(Luboš X+ Vencl)
Hokejovým turnajem století nazvala média Naganský olympijský turnaj, který si tento přívlastek vysloužil ohromující a do té doby ojedinělou koncentrací hvězd v jednom místě. Naprosto tatáž charakteristika zdobila i letošní pražský kvalifikační turnaj. K neskutečné koncentraci české špičky – z prvních 28 hráčů žebříčku scházela pouze nachlazená Jana Rusá a také Tomáš Kuča, který se však nedá počítat, protože je ve své tvrdošíjnosti zarputilý a plus stále hrát odmítá – se navíc přidala i ohromující kvantita. Opět padl rekord. Tentokrát však byl překonán o rovných 20 osob.
Boje budou velice těžké. Tlak a nároky na úspěch jsou vysoké. Favority jsou jiní, ale zkusím je prohnat. Mám lepší formu, než před MR, jsem rozehraný, věřím si. Přibral jsem si s sebou i „to mé ÓÓÓM“ – jak to nazval Milan, tedy jasnou vítěznou mysl soustředěnou na jasný záměr a cíl.
Ale dost řečí. Již je zde první kolo. Nastupuji proti Věře Rudolfové, což je sice relativně přijatelná, avšak nevyzpytatelná soupeřka. Partie pak nakonec není příliš složitá. Mé ÓÓÓM funguje. Na partii se soustřeďuji, hraji přesně a bezchybně a mířím jasně k vítězství. Mňo, pravda, pytlík také nahrává. Přichází mi oba žolíci, takže jdou do dvou bing, navíc mi soupeřka nahrává na další „téměřbingo“ – obousměrně zdvojené ČOUDÍ+MĚŘÍ za 56. V závěru je jedinou věcí, která se řeší to, zda přelezu 500, či nikoli. Nakonec mi však přece jen schází celých 16 bodů. Poškoláci končí vesměs podle papírových předpokladů. Milan, Lenka, Dáša a Máťa, naše nová posila pro ligu, vítězí. Tlučhuba si klidně napíše Milan vítězí... To by mohlo moji soupeřku z prvního kola Sáru urazit. Ano už když jsem viděl los a tuhle nebezpečnou soupeřku, tušil jsem, že to bude těžký úvod turnaje. Nepatrně v partii vedu, když Sára pokládá drzé čisté PODŠITĚ (71) a má cesta k počítači se ukazuje pouze jako symbolická. Jelikož do žolíků stále nevidím, vypadá to velice špatně. Pak jednoho přece jen nacházím a rozhodovat bude koncovka. V ní má soupeřka ve složité situaci volí hru na jistotu a daruje mi tím výhru, v kterou jsem již nedoufal. Překvapivě prohrává i další poškolácká posila, Jana Vacková, která nestačí na Barboru Hrůzovou. Maminka, Andrea a Jiřka s nasazenými soupeři prohrávají, stejně jako Jitka, která má proti mistru republiky velmi nesnadnou úlohu, ačkoli rozhodně nekončí na štítě, nýbrž se štítem. Z top ten padá Žíža s Baďurou a Romana s Filipem Sázavským.
Druhé kolo je pro mnohé velmi obdobné jako kolo první. Mně opět funguje ÓÓÓM, opět hraji dobře a soustředěně a opět mi nahrává i pytlík. Žolíci i binga jsou sice 1:1, avšak i přesto si Nero odnáší ranec 150 bodů. Stejně jako v kole prvním pak vítězí Máťa s Lenkou. Méně nadšený je z opakování výsledku z prvního kola nadšený Žíža. Podruhé prohrává a tentokrát dokonce s nováčkem. Ačkoli – můžete nazvat nováčkem hráče, který má na herně elo přes 2000? Tragedian těžil ze svého nadšení a Žíža nebyl prvním (tato „tragedie“ stihla v prvním kole už Sašu), ani posledním z těch, kteří měli ambice vysoké a nakonec na něj nestačili. Z dalším z nováčků, Hanou Čápovou - ačkoli možná i ona jest zrozena hernou, opravdu nevím – prohrává překvapivě Jitka. Druhou porážku si připisuje i maminka a také Jiřka. Ta v Poškoláckém souboji prohrává s Janou. Vítězí i Andrea nad nejmladším Sázavským. Naopak výhru z prvního kola nepotvrzuje Milan, když prohrává s Járou. Před turnajem říkal něco jako: „Prohrát ve třetím, čtvrtém kole může být dobrá cesta…“ Utahujeme si z něj s Lenkou, že na základě výsledků z prvního kola přehodnotil své propočty a rozhodl se pro časnější porážku. No nerozhodl, nerozhodl. Ale v téhle partii bylo všechno obráceně. Když už jsem se konečně vyhrabal ze zoufalých písmen a přišla čistá prémie NEPRCAL (72) s nahrávkou na trojku, odpovědí mi byly dva tahy za 39 a 51 bodů. Závěr zůstal velice vyrovnaný, ale vyhrát jej bez žolíků by byl malý zázrak. Málem se stal. Rozhodovala poslední dobírka písmen a chybělo jen malinko k dohrání partie na jeden tah. Nestalo se a Václav Jára koncovku zvládl.
A právě Vašek mě čeká v kole třetím. A hádejte. Ano, ÓÓÓM funguje i do třetice. Vašek už je sice trošku těžším oříškem, přesto se partie vyvíjí nikoliv nepříznivě. Podarujeme se navzájem bingy, a protože to mé je čisté, tak jdu do vyrovnaného závěru s žolíčkem na ruce. Písmenem H rozehrávám trojnásobkový řádek a v předposlední dobírce vytahuji X. Písmena nejsou špatná, mám krátké samohlásky, ale X nikde neudám. Maximálně jen s použitím žoldy, ale to jen za málo. Mezitím Vašek odehrává přes mé H ZAHNI (21). No, to mohlo být horší. Pořád nevidím, kam s X. Pak mě napadá řešení. ZAHNILÝ(M) (36) a nahraju si na (M)IX. Ovšem pokud mi to zkazí, pak budu bez žolíka a X zřejmě neudám. Myšlenku zavrhuji. KÉŽ BYCH byl věděl, že z pytlíku doberu i U. To už by nebylo, nad čím přemýšlet. Na KÉŽ BYCH se však nehraje a partie se ubírá směrem odlišným. Rozhoduji se pro ďábelské a typicky Tlučhubovsky přidrzlé ZAHNILÝ. Chápu, že se Vašek bude snažit mi to zkazit, ale jednak to nebude mít snadné a jednak si za tu cenu zřejmě zkazí skladbu zásobníku. Hmm. ÚHOŘ. To zahrál dobře. Má za to dost bodů, dobře mi to kazí, a zbavuje se Ú a Ř. Hodně se mu to povedlo. Ale ten zásobník si tím asi zkazit musel. Aspoň v to doufám, bo pokud zavře, tak je to v pytli. Odehrávám tedy (M)I+ZAHNILÝM za 39 a čekám. Posléze smekám. Pěkně se mi to rýmuje, i když se mi to vůbec nelíbí. Ano, Vašek možná měl v závěru trošku štěstíčka na písmena, ale zahrál ten závěr naprosto precizně. PNE+ÚHOŘE. Rozdíl je 14 v můj prospěch a 14 mám i já v zásobníku. Vašek to lakonicky komentuje slovy, že se mu to naše skóre nelíbilo, a tak si ho prohodíme. No jo, nedá se nic dělat. Vědět, že je v pytli U, tak mi ZAHNILÝ(M) (36) a XU+BU (17) stačit bude. Jenže bez ohledu na to, to soupeř zahrál skvěle. Pro ostatní Poškoláky je kolo poměrně úspěšné. Máťa řeže Paličku, Milan Kroupovou (Prohra ve druhém kole mě poslala až na 17. stůl a naproti si sedá další z objevů herny - Hana Kroupová. Písmenka však chodí jako na drátku a tak má hra jednoznačný průběh. Navíc se opakuje kladenské štěstíčko a zakončuji prémií PŘEVITA (75). a Dáša Burdíka. Vyhrávají i Lenka s Janou, ačkoli méně výrazným rozdílem. V poškoláckém souboji o první bod poráží Jitka Milenu. Bez bodu zůstávají i Jiřka s mamkou. Prohrává také Andrea v partii s Jarkem. Tragedian pokračuje ve spanilé jízdě a sestřeluje Martina Hrubého. Žíža, který první dvě kola komentoval slovy: „Hraju pro radost. Pro radost soupeřů,“ porazil Michala Šanderu.
Po čtvrtém kole si říkám, jestli jsem náhodou tu Milanovu větu – „Prohrát ve třetím, čtvrtém kole…“ - nepochopil trošičku špatně. Jestli on neměl na mysli jen v jednom z těchto kol… Jindra Sikora byl v prvním kole na maminku hodný a přesto ji pohodovém poklidném tempu porazil. Na mě hodný nebyl, shodil mi dvě slova, ale k vítězství došel pohodově a poklidně také. Pravda, písmenka nechodila ideálně, ale udělat dva neplatné tahy – to je přece jenom příliš. Asi to bylo i tím, že mě opustilo mé ÓÓÓM. Tedy ono vlastně nejde, aby Vás Vaše vítězná mysl opustila sama od sebe, ale já jsem si ji, snad ještě rozhozen nepovedeným závěrem s Vaškem, nějak opomenul vzít s sebou. Na druhém stole se udál Poškolácký souboj Martina s Lenkou. Těžko říct, zda zároveň stíhali sledovat, jak Martina zastavuje na jednotce vítězné tažení jiného Martina, asi nikoli, neboť jejich souboj byl hodně vyrovnaný. Martin ho nakonec rozhodl v závěru pro sebe. Milan porazil v dalším nejen Poškoláckém, alebrž i rodinném souboji Dášu (Má sestřička začíná výměnou, rychle proměněnou v prémii NEPRASKL (68), ale náskok rychle smazávám. Jenže písmenka se mi poté smějí a než hrát za 4 body jedním písmenem ze šíleného zásobníku, raději sahám k tolik neoblíbené výměně. Jako tradičně však nijak nepomáhá a tak se s Dášou taháme o každý bod. Její prémie VYKLOFE však je naštěstí pro mě neplatná. Přesto zůstává vyrovnaný stav a vše rozhoduje Dášenčina hrubá chyba se zahráním slovíčka KIÚ. Darované tempo navíc proměňuji v perně vydřený bod), Jana přehrála Jarka. Žíža uhrává v partii s Martinem Tancerem 556 bodů, vrací se na 2:2 a dává na vědomí, že TurČAS bude mít ještě vysoký. Dva body má i Jitka, která poráží Livii Kubátovou. Milena poráží Mira Vaňa a Jiřka v třetím poškoláckém duelu tohoto kola mou maměnku. Na čele se před obědem usazuje značně rozmanitá skupina. Jsou v ní mistři republiky – Michal Sikora, který zarazil vítěznou Tragedianovu šňůru a Katka, která potvrzuje svou kladenskou formu – je zde další špičkový, ač dosud titulem neověnčený, hráč - Máťa, jsou zde poměrně překvapivě i hráči třetí desítky Vítek s Martinou Nohavicovou, ale i další dva sice silní hráči, Pavel Vojáček a Petr Vetešník, avšak očekávání tam asi nebyli, vždyť loni se neprobojovali ani na mistrovství republiky. Anebo jsou v čele právě proto? Ať tak, či onak, největším překvapením předobědových kol je jistě Věra Majtánová.
Kolo čtvrté znamená konec pro menší i větší překvápka turnaje. Pavel Vojáček přehrává Veteše, Míša zastavuje Věru, Martin vysoko poráží Martinu a Katka drtí Vítka. Ve skupině pronásledovatelů jsou jak Milan a Jana, tak mistr republiky, který poráží Pavla Paličku. Naopak tam chybí Lenka, která v souboji jmenovkyň nestačí na Paličkovou, ale třeba ani Sobi, který byl zastaven překvapením dne, Hankou Filipovou. Já v kole pátém hraju svou velikou soukromou bitvu. Sára Matějková je sice příjemná, ale jako soupeřka zatraceně nepříjemná a hrát s ní po dvou porážkách v řadě, rozhodně není žádný med. Ještě než začínáme, tak udiveně pohlíží vedla nás na Karla Sikoru s Jolou: „Vy hrajete spolu?!? Po tom, co ti udělal, ještě hrajete spolu?“ „No šak, teď mu to vrátim i s úroky.“ Nemám tušení, jakého strašného prohřešku se Karel dopustil, ale jsem si jist, že po prohře 424:426 si jej napříště již rozhodně pořádně rozmyslí. Partie se Sárou je hodně ucpaná a velice bojovná. Ani jednomu z nás to nechodí. Pravdou je, že mi sice přichází žolíčci, ale s ohledem na ty ostatní hnusy je považuji za adekvátní satisifakci. V napínavém závěru si vedení nakonec udržím, ale bylo to neskutečně těžké. Vlastně jsem to ani lehčí nečekal. Jo!!! Tahle partie byla urvaná. Jo! Jdu zpět! Vítězí Dáša i Andrea a v souboji dvou Poškolaček též o bod Milena. Ta přehrává Jiřku. Prohrává i maminka a rovněž Jitka, která nestačí na již rozjetého Žížu. Los mi přihrává neustále se lepšící a nebezpečnou Yvettu Hlubinkovou a čekám velkou bitvu. Nejprve ale čekám na svoji soupeřku. Rozhodčí už málem zahajuje kolo a Yvetta nikde - kuřácká pauza se zřejmě protáhla. Ve třetím tahu zkouším štěstí se slovem BAHNIVÉ, které by mi zřejmě u spousty soupeřů normálně prošlo, ale tady neprochází. Jenže štěstík mi i přes tuto drobnou chybku přeje měrou vrchovatou a prémie ODKRYTÍ (72) se dvěma žolíky partii rozhoduje. Zhruba o tři tahy později si uvědomuji, že jsem hláskoval úplně jiná písmenka, než za která jsem je položil. Ale nevšimli jsme si toho předtím ani jeden. Náskok z prémie udržuji až do konce partie a tenhle bod se zrodil nečekaně jednoduše.
V šestém kole se na prvním stole v souboji dvou mladých pušek prosazuje proti poslednímu neporaženému Poškolákovi, Martinovi, Michal Sikora. Bez prohry je i Pavel Vojáček, který poráží Katku. V palubáckém derby prohrává Podbrdský o 5 bodů s Hrubým. Milan nakonec smolně těsně prohrává s Kamínem (Nene, žádné smolně, ale protože jsem slepoň. Leč popořadě. Do poloviny vyrovnaná partie, žolíka na ruce od prvního tahu, ale prémie buď nejdou nikam položit nebo písmenka nejdou k sobě. Pak Jirka dvakrát po sobě mění a já konečně odskakuji o zhruba 50 bodů. Vzápětí soupeř odehrává MILENKOU (60) a já celý svůj čas špekuluji jak dostat své X na dvojnásobek a celé slovo pak ztrojnásobit. Mohu si oči vykoukat, ale prachobyčejný a pravděpodobně i vítězný I(L)EX (66) prostě nenacházím!!! Přesto mám do koncovky v podobě žolíka trumf na ruce, ale chybuji i v posledních tazích, kde jsem si určitě vše mohl lépe připravit, přestože písmenka byla takřka nikam nepasující. Inu každý dělá někdy chyby a já jich naakumuloval víc najednou a Jirka Kamín je tak kvalitní hráč, že je potrestal) , Jana nestíhá tempo mladé Filipové a Lenka poráží o 4 body Jirku Kučku. Dáša prohrává s Martinem Daňkem, Andrea s Huckovou. Jitka, Jiřka, Milena i maminka vítězí. Sedím proti Martinu Kaplerovi. On směrem k prvním stolům, já směrem ke dveřím. Stejným směrem jako on sedí ob stůl Vlčák, jenž na Kapříka haleká: „Tak jedeme TAM.“ Shodují se a poté se rozhodují, že s sebou vezmou v protisměru mezi nimi sedící Lídu. Evidentně Robert opět zapomněl na moudrost svého vzoru, učence Xu, že jest lepší hovořit méně a mlčet více. Proti Kapříkovi si postupně vytahuji oba žolíky, pokládám je do bing a jdu si pro hodně důležitý čtvrtý bod. Martin sice ještě jedno bingo stíhá, ale na zvrat je již pozdě. Robert podlehl Nerovi. A oba chlapci vskutku s sebou Lidunku vzali. Jenže opačným směrem. Prohrála s Ondrou Janovičem.
Co říci k partii s Petrem Vetešníkem? Těžko říct, co bylo špatně. Možná opravdu nic. Prostě jen ti žolíčci. Náskok z binga s prvním z nich jsem ještě stáhnout dokázal, ale ten druhý v závěru byl pro mne smrtelný. V souboji neporažených přehrál Michal Pavla. Martin na dvojce deklasoval Vítka. Milan přidal pátý bod s Paličkou (Poprvé s tímto soupeřem a jsem velice obezřetný, protože o jeho kvalitách vím. Jenže písmenka chodí docela slušně, soupeř přidává chybu s prohozením písmen ve slově FETS a vedení téměř o 100 bodů je uklidňující. Jenže zásobník se kazí, Pavel Palička přidává prémii PANENKOU (70) a situace se trochu vyrovnává. Ale závěr už mi zase písmenkově přeje a koncovku držím pevně ve své moci) a Jana proti Nerovi. Lenka jej proti Věře Majtánové stejně jako já nepřidala. Dáša překvapivě podlehla Josefu Grosskopfovi, Jitka, Jiřka a Andrea vyhrály, Mileně nepřál los, když narazila na Markétu Gutmanovou, které se mnoho nedařilo a s Milenou se rozhodla alespoň částečně si spravit náladu.
Z partie s Yvettou Hlubinkovou si už moc nepamatuju. Mé poznámky dí, že jsem měl oba žolíčky a položil jedno bingo, tak to tak asi bylo. Průběh si už opravdu nepamatuju, ale partie to byla hodně náročná, přesto jsem si nakonec pro pátý bod došel. Martin prohrál se skvěle hrajícím Martinem Hrubým. Situaci na čele zamotala Romanina výhra nad Míšou. Čtvrtou sedmibodovou byla Martina Nohavicová. Žíža porazil Hanku Filipovou 379:374 a dokonal obrat z 0:2 na 6:2. Po Máťovi si Vítka vzápětí podal i další Poškolák – Milan. (S Vítkem hráváme naše férové superotevřené partie, při kterých se bavíme hrou i scrabblem samotným. U okolních stolů z našich debat asi nemají radost, ale zatím nás nikdo ještě neokřikl. Tak snad zase až tak hluční nejsme. Podobný duel se hrál i tentokrát. Partie se láme ve chvíli, kdy si Vítek nahrává před trojkový řádek POTŮ s M na ruce. Okamžitě mu tam přilétá PÓVL + POTŮV (38). Vítek nakonec nachází prémii NEOBŠITO (76) a snižuje na rozdíl 20 bodů, jenže odpověď JANKOVY (74) znamená definitivní zlom. Následují ještě poslední tři tahy v hodnotách 32, 30 a 42 bodů, což znamená najednou nečekaně vysokou výhru a vylepšení TurČasu) Jana překvapivě nestačila na Paličkovou, Lenka těsně prohrála s Nerem, Jitka prohrála s Jindrou Voráčkovou. Dáša porazila nebezpečného tragediana, který po skvělém úvodu spadl již na 3:5. Nutno říct, že po partiích s velmi silnými soupeři. Andrea, Jiřka a Milena prohrály a dokonaly tak pro Poškoláky nepříliš úspěšné kolo. Naopak maminka s BYEm neprohrála.
Poslední kolo a aniž to tuším, tak jde o odvetu za porážku Jitky. Nastupuji proti Jindře. Předpoklady o nelehkém boji berou za své, již v prvním tahu, kdy mi na ruku přichází čisté bingo. Náskok z něj držím, pozvolna i navyšuji, ale v zásadě zůstává stálý. Kompenzací za mé čisté bingo však byli žolíci, které jsem silně postrádal. A vskutku byli u Jindry. Naštěstí však nakonec situací nehýbali. První zkouška mého ÓÓÓM tedy nevyšla podle představ, avšak vrcholem víkendu pro mě byla liga, jež se již podle mých představ odvíjela. Poškoláci v posledním kole vítězili. Vyhráli kromě mě i Milan (S Petrem Vetešníkem mám slušnou bilanci, ale to nic nemění na faktu, že je to velice silný soupeř. Zároveň je mi jasné, že případná výhra mě při mém současném slušném TurČasu takřka jistě nakopne do první desítky. Hraju silné tahy, ale nevidím žolíky. Získané vedení o 80 po Petrově prémii ODÍVÁNÍ (83) nic neznamená a hlavně, druhý žolíček je zřejmě pro koncovku v soupeřově zásobníku. Zato ten můj se horší a dobře započatá partie se začíná převažovat na druhou stranu. Na desce zůstává TY před trojkovým řádkem, ke kterému dlouho nic nemám a já se pomalu smiřuji s tím, že partie je prohraná. Ze zásobníku LÉSOZVE odehrávám nejbodovanější LÉS (22), ale Petr okamžitě kontruje slovem ŘIŇ (28), když stále ještě dotahuji poslední tři písmena z pytlíku. A s úžasem sleduji jak krásně může být scrabblový bůžek štědrý. Mezi prsty totiž postupně objevuji F,X a M !!! Nad tahem FOXEM + TYF (64) nemá cenu přemýšlet a Petrovo zklamání na druhé straně je viditelné. Už už se viděl vítězně při dohrávce se žolíkem na ruce a takováhle smůla. Inu i to je scrabble.), Máťa, Jana, Lenka i maminka. Ve vzájemném Poškoláckém souboji pak rovněž Andrea s Milenou. Kromě ní prohrály jen Dáša s Jiřkou, jimž se postavili oba Růžičkové (Dáše Ivan, Jiřce Franta) a také Jitka, která nestačila na MUDrlanta. Situace na čele byla daná. Martin Hrubý má vše ve svých rukách. O vítězství by jej mohl připravit Michal, ale musel by Martinu porazit hodně vysoko. Naděje blýskala i Martině, jež se však musela v případě svého vítězství spoléhat i na výhru Romany nad Michalem. Romaniny šance byly pouze teoretické. Jinými slovy: „Hoši měli vše ve svých rukou.“ A Michal to v nich třímal pevně. Martinu porazil 457:374. Martin Hrubý však nezaváhal. Romanu vyprovodil s výsledkem 436:309 a bylo jasné, že pokud „se nezblázní“ Bucholz, tak je vítězem.
Bucholz se nezbláznil, Martin potvrdil svůj výkonnostní vzestup a získal pro sebe první turnajové vítězství. Bronz pro Poškoláky vybojoval Máťa, do desítky se vešel i Milan. (Po pravdě řečeno, při počtu mých odehraných partií za poslední tři měsíce, bych bral před turnajem umístění v desítce všemi deseti a tak se i stalo. Velice cenné body do kvalifikace, zvláště, když hrálo přes 120 hráčů. Po kladenské 10. příčce tedy další slušný vklad a hlavně si snad mohu dovolit risknout nejet následné moravské turnaje, které mi z časových důvodů nevyhovují) Překvapením dne se stala šestá Hanka Filipová. Já příliš nebyl spokojený. Zejména ne s výkony. Výsledek považuji za horší průměr, ačkoli s ohledem na neskutečnou kvantitu i kvalitu obsazení možná přesný průměr, nevadí, zítra bude lépe. Trochu mě štve, že jsem se nevecpal do patnáctky. Z té mě vytlačil Žíža, který nakonec nedotáhl svůj obrat k dokonalému konci a prohrál v posledním kole s Jirkou Kamínem. Příliš spokojení asi nebyli ani ostatní Poškoláci. Podle jejich představ se nedařilo Janě, Lence, Dáše, Jiřce, ba ani mamince. Přesto rok je teprve ve svém úvodu a Poškoláci v něm nemíní útočit pouze na jedné frontě. Útočnou linii míníme otevřít i na lize. Uvidíme, jak se nám vše nakonec zdaří.