(Luboš Tlučhuba Vencl)
Jedna chyba. Napadlo Vás již někdy, jak fatální důsledky může mít, když v osmi partiích uděláte jednu jedinou chybu? Ale k tomu se ještě dostanu. Chce se mi říci, že to vezmu popořadě, ale přece jen ne tak úplně.
Během osmi kladenských kol jsem získal šest skalpů. Porazil jsem postupně Věru Rudolfovou, Danu Pokornou, Janu Vackovou, Lídu Rusou, Milana Kuděje a Petra Landu. Pokud bych však měl říct, jak si které z těch výher vážím, bylo by pořadí pro možná velmi překvapivé. Vypadalo by: 1.Jana Vacková 2.Věra Rudolfová! 3.Dana Pokorná 4.Lída Rusá 5.Petr Landa 6.Milan Kuděj. A to i přesto, že podle síly bych tuto skupinu podle subjektivního odhadu seřadil (někteří se neurazte): 1.-2. Milan Kuděj a Petr Landa 3.Lída Rusá 4.Jana Vacková 5.Dana Pokorná 6.Věra Rudolfová. Ano, vypadá to paradoxně, že? Nejvíc si vážím výher nad soupeři, kteří mi přijdou nejslabší. Proč? Na tuto otázku naleznete odpověď na následujících řádcích.
Absťák po MR byl dlouhý, a i když byl zmírňován různými partiemi – břevnovský turnaj, Poškoláci, internetová herna, partie doma s rodiči, či s Renatou Volfovou v rozhlasu – nemohl jsem se Kladna dočkat. Potřeboval jsem ostrý test. Cítil jsem se na hodně. Nebyl jsem tak našprtaný slovíčky, jako před MR, vlastně se to těžko popisuje, ale cítím se vyrovnanější než loni a také náramně v pohodě. Navíc mi to v tomto roce chodí ve většině partií velmi dobře. Samozřejmě, materialisté namítnou, že být „vyrovnanější“ a v pohodě nemůže stačit, má-li soupeř nadrcená slovíčka, dva žolíky a všechna hodnotná písmena (postupně) a řeknou, že to nakonec bude o písmenech. Ale z mého pohledu hraje psychika nejen ve scrabblu, ale ve všech sportech a jiných činnostech velmi výraznou roli. Když tedy jsem se tedy cítil takto a dojem podpořoval vědomím, že na slovíčcích jsem v posledním roce také zapracoval, tušil jsem, že by mohl přijít velký výsledek. A nejen na Kladně, ale vůbec letos. Jenže papírové předpoklady jsou jedna věc, realita druhá. Proto jsem na Kladno čekal jako na spasení. Potřeboval jsem si to ověřit. Sledoval počty přihlášených a teoretizoval, že v prvním kole přijde soupeř opravdu relativně slabý, že ve druhém a třetím kole (pokud ovšem budu vítězit) budu stále nasazený, a že bych třeba mohl být nasazený i v kole čtvrtém, při troše štěstí. Zároveň jsem si ale říkal, že o tom to není, že předpoklady nejsou to důležité, jen aktuální výkony.
Přesto los prvního kola můj odhad potvrdil. Věra Rudolfová sice není slabá a má už na svém kontě několik skalpů silných hráčů, ale říkal jsem, si, že jestli prohraju s ní, tak prostě nemám právo pomýšlet na nejvyšší mety. Zpočátku mě tak ani neznervózňuje nedobrý zásobník, říkám si: „V klídku, během pár tahů to protřídím a pak začnu nahánět.“ A to se mi jakoby daří, po třech tazích je protříděno, vedu o 6 bodů a během dalších dvou tahů odskakuji o dalších 30. Jenže následují dvě soupeřčiny třicítky a opět vedu jen o 8 bodů, navíc se zásobník zase začíná mrvit. I přesto lehoulince opět odskakuji, ale obezřetnost zapínám na nejvyšší míru, zejména proto, že nevidím žolíky. Pak přichází rozhodující pasáž. Pět tahů, během nichž soupeřka dvakrát mění, hraje neplatnou ČŮZU, pasuje a jediné body získává za VOR (19). Rázem vedu o 110 a je hotovo, ale i přesto jsou písmena strašná. A kdyby nedejbože přišlo to bingo, mohl bych ještě problémy mít. Naštěstí na bingo není mnoho míst. Nakonec vítězím o 90 bodů. Utrápeně vítězím. Naopak vedle mě řádí Pavel Podbrdský. Michalu Beckemu naděluje pětistovku. Rovněž tak řádí i Milena Filipová v partii s Josefem Grosskopfem, ke které se ještě dostanu v závěru. Ještě víc, než já se trápily Dáša s Renatou, obě překvapivě podlehly hráčkám z konce žebříčku. Renata paní Růžičkové, Dáša paní Pospíšilové.
V druhém kole podlehl Jarda Janě Vackové o 2 body. Lenka Fuhrmannová vydolovala z prohrané partie se Zbyňkem Burdou cenný půlbod. Hodně zajímavý byl průběh mé partie s Danou Pokornou. Dva trháky jsem zkusil, dvakrát mě během dalších tahů Dana dohnala. V závěru i díky jejímu neplatnému SPÉKAV nasazuji k třetímu trháku. Ovšem pozor, já zde píšu slova trhák – asi bych měl zdůraznit, že důvodem mých trháků nebyla má dobrá písmena silná slova, naopak, písmena nebyla dobrá, ale Dana se vždy trápila víc. A tak odskoky a stahování souvisely s aktuálním zhoršením jednoho, či druhého zásobníku. Vedu tedy už o 60, držím žolíka a moc mě nebolí tušení, že druhého má asi Dana. Jenže její ztrojnásobený VÝŇA(T)EK (54) ji vrací do hry. Držím sice náskok i žolíčka, ale zdá se, že jediný způsob jeho využití bude rychlejší zavření. Zbývá mi J, C a žolík, nahrávám si A a doufám, že mi to Dana nezkazí. V zápětí přichází smrtelný úder: FÁČ (+JÁ+AČ) (31) a navíc zabití mého zavření. Rázem Dana vede o bod. Naštěstí nalézám C(O)+(O)HŘÁTI (12) a druhým naštěstí je, že Dana nezavírá. Tím pádem nakonec vítězím o 2 body. Odnáším partiáře do výpočetního centra a říkám si, že už se nemůžu opakovat, že jsem zase utrápeně vyhrál, ale když se Dana Kučová přímo zeptala: „Tak co?“, musel jsem odpovědět, že jsem zase utrápeně vyhrál. Tomáš Kuča na to trefně zareagoval: „Prostě strašnej den.“ Dávám se do řeči s Jardou Buksou, který mě přesvědčuje, že ale jistě nejsem poslední z dvojek, to je prý on (ve skutečnosti to nebyl ani jeden z nás, ale Jarda byl opravdu za mnou).
Pokud to však bylo s Danou Pokornou trápení, s Janou Vackovou to bylo utrpení. Aspoň zpočátku. Hrál jsem jen s minimem samohlásek. Jana ve druhém tahu hrála GÉ(+PÉ) (20), ve třetím ĎÉ (+GÉ) (30) a vedla již o 26. Asi to nemyslela zle, ale její věta: „Ještě tam mužeš dát ĎÉ se žolíkem.“ (tím bych se teoreticky mohl dostat na trojku) mě šíleně nakopla. Říkal jsem si: „Jen počkej, tři tahy a ty jsi tak v pohodě. Jako by se nic nemohlo stát. Však já ti ještě ukážu, neboj.“ Zkrátka tohle byla možná osudová Janina chyba. Ukázat takovou sebejistotu v momentě kdy se trápím na mě působilo jako strašná drzost, kterou ztrestám. No jo, nakopnutí je fajn věc, ale teď to chtělo vymyslet, co s těmi písmeny mám dělat. Rozhodl jsem se pro výměnu. Nepomohla. Po výměně jsem musel odehrát TRŽNÍ (9) a najednou to bylo už o 55. Jana mi naštěstí nahrála na JÓ+NÓ (45), ale odpověď nalezla také pádnou: BÁTI (+JÁ+NÓT) (34). A v následujícím tahu těch 11 bodů, které teď ztratila, opět nahnala. Pochopil jsem, že pokud mám zvítězit, budu muset využít výhody jednoho tahu, kterou mi poskytlo začínání, jinými slovy, budu muset zavřít, ale závěr je zatím ještě daleko. Janě trochu přestávají písmena chodit a já tak mohu alespoň částečně ukrajovat z jejího náskoku. Nicméně Jana hraje zkušeně a ví, že stále má náskok dostatečný. Konec se přiblížil, prohrávám o 20 bodů, držím žolíka a druhého čekám u Jany. Přichází velmi důležitý moment. Těžké, moc těžké rozhodnutí to je. Tuším, že bingo už to nebude, a tak žolík za 35 nebude tak velkou ztrátou, ale za SOL(U)X jde tolik přípojek. Těžko říct, kolik díky tomu žolíkovi opravdu stáhnu. A Jana toho svého stále má. Nicméně si uvědomuju, že to teď řešit nemůžu. Musím to zahrát a ostatní řešit, až to nastane. SOL(U)X (35). Jana opravdu napojuje TÝNE+SOLUXE, naštěstí „jen“ za 22 a prohrávám o 7 bodíků a v pytlíku jsou tři písmena. A na desce jediné místo, kde se dají nahánět body. Musím tam něco najít, jinak tam bude nahánět Jana, navíc tak eliminuju žolíka. Jinde ho moc nevyužije. SVÍTÁŠ. Jo, to je vono. Š zdvojené, celé... ...sakra, já nedolezu na zdvojené slovo? Kur... Tak něco jiného. Sakra, sakra, sakra, dyť to jsou pěkný písmena, musím tu něco najít. Jo, jupí. JÁVŠTÍ (24). Jana hraje jen 14 a už vedu o 3 body. CIS (10) je nejlepší, co mohu hrát a vím, že to není málo bodů. Nebude to málo, pokud to I a A, které mi zbudou, udám najednou a pokud Jana s těmi čtyřmi písmeny nezavře. Věřím, že ne. Teď jen najít to místo pro to I a A. Hm, špatný, nic takového tu není. Ale ještě to musím pořádně prozkoumat. Fakt nic? Ale jo. VIA. Nakonec tak úžasným způsobem otáčím partii, v níž to nechodilo, a která se dobře nevyvíjela. Skóre 279:272 není zrovna nejlepší, ale je to bod. Odnáším partiáře do výpočetního centra a od dveří již hlásím: „Strašnej den.“ No, mít 3 ze tří s průměrem 307, to je kumšt. Inu, zatím to stačí, ale nechci vidět, jak by to dopadlo, když by mi to takhle chodilo s nějakým Máťou, nebo někým podobným. Ale snad se to zlepší. Nad tím teď nepřemýšlet. A co teď? Teď oběd! Partie s Janou Vackovou nebyla těžká jen kvůli písmenům, ale i trochu psychicky. Tři nula jsem prostě chtěl mít – už před turnajem. A teď jsem si ještě podle rozlosování uvědomil, že vyhraju-li, budu nasazen i v příštím kole. Ačkoli zároveň s tím, mi bylo jasné, že ve čtvrtém kole je pojem nasazení hodně relativní. Ale přece jen by to zaručovalo, že nenarazím na Máťu, Žížu, Milana, či Lanďáka. Vyhledávám Jardu Buksu a oznamuji mu, že teď mě již jistě předehnal. A vskutku je tomu tak, obsazujeme poslední dvě místa mezi tříbodovými. Jarda je celkově jedenáctý, já dvanáctý. Usuzujeme, že dnes na Turčas nebudeme hrát a budem hrát na body. Domlouváme se na dělbě 7,5 pro každého a pak ať už si to rozhodne ten Turčas. Ve vzájemném poškoláckém souboji poráží Lenka Jardu. Milena Filipová prý Milanovi chtěla zasednout jeho místo. Víckrát už to jistě neudělá. (S tím místem to bylo trochu jinak, první kolo jsem si nepředloženě sedl zády do vnitřní uličky a všech sedm protestujících hráčů mělo problém se přes moji velkoryse prostorovou postavu probojovat k počítači. A tak jsem další kola raději sedal na druhou stranu. Tam sice zamířila i Milena Filipová, ale po spatření mé podkladové desky a partiáře s kopírákem dobrovolně zakotvila na druhé straně. Pokud je pověrčivá, tak příště ten můj partiář vyhodí z okna a drze si sedne tam, kde bude chtít. Problém jsem měl jen jeden a to odolat v prvním tahu drzým čistým prémiím VYŽLINO nebo LYŽOVÁNI. Už už jsem to málem pokládal, když tu venku zčistajasna zatroubilo auto a já své rozhodnutí ve vteřině změnil. Odolal jsem! A pak už přišla smršť. Při stavu zhruba o dvacet pro mě soupeřka drze zkusila neplatné ODCHABNE a odměnou jí v následném tahu bylo mé ŠATNO(V)ÉM (64) a o chvilku později ošemetné STRPĚN(U) + ŠATNO(V)ÉM(U) + NÓN (86). Slůvkem ZCEŇ jsem pak nejen zabil dvě možnosti za 30 ale nechal Milenu doběhnout i pro další křížek. Inu drzé OBLITÉ z loňska má u mě tato hráčka na dlouho schováno (:o). Pak jí ještě neprošlo typicky moravské ŠUPKY a byla z toho nečekaně vysoká výhra o 200.)
Nakonec jsem všechny nástrahy třetího, v mnohém zlomového, kola překonal, dobře se nadlábnul a usedl proti Lídě Rusé. Do mírného trháku jsem ji pustil, když mi neprošlo HN(Í)PANÍ a navíc jsem jí odhalil žolíka. Nicméně dva tahy na to jsem už hrál POHAN(K)Y (69) a vedl o 30 bodů. Následně jsem využil horších Lídiných písmen, náskok navýšil, pokryl drtivou většinu míst na binga a snažil se náskok pouze udržovat. Lída se sice snažila skládat bingo, ale neznepokojovalo mě to, místo měla jen jediné a obtížně dosažitelné, naopak sám jsem mohl pomaličku náskok nahánět. Lída nakonec dokázala nalézt OB(Ě)TECH (73), ale stále jsem měl nějaký ten bodík k dobru, což Lídu donutilo trochu riskovat. Risk byl ztrestán a nakonec jsem zvítězil o 50 bodů. Konečně to nebylo trápení! Dáše se podařilo zdolat o 2 body proti dvěma žolíkům Martina Vacka. Pavel Podbrdský vyprávěl, jakým způsobem porazil Zbyňka Burdu. Prý vedl o stovku a byl v pohodě, najednou Zbyněk odehrál tři třicítky a jedno bingo a z vyhrané partie byla téměř beznaděj. Jenže Zbyňkovi zůstala poslední dvě písmena a Pavel si dopočetl, že jedním z nich je Ň. Zabil jediné místo, kde se jej Zbyněk mohl zbavit, postupně si natřikrát pozavíral a partii nakonec zpět otočil ve svůj prospěch. Martin Kuča podlehl Ivetě Vondrátové. Nevím už, kdo jí to vyprávěl, snad Milan, snad někdo jiný, že si Martin ani nečetl los, suverénně se posadil na své místo a čekal, koho že to teď porazí. Když prý spatřil přicházet Ivetu, strnul. Zřejmě věděl proč. Jestliže já jsem říkal, že přišel oběd a pak to přestalo nechodit, Mirek Muroň děl: „Přišel oběd a po obědě Kuděj.“ (Inu, prý mám něco napsat o banální obědové příhodě. Tak dobrá. Dohrávali jsme s Milenou Filipovou to třetí kolo jako poslední, kolem již si všichni ke stolům nosili voňavé polívčičky a řízečky, že jsme oba málem poslintali zásobníky. Polévku jsem si ještě zdlábnul na svém místě, naproti si sedl Martin Kuča a když jsem přišel s řízkem, mé místo zasedl Mirek Muroň se slovy že si z něj Máťa hezky vystřelil. Sedl jsem v pohodě vedle a pěknou chvilku jsme se tím všichni bavili. No a po obědě usedám na trojku na své místo a hádejte kdo přichází - Mirek Muroň. Žertuji ještě, že bych měl zahájit bingem a sahám do pytlíku a ono je tam. Mirek ve čtvrtém kontruje čistým NEŘEDÍTE (89) a naposledy ho vidím se usmívat, protože netuší, že už mám v zásobníku další. Jenže to stále nebylo všechno... Po zbavovací GMINĚ došlo na VYLOĎ (58), tím pádem také připravené KÉSI + OK + ĎÉ (31) abych vzápětí dobral poslední A i Í pro přípojku k písmenu F ležícímu nad trojkovým řádkem od třetího tahu. Soupeř jen nechápavě kroutil hlavou, ale jen do chvíle, než se nenápadně přitočil Máťa a pronesl:"Vidíš, neměl jsi mu to místo při obědě zasedat!") Na vysvětlenou dodal, že po obědě jej Milan a Martin Kuča porazili strašlivým způsobem a s takovým Turčasem už nemohl pomýšlet příliš vysoko (nakonec však přece jen skončil alespoň na desátém místě). Zůstáváme s Jardou na posledních místech mezi prvními, tentokrát na pátém, respektive šestém místě.
Páté kolo a právě Milan! A v druhém tahu hned žolíček. Po zbavovačce SORGŮ (25), což bylo neskutečně drzé, neboť rozehrávalo možnost SORGŮM a kolmý trojnásobek, skládám NECHUD(L)O (86) a vytahuju na ruku OPRAŠTE. Naneštěstí není kam umístit. Riskuji ODPRAŠTE (76), které prochází. Na protiúder KÝMI+SORGŮM (38) nalézám další odpověď: POLSKÝMI (39), čímž otevírám ohromnou přestřelku. Já nechodím pod dvacet, Milan též ne, navíc přidává VINÍVAJÍ (64) a vzápětí odvážné NEZÁVOĎ (32). Odvážné proto, že se Ď nalézá přímo pod trojnásobkem. Říkám si, že Milan prostě zkusil jít do risku, že žádné ze dvou zbývajících U nemám. Po partii se dozvídám, že o Učkách samozřejmě věděl, ale nebál se jich, neboťsi připravoval zečtyřnásobení iXka. To jsem však nevěděl a tak jsem se rozhodl demonstrativně Milanovi ukázat, že mu risk nevyšel. Vedle zásobníku jsem vyskládal obě U a nechal je tam ležet. Nakonec jsem zahrál TUNU (50). Milanovi se nakonec X podařilo pouze zdvojit a já tak zvítězil o 90 bodů. Ale měl jsem z toho opravdu dobrý pocit. Zaprvé proto, že dva Poškoláci seděli na prvním stole a zadruhé proto, že to byla opravdu partie hodná prvního stolu. Tahy pod dvacet hrány jen vzácně, tři binga, čtyři třicítky a jedna padesátka. Opravdu krásná partie, která mě nadchla. A taky jsem si lehce poupravil Turčas. Chci to oznámit Jardovi, že jsem trochu zabral. Když však zjišťuji, že prohrál s Janou Rusou, nechávám to být. Teď když už jeden z nás není stoprocentní, není informace o nahánění Turčasu aktuální. Nicméně jsem se po celou přestávku klepal jako osika. Tohle jsem snad ještě nikdy neměl – 5:0. Klepal jsem se z toho, co může nastat. Z obou variant. A nevím, z které víc. Jestli z toho, že to po.eru a skončím na 5:3, nebo z toho, že bych mohl, nedejbože, vyhrát. Nedařilo se Renatě. Podlehla Jiřímu Janatkovi.
Partie s Petrem Landou byla též velmi zajímavá. Velmi odlišné byly její první dvě třetiny. V té první mi to tam padalo. V prvním tahu jsem vytáhl MINÉRY a žolíčka a čekal, dá-li mi tam Petr O, nebo V. Dal. MINÉRO(V)Y (71)! Přidal jsem tahy za 28 a 26 bodů a na Petrovo čisté NENAJATO (68) dokázal okamžitě odpovědět DUX+NENAJATOU (44). Pak jsem sice hrál nadále slušné tahy, ale Petr přece jenom můj náskok snižoval. A přiblížil se závěr. Držím náskok 20 – 30 bodů a druhého žolíka tuším u Petra. Ten se naštěstí trápí a z jeho tahů cítím, že žoldu možná přece jen nemá. A přichází rozhodující moment. V pytli je šest písmen a jediné místo, kde můžu udělat nějaké normální body, protože mám jedinou samohlásku, je slovo ZDRÁV (17). Pojí se s ním však komplikace v podobě nahrávky na trojku. Když dopočítám, že nezbývá žádné hodnotné písmeno (kromě Ó), které by Petr mohl kromě ztrojení slova i zdvojnásobit, odhodlávám se. Svou roli hraje i to, že pokud je v pytlíku žolík, měl bych ho vylovit. A pokud je tam to Ó, připravuji si takto průměrné udání (RÓ – 15) A opravdu. Vytahuji žolíka i Ó. Teď už je jasno. Petrovi zvrat už nedovoluji. Jarda Kodym drtí Zbyňka Burdu a vrací se zpět do boje o čelní pozice. Milan prohrává podruhé v řadě. Závěr jeho partie s Martinou Nohavicovou však byl velmi poučný. Mnozí jste jej sledovali spolu se mnou. Náramně se v něm projevilo, že začínání nemusí být vždy výhodou. Běžel již poslední tah dohrávky, Milan velmi mírně vedl a Martina měla kromě jiného i žolíka. Pozice byla tak ucpaná, že jediná místa, kam mohl Milan se svými písmeny jít, byly rozehrávky trojnásobku a bylo zřejmé, že díky žolíkovi se na něj Martina určitě dostane. Hodně jsem přemýšlel, jaké řešení této prekérní situace Milan zvolí. Nakonec to bylo geniálně jednoduché a jednoduše geniální. Prostě si nechal projít čas a zapasoval. I přesto, že to znamenalo jistou prohru, bylo to pravděpodobně to nejlepší, co mohl udělat. (Venclík sice překvapivě místo hany pěje ódy, ale spíš bych si měl nafackovat. Partii jsem odehrál nevídaně při zdi, stát za mnou Tlučhuba, řekl by, že jsem se docela pos... Co na tom že písmenka nechodila a Martina hrála jako z partesu. Ale měl jsem několikrát možnost rozehrát, což dělávám normálně a já hrál tahy za 6 či 8 bodů s jedním položením písmene a zásobník se zhoršoval a zhoršoval. Závěr pak byl už jen logickým vyústěním této situace, kdy v totálně ucpané pozici nebylo takřka kde hrát a Martina si zkušeně takticky poslední tahy pohlídala a zaslouženě vyhrála. Ponaučení? Letos už stejným způsobem zahranou partii ode mne nikdo neuvidí! ) Pokračovalo Renatino trápení. Spadla už na 2:4, když nestačila na Jana Zápotockého, ač se jí dostalo varování, že jde o příbuzného rodiny Rusých.
Jsem rád. Jsem spokojený. No samozřejmě, řeknete si, kdo by nebyl po výhře rád a spokojený. Kór, když už to byla výhra šestá, nebyla u ní ještě žádná prohra a byl jsem průběžně druhý. Ale tak to nemyslím. Před šestým kolem jsem se fakt třásl. Děsily mě obě extrémní varianty. Teď už v úvahu z extrémů připadal jen ten kladný. Už jsem nemohl spadnout na 5:3, měl jsem jistotu šesti bodů a byl velmi blízko medaile, k níž by mi měl stačit jeden ze dvou možných bodů. Těžkých bodů. Moc těžkých. Věděl jsem, že to může skončit 8:0, 7:1 i 6:2. Do posledních dvou kol jsem tedy šel s myšlenkou: Děj se vůle boží. A boží vůle se mi zdála být příznivá. V druhém tahu dávám čisté NESÁZENÍ (72) a vzápětí vytahuji oba žolíky. Odehrávám do zbavovačky Ď a vzápětí už (sice až po dlouhé době) nalézám MÍ(C)H(Á)NI (71). Jenže Jana odpovídá PAVÍM+VMÍCHÁNI (36) a vedu „jen“ o 60. Navíc Jana pokládá čisté OPÍCHÁNA (76) (pár tahů zpět hrála STYDKÉ - na co to asi myslí?). Přesto mám zřejmě přízeň scrabblového boha na své straně. Odpověď na bingo v podobě slova OŠAŤ (60) už Jana rozchodí jen těžko. JENŽE!!! Já OŠAŤ nenalézám!!! Vím o tom, místě, samozřejmě. Hledám jak čtyřpísmenné slovo skončit písmeny –AŤ, ale jsem slepý. Hraju tedy pouze AŤ+AŤ+NA (32). Jana naštěstí na trojku nemůže a já mohu následně OŠAŤ (39) odehrát. Ale takových 20 bodíků jsem zde možná ztratil. Vedl jsem tedy jen o 20 bodů. A co se dělo pak? Hm. Nevím těžko říct. Pravděpodobně jsem scrabblového boha pořádně nas... (nakrknul). Prostě závěr partie Janě vyšel lépe. Vyhrála o 2 body. Ale nezasloužil jsem si to. Nezasloužil jsem si tuto partii vyhrát. Když člověk nevidí OŠAŤ, tak na prvním stole prostě vyhrát nemůže! Navíc jsem měl oba žolíky. Ne, není se na co vymluvit. A to bylo přesně to, co jsem nechtěl. Prohrát vlastní chybou. Nehledě na to, že Jana hrála opravdu dobře. Milan se v repríze loňského pražského duelu BigJohn-Borghia utkal s Lenkou a stejně jako v Praze ji porazil. (Kecaje na šatně s Tomášem Kučou jsem přeslechl zvonění začátku kola a tak si pro mě Borghia musela přijít. Tak jak jí vídávám rád, tak po těch dvou prohrách v řadě jsem ji teda zrovna proti sobě rád neviděl. Takových lehčích soupeřů jsem mohl dostat a zrovna Borghia. Naštěstí tahám hned v prvním tahu žolíka a hned je to veselejší. Už ve třetím vím, že tam to bingo je, ale musím se nadřít, abych objevil TABU(R)ET (73). Písmenka chodí slušně i nadále a tak držím náskok a čekám kdy z druhé strany přiletí prémie. Lenka se však trápí, všude je později a nakonec závěrečnou dobírkou je jasné, že na prémii nedojde. Až moc jednoduchá výhra, ale když pak slyším s jakými písmeny musela bojovat, tak už se ničemu nedivím.) Vedle nás s Janou řádil Martin Kuča, který nasázel Mirku Muroňovi 505 bodů.
Jako by pohrom nebylo dost, čekal mě v posledním kole právě rozjetý Martin Kuča. Nějak jsem cítil, že tentokrát ho bude hodně těžké porazit. Nicméně zkusit jsem to chtěl, teoretická šance nejen na bednu, ale i na vítězství, zde existovala. První čtyři tahy byl stav vyrovnaný. Pak Martin zahrál ČÉ (39), já odpověděl slovem ZATLY (dle vzoru TISKNUL, TISKLY, ZATNUL, ZATLY). Věděl jsem sice, že krátké tvary (jako HLY, PLY apod. neplatí, ale ZATLY mi přišlo už jako tvar dlouhý a ono je to jenom krátké TLY prodloužené předponou a to se skloňuje podle toho krátkého tvaru – no jak to má člověk vědět?), Máťa tedy na toto místo odehrál SMAŽÍŠ (44) a situace nebyla zrovna nejlepší. Špatná ještě také ne. Dva tahy na to Máťa odehrál dvoužolíkové (Z)ACOUV(Á) (75). Ale jestli myslíte, že teď už situace zlá byla, tak se mýlíte. Zlá byla až poté, co si z dobrané sedmičky dotáhnul čisté POJÍMALA (65). V ten moment to bylo už o 180 bodů. Nicméně jsem zkusil zabojovat a třemi tahy v řadě: ŘÍDĚ (39), VHÁZENU (72) a KUŘ (36) jsem snížil na 80 bodů. Navíc se mi zásobník pomalu začínal skládat do binga. Jediný problém byl, že Máťa tvrdošíjně ucpával všechna místa, kde jsem ještě doufal v jeho umístění. Když pak dobral pytel, rozhodl jsem se, že prostě musím zkusit zariskovat a zkusit i velmi nepravděpodobné varianty. Zkusil jsem nejdřív OPERÁTNĚ. Kupodivu neprošlo. Když však Máťa srabáckým tahem ŠOK (6) zabil obě poslední místa na bingo, zkusil jsem objevit ještě jiné. A ve slově TRÁPENO už problém nebyl. Jen v té přípojce OBEKNE, mírný vězel. Budiž. Udělal jsem pro výhru v této partii vše, co udělat šlo. Jen škoda, že to nestačilo.
Tak takhle to se mnou bylo. Nakonec jsem skončil „až“ sedmý a přitom jsem mohl klidně i vyhrát. A všechno to rozhodla jedna jediná chyba. Pravda, sice pořádná, ale stejně. Kdybych OŠAŤ našel, zřejmě bych již partii nepustil. Pak by mě sice zřejmě opět čekal Máťa, ale do partie bych nastupoval v úplně jiné pozici (a náladě) a kdo ví, jak by vše dopadlo. No pravda, abych byl upřímný, nebyla to tak úplně jediná chyba. Neplatného ZATLY s Máťou jsem se měl také vyvarovat a v partii s Janou byl ještě jeden kopanec: Když jsem skládal to dvoužolíkové MÍ(C)H(Á)NI, věděl jsem, že tam jistě mám desítky lepších bing, ale za živého boha jsem žádné jiné nemohl nalézt. Když jsem se pak na to díval doma, během 3 vteřin jsem objevil (Z)IMNÍ(C)H, které nejen, že bylo za víc, ale především bych Janě nenahrál na příponu VMÍ(C)H(Á)NI a kolmý trojnásobek. Inu, prostě špatná partie. Bodově se ke mě tak dotáhli i další Poškoláci. Jarda porazil Jirku Frejku, Milan Annu Rybínovou (Tenhle náš souboj jsem AnRy předpověděl tuším ve čtvrtek před turnajem a skutečně na něj došlo. Viditelně si nevěřila, ale znáte to, rozhodující jsou písmenka. Úmyslně první čtyři tahy hraju co nejdelší slova a odměna se dostavuje. Za HORSTVA jako bonus dostávám oba žolíky, ale zbytek písmenek se mi směje. Jsem trpělivý a za vyrovnaného stavu si na prémii musím počkat celých osm kol. AnRy tuší, že už na zvrat poté nebude místo ani prostor a rezignuje. Partii debatujíce dohráváme a já jsem sám zvědav, kam mě to v pořadí vynese, protože za celý den jsem ani jednou nekontroloval, jak si vlastně stojím.) a pětapůltý bod přidala výhrou nad Martinem Vackem i Lenka. Zadařilo se i Renatě, která se tak alespoň dotáhla na konečných 4:4. Na těch nakonec skončila i Dáša, která v posledním kole nestačila na Martina Daňka. Ten se mě o přestávce tázal: „Ale 5:3 není tak špatný, ne?“ A po odmlce dodal: „Na nováčka...“ Když se pak ptal, na jaké umístění mu to bude stačit, netvářil se moc nadšeně, když jsem mu věštil: „No tak 35, ale možná třeba dosáhneš i na 2, 3 kvalifikační body za 30.místo.“ Nakonec opravdu skončil jako poslední pětibodový na 35.místě – inu musí se ještě dostat do tempa. Když už jsme u těch nováčků: velmi dobře se uvedl též Petr Burda, který na svém prvním turnaji získal cenné tři body. Uvidíme, kam se časem vypracuje.
Škoda, škoda toho. Tak to bylo rozjeté. Aspoň že mě to experimentování v závěru partie s Máťou nestálo žádnou pozici. Nicméně Poškoláci opět naznačili svou sílu. Tedy aspoň za předpokladu, že dokážeme v lize podat stejné výkony, jako v jednotlivcích. Kompletní čtyřka mezi elitní patnáctkou, tedy všichni čtyři jsme si došli pro ceny. (Během vyhlašování mi Petr Vetešník prozrazuje, že jsem pátý a tak si v tu chvíli říkám, že to zase nedopadlo tak špatně, i když neskromně vím, že bylo na víc. Ale budiž pochváleno vstupních 39 bodíků do kvalifikace na MR 2006). A propos, vyhlášení a předávání cen. U něj také byla pěkná legrace. Milena Filipová si došla pro šampus za nejlepší slovo za svoji devítku z první partie s Jiřím Groskopfem. Když si pak kráčela pro další šampus za největší uhrané skóre, bylo zřejmé, že ve vlaku bude veselo. Nakonec si společně se svým soupeřem došla pro ještě jednu flašku. Hm, v tom vlaku bude opravdu hodně veselo. Pak už přišlo na řadu vyhlašování celkového pořadí. Když bylo zřejmé, že si první trojice překvapivě vybere obálky s hotovostí, vyhlédnul jsem si tam hodinky. Jarda Buksa, Milan, ani Lída si je nevybrali a já z nich měl (a pořád mám) ohromnou radost, jdu si pro ně ke stolu a najednou se za mnou ozývá Jarda Kodym, jenž si jich též všimnul: „Tý jo, to si můžu vzít i ty hodinky?“ Jen nerad jsem schlazoval jeho nadšení: „Nemůžeš, ty si beru já.“ Jeho reakce pronesená sice s humorem, ale přesto evidentně zklamaně, byla dalším dílkem mozaiky, který mě dnes potěšil a pobavil: „Ty svině, ty jsi hajzl.“ Promiň Jardo, mě se tak moc líběj :-))) Ale ještě se vrátím zpět k výkonům Poškolácké ligové sestavy. Jen 8,5 ztracených bodů, přičemž 3 vlastně ztraceny být musely, neboť byly ze vzájemných partií, takže vlastně bilance proti zbytku světa 20,5:5,5, to je už hodně pěkný výsledek. No pravda, trochu mě mrazí z formy pražské konkurence: 1.Martin, 2.Iveta, 4.Jarda a 13.Jindra též naznačili vysokou kvalitu. A svou formu ještě nepředvedli Pavouci z Tarantule, tedy Vlci a Sikoři. Uvidíme, uvidíme, rok nám teprve začíná a již nyní slibuje, že bude velmi zajímavý.
P.S. Omlouvám se Poškolákům, jejichž, jistě zajímavým, výsledkům jsem tentokráte nevěnoval pozornost. Tedy zejména Jiřině, Jitce, Andree a mamince. Důvod je ten, že průběh tohoto turnaje byl pro mne dosud naprosto ojedinělý a já jej odsud chtěl popsat ryze z mého subjektivního pohledu. I proto jsem se narozdíl od jiných turnajů, u nichž mnohdy docela podrobně studuji kvůli své zpravodajské úloze kompletní výsledky, rozhodl z ostatních partií zmiňovat jen ty, jejichž průběh se ke mně donesl.
<!anket number=16194 skin=2>