Jirka Kamín v Ostravě...

 Neboj to nebude prémie...

 aneb nové scrabblistické hlášky jsou na světě

(Luboš Tlučhuba Vencl)

 

              Do Ostravy jsem dorazil v pátek bez mapky místa. Říkal jsem si totiž: „Tímhle vlakem pojedou všichni a někdo mít mapku bude. Jediní, které jsem však na nádraží zmerčil byli Jiří Kracík se Zbyňkem Burdou. A mapku neměli... Chtěli jít na večeři, já navrhoval, abychom se ubytovali, dokud bude světlo, byl jsem však ignorován... Když jsme se zvedli od stolu, byla již tma... Vedení skupiny jsem se ujal já spolu se Zbyňkem. Měli jsme totiž tušení, kde by se ubytovna měla nacházet. Celé hledání ubytovny komentoval Kracík slovy, že jsme zabloudili. Tento zcela neopodstatněný názor se Zbyňkem důrazně popíráme, i když je pravda, že jsme z hospody do ubytovny nešli přímou cestou.

 

        Jarek připravil dvě novinky, které se rozhodl vyzkoušet po své exkurzi do Polska. První změnou bylo to, že platnost slova si ověřovali u dvou notebooků hráči sami. Nebyli žádní běžci, žádní slovníkoví rozhodčí. Druhou novinkou byly dlouhé pytlíky znemožňující diskuse o tom, zda ten či onen hráč kouká do pytlíku. Nakonec se obě novinky ukázaly jako velmi zajímavé a byly přijaty vesměs kladně.   

        Již loni došlo na Ostravském turnaji k debaklu mnohých favoritů. Ten tehdy začal tím, že v prvním kole prohrálo pět nejvýše nasazených hráčů. Letos v prvním kole prohrálo pět z první desítky a také jedenáctý nasazený – tedy já. Roman Chmela mi byl soupeřem. Jméno znám ze stránek Pavučiny a rozhodně jsem jej nemínil podcenit. Dal jsem bingo se žolíkem, vytáhl druhého a věděl, že takové partie obyčejně nepouštím. Jenže Roman dal bingo čisté a v závěru mu to chodilo líp, ale výhru si zasloužil.

 

        Prohrál jsem i druhé kolo. S Danou Klimešovou. O pár bodíků. Při rovnání písmen jsme zjistili, že jsem nedobral Š a nechal ho v pytlíku. Kdybych ho byl dobral, možná mi mohlo pomoct, ale kdyby byly v pr..li ryby nemusely by bejt rybníky a na kdyby se prostě nehraje. Navíc to byla moje chyba.

 

        A tak jsem se usadil na 31. stole. Věděl jsem, že nejsem jediný z favoritů, který je na tom takhle. Už o přestávce jsme se s Jardou Buksou domluvili, že zaútočíme ze zadních pozic. Asi v půlce partie jsem zaslechl za sebou další známý hlas, ale protože jsem tomu nevěřil musel jsem se otočit a ověřit to pohledem. Vida, Jirka Kamín měl taky dvě prohry. Já, Jarda i Jirka jsme vyhráli. Mezi jednobodové se však po třech kole přidali další borci. Mistryně republiky Katka Rusá (její ségra a první mistr republiky něžného pohlaví, Jana, která si přijela jen tak zahrát se pohybovala na opačném pólu tabulky a měla stoprocentní úspěšnost) byla jedním z nich, dalšími byli Vítek Sázavský, Saša Willerthová a také Milan. Totiž: Roman Chmela vyhrál za celý turnaj nakonec jen tři partie. V prvním kole říznul mě a ve třetím právě Milana. Partii rozhodlo jeho slovo AXIÓM za 93 bodů. X bylo zdvojené, celé slovo ztrojené. Třetím koho Roman Chmela porazil byl Jirka Kamín.

 

        S Jardou Buksou jsme pokračovali v útoku ze zadních pozic i ve čtvrtém kole. Milan prohrál v hnusné ucpané partii s Kracíkem o pár bodů a měl bilanci 1:3.  Byl jediným ze jmenované skupiny, kdo se na 2:2 nevytáhl.

 

      Konečně se vracím zpátky nahoru. Čekal mě Vašek Jára. Po vzájemném pozdravu: „To bude TÓČO.“ (Viz Liga Náchod 2003 ) Jsme usedli k partii. Ze začátku šlo všechno jako po másle. Od prvního tahu jsem soustavně navyšoval svůj náskok a neměl nejmenší problém. Pak si nejsem zcela jistý co se stalo. Jistě vím jen to, že stačily dva tahy a byl jsem v řiti. A to to nebyly binga. Nepomohli mi ani žolíci, kteří mi postupně na konci partie přišli. Jarda se podivoval, že zůstávám nějak pozadu. Přidal se ke mně i Jirka Kamín.

 

        S Jiřím Kracíkem vždy svádím urputné bitvy. Nyní bylo vše podpořeno tím, že šlo navíc o mého spolubydlícího. A žolíčci pomohli. První žolíkové bingo dokázal Jiří stáhnout. A právě v ten moment mu přilítlo druhé žolíkové bingo. Stahoval, stahoval, ale už zbývalo příliš málo času: 410:372. Jirka Kamín byl na skóre 2:4 a rezignoval. Ani případné skóre 5:4 by pro něj nic neřešilo, a proto jeho další osud na chvíli sledovat přestaneme, ale ještě se k němu vrátíme. To Jarda Buksa zatím dále úspěšně pokračoval dle hesla „Útok od palmiček“

 

        Sedmé kolo. Deklasoval jsem Frantu Růžičku. No deklasoval, zkrátka mi to chodilo. Ve skvělém tempu pokračovala Jana Rusá, která vyhrála i sedmou partii ze sedmi a porazila Martina Sobalu i přesto, že jí vědomě položil neplatné bingo JINANOVÝ a následně jí smetl prodlužku JINANOVÝM. Jarda Buksa se vzdal útoku od palmiček a počkal na mě.

 

        Osmé kolo - usedám proti Daně Pokorné. Vedle nás sedí Milan a Iveta. Tedy dvojice, která jela do Ostravy spolu (ještě s Martinem Daňkem). Během té cesty Iveta oba exmistry seřezala ve všech partiích. Milan toto uskupení komentoval slovy: „Iveto, sice máš formu, ale neměnil bych s Lubošem.“ (Tím narážel na svou tragickou bilanci proti Daně Pokorné) Já reagoval slovy, že je mi jedno, která z nich mě porazí, ale taky jsem byl radši, že ty dvojice byly takové, jaké byly. Iveta hned v prvním tahu Milanovi položila bingo POKOVA(T)  a náskok tímto bingem vzniklý si udržela až do závěru partie. V něm začal Milan skládat své slovo postupně písmeno po písmenu. První, které položil, byl žolík. V tu chvíli si všiml Ivetina pohledu a rozhodl se ji uklidnit. „Neboj, to nebude prémie.“ V tu chvíli si prý Iveta říkala: „Tak je to dobrý, rozhodl se obětovat žolíka.“ O to zděšenější asi byla, když Milan slovo doskládal: (A)MPEXŮ – X ztrojené a celé zdvojené (plus napojení M) za 86 bodů!!!  Iveta se už z šoku neprobrala a Milan partii dotáhl k vítězství. Já jsem nad Danou v šestém tahu vedl o 30 bodů a poté ještě přidal bingo a další drama nedopustil. Jana podlehla Petru Landovi. Sedm bodů měl ještě Honza Pavlík. A při pohledu na pořadí a los posledního kola bylo jasné, že Poškoláci se, bohužel, vítězství nedočkají. Petr s Honzou měli v TurČASu výrazný náskok a poslední kolo hráli spolu o první místo.

 

        Jana si mohla zajistit druhé místo vítězstvím nad Martinem Daňkem. A taky si ho zajistila. Vítězem se nakonec stal Petr Landa, který Honzu Pavlíka porazil a odsunul jej tak na bronzové místo. Já v posledním kole porazil v posledním kole Marii Kaňovskou i přes její dvoužolíkovou prémii v závěru partie. Milan se utkal v partii dvou velmi SILNÝCH soupeřů s Pepou Nerodilem. A stejně jako já dotáhl útok ze zadních pozic až do úspěšného konce. To se nepovedlo Jardovi Buksovi, který nakonec šestý bod neurval. Slíbil jsem, že se ještě vrátím k Jirkovi Kamínovi. Ten nenalezl v posledních třech kolech motivaci a ani psychické síly na to aby bojoval proti nepřízni písmen a vypil si kalich hořkosti až do dna a skončil se skóre 2:7 na 71. místě ze 75 hráčů. Honza Pavlík si mohl spravit náladu po ztrátě vítězství v posledním kole vítězstvím v soutěži o nejlepší slovo. Zvítězil slovem GEOTAXÍ za 133 bodů. Klobouk dolů. Já bych z těchto písmen postavil tak EXOTA. Nejvíce bodů v partii uhrál Honza Kovařík – 501. V soutěži o Oslí ruku zvítězila Mirka Telecká, která si vytáhla jen 4 žolíky. A udělala s nimi 5 bodů. Z celkových výsledků stojí za povšimnutí, že mistryně republiky z roku 1999 Jana Rusá udělala dvakrát víc bodů, než její ségra a mistryně republiky 2003 Katka Rusá.

 

        Turnaj v Ostravě tak přinesl do scrabblistického slangu dvě nové hlášky. Jak řekl při vyhlašování výsledků Jarek: „Když se někomu z dobrých hráčů hrubě nepovede turnaj, budou se ho ostatní ptát jestli dopadl lépe, než Jirka Kamín v Ostravě.“ A do obecného slangu alespoň mezi Poškoláky a Kališníky vejde i věta „Neboj, to nebude prémie.“ Tato věta padla cestou z Prahy do Ostravy v různých obměnách asi čtyřicetkrát. Nejčastěji z úst touto neprémií postižené Ivety.

 

Pořadí Poškoláků na ostravském turnaji.

pořadí:

Jméno:

body:

2.

Jana Rusá

8

12.

Milan Kuděj

6

15.

Luboš Vencl

6

32.

Dagmar Rusá

5

               

Pořadí přespolních na ostravském turnaji:

pořadí:

jméno:

body

42.

Jan Kovařík

4

46.

Kateřina Rusá

4

69.

Blanka Kovaříková

2,5

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tento výraz se mezi Poškoláky stal přímo termínem. Je to výraz pro úspěšný útok ze zadních pozic. Historie jeho vzniku je následující: V roce 2000 prohrál Milan na MR (v hotelu Olympic) první kolo a ve druhém se octl na posledním stole stojícím v rohu místnosti - pod palmičkami tamtéž umístěnými. I přes porážku v prvním kole se však Milan nakonec stal mistrem republiky.