My Prahu nedáme!

(Luboš Tlučhuba Vencl)

    Na MR 2002 sebrali Praze na její půdě titul Ostraváci. V loňském roce obsadili v říjnu na pražském turnaji první tři místa.  V listopadu si Praha vzala titul zpět na horké Ostravské půdě a i nyní Praha odolala nájezdu Pavouků. První z nich (Karel Sikora) skončil dvanáctý, před ním byli samí Pražáci (pouze Ondra Janovič má jako bydliště psané Karlovy Vary, ale stejně to je Pražák – budu užívat tento výraz, zní líp než spisovný „Pražan“, takže češtináři to budou muset překousnout). Přitom tomu dlouho nic nenapovídalo...

pozn. wordmastera - ani Milan Kuděj není Pražák, přestože hraje za pražský klub. Dokonce není ani Liteňák (kde bydlí), ani Příbramák (kde se narodil), ale vždy byl, je a bude Březohorák

    V prvním kole jsem narazil na P. Sýkoru, člověka, který byl prý na turnaji naposledy před čtyřmi lety. Přesto byla partie velmi dlouho vyrovnaná. Oba jsme dali po jednom bingu a v 8. tahu jsem vedl asi o 10 bodů. Pak se projevily mé zkušenosti a partii jsem vyhrál o cca 150 bodů. Z výsledků Poškoláků stojí za zmínku výhra Jiřiny nad Jirkou Kamínem. V poškoláckém souboji porazila Dáša Rusá Milenu Lančovou.

    V druhém kole jsem postavil Marku Lašťovkovi bingo, vytáhl druhého žolíka a měl pocit, že se již nic nemůže stát. Stalo se. Přišlo čisté bingo, ale přesto jsem měl stále 50 bodů náskoku, které jsem už neztratil. Milan prohrál s Romanou Ličkovou a já ho tak mohl trochu popichovat. Samozřejmě, že jsem si byl vědom pravdivosti jeho argumentu, že rozhodující je stav po 9. kole, ale uznejte, že když byla ta možnost, tak jsem ho prudit musel. Spolu se mnou tak měla dva body Dáša, která porazila Martina Vacka. Martin Daněk vytvořil svým výkonem 518 bodů zřejmě nový rekord ČASu a porazil slovenského účastníka turnaje – pana Vaňa o 295 bodů. V dalším poškoláckém souboji měla Eva Bartošová navrch proti mé mamince.

    Třetí kolo – Lída Rusá. Aj. S tou jsem měl šňůru asi osmi proher v řadě. Rozhodl jsem se ji zlomit. A najednou mi přilítlo čisté bingo. Jenže já opravdu chtěl tu šňůru zlomit a Lídu jsem dohnal a předehnal. Přilítlo další bingo. Jenže já opravdu chtěl tu šňůru zlomit, jenže právě po tomto druhém bingu mi přestaly chodit písmena a Lídě přišel i druhý žolík. Na prohře mě nejvíc mrzelo to, že rozdíl, který jsem nahrabal v prvním kole přišel vniveč. Prohrál jsem totiž o 140 bodů. Milena Lančová hrála s dalším poškolákem a předsedu klubu – Karla Krále nešetřila a zvítězila.    

    Před čtvrtým kolem sedím proti Pavouku Víchovi a z pohledu kolem mě jímá hrůza. Vpředu na prvním stole Willerthová, přede mnou obě Sikorky a Jan „Bingo“ Suchánek, vlevo Vlk, napravo Jarek s Martinou, za mnou Nerodil. Těch Pavouků tam vepředu bylo příliš. S tím se musí něco udělat. Rozhodl jsem se, že zahájím akci „Pavučina pryč!“ (původně jsem jí nazval „Pavučina do propadliště dějin!“, ale bylo to dlouhé a zkrácení na „Pavučina do propadliště!“ znělo jaksi neúplně). Víchu jsem porazil. Ani nevím, jak ta partie probíhala. Myslím, že jsme oba dali po jednom bingu.  Po tomto kole jsem se díval na pořadí po třetím kole a opět jsem si rýpnul do Milana se slovy: „Po třech kolech jsem byl jsem na úžasném 23. místě, zatímco ty na trapném 24.“ . Milena Lančová narazila během čtvrtého kola na třetího Poškoláka a Jindřiška se jí pomstila za Karla. Ve čtvrtém kole prohráli i poslední nasazení hráči z pevní desítky. Turnajová čtyřka – Jarda Kodym prohrál o jediný bod se Sašou Willerthovou a turnajová desítka – Jarda Buksa prohrál v prestižním souboji s Jindrou Voráčkovou. Po čtyřech kolech tak byla na čele pětičlenná skupina: Lída Rusá, Muroň, Petr Landa, Saša Willerthová a Jindra Voráčková. Ve skupině tříbodových pronásledovatelů byl mimo jiné Jarda Kodym, já, Milan a také Jitka Kodymová, která ve čtvrtém kole porazila Romanu Ličkovou – Bravo. Dva body měly Jindřiška, Dáša a Renata Volfová. Jedinou výhru na kontě měli Karel, Jiřina a Eva. Bez bodu se na posledních dvou místech krčili moji rodičové. Tatínek byl zatím před maminkou.   

    Páté kolo - Jan „Bingo“ Suchánek. Partii předcházela debata o Baníku a Spartě. O mistru ligy jsme se kupodivu neshodli. Já uznal, že by Baník neměl spadnout až na třetí místo, protože Slávisti by se do Ligy Mistrů zase nedostali. On na to reagoval slovy, že by měl být Baník první, protože dvěmi předkoly Ligy Mistrů by neprošel. No, nevím. Už se začalo. Začátek celkem vyrovnaný. Pak přišel z mého pohledu nepochopitelný Honzův tah. BĚH za 8 bodů na pole před zdvojením. Můj zásobník byl: Y, K, K, Ř, S, E a žolík. Vymyslel jsem SKŘE(Č)KY na čtyřnásobek a k tomu zdvojené BĚHY. Mnozí mi tvrdili, že by na SKŘE(Č)KY nepřišli. Jenže když jsem chtěl končit ypsilonem, abych zabral čtyřnásobek, když jsem měl dvě K, tak jsem uvažoval jednoduše. Jedno K musí být na konci, –KY je celkem dobrá koncovka, Ř nejde před ani za S, ani před K, musí jít tedy za K. A pak už stačilo kombinovat s „eskem“, „éčkem“ a žolíkem. Objevil jsem je brzy, ale ještě jsem hledal něco jistějšího. Byli za 110 bodů. Neprotestoval. To jsem se divil. Za chvíli se ozval a probral: „Co že to je?“ Dal jsem HRKL za 7. Protestoval. Proboha proč? Prý si chtěl být stoprocentně jistý a nyní již kolmo napojoval ZMOT(Á)NA (možná taky ZMOT(Á)ME – tak nějak to bylo). Ovšem napojil to oním žolíkovým „Áčkem“. Povídám: „Dám si protest na HRKLÁ.“ „HRKLO...“ „Máš tam HRKLÁ“ následovala slova výčitek a stažení slova dřív, než přišla rozhodčí s verdiktem. Zabít jsem mu to musel. PODOJÍ bylo navíc za dost bodů a hrál bych to tak jako tak. Honza hrál dál na prémii – tahy za 6, 8, maximálně šestnáct bodů. Neměl moc míst kam ji postavit. Já hrál tahy za 26, 28, minimálně za 16. Náskok narůstal. 100 bodů. 150 bodů – „Teď už je to dobrý, i když dá prémii, tak dál povedu o dost“. 180 bodů – „To by byla škoda, kdyby teď dal bingo už budu ucpávat, ne jen nerozehrávat, dvě kila by byly pěkný...“ 200 bodů – „To je nářez a místo kam s ní už není.“ Závěr jsem poněkud pokazil. Chtěl jsem aby si Honza vypil kalich hořkosti až do dna. Znal jsem jeho písmena a rozhodl se zkazit mu zavření na jeden tah místo toho, abych udal Ď. To udám potom. Neudal - zkazil mi to. Nakonec zavřel, přičetl ho a já vyhrál „jen“ o 192. Škoda, ty dvě kila... Ale TurČAS už bude dobrej. Akce „Pavučina pryč!“ pokračuje dobře. Velmi dobře. Páté kolo znamenalo pro Milenu Lančovou čtvrtého Poškoláka. Jiřina ji porazila. Tatínek uhrál první bod.

    Šesté kolo. Věra Beranová. Relativně slabý soupeř, ale moc se mi proti ní nedaří. Ze začátku mi dala bingo, já se trápil a vzniklý rozdíl jsem už potom nebyl schopný smazat. Dařilo se Renatě. Měla již také 4 body – porazila Martinu Nohavicovou téměř o stovku. A tak jsem musel být jako její trenér spokojen (do této funkce mě jmenovala ona a já se tomu nebránil). Říkám jí: „To bysme mohli hrát spolu. No, já bych tím neměl co ztratit, protože když vyhraju, tak dobrý, a když prohraju, tak taky dobrý, protože když trenér prohraje se svým žákem, tak je to jeho úspěch.“ Každopádně měla tři pokusy na pátý bod. Plný počet bodů měl zatím jen Petr Landa. Mezi skupinou pětibodových pronásledovatelů byli Milan i Jarda. Kromě mě a Renaty měla čtyři body i Jitka Kodymová. Tři body měly Dáša, Jindřiška a Eva. Karel s Jiřinou měli body 2. Bez bodu už nebyl žádný Poškolák Milena i moji rodičové už měli na kontě čestný úspěch.

    Sedmé kolo. František Vokatý. Ach jo, zase takový relativně slabý hráč, se kterým když prohraju, tak to bude celkem překvapení, ale přitom to není ani zdaleka nereálné. Dal jsem bingo. Nakonec jsem však prohrál. Byl to důsledek kombinace tří faktorů, které jsou smrtelné: mé hrubé chyby (dvě neplatná slova), má celkem špatná písmena  (tři výměny) a soupeřova celkem dobrá písmena. Ta prohra byla nepříjemná. Měl jsem totiž takovou vizi, že by nebylo od věci vyhrát dvě z první trojice partií, dvě z druhé trojice a dvě třetí trojice. První a druhý postupný plán jsem splnil, celkem snadno, ale splnit i ten postupný a celkový nebude po této prohře snadné. Už nesmím zaváhat. S Věrou Beranovou bojoval i Jarda a vyhrál až po velkém boji 383:380.

    V osmém kole jsem potkal Renatu. Byla to prorocká slova. Hned zpočátku mi Renata postavila prémii. Poté se však dopustila hrubých chyb (měla dvě neplatná slova a také mi v době, kdy ještě zbývalo hodně „O“ nahrála slovem VĚJ těsně před ztrojenku a přitom měla „S“), a tak jsem ji dohnal a předehnal. V poslední možné chvíli mi postavila ještě čistou prémii. Naštěstí jsem stále vedl asi o třicet bodů. Milan pokračoval v krasojízdě a po 8. kole byl se 7 body spolu s Jardou Buksou a Jardou Kodymem v čele. Navíc v tomto kole překonal v partii s Vítkem Sázavským Daňkův rekord z druhého kola o 10 bodů. Čtyři Poškoláci se usadili na čtyřech sousedících stolech mezi čísly 22 – 25. Avšak všichni prohráli. Mezi nimi i Dáša, která po prvních dvou vítězných kolech uhrála za dalších pět kol jediný bod.

    Oba vedoucí Poškoláci nastoupili proti sobě na prvním stole, ale vítěz partie by se stal celkovým vítězem jen za předpokladu, že by Jarda Buksa prohrál s Jirkou Frejkou. V poškoláckém souboji vyhrál Jarda. Milan se vyjádřil v tom smyslu, že Jarda nedělá chyby, a že to byla jedna z těch proher, které člověka nemrzí, protože  vyhrát nešlo. Jarda Buksa s Jirkou Frejkou vyhrál, a stal se tak vítězem. Je vidět jak mu pomohla byť jen pouhá přítomnost Jindry, která na Kladně nebyla a Jarda tam byl zjevně celý nesvůj. Veliký souboj dvou Poškoláků se odehrál i na opačném konci startovního pole – na stole posledním. Tatínek, kterému se zatím moc nedařilo se utkal s maminkou a mohl si dělat oprávněné naděje na druhý bod. Maminka ho sice v pátek porazila, ale tím spíš mohl věřit ve vítězství – prohrát s ní dva dny za sebou? Avšak opravdu prohrál.  Já nastoupil proti Petru Vetešníkovi, a tudíž jsem musel zvítězit, protože jinak by se akce „Pavučina pryč!“ za úspěšnou považovat nedala. Bál se mě. Když začala partie a já si odškrtnul první slovo, komentoval to: „A jéje, škrtálek, ty nesnáším, ty jsou nejhorší.“ Mírně asi o 20 bodů vedl, ale já měl od prvního tahu žolíka. Pak měnil a já mu odpověděl bingem. Divil se jak to dělám, že mám hned ze začátku žolíka. Odpověděl jsem, že kdybych to nějak dělal, tak jsem neměl na MR 5 žolíků z 11 partií.“ Přišel mi druhý žolík. Sám od sebe. Já ho k sobě nevolal. Zkusil čisté bingo NEZAPLITU. Neplatilo. Později zjistil, že mohl dát NEZATUPIL. Hrál jsem na druhé bingo. Nebylo kam. Bylo to ucpané. Musel riskovat. Dal MAŘ pole řádek před ztrojení. „Snad nebudeš mít to Í.“ Neměl jsem. Měl jsem E. Druhé bingo – ztrojené. Petr prý měl jak Í, tak E. Teď už byla partie rozhodnutá. Akce „Pavučina pryč!“ byla úspěšná, za což však patří dík i všem ostatním, kteří dolů poslali zbývající Pavouky. Zapomenout bych neměl ani na Pavouky samotné, kteří se částečně pobili mezi sebou. Díky!

    Vyhlášení výsledků. Ovládli ho Poškoláci. Nejlepší slovo. Byla dvě. Obě s jedním žolíkem. Obě za 110 bodů. Pavel Chaloupka: S(E)XTOVÉM a Luboš Vencl: SKŘE(Č)KY. Hurá!!! Nejlepší skóre. Milan Kuděj. 528 bodů. Hurá! Nejlepší součet. Milan Kuděj – Vít Sázavský 528:335 = 863 bodů. Hurá! A už se vyhlašuje pořadí. „Šestnácté místo: Romana Ličková.“ Jo! Jsem v patnáctce. „Jedenácté místo: Jiří Kamín.“ Jo! Top 10! „Desáté místo: Luboš Vencl.“  „To jsem fakt nevěřil. Měl jsem pocit, že můj Buchholz nebyl moc úžasný a rozdíl byl sice dost pěkný, ale nějaký grandiózní taky ne. Od třetího do sedmého místa byli sedmibodoví. „Sedmé místo: Milan Kuděj.“ věděl, že TurČas neměl příliš dobrý. Mezi čtvrtým Petrem Landou a pátým Ondrou Janovičem rozhodlo 1,1 TurČASového, bodu, což je ještě méně než jeden bod v partii. Třetí skončila za oběma Jardy Dana Pokorná. Prvních deset dostalo ceny, takže Poškoláci jich pobrali všehovšudy 5. To je pouze důkazem toho, v jak kvalitních podmínkách hrajeme a trénujeme. Z cen jsem si vzal tričko. Už Mirek Muroň přede mnou měl velký výběr – tričko, nebo tričko. I on si vzal tričko.

    Z Poškoláků se kromě mě a Milana a Jardy ukázala ve skvělém světle Jitka Kodymová, která získala 5 bodů. Zlepšuje se, zlepšuje. Už bych se jí asi bál. Dáša, které se po prvních dvou vítězných kolech nedařilo urvala alespoň čtvrtý body. Od 53. do 55. místa se utvořil Poškolácký trojblok Jiřina, Karel, Eva. Jak už bylo naznačeno, vůbec se nedařilo mému tatínkovi. Měl sice TurČAS než mnozí tříbodoví hráči, ale s jedním bodem nemohl pomýšlet výše než na předposlední místo.  Z ostatních výsledků: velmi dlouho se držely na špici dvě hráčky, které nakonec skončily jen s 5 body, což za úspěch považovat nemohou – Jindra Voráčková a Saša Willerthová.. Čtyři vítězství získal Miroslav Vaňo, který je Slovák a právě proto se jedná o velmi pěkný výsledek. Poslední hráč scrabblového žebříčku Pavel Podbrdský, který však výkonnostně patří jinam (tam kde byl se dostal jen kvůli tomu, že se jako nováček zúčastnil Maratónu a ostatní zkušení scrabblisti ho vyhrát nenechali), měl v prvním kole volno, protože Vašek Jára přišel opět pozdě. Pak Pavel třikrát prohrál a vláčel se po předsálí jako tělo bez duše. V pátém kole nastartoval k obratu a zvítězil čtyřikrát v řadě. Kdyby vyhrál v posledním, kole, tak by skončil s 5,5 body někde kolem 24. místa, což by jistě bylo překvapením. Narazil na Michala Sikoru. Překvapení se bohužel nekonalo.

Výsledky Poškoláků na pražském turnaji:

Výsledky přespolních na pražském turnaji: