Jdou žolíci jdou.

(Luboš Tlučhuba Vencl)

       Tak máme za sebou další, již desáté a první ostravské mistrovství republiky. Před mistrovstvím jsem se sice snažil vypadat skromně a alibisticky jsem prohlašoval, že si jdu hlavně zahrát, ale mé postavení na žebříčku a poslední výsledky (Náchod, liga v Praze) mi dodávaly odvahu myslet na top 10, nebo při pořádném kusanci štěstí i na medaili. To jsem ale troufalec. Přesto jsem si říkal, že budu-li  umístěn v první půlce, budu spokojený.

       Skončil jsem 16. a vzhledem k okolnostem, jsem nadmíru spokojený. Nyní se pokusím o reportáž z průběhu mistrovství. Pokusím se mluvit o sobě méně, než při minulých turnajích, ale bude to těžké, protože o ostatních toho zas tak moc nevím.

       Hrálo se v opravdu reprezentativních prostorách hotelu Imperial a hlavní pořadatel – Jarek Nohavica překvapil přítomné několika novinkami hned na úvod. Informace, že se nebude hrát o třetí místo možná mnohé zaskočila, mě nepotěšila (myslel-li jsem na medaili, nemohl jsem se už spoléhat na to, že budu v základní části čtvrtý a vyhraju v přímém souboji). Druhá novinka byl přenos nejen finálových, ale všech partií hraných na prvním stole, nejen do vedlejšího sálu, ale i na Internet. A pak se začalo hrát. Saša mě před partií požádala, jestli jí prý nedám napít svého spritu. Že prý má sucho v puse. Nechtěl jsem, ale bylo mi „blbý“ jí odmítnout. A to byla chyba. Dala mi dardu asi 150 bodů, když dala se dvěma žolíky dvě prémie (tou druhou zavřela). Favorité prohrávali i na prvních čtyřech stolech (na 2. ostravském turnaji prohrálo hned 5 nejvýše nasazených – čím to?). Překvapivě vysoký příděl 167 bodů dostal i Martin Kuča. A tak jsem se po prvním kole octl na 31. místě, ale před 1. hráčem republiky.

      V druhém kole druhou prohru zaznamenali loňský mistr Martin Sobala i další ostravské želízko v ohni – Michal Sikora i další z hráčů republikové desítky – Martin Vacek. Z ostatních výsledků se ještě nedalo mnoho usuzovat. Zajímavé je, že nepadla žádná čtyřstovka, přičemž v prvním kole padly hned tři. I z toho je vidět, jak byli hráči natěšeni na první kolo.  

      Ve třetím kole se dostala na první stůl Katka Rusá. Já jsem dostal druhou dardu – od Jirky Kamína 168 bodů a dostal jsem se na 1. místo v největší prohře. On si vždy před partií se mnou přeje mít jednoho žolíka, protože pak to podle něj bude fér hra. Ty se nám však vyhýbají. Podvakráte jsem je měl já a plně jsem je využil a nyní je využil dokonale on. Na mou náladu by bylo možné použít slova Jarka Nohavici: „Stojí v koutě u baget a má chuť odejít.“ Avšak snad mi i trochu tahle prohra pomohla. Teď už mi bylo jasné, že medaile nebude – 1 bod ze 3 a rozdíl –235 bodů mi naznačily, že bych se měl pokusit dostat se do té první půlky a být rád. Dobrou náladu nemohl mít ani Milan. Měl také jedinou výhru a teď si sám prohrál o 4 body partii se Sašou. To byla její poslední dnešní výhra a ona tak porazila jen obyvatele „našeho“ pokoje.

       Po 4.kole se dostala Katka na 1. místo. Mě velice potěšila Saša, když prohrála s Martinem Daňkem o 180 bodů a sesadila mě z prvního místa v největší prohře. Také mě potěšilo, že jsem proti dvěma žolíkům (doteď mi přišel jediný) porazil Muroně. Od této partie jsem se nějak smířil s tím, že žolíci chodit nebudou a už mě příliš nepřekvapilo a nerozhodilo, když jsem v partii žádného neměl. Z Poškoláků si nejlépe vedl Jarda Kodym a to i přesto, že (ligově vzato) je nezařazený.

       O pátém kole moc nevím. Katka pokračovala v krasojízdě a odnesl to Pavel Chaloupka. Tři největší favorité se poněkud zmátořili, ale na první místa útočil jen Martin Kuča, který měl 3 body.

       Šesté kolo: Katka hraje pro změnu opět na 1. stole a pro změnu opět vítězí. Já v partii s Martinou Nohavicovou dostával pořádný nářez prohrával jsem již o 60 bodů a nic nenasvědčovalo tomu, že by jsem to měl otočit. První povzbuzení a naději znamenal žolík v zásobníku. Druhé povzbuzení bylo důsledkem domácí přípravy. Měl jsem v zásobníku onoho žolíka, dvě souhlásky a čtyři samohlásky. Na desce leželo M, a tak jsem zahrál MIAO (i když jen za 7 bodů). Přišel neoprávněný protest a mě se opět zvedla nálada. Současně mi začaly úžasně chodit písmena a během čtyř tahů byl z 60bodové ztráty 20bodový náskok. V partii dvou odlišných „poločasů“ jsem zvítězil. V tomto kole se hráči opět činili a padly tři čtyřstovky.

      Zato v posledním kole už pod vidinou večeře, hospody, postele, bazénu, či sauny neuhráli ani jednu.  Na prvním stole se utkala skvěle hrající Katka se skvěle hrajícím Radimem Hyršovským. Vítězstvím v této partii se dostala do situace, v níž byla po 1. dni i loni. Měla 7 bodů ze 7 a 2 body náskoku před všemi pronásledovateli. Loni je však promarnila  a nakonec skončila 3. v základní části a v souboji o bronz nevyužila proti Petrovi Landovi ani vedení 1:0 a prohrála 2:1. Letos by při stejném scénáři nemohla ztratit 3. místo. A kdo byl ve smečce pronásledovatelů? Katkou poražený Radim, Pavel Žibřid, mistr z roku 2001 Martin Daněk, loňský bronzový Petr Landa, Kladeňák Pavel Chaloupka, trojnásobný vicemistr Martin Kuča a jeho bratr Tomáš. Ten v posledním kole porazil mě. A byla to svým způsobem zajímavá partie. Stalo se mi v ní totiž poprvé a naposled v průběhu celého mistrovství, že mi přišel žolík a já partii nevyhrál. Se svojí žolíkovou bilancí se ještě pochlubím v závěru, protože ta si zaslouží pozornost, a protože mám zrovna vymlouvací náladu. Ten žolík mi přišel v 1. tahu a já ho položil do slova ÚŽ(E)NÝ za 38 bodů. Po partii jsem se ptal několika scrabblistů, zda by ho takto „obětovali“ a „vyplýtvali“. Někdo prý ano, někdo by radši zahrál obyčejný ÚL za 12 bodů. Domácí pavouci byli až dost vzadu – Martin Sobala i oba Sikorové – největší pavoučí želízka v ohni měli jen 4 body.

       V osmém kole se více než natěšení do druhého dne projevila ospalost a čtyřstovka opět nepadla žádná. Po tomto kole se objevila aktualizovaná statistika hráčů. A mezi mnou (4 žolíky) Pavlem Vojáčkem, Martinem Vackem a Tomášem Kučou (všichni 5 žolíků) se rozhořel boj o to, kdo nakonec tuto kategorii vyhraje. A to i přesto, že nebylo známo, zda je za toto vítězství vypsána nějaká cena. Pavel Vojáček se do tohoto boje zapojil zřejmě z rozhořčení nad zlým osudem, který mu uštědřil prohru o 2 body a to při skóre 390 bodů. No, nenasralo by vás to? Katka Rusá se dlouze vyspala. Na snídani přišla poslední a poslední, spolu se svým soupeřem pro 1. kolo 2. dne – Martinem Kučou od snídaně i odcházela. On byl také prvním, kdo ji dokázal porazit. Mě porazil Karel Sikora, když mě do kolen nedostal ani první, čistou, prémií, kterou vyrovnal skóre partie, ani druhou prémií se dvěma žolíky, kterou se dostal do jen 30bodového vedení, ale až následujícím slovem za 42 bodů, na nějž jsem již nenašel adekvátní odpověď.

       V 9. kole Katka definitvině svou prohrou s Pavlem Žibřidem o 3 body ztratila, stejně jako loni, svůj náskok z 1. dne. Bylo to naposled, kdy hrála u prvního stolu. A po tomto kole to bylo poprvé od 4. kola, kdy byl na průběžném 1. místě někdo jiný než ona. Katce se začaly vybavovat vzpomínky na loňský rok. Ti, kteří jí přáli se snažili v její přítomnosti rozhlašovat, že má situaci pod kontrolou, a že se jen chce postarat o zdramatizování průběhu turnaje. V tomto kole padly také dva rekordy turnaje Martin Sobala uhrál proti Jirkovi Frejkovi 478 bodů. Tato partie byla také jediným osmikilem mistrovství.

       Desáté kolo posadilo na první místo s náskokem bodu před ostatními pronásledovateli Martina Kuču. Katka nezvládla závěr partie s Karlem Sikorou a prohrála o 9 bodů. Závěr partie nezvládl ani Radim Hyršovský proti mě. Závěr by stál za podrobnější zmínku, ale řeknu jen tolik, že dva tahy před koncem jsem prohrával o 24 bodů. Měl jsem odškrtaná písmena, na ruce slovo FOTÍ, které nebylo kam položit. Náhle mě napadla spásná myšlenka: slovem SÍT jsem si nahrál na trojnásobný FOT, který mi Radim nemohl zkazit. Přesto se o to pokusil slovem PÍ. Tím mi však pouze přidal a já vyhrál o 6 bodů. Kdyby si spočítal, že mi jen nahraje, skončila by partie remízou.

       Před jedenáctým kolem jsem stále s pěti žolíky vedl před Pavlem Vojáčkem a Martinem Vackem (oba 6 žolíků) v naší nové zálibě – soutěži o nejmenší počet žolíků. Také jsem prohlašoval, že jestli mi TEĎ přijdou, tak je tam vrátím. To jsem samozřejmě nemyslel vážně, ale vracet jsem je nemusel. Žolíci sice přišli, stejně jako v celém turnaji - přišli soupeři. No a Michal Sikora je v posledním kole turnaje využil stejně, jako Saša Willerthová, v prvním kole turnaje, oba do prémií, přičemž tou druhou zavíral. Jenže Saša s ní zavírala ve chvíli, kdy bylo vše rozhodnuto a Michal za vyrovnaného stavu. Martin Kuča byl jediný kdo měl před tímto kolem 8 bodů. Přesto si v partii na 1. stole nemohl dovolit prohrát, protože kdyby ho jeho bratr Tomáš nyní porazil, tak by se pravděpodobně do finále nedostal ani jeden z nich. „Oprávněné“ obavy z týmové režie partie se Tomáš pokusil vyvrátit prémií v 2. tahu, ale my všichni stejně  „víme“, že jako kamufláž byla dohodnutá i ta prémie. Martin nakonec vyhrál asi o 100 bodů a do finále šel s 9 body z 1. místa. Katka potřeboval k postupu do finále nutně zvítězit a musela doufat, že Pavel Chaloupka a především Martin Daněk prohrají. Katka se se svým úkolem popasovala náramně a vyhrála nad Jirkou Kamínem o 150 bodů. Pavel Chaloupka prohrál. Partie Martina Daňka však trvala velice dlouho a stupňoval tak napětí v předsálí. Sice se sem donesly zvěsti o tom, že Daněk se Žibřidem prohrává, ale dokud není konec tak není nic jisté. To všichni víme. Pavel Žibřid však opravdu zvítězil, čímž poslal Katku do finále a sebe na 3. místo. Z Poškoláků se nejlépe umístil 11. Jarda Kodym (škoda, že se rozhodl nehrát ligu za žádný tým), já jsem skončil na 16. místě a 22. Milan Kuděj byl tím třetím vzadu. Zvláštní je, že místo velkých výkonů ve snaze zlepšit na poslední chvíli, co se dá, přišla na hráče únava a vidina žrádla, takže čtyřstovku uhrála jen Dana Pokorná, která porazila Radima, kterému se po skvělých sobotních výsledcích nepovedlo vyhrát ani jednu partii. Všichni už uvažovali o tom, jak dopadne finále. 

      Nejdřív se ale šlo na oběd. Před ním, na něm i po něm se dvojice Katčiných spolucestovatelů a souputníků – já a Milan – snažila co nejvíce rozhodit Martina Kuču a Katce dodat sebevědomí. A ta to, i přesto, že navenek vystupovala sebevědomě, velice potřebovala. S Martinem totiž prohrála během čtyř dnů tři vzájemné partie: ve čtvrtek na Palubě, v sobotu večer v Pavučině a v neděli v 8. kole. Určitě si na ní věřil víc, než ona na něho. Mezi hlavní trumfy naší dvojice patřila informace, kterou sdělil Milan Katce a já poté Máťovi: že v Polsku jeden scrabblista během deseti let skončil 6krát druhý a vyhrál až naposedmé. Kučovi se ale asi podvědomě finále báli, protože při odchodu z oběda za sebou zabouchli dveře, aby znemožnili Katce včasný příchod. To se jim však nepodařilo. (:o)

      V první finálové partii si Katka v poměrně ucpané pozici dokázala nahrát na bingo, to jí opravdu přišlo, Máťa jí ho „nezabil“ a poté už bylo vše jasné. Byla to skvělá partie, která se obešla téměř bez chyb. Druhá partie byla značně nervóznější, pytlík se proti oběma hráčům otočil zády a oni dělali chyby. Katka si netroufla napojit bingo na slovo BLÍŽ a  vytvořit slovo BLÍŽI, Martin přehlédl dva trojnásobky a čisté KŘIVDĚNÍ. I díky těmto chybám dokázala Katka s oběma žolíky v zásobníku dovést partii zkušeně až do vítězného konce.

    V roce 2003 se stala mistryní republiky Kateřina Rusá. Jaký bude ročník 2004? Kdo se dostane na finálový turnaj? Kdo se stane druhým vicemistrem a bronzovým medailistou? A za kým bude Martin Kuča druhý? Promiň Martine. :-)

    Ještě jsem slíbil svojí žolíkovou statistiku. Já si totiž musím postěžovat, protože ve mě převládá dojem,že mít těch žolíků víc, mohl jsem dopadnout lépe. Takže to, prosím vás, přetrpte. Odehrál jsem 5 partií s jedním žolíkem, z nichž jsem měl skóre 4:1. Proti dvěma žolíkům jsem odehrál 6 partií a měl z nich skóre 2:4. Nechci se tady zabývat tím, kolik z těch čtyř prohraných žolíkových partií bych s jedním žolíkem vyhrál (to totiž nelze dokázat), ale zkusím naznačit o kolik jsem mohl být výš, kdybych ty čtyři partie díky žolíkovi sice prohrál, ale o méně (a rozdíl by určitě menší byl). Výsledky partií jsem upravil dle svého odhadu takto.

    Při takovéto konstelaci bych skončil na 13. místě. A to je ještě nezodpovězena otázka, zda bych jednoho ze Sikorů neporazil. A ještě pár postřehů. Ti co měli žolíků nejvíce – Iveta Vondrátová a Jarda Kodym – měli v průměru v každé partii o žolíka více než já a přitom udělali jen polovinu, respektive stejně bodů jako já. Tím v žádném případě nechci snižovat jejich kvality, ale vyzdvihovat sebe. Mám totiž neustále tendenci tento výsledek přeceňovat. Nebo že by to nebylo přeceňování, a že bych tak dobrej byl? A ještě jeden postřeh. V úterý po mistrovství jsem ve čtyřkolovém turnaji u Poškoláků posbíral stejně žolíků jako v průběhu jedenáctikolového mistrovství. Samozřejmě mě také napadlo, jak dokázali ostatní hráči využívat žolíky k vítězstvím. Samozřejmě v této statistice počtu žolíků na vítězství byli předem vyloučeni ti, kteří měli alespoň polovinu žolíků. Samozřejmé je i to, že kdybych si nemyslel, že na tom budu jako jeden z nejlepších byl bych se tím nezabýval. Tady jsou výsledky:

1.      Luboš Vencl 1,2 výher/1 žolíka = 6 v./ 5 ž.

2.      Pavel Žibřid 0,88 v./1 ž. = 8 v./ 9 ž.

3.      Martin Vacek 0,86 v./ 1 ž. = 6 v./ 7 ž.

            Myslím, že i tyto výkony zaslouží obdiv. Zejména ten Pavlův. Vždyť on si dokázal dojít s devíti žolíky až pro medaili! Také mě zajímalo, jak ti, kteří ty žolíky narozdíl ode mě měli je dokázali využít k bingům. Zde jsou ti nejlepší.

1.      Petr Landa 1,09 bing/ 1 ž. = 12 b./ 11 ž.

2.      Michal Sikora 1 b./ 1 ž. = 13 b./ 13 ž.

3.      Jan Pavlík 1 b. / 1 ž. = 8 b./ 8 ž.

    Tak a teď už budu končit. Doufám, že jsem se jako pokud možno nezaujatý reportér osvědčil, že jsem o sobě (vyjma žolíkové statistiky) NETLOUKL HUBOU příliš, a že jste se o mistrovství něco dověděli a snad i trošku pobavili. Příští rok bude mistrovství znovu, pokud bude v Praze určitě na něm uvidíte můj votravnej všudeprudící roztomilý ksicht, i když nepostoupím. Pokud mistrovství nebude v Praze, tak můžete doufat, že se tam neprobojuju, a že ode mě budete mít svatý klid alespoň jednou. Já budu doufat, že tomu tak nebude. Nashle v příštím snad už celém ohebném roce.