné a Vlčák v něm nakonec sežral Kapříka 403:401. V derby brněnském poraží Marie Kaňovská Milana Roupece. V čelní skupinc je i Milena Filipová, která přehrává Karla Sikoru.
Do partie s Věrkou Majtánovou vstupuju s respektem. Moc dobře si pamatuji, jakým způsobem zatočila s mnoha favority pražského turnaje. Nakonec se partie pro mě stává přece jen snadnou kořistí. Ukazuje se ještě menší množství Věrčiných zkušeností a trocha chyb. Mě to naopak celkem chodí a hraju v pohodě, takže mě v rozletu nezastavuje ani Věřino bingo. Na moment jím skóre partie srovnává, ale zachvíli mi opět hledí na záda. Tak to by bylo. Teď už to ale asi bude ještě těžší. Dáša přehrává Chalupinku. Naopak druhá Rusá, Katka, začíná svůj pád prohrou s Milenou Filipovou.
Je zde šesté kolo a utkání pravdy. Markétu Gutmanovou vítám doslova s otevřenou náručí. Ale také s obavami. Sice skrývanými, ale obavami. Markéta mě poslední dobou poráží a v současnosti ji řadím mezi nejlepších 15 hráčů republiky. Vím, že jde o utkání pravdy. Pokud prohraju, bude naděje na slušný výsledek pohřbená, pokud vyhraju, budou definitivně zapomenuté úvodní porážky a otevřu si cestu možná ještě i do první desítky. Partie je to náramně veselá a zajímavá. V úvodu mi chodí téměř vše a Markéta jen přihlíží. Poté pokládám neplatný tah a karta se začíná otáčet... A jak už to v partiích dvou rozdílných poločasů bývá, většinou vítězí, ten, kdož má lepší půlku druhou... A to byla tentokrát opět Markéta. Nutno říct, že vítězí možná trošku šťastně, ale rozhodně naprosto zaslouženě. Již pátý bod si připisuje Jana Vacková, která poráží Pavla Paličku. Na čele zůstává neporažená již jen dvojice hráčů. Robert Vlk a překvapivě stále Marie Kaňovská.
Po prohře s Markétou jsem již odsouzen jen ke hře o podprůměrná umístění. Pokud bych chtěl urvat ještě nějaký slušný výsledek, musím vítězit vysoko. A pro vysokou výhru rozhodně situace nenadchází. Soupeřkou mi je Dáša a s ní si člověk nemůže být jist dnem ani hodinou. Velmi brzy získávám zhruba padesátibodový náskok, ale výsledek je hodně otevřený. Hraju totiž maximálně útočně a otevřeně. Výhra o pade pro mě prostě nic neřeší, a tak se Dáše rozhodně otevírá prostor pro obrat. Nakonec k němu nedochází, ale bohužel pro mě nezvyšuji ani onen padesátibodový rozdíl. Na čele se osamostatňuje Vlčák, ale chce-li celkově zvítězit, musí vyhrát i posledním kole. Marie Kaňovská, Kapřík, i Zbyněk, který přehrál Janu, jsou mu stále na dostřel.
A je zde poslední kolo. Kolo, v němž si celkem věřím. Hraju proti Petrovi Vetešníkovi a proti němu zahrát umím. Má sebedůvěra se nakonec ukazuje jako opodstatněná, ale celkový efekt je stejný jako v partii s Dášou. Výhra o 80 bodů pro mě příliš nic neřeší. Zato Janě se dařilo. Vysoké vítězství nad Martinem Tancerem ji nakonec vynáší až na celkové páté místo. Vlčák si vítězství nakonec v partii se Zbyňkem pohlídá. Marie Kaňovská završí šok dne, když přehrává Kapříka a získává neočekávané druhé místo. Z dalších výsledků: Na dobré výsledky z úvodu loňského roku si vzpomněla Milena, která doplnila Roberta s Marií na stupních vítězů. Po dlouhé době se zadařilo i sedmé Ivetě, Markéta svým desátým místem potvrdila, že již do české špičky neoddiskutovatelně patří. Mistrovství je zatím daleko, ale myslím, že Markétu již letos nemine. Zajímavé bude sledovat, zda se na něj dostane Hanka Lukáčová. Svými výsledky potvrzuje, že jí přechod z herny do živých zápasů nedělá nejmenší problémy a určitě se zařadí mezi hráče, kteří o MR bojovat budou. Nejlepší ze čtyřbodových nakonec končí Katka. Katka, která po čtvrtém kole turnaj vedla. Inu i toto je scrabble. Ale Katka rozhodně není jedinou špičkovou hráčkou na čtyřech bodech. V průměru startovního pole se ocitli i Michal Sikora, Pavel Chaloupka, Martin Daněk, či Marek Holba.
Na závěr jeden postřeh dokumentující vyrovnanost současného českého scrabblu: Jedem v autobuse zpět do Prahy. Pročítám podrobněji pořadí a poznamenávám směrem k Jardovi Buksovi: „Vítěz Prahy (Martin Hrubý) na padesátým pátým místě.“ „No, a to není všechno,“ dí Jaromír. „97. z Prahy dneska vyhrál.“