Tradičně dobrý řízek – porce jako z vola, málo žolíků, dobrý výkon a nic moc umístění

            Mám já vůbec psát nějaký komentář k Přerovu? Vždyť tenhle nadpis vydá za celý komentář. Už loni jsem po ostudném výsledku na pražském turnaji jel do Přerova se alespoň pořádně najíst a nakonec z toho byl druhý nejlepší výsledek sezóny – 8. místo. I letos jsem se jel především najíst a případně uhrát nějaký výsledek. Přesto jsem se po vyhlášení výsledků nemohl ubránit mírnému zklamání. A to i přesto, že cíl – dobře se najíst jsem si splnil.

Mé partie jen ve stručnosti.

            První kolo - Livie Kubátová. Po několika oboustranně utrápených tazích jsem začal dělat slušné tahy, zatímco Livie se trápila dál. V závěru se mi povedlo ubránit hrozbě dvoužolíkového binga.

            Druhé kolo - Milena Filipová. O obou Filipových jsem věděl, že už porazily hodně silných soupeřů, a tak jsem nic nepodcenil. Vedl jsem asi o dvacet a za pár tahů jsem si dal bingo. Soupeřka položila to své o pár tahů později, a tak jsem opět vedl asi o dvacet bodů. Závěr jsem zvládnul lépe a vyhrál 391:333.

            Třetí kolo a s ním stejně jako ve třetím kole pražského turnaje Lída Rusá. Získala si celkem brzo celkem slušný náskok a mě bylo jasné, že s takovým zásobníkem, jaký mám ji za normálních okolností nedoženu, a tak jsem začal hru hodně otvírat. Většinu nahrávek Lída dokázala využít a vyhrála asi o 80 bodů.

Čtvrté kolo – zase Filipová, Hanka. Před touto partií se odehrál zhruba následující rozhovor: „Tak já za celý život s vámi neodehrál ani jednu partii a teď si zahraju s oběma během jednoho dne.“ Na to reagovala máma – Milena: „Ba jo, s Hankou si hrál asi před dvěmi roky, když jsme začínali jezdit...“ „No dobře, ale nehrál jsem s ani jednou z vás za poslední dobu, kdy hrajete tak dobře. Pokaždé si mi někdo stěžuje, že ho porazila Filipová a já ani nevím jak hrají.“ V úvodu partie jsem se trápil. Začal jsem následovně: výměna, 28, výměna, 8, 5... Hanka naštěstí nehrála o moc lepší tahy, jenže v jejím případě to bylo způsobeno tím, že mi přichystala prémii. Písmena se o něco zlepšila a začala divoká přestřelka v níž byly tahy okolo dvaceti bodů trapně nízkými. Toto tempo jsem nevydržel dlouho a pytlík se zase ode mě začal odvracet. Hanka pokračovala v kanonádě. Žolík mi přišel, pozdě. Už jsem s ním nemohl vykouzlit ani prémii, ani jiné pořádné slovo. Hanka vyhrála zaslouženě. Hrála opravdu dobře, i když je pravda, že jí písmena chodila lépe než mně. To byl trochu škrt přes můj rozpočet. Přál jsem si mít po pěti kolech bilanci 4:1, abych měl pátý bod blízko a měl naději i na ten šestý. Místo toho jsem už po čtyřech kolech věděl, že 5:2 budu mít jen v nejlepším případě.

V pátém kole mě čekalo nové, avšak ne zcela neznámé jméno Pavla Paličky a soupeř u nějž jsem nevěděl, co od něj mám očekávat. Nepodcenil jsem ho a partie byla zpočátku velmi vyrovnaná. Písmena losoval způsobem, že si je vždy hodil před sebe na stůl, a tak jsem, mimo jiné, spatřil i jednoho žolíka. A opravdu podle jeho tahů bylo zjevné, že chystá prémii. Nicméně mu několik tahů trvalo než si ji připravil. Já se rozhodl nezabíjet hru, nýbrž nahánět náskok. Prémie přišla a žolíci v ní byli oba. Vedl o dvacet bodů. Nyní se jeho neopatrnost při losování ukázala být osudovou. Ze sedmi dolosovávaných písmen, jsem jich viděl šest. Samé souhlásky. Měl jsem připraven tah za 20 bodů, ale mohla to být nahrávka na trojnásobek. Po tom, co dobral jsem to risknul. Nemohl tam jít a tak jsem si trojnásobek obsadil hned v následujícím tahu. Nyní jsem ho už dohnal. On nemohl s těmi svými písmeny nic moc dělat a já si v klidu dokráčel pro vítězství.

            Před šestým kolem přinesl Vícha – Pavučiny pýcha aktuální informaci. Slavie vede po čtvrt hodině nad Baníkem 1:0. Ač jsem Sparťan, dnes jsem Slavii fandil upřímně z celého svého sparťanského srdce. A právě ona pýcha Pavučiny zasedla proti mně. Prohodil jsem: „Teď už to bude 0:2“ „Jsi blázen, teď už to je 1:1.“ Později se ukázalo, že ani jeden z nás neměl pravdu. Partie začala. Brzy mi přišel žolík a má snaha postavit prémii způsobovala, že jsem celou dobu tahal za kratší konec a prohrával cca o 20 bodů. Pýcha Pavučiny se o trhák pokusila tahem na trojnásobek za více než 30 bodů s použitím žolíka (myslím, že to byly nějaké VÁ(Ž)KY a ještě něco kolmého) Nicméně tento tah byl i současně nahrávkou na mou ztrojnásobenou prémii. Můj mírný náskok byl po pár tazích zlikvidován a vše spělo k vyrovnanému závěru. Ani jeden z nás neměl dobrá písmena, ale já je měl o něco lepší. Mezi posledními sedmi Víchovými písmeny byla i tři céčka. To potěší...

Stav fotbalu byl stále 0:1. K partii rozhodující o úspěchu a neúspěchu jsem zasedl proti Ivetě z Drátu (tedy proti Ivetě Vondrátové, nebo von Drátové?). Stejně jako proti Víchovi jsem tahal za kratší konec. První zajímavý moment přišel, když Iveta stavěla N(E)KRŇTE a CODE, i když byla téměř přesvědčená, že CODE není platné. Taky jsem jí to hned smetl. A i díky tomu jsem ztrácel jen kolem 20 bodů. Taky mi přišel žolík. Iveta již našla platnou prémii. I já odpověděl bingem – zečtyřnásobeným. Stále jsem prohrával. Iveta na mě ve většině tahů získávala náskok. Zajímavý byl její tah UHOĎ za cca 37 bodů a nahrávka na případné ztrojené ĎÉ. Jedno É již na desce bylo. Doufal jsem, že druhé nemá a šel jinam. Následně mi přišlo a po Ivetině neplatném ŠÍBNE (proti němuž jsem protestoval jen proto, že to bylo36 bodů a byl jsem víceméně přesvědčen, že platí – Iveta měla přesně opačný – správný - názor), a tak jsem se po BÉ a ĎÉ a OB za 55 bodů dostal na chvíli do vedení. Po Ivetině AXONE za 45 jsem zase prohrával. Pak přišel rozhodující moment. Iveta se svého Ú zbavila za slovem AÚL za 7 bodů a já se svého Ů zbavil slovy HRŮZY a AÚLY za 37 bodů. Rázem bylo z desetibodové ztráty dvacetibodové vedení. Iveta se ještě vrátila do hry nějakým velmi dobrým dvojnásobkem (asi 24 bodů – plus mínus autobus), ale mě se podařilo zavřít a vyhrát on 11 bodů. Vícha informoval, že Baník celou dobu do Slavie bušil a v poslední minutě dostal druhý gól. Dobře Slavie, jen tak dál.

            S výkonem jsem byl celkem spokojen. 5 výher a prohru s Hankou Filipovou, kde jsem vyhrát nemohl považuji za téměř bezchybně sehrané partie. Partii s Lídou jsem možná mohl hrát jinak a prohrát o méně bodů, ale neměl jsem na to, abych vyhrál. I proto mě docela rozladilo, že jsem byl mezi pětibodovými předposlední tedy celkově 18. Když jsem se snažil zjistit, proč mám na 17. místo v TurČASu ztrátu 350 bodů, zjistil jsem, že jsem (vzhledem k ostatním pětibodovým) měl mizerný Buchholz, který jde jen těžko ovlivnit, mizerný rozdíl a mizerný součet. Přitom mi průměr 354 bodů na partii přišel celkem dobrý. Mé průměrné výhry byly o 50 bodů, což mi taky nepřijde špatné a prohry o 77 a 57 bodů mi taky nepřišly zas tak moc vysoké. Napadlo mě, že za nízkým součtem a rozdílem může být málo žolíků (měl jsem jich 5), ale ty dvě partie, kde jsem je neměl jsem vyhrál, a i když by mi asi pomohli udělat víc bodů a vyhrát o víc bodů, stejně bych si nepolepšil ani o to jedno místo. Nevím v čem byla chyba. Přesto jsem ještě stanul v centru pozornosti. Biolek vyhlašoval pořadí: „Osmnáctý – Luboš Vencl. Tomu bych chtěl udělit zvláštní pochvalu...“, vůbec jsem netušil za co „...protože jako jediný v přihlášce přiznal, že jsem jede kvůli řízku.“ Jo, to je pravda. I když ostatní tam kvůli němu jedou taky, ale jsou tak povrchní, že to nepřiznají. Ale ten bramborový salát byl trochu řídký, ale jinak jsem se nažral dobře. Z ostatních výsledků: Petr Landa skončil mimo body až 33. Svou kvalitu potvrdila 10. místem Romana Ličková, která naznačila, že letos nechce na mistrovství dělat běžce, ale hrát. Zbyněk Burda předváděl poslední dobou nevýrazné výkony a skoro to vypadalo, že už zapomněl , jak se scrabble hraje. To nyní 9. místem vyvrátil. Totéž jsem si začínal myslet i o Honzovi Řepkovi, který skončil na bramborách. Pátá byla Jindra Voráčková, která byla před posledním kolem jedinou šestibodovou, ale prohra v posledním kole nízký TurČAS ji odsunuly až na páté místo. Třetí skončil Martin Daněk. Z Jardy Buksy jsem si na začátku turnaje dělal srandu, že skončí druhý, protože vítěz prvního turnaje – Jarda Kodym skončil na druhém turnaji druhý, a tak by vítěz druhého turnaje – Jarda Buksa, měl druhý skončit na třetím turnaji, aby zopakoval výkon Jardy Kodyma. A Jarda Buksa opravdu druhý skončil. Uvidíme zda tradici zachová a druhé místo v Brně obsadí přerovský vítěz – Michal Sikora.

            Z rekordů (bez záruky – studoval jsem to z výsledků partií a možná jsem něco přehlídnul): Nejhodnotnější partie byla ta mezi Honzou Pavlíkem a Honzou Suchánkem. Šťastnějším Honzou byl Pavlík, vyhrál  517:301, součet 818 je velmi dobrý. Nebylo to však nejvyšší skóre hráče. Přes pět stovek šla i Hanka Filipová se součtem 521 a vítězkou se stala Dana Pokorná s výkonem 532. Největším rozdílem vyhrála Saša Willerthová, když Čecha porazila o 313 bodů.   

A teď perličky a zajímavosti. Z vlaku jsem šel se Zbyňkem Burdou. Prý se mu v Přerově nedaří. Letos to protrhnul. Když jsme přicházeli, přijížděli i Sikoři a s nimi pětičlená posádka Pavučiny. Prohodil jsem dostatečně nahlas: „Nevybourali se, škoda, mohlo být o 5 soupeřů míň.“ Nato reagoval Karel Sikora: „Dej si pozor, aby tebe nepotkala nějaká katastrofa. Víš o tom, že v prvním kole sedíš mezi námi?!“ A právě z Karlovy partie s Honzou Řepkou je další postřeh. Bylo to ve druhém kole a seděli u sousedního stolu. Ve druhém tahu Karel měnil. Měnil i ve třetím. Nato Honza reagoval taktéž výměnou. Karel nemohl nic v ucpané pozici zahrát a potřetí v řadě vyměnil. Honza partii zapasoval a vyhrál 22:19. Sesypali písmena, ale Petr Vetešník jim řekl, ať písmena srovnají 10*10. Měli nějaké námitky a nechtělo se jim, ale Petr prosadil svou. Srovnali tedy písmena 10*10. Do deseti desetipísmenných komínků. Velmi dobře začal Honza Kovařík. Měl po čtyřech kolech již 3 body. Nakonec ale, jako už mnohokrát nedokázal velmi dobrý úvod proměnit ve výraznější celkový výsledek a přidal už jen jeden bod. Čtvrté kolo bylo zřejmě nejúspěšnějším kolem rodiny Filipových. Hanka porazila mě, Milena Martina Sobalu. Z jiných partií už toho moc nevím. Jirka Kamín si stěžoval ne nehorázný pech, když poté, co mu soupeř položil bingo měl na ruce OHAVENÝ. Jediné volné místo bylo písmeno V. Jenže kdyby tam OHAVENÝ položil, tak mu zbyde to jeho V. Prý: „Kdyby tam aspoň místo toho véčka bylo Z, tak bych dal ZOHAVENÝ.“ To je ten zákon schválnosti. Před šestým kolem si stěžoval Michal Bahník, jehož soupeřkou byla Zuzka Skálová: „To je strašný, šestý kolo a pátý Pavouk. To jsem mohl zůstat doma.“ V posledním kole hrál s dalším pavoukem – Martinou Nohavicovou. Blanka Kovaříková se probrala po matných výkonech z prvních dvou turnajů. Důležitý čtvrtý bod uhrála proti Zlatce Balunové. Postavila prý prémii, Zlatka ji neustále stahovala a ona si do závěru vytáhla zásobník ve stylu X, Ň,Ú, F, G (nevím přesně). Součet těch písmen dal 26 bodů a žádné nebylo kam položit, jediné co mohla zkusit bylo ÚCHOV na dvojnásobek před již položené CHOV. Zkusila to. Protest. Slovo je platné. Blance zbylo 21 bodů. Zlatka zavřela, Blanka 21 odečetla, Zlatka 21 přečetla a Blanka zvítězila o 6 bodů.

            Ty sparťanský paka v pondělí zase nedali ani gól a mohli být ještě rádi za remízu. Ale co, bod na Baník stáhli. Mistrem bude Olomouc. Sparta, Slavie i Baník totiž hrajou na jaře pěkně mizerně.

            Umístění Poškoláků na přerovském turnaji (odpovídá tomu, že chyběli jak Milan, tak Jarda a tomu, že ani mě se nedařilo tak, jak bych chtěl):

Umístění přespolních  na přerovském turnaji: