(Luboš X+ Vencl)
Je neděle večer a usedám ke komentáři z Hradce, dokud si alespoň něco ze svých partií pamatuju. Mňo, i když na tu s Michalem Sikorou asi nezapomenu hóóódně dlouho. Jak jste si jistě všimli, poslední dobou jsem moc turnajů nejel. A vlastně i s Hracdem jsem si říkal, jestli vůbec jet mám. Bo jsem s tím, ale vcelku počítal, tak jsem hrál trochu víc i na herně. V Hradci jsem sice alibisticky tvrdil, že jsem přijel zjistit, zda jsem scrabble vůbec nezapomněl hrát, ale uvnitř jsem se cítil hodně silný. Navíc jsem výsledek potřeboval. Dosud jsem v kvalifikacích uhrál ..... (nebo slušně řečeno nic). Ze své hry na herně jsem měl dobrý pocit. Chtěl jsem TOP 5. I když jsem si i přijel zregenerovat, užít si turnajovou atmosféru a prostě si zahrát.
V prvním kole mě čekala Yvetta Hlubinková. Musím říct, že jsem z ní měl hodně velký respekt. Vzájemné skóre 1:1 a partie, v nichž mi byla více, než vyrovnanou soupeřkou. Naštěstí jí první tahy nepřišly, mě ano, získal jsem jistotu a Yvetta se stavem svého zásobníku nechala znechutit. Z první desítky padlo 5 nasazených. A ve třech případech byli v hlavních rolích Poškoláci. Dáša odstřelila Romanu, na níž vždy uměla zahrát, Renata poráží Kamína, Jana pro změnu nestačí na Jiřího Kracíka. Krom toho na prvních dvou stolech padá Podbrdský se Sašou a Michal Sikora s kopečkářem.
Druhé kolo a Martin Hrubý. No uvidíme. Něco podobného, jako s Yvettou. Mám respekt, mám. Chodilo to, chodilo. 421:324. Více netřeba říkat. Druhou prohru – s Yvettou – si připisuje Pavel Podbrdský.
Ha! nka Filipová. Musím říct, měl jsem docela vítr a respekt i z ní. Uklidnění přišlo brzy. Hned pro první zásobník se mi na ruce složilo NEVÝŠÍC. Parádička! Někdy v čtvrtém, pátém tahu pokládám další čisté. Hanka definitivně pečetí svůj osud, když „naštvává“ scrabblového boha odmítnutím čtyřnáobeného binga a pokládá jej pouze na dvojku. Ano, byl jí z hůry seslán i druhý žolík, který nakonec putoval do binga, ale to až poté, co jsem složil já své třetí čisté. A jelikož jsem mezihru prokládal třicítkami a ta dobrá, proti mně sedící, duše mi ještě nahrála, tak jsem nakonec dosáhl na pětistovku.
Konstatoval jsem, že jsem asi opravdu ten scrabble úplně hrát nezapomněl.
Čtvrté kolo. Vlčák. Byl jsem zaň rád. Dlouho jsem s ním nehrál. Loni snad vůbec. Chtěl jsem poměřit síly. Téměř celou hru vedl cca o 20 bodů. Pak, v závěru, jsem se jal v duch spílat svému zásobníku. Žolík sice jo, ale k němu FŘÉ, taky O, ale zase hned dvě. Plívy. Ha. Bacha!? FOŘTOVÉ! K vzteku!!! Takový krásný a není kam! Ha. Bacha!?!?! TÉ lze protáhnout – ÉTÉ. Staví bingo za 60. No, ale nezkazil mi to. Supr. FOŘTOVÉ (asi 80). „Tak pro jistotu...“ „Jasně, kouknem...“. Ne, nekoukali jsme. Čuměli jsme jak čerstvě vyorané myši na to, že to není. Oba. Dál Rob odvedl kvalitní obrannou práci. Tak to mě žere. Prohrát kvůli tomu, že nejsou FOŘTOVÉ! A jak jsem to aspoň moh poznat? Nedaří se Martinu Hrubému. Po prohře s Martinem Tancerem má už 1:3.
Opravdu, co hráč, to jsem měl docela respekt. Ďuri proti mně. Co k té hře říct? Měl oba hladké. Měl. A dokonale se s nimi protrápil. Já si v pohodě hrál a bylo z toho KO. Vlčák sází pětikilo Lídě. Naštěstí jí ale dává jen 504, tedy o celé 2 body méně, než já Hance. Renata poráží Holbu. Nedaří se mamince, která je stále bez bodu. Trápí se i Vašek Jára. Když podléhá Petru Kučovi o 4 body, je již na skóre 1:4.
Kolo šesté a proti mě Saša. Celkem si věřím, ale že to bude těžké vím moc dobře. Než však začínáme, rozhlížím se kolem sebe - ... – a pronáším osudovou větu. Ani nevím, zda jsem mínil soupeřku polichotit, rozhodit, nebo zařídit, aby mě šetřila, ale pronesl jsem cosi jako: „Teda, jak se tak dívám. Kolem mě samý mladý ženský.“ Ale myslel jsem to upřímně (:o) Saša ke mně odvětila: „Jenom proti tobě ne,“ na celý sál se pak rozhalekala: „Vencl je vtipnej. Prej kolem něj samý mladý ženský. Ale já mu to vrátím! A proti mě Brad Pitt!“ Sál řval. Já řval snad ještě víc. Ale co - čurina musí být, no ni? Vlastně, pokud to Saša myslela stejně upřímně jako já, tak jsem polichocen. I když by mě zajímalo, jestli Brad umí scrabble stejně dobře jako já. Partie začala dobře. Mírně jsem vedl a přišel mi i hlaďourek. Jenže dobře pouze začala. Skládáním binga jsem pustil Sašu do vedení, pak dala své žolíkové bingo a já skládal dál. Nic. Pořád nic. K Saše se přibližuju, když jí neprochází CLÍVANOU. Ale jen na kousek. A hlavně jen na chvilku: NULOVACÍ. A je hotovo. Můj žolík nakonec v závěru partie putuje do C(É)+B(É) za 9 bodů :-( Toto kolo bylo pro Poškoláky vůbec jaksi začarované. Jediným, kdo vyhrál, byla Dáša. Jinak jsme byli biti, jako ti sedláci, kousek odsud, u jiného východočeského města, Chlumce (:o(
Sedmé kolo bylo ve znamení krásného boje s Alešem a hrubé taktické chyby v závěru partie. Získal jsem si náskok, položil čisté bingo a začal vskutku skvěle. Aleš snížil svým žolíkovým bingem. Ale pořád vedu a je to dobrý. Jo jo, je to dobrý! Z kíry mě příliš nevyvádí ani druhé Alešovo bingo, opět s hlaďourem. Ztrácím jen pár bodů a ve hře jsem stále. Navíc pokládám vzápětí další čisté a do závěru jdu s asi 30 body náskoku. Komplikací je to, že mám jedinou samohlásku. Ale snad to udržím. Jenže ouha. Alešovi zbývají čtyři, mě tři a já už nemám kam. Pass. Aleš váhá a nakonec zavírá slovem ZASEDÍM. Následuje série několika přesných a jedné nepřesné úvahy: 1) ZASEDÍM je hodně sporné, mohl bych se jít podívat. 2) Pozor, kdyby to bylo a nestačilo mu to, měl bych mu to uznat. 3) Hm. Byla by to plichta. 4) Ale má písmena, na který můžu případně něco napojit. Třeba mi nahraje. 5) „Půjdeme se podívat.“ Notebook halásí, že prý eéé. Pass. Třeba mi nahraje. Hm, tak ne. Třeba mi nahraje v příštím tahu. Sakra, von není blbej, to je blbý a já jsem blbej. Poslední má úvaha v partii je správná - bohužel: Fakt to pochopil, už mi nenahraje. Na čele nadále zůstal stoprocentní Petr Landa. V duelu dvou hráčů domácího Parnasu přehrál Jirka Janatka Vaška Járu 414:297. Z Poškolaček trochu překvapivě prohrály Lenka s Vetešem i Jana Hankou Lukáčovou. Rovněž překvapivě vyhrály Dáša s Markem Lašťovkou a Renata s Jarkem. Maminka, nikoliv překvapivě, prohrála taktéž a osamostatnila se na posledním místě bez jediného bodu.
Herně byl tedy konec mého dne poněkud smutný. Úplný konec dne však smutným rozhodně nebyl. Už cesta na ubytovnu byla veselá. No – veselá... Veselé to muselo být pro některé další zúčastněné. Pavel Podbrdský, Martin Tancer, Martin Hrubý a snad ještě někdo vyráželi s námi – se mnou, mamkou a Renatou. Dalo by se čekat, že naše skupinka bude schopna jít zhruba stejným tempem. Jenže již ráno, cestou do hrací místnosti, se mi začala na mých sandálech zvětšovat žraločí čelist. Během dne a prvních kroků cesty na ubytovnu bylo dílo zkázy dokonáno a chůze se změnila v klopýtání. Kluci se tak velice brzy trhli, ač na nás aspoň místy čekali. Renata solidárně držela mé tempo, maminka se mnou rovněž soucítila a tváříc se, že jde tak pomalu kvůli svému koleni, mi dovolila vypadat, že skutečnou brzdou skupinky nejsem já. Zajímavá byla i buso-taxíková cesta mě a Renaty na boulink, kde na nás již čekali Pavel, Martin Tancer, Jarda s Jindrou a ti, kdož toto koulování spískali, Martin a Jana Vackovi. Večer dopadl nad očekávání skvěle. Někteří si na své konto připsali skvělé hody a výsledky a nikdo si na své čelo nepřipsal bouli. Posléze se skupinka rozdělila na noční ptáky a hráče rozumné. Mnozí se asi ptáte, v jaké jsem asi tak mohl být skupince. A divíte se právem. Mezi noční ptáky většinou nepatřím a o rozumných hráčích raději nemluvě... Rozhodl jsem se tedy zůstat mezi nočními ptáky. Pavel, Jana a oba Martinové se postupně odebrali na ubytovnu a na kutě, já s Renatou, Jardou a Jindrou jsme zůstali. Pravda, jen asi do jedenácti, pak zavírali. Což pro nás však nebyl problém. Ještě předtím, než jsme se odebrali do hospůdky - baru přímo na ubytovně, mě (a vlastně asi i Jardu) pobavila historka s placením, kde se opět ukázala rozdílnost mužské a ženské logiky. Vědecky sice ještě není prokázáno, zda lze podstatné jméno logika spojovat s přívlastkem ženská, ale dejme tomu, že ano. A o co šlo? Nebudu to rozpitvávat dlouho. Zkrátka Jindra za Jardu zaplatila jeho účet, aby jí svůj účet zaplatil. Pokud z mého popisu nechápete, co se vlastně stalo, neřešte to. Pokud tušíte, že chápete a nechápete smysl toho co se stalo, neřešte to - nejste sami. Pokud chápete, co se stalo, chápete proč (a nejste žena), napište mi. Moc by mě řešení téhle záhady zajímalo. Asi nepřekvapí, že po odchodu z baru se utvořily dvě miniskupinky. Jarda a já a Renata s Jindrou. Rovněž nepřekvapí, že se řešila mužská a ženská logika. Ale vše bylo zapomenuto v momentě, když oba tábory opět spojily své síly za účelem nalezení nového azylu. Ve dvanáct sice zavírali, ale naše skupinka měla ve svém středu Renatu, která potvrdila své diplomatické nadání a nás tam nechali do jedné. S Renatou jsme pak ještě společně kecali asi do půl třetí. Byl jsem spokojen. Přespání mi hrozit rozhodně nebude.
Ne, přespání mě neohrozilo. V pět jsem se vzbudil, cítil se naprosto čilý, ještě se porůznu převaloval, ale ve skutečnosti neusnul. Jak že se to zpívá? Víno na kuráž a dvě hodinky spánku? Až den měl ukázat, byl-li to dobrý recept. Ráno se maminka vydala na místo předčasně, my s Renatou vyrazili později a s ohledem na mou žraločí čelist se rozhodli pro místní MHD. Řidič byl skvělý. A my na místo dorazili v pohodě a skvěle naladěni.
No, bude to těžký. Potřebuju vyhrát 6 partií.
Úvod druhého dne potvrdil mou víru, že když jsem se nevyspal, mohlo by to být dobré. Martina Nohavicová mi sice žolíčky sebrala, ale složení binga jí trvalo příliš dlouho a můj náskok již byl příliš vysoký. Sobi připravil o neporazitelnost Lanďáka, Jarda Buksa porazil o bod Aleše Horáka. Vašek Jára, totálně zdeptán svými sobotními výkony a definitivně doražen prohrou s Jirkou Janatkou, svou další účast odpískal. To mělo osudový vliv na hráče pohybující se na konci startovního pole. Maminka byla první z nich, kdo změřil své síly z byem. A poprvé v turnaji neprohrála a připsala si půl bodu.
V dalším kole mě čekala nevyzpytatelná AnRy. Naštěstí se mi povedlo brzo složit bingo a zbytek partie jsem mohl být poměrně v klidu. Soupeřka se s žolíkem protrápila a já se začal vracet na nejvyšší pozice. Jarda porazil Lanďáka, Sobi se výhrou nad Michalem Sikorou osamostatnil na čele, Pavel Podbrdský remizuje s Lídou Rusou.
Partie s Jindrou Voráčkovou byla typickým příkladem toho, jak se hloupě prohrávají partie. V prvním tahu maje samé souhlásky a jsa přesvědčen, že ve slově CHRL se píší dvě C pokládám CHCRL a tuto ztrátu cirka dvaceti bodů si vleču s sebou celou dobu. Jindra tahá za delší kus provazu. Když už to vypadá na výraznější trhák, odehrávám pryč žolíčka a stále jsem tedy alespoň na dostřel. V momentě, kdy se mi Jindra v závěru užuž znovu začíná trhat a kdy začínám tušit, že zachránit mě může už jen jedině a pouze druhý žolíček, hlaďourek přichází. Náhle zjišťuji, že ani s žolíkem v zásobníku nemám, co kloudného bych zahrál, a tak odehrávám VÍ+TÍ. Jindra kupodivu protestuje a vzniklý náskok už dohnat nedokážu. A stejně za to může Vetešník!!! Nedal do slovníku CHCRL a TÍ!!! Poté, co si zhruba v polovině přestávky přestávám vyčítat, co jsem to za debila, se v mé mysli usazuje přesvědčení, že „TEĎ TO NĚKDO VODSKÁČE.“
Tak jaképak máme nalosování? Kdopak to bude? Výborně. Pavel. Ideální soupeř na vybití si zlosti. Vím, že budu muset hrát na stopro a že ho nepodcením. Nevěda, v jakém jsem rozpoložení (nějakou zvláštní náhodou je Pavel pravděpodobně jediný, komu jsem nevykládal, co jsem za blba) si pečetí svůj osud větou, že jestli chce vyhrát, musí teď z těch pěti kol udělat pět bodů. Ano. Asi to tak bylo. A asi měl právo si myslet, že to může dokázat. Ale při mém bojovém naštvaném (na sebe sama) nabuzení to mělo stejný efekt, jako se zeptat na rušné brněnské třídě typicky pražským přízvukem a pořádně nahlas: „Prosím Vás, nevíte, kudy se tady jde na náves?“ Zkrátka pokud něco takového zkusíte říct, můžete přežít, ale musíte mít hodně rychlé nohy. A pokud Pavel něco takového vyslovil, mohl vyhrát, ale musel předvést naprosto stoprocentní výkon s naprosto stoprocentním soustředěním. Od první chvíle hraju jeden silný tah za druhým a Pavlovi víc a více odskakuju. V momentě, kdy se na mě dotahuje odehráním svého žolíka, pokládám čisté bingo a vracím se zpět do trháku. Jo, přesně takhle jsem si to představoval. Přesto vím, že s Pavlem si nesmím dovolit byť jen chviličku pocitu, že se již nic nestane. Navíc druhý žolík je někde neznámo kde. Když se nakonec objevuje v mém zásobníku, tuším, že mám vyhráno. V závěru se nakonec dostávám i přes 400 a jsem zpět v laufu. Na prvních stolech se Jarda Buksa vítězstvím nad Sobim naň bodově dotahuje. 9:2 má rovněž i Petr Landa, který sejmul Žížu. 8:3 mají překvapení turnaje Jindra s Martinou Nohavicovou, 7,5 má Lída.
Ve dvanáctém kole se nenechávám ukolébat Petrovýma smutnýma očima. Dobře vím, že do partie dá vše, i když se tváří, že Vencla prostě porazit nemůže. No, ať si myslel cokoli, neporazil ho. Nebyl to z mé strany nějak excelentní výkon, ale byl takový, jaký mi stačil. Čelo se začíná trhat. Sobi s Lanďákem zvyšují svůj odstup, když Sobi poráží Jindru a Lanďák rozsekává Martinu. Skupinku opouští Jarda, který nestačí na Michala. Renata, které se vůbec nedaří a nepomáhá jí ani los si připisuje teprv první dnešní vítězství.
Jsem opět velmi vysoko. Přesto vím, že pořád potřebuju vyhrát 2 ze 3 zbylých partií. A dalším soupeřem mi je právě Michal Sikora. Těším se. Ne, že bych si tak věřil, ale partie s Míšou prostě můžu. Jsou krásné, otevřené, útočné a bez šance na odhad, jak se budou vyvíjet, stejně jako bez šance, dělat v průběhu partie jakékoli závěry. S Michalem nevíte, jak partie dopadne, ať kdokoli z Vás vede o 200 bodů. Pokud Vám už nasázel tři binga, je klidně možné, že to čtvrté bude chtít složit za každou cenu a 200 bodů ještě ztratí, pokud už si myslíte, že jste naprosto v pohodě, z ničehonic ám během čtyř tahů přilítnou tři binga a Vám zbudou jenom oči pro pláč. S Michalem je obojí možné. To mi nikdo nevyvrátí. Partie začíná pozitivně. Přichází mi žolík. Naneštěstí je to možná poslední pozitivní moment, který zaznamenávám.
Nyní to už jde z kopce:
1.tah Nenalézám bingo. Možná tam nějaké bylo, i když jako úplný trotl si připadat nemusím.
2.tah Nenalézám bingo. Možná tam nějaké bylo, i když jako úplný trotl si připadat nemusím.
3.tah Nalézám bingo. Pochybné. Neprochází.
5.tah Po jakési zbavovačce přichází zásobník NEPOS?? Pokud si myslíte, že s takovýmto zásobníkem už musím bingo složit, máte pravdu. I já si to myslel. Nějaké jsem nalezl, ale hrál Míša. Díky tomu, že odehrál neplatné ŠÍŘIVÝ (+ZVĚŠÍ), čímž mě upozornil na nejhodnotnější místo – rozšíření ZVĚŠ na ZVĚŠÍ. Chviličku to trvalo, ale nakonec jsem bingo našel a pronesl osudnou větu: „Scrabblový bůh mě má rád. Ví, že s jiným zásobníkem bych v týhle hře bingo nesložil.“ A vzápětí jsem na desku vyskládal POSÍLENÉ (+ZVĚŠÍ). Pokud se Vám nezdá, že by se ze sedmipísmenného zásobníku dalo složit osmipísmenné slovo, máte pravdu. Nezdá se Vám to správně. Ani Michalovi se to nezdálo. Takže místo, abych si na onom trojnásobkovém sloupci připsal nějakých devadesát, zapsal jsem nulu a Michal i bez ztrojeného slova připsal tamtéž 31 za HÝŘÍŠ.
Pro nějakou chvíli katastrofy ustaly. V následujícím tahu jsem už bingo (PLATNÉ!!!) složil a několik tahů si držel cirka 40 bodů náskoku. Ale v sobě jsem měl pocit, že je prostě všechno špatně (HLAVNĚ SE MNOU). Když pak Michal položil čisté NEMÁTNI, neměl jsem již sil na otočení skóre. Upřímně – ani by ta úřípadná výhra nebyla zasloužená. Po partii jsem Michalovi pravil: „Nevím, jestli jsi hrál dobře, nebo ne, ale já hrál hůř.“ Michal mi vskutku dokázal dodat optimismu: „Já hrál houby...“ Hm, potěší. Snad aby mě dorazil, přišel za mnou pak o přestávce: „Ověřoval jsi to NEMÁTNI.“ Má odpověď byla striktní a nedal jsem možnost klást mu odpor: „Nic mi neříkej!!!“ Doteď jsem se na to do slovmíku nepodíval a vidět a vědět to nechci!!! Přesto to nebyl fakt, který by mě rozhodil nějak víc, to jak jsem byl rozhozen ze své hry už horší být totiž nemohlo. Přitom jsem v tu chvíli měl jen jeden křížek. Ale na Michalův dotaz: „Ani povinný protest?“ jsem odvětil, že při současném stavu budu ještě ten jeden křížek potřebovat. No dobře, stalo se a odestát to nelze, co mě ale tížilo víc, bylo vědomí, že jsem tím svým výkonem, totiž přesněji nevýkonem musel dokonale nas... (urazit) scrabblové bohy a rozhodně od nich nemůžu v posledních kolech čekat nějakou pomoc. Spíš mě asi budou chtít pořádně vykrákat... Jarda opět prohrává. Přehrává jej Romana. Daněk odstavuje Landu. O Sobiho devítce ZÁCHOVCE v partii s Lídou se již namluvilo mnoho. Ale až cestou vlakem domů nám Lída objasnila podrobnosti. Sobi ZÁCHOVCE na desku nejdřív vyskládal pouze z legrace a zoufalosti a doprovodil jej slovy: „To asi nebude.“ Lída na to pronesla vskutku osudovou větu: „Když to dáš ty, tak určitě jo.“ Následovala už jen Martinova reakce: „Tak to zkusíme.“ Inu, to pak jednoho zamrzí, že raději nedržel jazyk za zuby. A zamrzelo to i mě. Sobi byl jediný, kdo se dostal přes mých 506 z partie s Hankou Filipovou. Chjo.
Opět se však projevila omezená lidská malost. Je zcela evidentní, že nebeské síly měly tentokrát – nemám naprosto šajna proč – své vyšší záměry, jejichž součástí bylo to, že dnes je mi souzeno uspět. Stanul jsem proti Hance Lukáčové. Na netu jsem s ní vybojoval dvě výhry, ale to víte – net je net a navíc to nebyly výhry nijak drtivé. Nevím, jak to je možné, ale nějakým způsobem se událo, že jsem se dostal do zhruba sedmdesátibodového vedení. Tušil jsem, že Hanka skládá binga. Naštěstí míst neměla mnoho. Jedno z mála bylo připojení U za „AGO“. A pak nastal rozhodující moment. Hanka U měla a vyskládala tam OPI?KOU. V následujících vteřinách jsem zakusil směs zděšení, úžasu, napětí a úlevy. Zděšení: „A sakra, má to.“ Úžas, když nejistě pronáší: „Žolík je L jako...“ Napětí, když počítala body a já trnul: „Přijde na OPIČKU? Neprobleskne jí v hlavě?“ Píp. Zmáčknutí hodin. Úleva č.1: OPIČKA ji nenapadla. Úleva č.2: Nejsem jediný, kdo dělá koniny.Úleva č.3: Novex hlásí eé. Sice mi to přichází trochu na hraně morálnosti, ale přece jen se drze tážu na opičku a místo ucpávám. Nevím, jak moc tato chyba Hanku rozhodila, ale fakt je, že do konce partie jsem ji už k ničemu nepustil. V tomto kole se definitivně rozhoduje o vítězi. Michal sestřeluje Petra, zatímco Sobi naopak řeže Chalupinku. V letu dolů pokračuje Jarda. Nestačí na Martina Daňka.
Poslední kolo a mač, který si takové kolo zaslouží. Petr Landa. Mám respekt. Petr je skutečně velmi silný hráč. Vím, že já také, a že šance jsou zhruba 50:50, ale čekám velký boj. Vím, že u Petr jsou výkony často i otázkou psychiky a nyní prohrál dvě partie v řadě. Pokud začnu hodně dobře, mohlo by to partii rozhodnout. Plán vychází. Hned od prvních tahů hraju za dost bodů a pomalu si získávám náskok. Vzápětí Petr staví bingo. To mi však plány nenarušuje. Jsem v laufu a vím, že když rychle doženu Petrův náskok z binga, opět ho to může znejistit. Plán vychází. Již po pár tazích je srovnáno. Pozice se ucpává a v partii nepříliš mnoha možností hraju i dál lepší tahy než Petr, který se s každým tahem nechává víc a víc vytáčet skladbou svého zásobníku. Postupně se dostávám až k náskoku přes 100 bodů, když se partie chýlí k závěru. Petr je absolutně dole. V pytli 3 písmena a mám náskok přes 100. Vím, že jediné, čím by Petr mohl partii rozhodnout je bingo v posledním tahu a upsání mého Ý, které mám v zásobníku. K němu mám i O, A a V. Na horním řádku leží CH a před ním akorát čtyři písmenka na krásné přídavné jméno –AVÝCH, -OVÝCH, kterým by bylo možné soupeře, který je totálně dole, dorazit. No jo, ale pak je tu ještě to riziko toho binga... Vítězí zlomyslnost a pokus o doražení soupeře. Místo odehrání Ý a písmen, která dají cca 7 bodů do slova za 13-15, odehrávám písmena za 3 body do slova za 9. Petr jde pro svou pomoc až k RUSALCE a můj dech se téměř zastavuje. „Vidíš ty frajere, co jsi to za vola?!?“ Slovo samozřejmě platí a já se modlím, aby to stačilo. Tedy aby to mě stačilo a Petrovi nestačilo. Uf uf. O 11 bodů. Inu, vyhrál jsem, ale do ještě hodně dlouho po konci partie, ba i po konci vyhlášení, si říkám, co to jsem za blbýho frajírka. Takovouhle zbytečnou drzostí jsem si mohl prohrát vlastně celý turnaj... K neuvěření...
Pokud jde o další výsledky, o vítězi bylo jasno. Druhé místo pro sebe získal výhrou o 8 bodů nad Michalem Sikorou Martin Daněk. Vítězstvím nad Sobim završila nečekaný úspěch Martina Nohavicová, která si došla pro bronz. Při přebírání cen tak poté přede mnou stáli již jen Pavel a Michal. Na stole zase stály dvě flašky. Červené víno a cosi tvrdšího. V skrytu duše jsem doufal, že jeden z nich by po flašce sáhnout nemusel. Bylo mi jedno, jakou mi nechají, bral bych obě. Holomci však nevědí, že nad alkoholem ještě nikdo nezvítězil (a jen Moraváci remizovali) a jali se to vyzkoušet sami. Nakonec musím říct naštěstí. Tričko, po němž jsem nakonec sáhnul, mě též těší a snad ještě víc, než ten chlast. A navíc je to radost dlouhodobější. Poškolákům se příliš nedařilo. Maminka nakonec urvala jedinou výhru a díky půlce za bye tak alespoň skončila před srabácky zdrhnuvším, Vašíkem Járů. Renata po velmi dobré sobotě nedokázala navázat na své výsledky a nakonec skončila s šesti body až padesátá. Ani Jana asi nebyla příliš odvázaná z jednoho kvalifikačního bodu a 32.pozice, ale ta už má alespoň nahráno. Dáša mohla být spokojená s výkony. Opět si připsala skalpy několika silných hráčů, ale nakonec skončila jen na osmi bodech. Naopak Lenka asi nebyla příliš spokojená s průběhem turnaje, ale nakonec si vítězstvími v posledních třech kolech došla pro patnácté místo, které se rozhodně počítá.
Dojmy z turnaje tak mám spíš kladné. Potřeboval jsem TOP 10 a došel jsem si pro ní. Potřeboval jsem v neděli šest bodů a prostě jsem je dal. A s výkony jsem taky vcelku spokojený. Tedy pokud pominu pomatení smyslů v partii s Michalem, dvě zatmění s Jindrou a hrubou taktickou chybu s Alešem. Pravda je, že jsem sice chtěl první pětku, ale i to místo šesté není zas tak mizerné.
Jenom se bojím, jestli jsem si to nerozházel příliš u těch tam nahoře. To, co jsem dělal s Michalem, to seprostě nedělá (:o)