(Luboš Tlučhuba Vencl)
Na kvalifikační turnaj do Ostravy jsem se Karlovi Sikorovy přihlásil mailem následujícího znění: „Přihlašuju se na posledni turnaj kvalifikačni, bo ještě nemam postup na mistrovstvi jisty. V neděli hrat nebudu. Nocleh nechci ani jeden den. Ahoj a mějte se tam v tom vašem razovitem regionu všichni pěkně.“ Karel mi přihlášku potvrdil a poznamenal, že byla nejhezčí ze všech. V odpovědi na to jsem naznačil, že by se to mohlo projevit i jinak a, že by mi třeba mohli v každé partii přičíst 10 bodů, aby mi vylepšili TurČAS.
Celý ten divný den začal a probíhal z mého subjektivního pohledu zvláštně v mnoha ohledech. Přespával jsem v Pardubicích u tetičky a do Ostravy pokračoval ráno. V jednu hodinu ráno jsem byl ještě vzhůru. To byla dobrá zpráva, poněvadž když se nevyspím, hrávám dobře. Pak vše probíhalo až asi do osmi hodin normálně. Tedy usnul jsem, před pátou vstal, stihl vlak v půl šesté. Vlastně jedna nenormální věc se děla. Vlak neměl zpoždění (u Českých Drah nevídaná věc). Pak mi Renata poslala esemesku, ať tam všem nasekám prdelky a rozválcuju je na placičky. Před Studénkou opustila kupé má poslední spolucestující a připravila se k výstupu. Z kabelky jí však vypadla peněženka. Co teď? Jak se zachovat? Vykoukl jsem z kupé ke dveřím vlaku, že jí peněženku donesu, ale najednou jsem si nebyl jistý jaká z těch postav to je. A co kdybych ji dal někomu jinému? Možná, že tato nejistota bylo jen podvědomě si vytvářené alibi pro to, abych si ji nechal. Nicméně jsem se nakonec rozhodl, že alespoň počkám, do Studénky, jestli se pro ni vrátí a pak si ji kdyžtak vezmu. Paní se vrátila, a tak jsem z této příhody nevyšel ani jako nepoctivý nálezce, ani jako poctivý nálezce – ani klaďas, ani záporák – to mi celkem vyhovovalo. Pak bylo vše chvíli normální. Tedy vystoupil jsem ve Svinově, přesedl do vlaku do Vítkovic, tam vystoupil a trefil bez nejmenších problémů až na místo konání, kde jsem se rovněž bezproblémově zaregistroval. Pokecali jsme o tom, kdo postoupí, o tom jak hrála Sparta s Manchesterem, pojedli koblihy a už to začalo.
Na tento poslední turnaj se do Ostravy sjelo jen 46 hlav. Zato tam ale byli, kromě Ivety Vondrátové všichni, kteří bojovali o postup. Tedy Saša Willerthová, Marek Lašťovka, Lída Rusá a Honza Pavlík, kteří již měli slušný náskok, ale při nízké účasti umožňující dobré umístění i průměrným hráčům, o něj mohli přijít, pak jsem tam byl já, Jirka Kamín, Petr Vetešník, Zbyněk Burda a Ondra Janovič, kteří jsme zatím postupovali, ale museli jsme se třást a také skupina dravců, kteří se chtěli dostat na naše místa - konkrétně - Dana Pokorná, Jirka Frejka, Honza Řepka, Jana Rusá a Jana Vacková.
První kolo a Marián Viochna. Začal velmi dobře a mírně vedl. Pak jsem si spletl FOX a FOXLa a za slovo FOXŮ přidal V. Marián mi to smetl, přidal pár silných tahů a rázem vedl o 80 bodů. Poté už začal hrát prešovský beton, abych nedal bingo. Díky tomu jsem ho stahoval a stahoval, ale nestáhl. Marián hrál ten beton hlavně proto, že myslel, že mám oba žolíky, přičemž já si toho druhého vytáhl až v posledním tahu. Nicméně prohra o 27 bodů patřila mezi ty prohry přijatelné. Navíc první partie nic neznamená. Kromě mě ze skupiny bojující o postup prohráli ještě oba Jirkové, Dana a Ondra. Obě Jany, Honza Petr a Zbyněk uspěli.
Před začátkem druhého kola jsem si to uvědomil! Já jsem se nepřevlíkl do Poškoláckého trička a nepřezul si pantofle! Na to jsem ještě nikdy nezapomněl! A ačkoli bych to možná ještě stihl, rozhodl jsem se odehrát v netradičním úboru (botech a nepoškoláckém tričku) i druhé kolo. A celou partii jsem byl z pocitu, že v něm hraji celý nesvůj. Vedl jsem proti paní Khýrové jen o dvacet bodů, když mi přišel VYMÝT(A)Č. Ďáblové a jejich vymýtači však asi v době vzniku slovníků neexistovali. Slovem VYTÝČ(Í)M jsem si nebyl stoprocentně jistý a druhý neplatný tah jsem nechtěl riskovat. Samozřejmě, že to platné je. Nakonec jsem se přesto soupeřce vzdálil na 50 bodů a pak jí oznámil, že se jí (tentokrát zcela nepochybně) V(Z)DALUJI. Vylezl jsem až na 401, jenže jsem 4 odečetl a skončil před branami čtyřstovky s 397. Hned poté, co jsme srovnali písmena jsem spěchal se převléct a přezout. Teď už jsem věděl, že se nemůže nic stát. Druhý bod přidali v boji o postup jen Petr a Zbyněk. Nás zbylých osm bylo na jednom bodě.
I proti Michalu Závadovi jsem rozhodl bingem za vyrovnaného stavu. Tedy on sice bingo také položil, ale než si ho připravil, tak už jsem mu utekl dostatečně daleko. Petr se Zbyňkem dál vítězili. Šest nás bylo na dvou bodech, jen jeden měli Jana Rusá, která prohrála s druhou Janou bojující o postup, tedy Vackovou a Honza, který v prvních třech kolech neviděl žolíka.
Další partii důležitou pro vývoj postupové hry mezi mnou a Danou rozhodli žolíci. Tedy jejich využití. Dana mě prosila: „S(O)UCIŤ (54) se mnou.“ Já jí zase vzhledem k blížícím se svátkům vánočním připomněl aby o nich nezapomněla na jeden zvyk: „ODLÍVE(J) (87) olovo.“ Takže jsem žolíka dal o 33 bodů lépe, přičemž jsem vyhrál o 19 bodů. Nejen z naší o postup bojující skupiny, ale z celého pelotonu soutěžících zůstali stoprocentní už jen Zbyněk s Petrem. Já a oba Jirkové jsme byli na třech, ostatní na dvou bodech.
A čekalo mě prozatímní překvapení turnaje. Dana Závadová. Celkem bez problémů jsem jí uniknul, a tak byl v momentě, kdy pokládala bingo HOUSE(Ř)I, stav vyrovnaný, přičemž já ještě třímal žolíka. Přesto jsem prohrál. Odskočila mi dvěma silnými tahy na třicet bodů a já jsem skóre zvládl už jen mírně zkorigovat. Soupeřku jsem po partii donutil zapsat HOUSERY do boje o nejhezčí bingo. Přesto nakonec neměli šanci. Šanci nejen na téměř již jistý postup, ale i na turnajové vítězství měl mít vítěz souboje mezi Petrem a Zbyňkem. Tím se stal Petr. Druhý důležitý boj o postup svedla Dana s Honzou. Ten byl nakonec tím šťastnějším. Tak se stalo, že se nám celý peloton velmi rozvrstvil. Petr vedl s pěti body turnaj, Zbyněk a oba Jirkové měli čtyři body, já, Honza a Jana Rusá tři, druhá Jana, Dana a Ondra dva. Mnozí silní hráči měli však i skóre 1:4. Mezi ně patřil nejen Jiří Kracík, ale i Pavel Vojáček a Martin Vacek.
„To je hrůza,“ říkal jsem si před šestým kolem „člověk prohraje na šestém stole se Závadovou a posune se na pátý stůl k Sobalovi...“ A po partii jsem mohl k této stížnosti přidat jen: „... a udělá proti němu 399 a nestačí mu to...“ V druhém tahu položil Martin čisté POPASENÍ (59), já kontroval OVAŘÍŠ (51), nedal se: NEBOŘ (36) a vida jiskru v mých očích ptal se: „EX?“ „Ne jenom ŽERĎ (28).“ Pak trošku ubral plyn. A poté co jsem zahrál POSTŮ (29), byl stav po pěti tazích (z mého pohledu začínajícího hráče) 148:151. V šestém tahu mi objasnil proč měl teď ty dva tahy slabší, ale mě to bylo jasné už předtím: zečtyřnásobené (S)INICÍCH (94). No počkej... N(E)DOMYTÉ (64). Už po několikáté (a zdaleka ne naposled) se usmál. „Čemu se směješ? Co je tu k smíchu?“ Neodpověděl. Prostě nechápal, že mě nemůže utrhnout. Zahrál MAČ (27) „Jé, to je nahrávka na ŤÉ... ...no nic.“ „Máš pravdu je to nahrávka na ŤÉ... ...a proto tam radši dám LÉKU (25).“ TOUŠ (27). Já na to: OŇ (39) Po jeho devátém tahu byl stav 290:312. Musel jsem vyměnit. Naštěstí mi utekl jen o dalších 9 bodů. XU (40). Zase ten smích. „Čemu se směješ?“ Neodpovídá. Snížil jsem tedy na 11 bodů a pak zahrál tah, který je jediným, o němž pochybuji, jestli bych ho zahrál znovu, ale jinak mám svědomí čisté. A ani tento tah asi nebyl chybou: OMLAŤ (41). Celé slovo bylo zdvojené a Ť bylo zdvojené na tom políčku na poslední řádku. Tedy dát za něj tři písmena a bude to trojnásobek. Martin neměl, a tak jsem se poprvé v partii dostal do vedení (o 17 bodů). Jenže měl v dalším tahu... ŤÁPĚ (39) a znovu vedl o těch 11 bodů. Poslední dva tahy už žádné silné slovo nepřinesly. Dostal jsem se na 405, jenže jsem ještě 6 odečetl, takže to ta čtyřstovka zase nebyla. Zato to bylo nejvyšší skóre poraženého: 399:417. Radši bych ale měl nejnižší skóre vítěze. Moje situace tak byla vážná. Nikoli však zoufalá. Dobře jsem věděl, že vzhledem ke svým vysokým výhrám a nízkým prohrám (aktuální rozdíl jsem měl +180 – a to při vyrovnané bilanci 3:3) budu mít TurČAS velmi dobrý, proto by mi k postupu snad mělo stačit i 5:4, nicméně jistota bude 6:3. To by navíc měla být i obálka. Petra Vetešníka zastavila Romana Ličková a ona Zbyněk a také Pepa Nerodil s Danou Závadovou se na něj tak dotáhli. Dana Závadová porazila v tomto kole Jirku Frejku o 3 body. Ten tak měl spolu s druhým Jirkou, Honzou a Janou Rusou čtyři body. Druhá Jana, já a Dana jsme měli tři a úplně bez šancí nemusel být ani Ondra ač měl jen dva body. Pavel Vojáček se z toho srabu v němž byl dostal, Jiří Kracík po prohře právě s Pavlem a Martin Vacek po prohře s Mirkou Teleckou v něm zůstali. Od tohoto kola začal Petr Vetešník počítat průběžný stav kvalifikace vždy po onom konkrétním kole. Honem jsem zjistil, že jsem těsně pod čarou postupu a už se začalo hrát.
Dan Zeman. Nečekal jsem lehkou partii. Dan se umí prát. Jenže nyní proti němu stáli ne jeden, ale dva silní soupeři. Já a pytlík. Dan se partií protrápil až k výsledku 278:396. Já jsem se opět (již potřetí) vyšplhal na čtyřstovku a opět jsem nechal zavřít soupeře, takže jsem opět skončil těsně pod ní. Petr Vetešník a Zbyněk Burda opět zvítězili a spolu s Romanou Ličkovou se usadili v čele turnaje. Oba Jirkové i Jana Rusá přidali pátý bod. Já, druhá Jana a Honza jsme byli na čtyřech. Třetí bod, bod naděje, přidal i Ondra Janovič a na třech zůstala i Dana Pokorná. Opět jsem se vrátil v průběžném pořadí těsně nad hladinu postupu. Z ostatních výsledků sedmého kola vyvolala veliké překvapení výhra Martina Vacka. Již druhá v turnaji. I Jiří Kracík zvítězil a začal se vracet tam, kam patří.
Před osmým kolem Jarek správně poukázal na dvě partie, které budou o postupu rozhodovat. V partii o zachování naděje porazil Ondra Janovič Danu Pokornou a definitivně ji odsoudil k nepostupu. Partií roku Jarek nazval souboj Jirky Kamína s Janou Rusou a s tímto názorem nešlo nesouhlasit. Zejména poté, jak se vyvíjela. Jirka Kamín měl sice Janina písmena odškrtaná, ale přesto byl nucen čekat na její chybu. Ta se dostavila. Jana zavřela slovem PAT za 4 body, a prohrála tak o 2 bodíky. Kdyby byla bývala znala DOŇu, tak ta by jí přinesla 9 bodů a Jana by v plusu měla bodíky tři. Tímto vítězstvím si Jirka Kamín definitivně urval pro sebe postup. Ten už měli před tímto kolem prakticky jistý i Zbyněk Burda a Petr Vetešník. Bojovali však o turnajové vavříny. Petr prohrál s Karlem Sikorou a Zbyněk porazil Romanu Ličkovou, čímž se se 7 body osamostatnil na čele turnaje. Důležitý téměř postupový bod jsem přidal i já v partii s Hankou Záviškovou. Ve čtvrtém tahu jsem si složil v zásobníku bingo VÁRKAM(I) a ještě hledal binga lepší. Půl minuty před koncem limitu stavím své bingo na desku a najednou zjišťuji, že se mi tam nevejde, takže přišla jenom jedna VÁRKA a Hance jsem odhalil žolíka. Svého žolíka mi o tři tahy později odhalila i Hanka, když mi rozkázala: „POJÍD(E)J!“ Tím se dostala do 40 bodového vedení. Své bingo jsem už nedal a chvíli před koncem prohrával o 13 bodů. Pak jsem zjistil, že mi součty nesedí ani v jedné kolonce . Hanka to také zachytila a poněkud neprozřetelně se chyby snažila odhalit ve svém čase, ačkoli jsem ji nabádal, aby hrála. Nakonec v časové tísni položila slovo SEKLÉ, které jsem jí okamžitě sklidil. V závěru jsem pak měl lepší písmena a ještě přičetl Hančiných 10 bodů. Celkový rozdíl 73 bodů však průběhu partie neodpovídá. Ovšem slovo SEKLÉ nebylo rozhodujícím momentem partie. Jak mi Hanka prozradila, říkala si celou dobu, že nesmí zapomenout, že před to MĚN jde Z. Pak měla v zásobníku čisté ZÁLUDNÉ bingo a nevěděla kam s ním... Nakonec si É nechala a zahrála ZÁLUDNĚ. Prostě když se štěstí unaví, sedne si na vola. Důležitý pátý bod přidali i Jana Vacková a Honza Řepka. Naopak Jirka Frejka se z pěti bodů nepohnul. Pavel Vojáček s Martinem Vackem se chytili a začali se vracet zpět nahoru. Naopak Jiří Kracík po výhře v sedmém kole nyní opět prohrál – s Mirkou Teleckou, která již předtím porazila Martina Vacka. Před posledním kolem se tak část skupiny bojující o postup usadila v tomto pořadí mezi 10. a 14. místem: Vacková, Vencl, Řepka, Frejka a Rusá J. Důležitější pro nás však byl průběžný stav kvalifikace. Tam jsem byl se slušným náskokem 29. až za mne se svými špatnými výkony propadli Marek Lašťovka a Lída Rusá. Přesto i oni měli slušný náskok a boj o postup se zúžil na pár lidí v tomto stavu: 32. Honza 115 bodů, 33. Jana Rusá 112, 34. Ondra 110, 35. Jana Vacková 109,2 36. Jirka Frejka 109. Dana už byla mimo hru.
Rozhodující kolo. Pro mnohé poslední partie roku. Jde o všechno. Zbyněk poráží Petra Landu a získává pro sebe turnajový primát. Karel Sikora poráží Romanu Ličkovou o tři body, což mu stačí k 2. místu, Jirka Kamín odmítá svůj díl slávy a v partii s překvapením turnaje – Danou Závadovou zahazuje šanci na medaili. Dana Závadová získává 4.místo. Honza Řepka prohrává posledním tahem se Sašou Willerthovou. Toť šance pro Janu. Ta však stojí v důležité partii proti Petru Vetešníkovi. Jemu jde o medaili, jí o postup. Petr Janě bere oba žolíky, pokládá je do dvou bing a získává bronz. Šanci dostává Ondra. Avšak i on podléhá – Hance Záviškové. Co na to Jana Vacková? Prohrává s Martinou Nohavicovou. Chytí šanci za pačesy Jirka Frejka? Nikoli. Důležitým momentem jeho partie se mnou je fakt, že přehazuje písmena a místo TĚCH staví TĚHC. Sklízím mu to, avšak místo neucpávám a on tam jde v příštím tahu. Tento tah však byl důležitý. Jirka prohrál o pouhých 11 bodů. Tím se dostávám určitě do desítky. Nakonec z toho je 8. místo. Zpět ale k bojovníkům o postup. Všichni prohráli a všichni tudíž spadnou. A všichni kromě Ondry Janoviče spadnou na méně bodů. On je má jisté již z minulých turnajů. Bude jich tedy mít 110. Tím pádem jsou mimo hru Jana Vacková i Jirka Frejka. Tomu to vadí asi ze všech nejméně, protože v době MR jede do lázní. Jde o to jestli Jana v pořadí spadne o 2 místa či více, respektive o to, zda Honza spadne o čtyři, či více. Jana však prohrála o hodně a správně odhadla, že jí to stačit nebude. Ondra nebo Honza? Jarek vyhlašuje pořadí. Metaxu za nejméně žolíků získává Marián Viochna měl jen tři a uhrál s nimi čtyři body. Do finálového boje o nejhezčí bingo postupují s jasným náskokem HOVÁDKA a HOŠÁNKŮV. Jaké se líbí více vám? Hlasuje se. HOŠÁNKŮV 22 hlasů. Jarek užuž chce odečítat 22 od 46, ale je davem zadržen. Co když někdo odešel nebo se zdrží hlasování? HOVÁDKA: Jarek počítá: „20, 21, 22, 23, dvacet čtyři!“ Těsné jako v parlamentu! HOVÁDKA a Romana Ličková vítězí a Romana získává dvě vína. U Ličkn a Vlkn tak bude veselo. Jako autorka HOŠÁNKŮV se představuje Alena Jankovcová. Jarek oznamuje svůj záměr udělat z kvalifikace Grand Prix, aby i ti první měli o co bojovat. Jako vítěze nultého ročníku vyhlašuje Michala Sikoru a po Karlovi mu posílá vlastní cenu. Snad knihu komiksů, nevím. A konečně se čte neoficiální pořadí kvalifikace. Od prvního. „...Třicátá první Katka Rusá, třicátý druhý...“ Dramatická pauza. Ondra nebo Honza? Ondra? Honza? Kdo? „...Honza Řepka!“ Honzovo vítězné gesto a výkřik: „Jo!“dokumentují, že člověk prostě musí umět prohrát. A že i prohrou se dá úspěch vydobýt.
Jak dopadne mistrovství? Vrátí Milan, nebo snad nedejbože já Poškoláckému jménu jeho slávu? Projeví se to, že Pavučina hraje ohýbaný o rok déle a potvrdí se její letošní dominance? Jak dopadnou loňští běžci duo RoRo (Romana Ličková a Robert Vlk)? A co další nováček Marek Lašťovka? Za kým bude Martin Kuča druhý? (Sorry Martine)