(Luboš Tlučhuba Vencl)
V noci před Přerovským turnajem jsem se příliš nevyspal a potvrdilo se, že pak většinou hraju dobře. Před ligou jsem pak měl jistotu, že budu dozajista excelovat. Nocleh jsem měl zajištěn s Milanem a to je jistota, která nikdy nezklame. Sice si dokonce ještě večer vymyslel jakéhosi fiktivního chrapouna, který údajně dokázal napodobovat motorovou pilu celou noc a po čtyři noci v řadě. Pokud opravdu existoval, tak je pravda, že na něj Milan nemá. Motorovku jsem s ním zažil pouze jedenkrát a vydržel to asi jen deset (ač velmi dlouhých) minut. Na druhou stranu mu ale musím vzdát svůj hold. V jednu chvíli jsem se v noci probudil a viděl Milana sedět na posteli a koukat z okna. Zeptal jsem se jestli taky nemůže spát, nebo něco takového. Odpovědí mi bylo to, že ulehl zpět na postel a vteřinu poté už chrápal. To bych opravdu nedokázal! Smekám! Ale ještě předtím, než jsme ulehli a než jsem se takto nevyspal, tak jsme měli tradiční pročítání jedné stránky. Milan pravil: „Jak že jsem to skončil? První, čtvrtej, první, tak najdi 141.“ Jaká všechna slova jsme objevili vám neprozradím, koneckonců jste také konkurencí, ale pokud chcete, tak si klidně tuhle stránku můžete nalistovat. Prozradím jen jedno slovo: ŘÍDNA.
První kolo nás čekala Otava. Oproti Praze se zde vedle Jany objevila i Lída Rusá a Otava tak byla ve velmi silné sestavě i přesto, že jí chyběl vítěz Pražského kvalifikačního turnaje – Honza Kovařík. A Jana mě hned uvítala slovy: „Už se na tebe těším.“ Odpověděl jsem, že se jí nevyhnu. Ne, že bych si na ni vyloženě věřil, šance jsem viděl tak pade na pade, ale chtěl jsem zjistit, jak že hraje. Moje poslední partie s ní totiž byla stará plus mínus autobus tři roky a od té doby se určitě moje i její hra změnila. Po pěti tazích vedla Jana o 2 body. Hrál jsem osmibodovou zbavovačku a Jana hledala bingo tak dlouho, až nenašla a nestihla v limitu vůbec nic. Dal jsem si OS(A)DNÍKa (71) a Jana odpověděla ŠE(R)POVÁN. To jí však neprošlo, zahrál jsem nějakých 15 bodů a Š(T)EPOVÁN (72) již Janě prošlo. Vedl jsem tedy o dvacet bodů a na Janino bingo odpověděl jednou drobnou NÓMOU za 60 bodů. Jana sice nalezla slušnou odpověď – BOXE (35), ale tyto čtyři tahy celou partii rozhodly a rozdíl se už do konce partie nezměnil. Jana tedy utrpěla svou první letošní ligovou prohru. Dáša se stala obětí své druhé dcery a Lída přidala Otavě první bod. Jindřiška udolala Blahůta a Zdeněk Škvrna nakonec rozhodl partii s Ivou Niklesovou pro sebe. Začali jsme dobře. Špatně nezačali ani naši bratří. Uhráli cennou remízu s Kališníky. Milan porazil Martina Daňka, Jarda utrpěl první letošní ligovou prohru s Ivetou z Drátu, Jitka Kodymová porazila Hanku Záviškovou a Karel Král prohrál s Michalem Přikrylem o jediný bod. I všechny ostatní zápasy – Parnas – Kómáci, Paluba – Nerobité a Tarantule – Túzy a múzy – skončily remízou 2:2.
Čekal nás souboj s loňským i letošním suverénem, týmem Čúzy a Hrůzy. Dobrou zprávou mohlo být to, že v minulém kole ztratily svůj první letošní bod za remízu 2:2. A potrápit jsme je chtěli i my. No a moc nechybělo k velkému překvapení. Měli jsme je na lopatě... Nad Pavlem Chaloupkou jsem celou dobu vedl. V druhém tahu jsem si dal NEDÝC(H)LI (72), vedl o to bingo a čekal, zda Pavel bingo vymyslí také. Žel bohu, vymyslel. Vedl jsem však ještě o dvacku. Závěr měl Pavel lepší a stáhnul mě na 349:343. Přesto jsem se domníval, že i když bude mít nějaký slušný tah, tak by mi fakt, že v příštím tahu zavřu, měl stačit k udržení těsného vedení. A Pavel slušný tah neměl. Měl tah ještě slušnější. TIKU (21) bylo příliš. Dopočetl jsem si, že zavření naráz mi stačit nebude a nezbylo mi, než doufat, že nebude moct zavřít. Mohl. Z pozice kapitána jsem sledoval i vedle probíhající partie s velkým potěšením. Dáša bila po hlavě Marka Lašťovku a také ho nakonec ubila a Zdeněk Škvrna nejen, že držel přes Řepkovo bingo s Honzou krok, ale byl tak dvacet bodů vepředu. Závěr se mu však nepodařil. Dal jedno neplatné slovo a Honzovi navíc písmena sedla lépe. Takže jsem v průběhu partie byl velmi potěšen. Já celou dobu vedl, Dáša vedla a Zdeněk Škvrna vedl též sice mírně, ale přece. A to jsem ještě netušil, jak válčí Jindřiška. sváděla s Petrem Landou vyrovnanou bitvu a Petrovi v zásobníku zbylo X. To si bohužel Jindřiška nedopočítala a to E mu na desku přiložila. Jinak by byla vyhrála. Sice jsme s Túzy tedy prohráli, ale mé zjištění, že jsme s nimi schopní hrát rovnocennou partii mě velmi potěšilo. Navíc jsem se utvrdil v tom, že prostě jsou náhodní. Vyhráli prohraný zápas ani nevěděli jak. Poškoláci hráli s Kómáky. Milan si opět poupravil skóre s Mirem Vaněm už na 0:4. Naštěstí jeho zaváhání dokázal napravit zbytek týmu. Jarda porazil Tomáše Fantu, Karel Moniku Koupilovou a Jitka Markétu Gutmanovou. Derby Kališníci – Sirotci skončilo smírně remízou stejně jako utkání Paluba - Otava. Parnas porazil Nerobity 3:1.
Paluba. Jestliže u Nerobitů byl kandidátem do pořadu Chcete mě Martin Sobala, tak tady to byl překvapivě Franta Růžička. Dáša ani Zdeněk Škvrna ho nechtěli, já ho dvakrát také nemusím a Jindřišce to bylo jedno (jinými slovy: byl jí ukradený), takže zbyl na ní. Rozhodl jsem se pro taktický úskok. Dáša si na Martina Vacka nevěřila ani já si nebyl jist, že ho porazím, a tak jsem zkusil „obětovat“ Zdeňka Škvrnu. Sám jsem si vybral Janu a Dáša byla s Pavlem Podbrdským též spokojena. Jindřiška Frantovi podlehla. Já jsem využil včerejší blexovou přípravu a ve čtvrtém tahu fláknul Janě čisté NEŘÍDNA, čímž jsem jí přivodil už druhý křížek. Tohoto jsem však nedokázal využít tak, jako včera Pavel Podbrdský proti mně. Zvažoval jsem zda nemám zkusit ÚBAVŮ, nebo ÚBALŮ, že by se Jana mohla bát protestovat, ale nakonec jsem usoudil, že je to moc velká pitomost a uchýlil jsem se k AÚLŮM. V závěru Jana můj náskok stahovala, ale situaci jsem si ohlídal. Zdeněk Škvrna dle předpokladů s Martinem Vackem prohrál a úspěch či neúspěch mého taktického manévru tak nepřímo závisel na Dáše. A Dáša bohužel na Pavla Podbrdského nestačila. Poškoláci též prohráli. Podlehli Nerobitům 3:1. Milan prohrál se Sobalou, Karel porazil Jindru Sikoru, Jitka prohrála s Pepou Nerodilem a Jarda nestačil na Zuzku Skálovou. Parnas porazil zajímavým způsobem Otavu. Lída prohrála s Vaškem Járou, Blahůt porazil Burdu, Iva Niklesová podlehla Jiřímu Kracíkovi a vše rozhodlo utkání lídrů týmů, němž Pavel Žibřid porazil Janu Rusou. Kómáci uhráli cennou remízu se Sirotky a Kališníci byli, i přesto, že si vybírali, vypráskáni Tarantulí kanárem 4:0.
Další kolo jsme měli pauzu. Dáša s Jindřiškou se vydali do města, my se Zdeňkem Škvrnou vyšli alespoň na dvůr. Potřeboval jsem se trošku protáhnout a tak jsem využil místní prolézačku a skluzavku. Sice jsem v jeden moment nějak divně došlápnul a až do úterka mě trošičku pobolívalo koleno, ale protáhnul a probral jsem se. Poškoláci prohráli s Otavou. Jarda sice porazil Lídu, ale Jana porazila Milana, Iva Niklesová Jitku a Jiří Blahůt Karla Krále. Túzy remízovali s Kališníky a Parnas s Palubou. Sirotci překonali 3:1 Nerobity, Tarantule Kómáky.
Čekal nás Parnas. Zdeněk Škvrna si minule prožil partii hrůzy s Jiřím Kracíkem a nyní jsem mu nabídl možnost odvety. Dáša si vybrala Vaška Járu, Jindřiška řekla, že zkusí potrápit Zbyňka a na mě zbyl Pavel Žibřid. Dvakrát moc jsem si na něj nevěřil, ale rozhodl jsem se udělat co budu moct. Začátek byl oboustranně rozpačitý. Jako první dal bingo Pavel. Má finta, kdy jsem jeho bingo NEVAŘÍCE považoval a vydával za slovo NEVÁŘÍCE byla prohlédnuta a já si připsal zbytečný křížek. Na zbytečné křížky bylo srovnáno vzápětí. Pavel si nadhodnotil své slovo. Dva tahy nato SJ(E)DNAV (65) nápravu nepříznivého stavu svým bingem jsem se dostal do vedení o jeden bod. Brzy přišel i druhý žolík. A také přebytek samohlásek. Zbavovačka OVII za 8 bodů byla protestována a Pavel si připsal druhý křížek. Byl jsem rozhodnut zneužít jeho neznalosti k nějaké prodlužce, ale projistotu tu prodlužku sám zabil. Pavel tedy vedl asi o 20 bodů, ale já měl ještě žolíka. Schylovalo se k zajímavému závěru. Pavel děl: „Sice je to nahrávka, ale nemám jinou možnost.“ GEN (21) pole před trojnásobkovým sloupcem. Přípojku jsem neměl. Žolík musel být použit. Č(U)Ď + GEN(U) (43). Vedu o bod a jdem do závěru. V dalším tahu dobírá pytlík a mně se dostává důležité výhody - zdá se zřejmé, že kdo zavře, zvítězí a já mám tah jako první. Tato výhoda se ukazuje být rozhodující a já vítězím o 8 bodů. Tak tenhle skalp mě teda fakt těší! Sice se dvěma žolíky, ale i tak se počítá. Jindřiška Zbyňkovi podlehla, Zdeňkovi Škvrnovi se odveta za minule zdařila a Kracíka sestřelil a Dáša s Vaškem Járou prohrála. Remíza 2:2 však byla víc ziskem, než ztrátou. Poškoláci hráli s Palubou. Jana Vacková porazila Karla, Jitka zvítězila nad Frantou Růžičkou. Jarda prohrál s Martinem Vackem, Milan se utkal s Phantomem Podbrdským a nakonec s ním vyhrál a zajistil Poškolákům remízu. Všechna ostatní utkání – Otava – Sirotci, Kómáci – Túzy a Múzy a Nerobité – Tarantule – skončila 1:3. Tarantule tak v derby vrátila Nerobitům porážku z prvního turnaje. A to i přesto, že partie Sobala – K. Sikora skončila 539:253 pro Martina.
Výběr proti nám měli Kališníci. Cítil jsem, že jestli proti nim někdy máme uhrát alespoň remízu, tak dnes je šance, protože jsou bez Jardy Buksy a Jindry Voráčkové. A postavili to velmi zajímavě. Relativně nejslabšího Michala Přikryla zkusili obětovat a postavili ho proti mně, zatímco Nejsilnějšího Martina Daňka postavili proti Zdeňku Škvrnovi. Nutno říct, že si ho nevybral sám, ale byl mu přidělen Ivetou v jeho nepřítomnosti. No a baby si to rozdaly s babama. Michala Přikryla jsem vyškolil. No vyškolil...V úvodu jsem mu dal čisté NESVITA (64), shodil mu OPÍ, vedl jsem o 60 bodů a trnul kdy přijde bingo. Je pravda, že jsem mu na něj moc nenahrával, přesto mě nepřítomnost žolíků poněkud znervózňovala. Žolíci nakonec přišli mně v posledních dvou dobráních. Měl jsem k nim pět souhlásek a v pytlíku zůstalo jediné písmeno. Zahrál jsem BU a doufal, že to je samohláska. Byla a Michalovi jsem zavřel bingem. Martin Daněk Zdeňka Škvrnu doslova a do písmene odstřelil a Dáša Hanku, ani Jindřiška Ivetu porazit nedokázaly. Poškoláci nastoupili proti Parnasu. Jarda porazil Pavla Žibřida, Milan porazil Zbyňka Burdu, Jitka prohrála o 10 bodů s Jiřím Kracíkem a Karel podlehl Vaškovi Járovi o 4 body. Čúzy porazily 3:1 Nerobity. Za zmínku stojí partie Chaloupka – Sobala, která skončila se skóre 453:411. Stejným rozdílem porazili Sirotci Palubu a Tarantule Otavu.
Pak nás čekalo nejdůležitější utkání dne. Soupeřem byli Poškoláci. Minule nás dokonale vychytali a vyhráli 3:1. Nyní jsme měli výběr a hodlali jsme jim to vrátit. O tom, jestli se rozhodnu pro Milana, nebo Jardu, se rozhodlo v noci. Měl jsem totiž sen, že hraju s Milanem a přemýšlím jak v závěru udržet vedení a zavřít co nejrychleji s třemi A v zásobníku. Nevím jak jsem se do vedení dostal a nevím, jestli jsem ho v tom snu udržel, ale domníval jsem se, že ano, a že to je znamení. Takže jsem šel na Milana. Ostatním to bylo celkem jedno. Jitka Kodymová se poslední dobou hodně zlepšuje, a tak jsem se rozhodl nasadit na ni Dášu. Dál jsem vsadil na to, že si Karel netroufne porazit Jindřišku, protože by nedostal večeři a doufal jsem také, že by Zdeněk Škvrna mohl potrápit Jardu Kodyma. Překvapení se však nekonalo a Jarda zvítězil. Překvapení nedopustila ani Dáša a Jitku s přehledem porazila. Začal jsem proti Milanovi neslaným nemastným VRTNU (16). Milan prohlásil: „Ty se vrtneš, já si ĎOBNU (30).“ „Ty si ĎOBNEŠ, já si ZĎOBNU (29).“ To byly první tři tahy partie. Po osmém tahu jsem vedl o jeden bod a o jeden křížek (nebyl jsem si jistý jestli jsou JÁVY). A v dalším tahu jsem se rozhodl vydat pro druhý křížek. Musel jsem si však naň ještě počkat. Protože HÁVĚ opravdu platné nebylo. Milan mě tak pustil do mírného trháku. Navíc jsem měl již žoldu v zásobníku a hlava šrotovala naplno a přemýšlela, jak sestavit to bingo. Nějak se jí to nedařilo, tak přizvala na pomoc ruku, ta vytáhla druhého hladkého a hned to bylo o kus snadnější. LID(I)(Č)EK (73). Milan se rozhodl vyrovnat stav křížků, když už neměl šanci vyrovnat stav partie. Ale ani křížkovou remízu jsem mu nedopřál a poslechl slova Martina Daňka (Daněk má přece vždy pravdu) o tom, že vypotřebovat křížky je povinnost a otestoval (zbytečně) platnost slova VYFIČ (31). No jo, když se daří, tak se daří. 5:1. Jal jsem se hecovat Martina Sobalu slovy: „Máš štěstí! Máš štěstí, že s náma dneska nehrajete! Mám formu! Dneska bych tě seřezal!“ Mezi tím se však odehrával na první desce souboj přímo královský. Moje kalkulace však nevyšla. Karlovi bylo vítězství milejší než večeře a na Jindřišku, které nechodila písmena, dělal různé OPIČINKY. Remízovala i Tarantule s Palubou. V tomto zápase se utkal Pavel Podbrdský s Robertem Vlkem, který si na začátku dne ověřoval ve slovníku platnost slova ROBERTEK. Teď mu však asi úsměv ztuhl na rtech. Pavel mu sebral oba žolíky, položil dvě binga a zvítězil velmi výrazně i přesto, že Robert položil jedno čisté bingo. Tento svůj výkon prý komentoval slovy: „Hm, jedno bingo, nic moc.“ Ztrátou byla remíza pro Túzy, které si sice vybíraly Otavu, přesto nedokázaly vychytat Rusý tandem a Lídě podlehl Petr Landa a Janě Pavel Chaloupka. Sirotci porazili 3:1 Parnas, Kališníci stejným skóre Kómáky.
Nastoupili proti nám Kómáci. Vynadal jsem Tomášovi Fantovi, že se mi vyhnul. Místo něj proti mně stanula Monika Koupilová a abych byl upřímný, tak jsem se obával především o to, abych si prohrou nepokazil pravděpodobné proniknutí do desítky na žebříčku. Po včerejšku jsem byl totiž třináctý a po dnešních výsledcích jsem tušil, že je desítka tak blízko, jako ještě nikdy nebyla. Trochu klidu mi přidal neplatný Moničin PAD. Ovšem žolíci se dlouho, dlouho neobjevovali a nemohl jsem si být jist dnem, hodinou, ale ani tahem, či minutou. Nakonec jeden přišel. Ohlídal jsem si především, aby Monika nedala bingo, žolíka nakonec odepsal, ale partii jsem k vítězství dovedl. Zdeněk Škvrna porazil Markétu Gutmanovou, Jindřiška Mirka Piňose a Dáša Tomáše Fantu. To má za to, že se mi vyhnul. Na konec dne jsme Kómáky vyprovodili s kanárem. Karel Král dokázal porazit Pavla Vojáčku, jenže Milan nestačil na Danu Pokornou, Jarda na Jirku Frejku a ani Jitka nad Radimem Hyršovským nevyhrála. Sirotci tak porazili Poškoláky 3:1 a stejným poměrem porazili Kališníci Nerobity a Tarantule Parnas. Túzy remízovaly s Palubou.
Turnaj se nejvíce zdařil Tarantuli a Sirotkům, kteří shodně pětkrát zvítězili a pouze dvakrát remízovali. Až třetí, ale stále bez porážky zůstali Túzy a múzy a celkově mají na čele tři body náskoku před Sirotky, kteří jsou čtyři body před duem Tarantule, Kališníci. Z jednotlivců se nedařilo suverénům minulého turnaje. Jarda Kodym měl bilanci jen 4:4 a Jana Rusá dokonce 3:4. Naopak hvězdami turnaje byla minule neúspěšná Dana Pokorná a jen velmi průměrně úspěšná Romana Ličková, které tentokrát uhrály 6:0. Hned za tímto duem jsem se umístil se svým 6:1 já. K tomuto musím ještě něco podotknout. Ne, že bych se chtěl vytahovat, přece mě znáte a víte, že něco takového mi rozhodně vlastní není :-), ale musím zde uvést pár strohých faktů. Z jednotlivců je percentuálně nejlepším hráčem Honza Kovařík se svým skóre 3:0 (=100%), druhý je Martin Kuča 7:1 (87,5%), třetí Katka Rusá 6:1 (85,7%) a čtvrtý jsem já 10:3 (76,9%). A pardon, jsem až pátý, čtvrtý je Petr Vetešník se 4:1 (80%) – to však nemění nic na tom, že z hráčů, kteří odehráli oba ligové turnaje, a tudíž svůj kvalitní výkon museli dokázat zopakovat, jsem průběžně první. Je pravda, že tento můj náskok není výrazný a je za mnou silná smečka silných soupeřů, ale přesto jsem z té grupy na čele. A ještě mě zaujal výkon jednoho hráče. Ptal jsem se Martina Sobaly na konci dne, jaké má skóre. Odpověděl: „4:3 a jsem scrabblem znechucen.“ Což o to, 4:3, to ani pro Martina nemusí být vyloženě neúspěch. Jenže jen jednou svou výhrou přispěl k bodu navíc pro svůj tým. V ostatní třech případech si musel připadat sám samotinký jako ten kůl v plotě. Naopak když prohrál, tak tím tým připravil buď o výhru, nebo alespoň o remízu.
A jaký je z toho všeho závěr? Jako kapitán jsem celkem spokojený. Je pravda, že proti Palubě jsme asi měli uhrát alespoň bod, ale na druhou stranu tuto prohru vyvažuje výhra, která nebyla samozřejmá, výhra nad Otavou. Z ryze prestižního důvodu je ztrátou i remíza s našimi Poškoláckými bratry. Sám se sebou spokojený být musím, i když musím sebekriticky podotknout, že minule jsem sice prohrál dvakrát, ale v zápasech, kde to nic neměnilo, zatímco tato jediná prohra znamenala ztrátu jednoho bodu. Oproti Praze předvedl mnohem lepší výkon Zdeněk Škvrna. Podlehl pouze čtyřem účastníkům mistrovství, zatímco tři ostatní partie, které měly být otevřené dokázal vyhrát všechny. Jindřišce a Dáše se zas až tolik nedařilo, ale výrazným neúspěchem jejich výkony rozhodně nebyly. Nadále jsme si udrželi průběžné sedmé místo, které je pro nás zcela jednoznačně úspěchem. Přesto jsem nucen vybídnout mužstvo v příštích hracích dnech k maximálnímu nasazení a stoprocentním výkonům, protože konkurenční Poškolácký kapitán nás na zpáteční cestě označil za „jejich béčko“. A to i přesto, že tentokrát jsme skončili před nimi – uhráli jsme stejně jako oni 6 bodům, ale odehráli jsme o utkání méně. Určitá rivalita, která zde panovala byla jistě v pořádku, ovšem označení našeho týmu jako béčko se již rovná vyhlášení války. Takže cíl pro zbytek sezóny: předehnat ty Poškolácký holomky a dát jim v Náchodě na prdel. Jsou před námi jen jeden bod, ale my máme zápas k dobru, tak do toho. Totiž do nich.