(Luboš Tlučhuba Vencl)
Po skvělém vystoupení v Ostravě se před Poškoláky otevřela reálná šance urvat nějakou tu medaili. Pro ni jsme vyrazili do Náchoda. I když bylo zřejmé, že visí hodně, hodně vysoko.
V prvním kole nás čekali Nerobité. Nerobité, kteří v Praze dávali šanci nováčkům, v Litoměřicích chyběli a v Ostravě a Náchodě byli v plné síle. V Náchodě dokonce s Nohavicemi v sestavě. Mohli jsme si vybrat. Začátek výběru se zúžil na to, kdo prohraje se Sobalou. Nikdo ho nechtěl. Nakonec jsem to jako kapitán vzal na sebe. Navíc jsem si říkal, že už ho jednou porazit musím. Ale ne tentokrát. Prohrál jsem i díky hrubé chybě v závěru. Přišly mi dvě Š a já nevidě (nebo nevida?) slovo VÝŠÍŠ za 25 zahrál ŠÍŠAMI za 32 i když jsem tušil, že platné není. Kdybych byl býval viděl a zahrál VÝŠÍŠ, prohrával bych asi o 10 bodů a závěr partie by byl o něčem. Takhle to bylo o ničem. Dáše nestačily proti Martině Nohavicové ani dvě prémie. Martina totiž zavřela prémií a to jí k výhře stačilo. Milan se marně snažil složit bingo, aby dohnal Jarkův náskok a místo toho položil bingo Jarek. Renata neuspěla v partii s Pepou Nerodilem, nejsilnějším hráčem Pavučiny, a tak jsme odešli s kanárem.
Následoval zápas s Kómáky, kteří si mohli vybrat. Pauzu dostala Dáša, které se proti Monice Koupilové, ani proti Mirkovi Piňosovi moc nedaří a asi by si jí našli. A tento tah byl úspěšný. Renata porazila Moniku, Eva Mirka, já Martinu Jakubovou, a tak nám nemuselo vadit, že Milan prohrál s Mirem Vaněm.
Hned poté proti nám usedla Tarantule. Minule jsme ji s vypětím všech sil porazili, ale předtím, když si nás mohla rozebrat jak chtěla, tak jsme dostali kanára. Rozebrat si nás mohla i nyní. Robert Vlk deklasoval v Litoměřicích Evu a věřil si na ní i tady. Po právu. Skvělou přestřelku předvedla v Partii s Karlem Sikorou Dáša, ale nakonec Karlovi podlehla. Mám dojem, že skóre bylo cca 400:370. Milan dvakrát v poslední době prohrál s Romanou Ličkovou a teď byla otázka zda do třetice bude všeho dobrého, nebo zlého. Dobrého. Vyhrál. Mě si vybral Michal Sikora. Od prvního tahu hrál na bingo. Během prvních pěti tahů třikrát měnil, jednou udělal 10 a jednou 8 bodů, takže po 5 tazích měl 18 bodů. Tímto stylem pokračoval i nadále, takže jsem si vypracoval náskok asi 70 bodů. Konečně vytvořil bingo. Za 80 bodů a rozehrál jím oba trojnásobky... ...EXONE 72 bodů. X zdvojené, celé ztrojené. Takže jsem dále vedl o 60 bodů a v zásobníku měl žolíka (druhý už ležel na desce – byl součástí Michalova binga) a já si řekl, že jestli tohle pustím tak si to budu vyčítat. Položil druhé, čisté bingo. Stále jsem vedl asi o 20 bodů. Jenže dalšími silnými tahy mě dohnal a abych s ním vůbec udržel krok, musel jsem žolíka obětovat za nějakých 30 bodů. Šli jsme tedy do vyrovnaného závěru a pytlík si s námi oběma zalaškoval. Mě přihodil mimo jiné Ě, F a Ť. Michalovi zase tři Céčka a Ú. S těmito písmeny jsem se vypořádal lépe já. Jo! Celková remíza byla také hodně cenná a zdálo se, že jsme prohru z prvního kola v dalších dvou napravili a vracíme se do bojů o medaile zpět.
Soupeřem nám byl Parnas, který nastoupil bez svého nejlepšího hráče, Pavla Žibřida. Milan dvakrát v řadě prohrál s Kracíkem a rozhodl se srovnávat účty. A povedlo se. Dáša řízla Vaška Járu. Já jsem si chtěl zahrát se Zbyňkem Burdou, s nímž jsem ještě nikdy vážnou partii nehrál. Událostí partie se stalo jeho čisté bingo NEUMANEM, které ohlásil: [nojmanem]. Toho si všiml i v tomto kole nehrající Marek Lašťovka, který slovo [nojmanem] ukazoval postupně všem dohrávajícím hráčům. Většina se pousmála, či na chvíli zarazila, ale nejlepší reakci měla Romana Ličková. Asi půl minuty na to koukala, pak pronesla: “No neblbni, to fakt existuje?” Koukala na to asi ještě další dvě minuty, pak jí to konečně sepnulo a se slovy: “Ty seš blbej!” se jala Marka Lašťovku pohlavkovat. K vývoji partie: na Zbyňkovo brzké čisté bingo jsem odpověděl celkem brzy špinavým bingem a partie byla nadále vyrovnaná. Se závěrem se lépe popral nejen díky svému žolíčkovi Zbyněk. Mně nepomohlo ani to, že jsem krásné [nojmanem] zkazil prodloužením na [nojmaneme]. Přesto by za normálních okolností nemusela být moje prohra významná, jenže Jirkovi Janatkovi chodila i dle jeho vlastních slov písmene tak, jako mu už nejmíň rok nechodila a proti takovému rozmaru pytlíku se úspěšně bojovat nedá a nedokázala to ani Renata.
Medaile se nám už vzdálily docela dost, ale ještě tu byla reálná možnost na boj o čtvrté místo se Sirotky. Měli jen o bod více. Naše vzájemné zápasy doposud skončily remízami, a tak šlo o to vyhrát, anebo alespoň neprohrát. Obě varianty by nás v boji o čtvrté místo ještě udržely. Porazil jsem Danu Pokornou, která se velmi trápila. Eva rozhodně nebyla v partii s Pavlem Vojáčkem favoritkou, a když jí navíc nepřišly písmena, tak partie jinak, než výhrou Pavla Vojáčka skončit nemohla. Rozhodnout měly zbývající partie. Radim Hyršovský nedal Milanovi šanci a ani Dáša v partii s Jirkou Frejkou neuspěla. Nyní již bylo téměř definitivně rozhodnuto o našem pátém místě.
Na zápas s Palubou si Milan naplánoval svačinku. Prý se chtěl v klidu najíst. Otázkou je, zda nešlo o zastírací manévr, aby zakryl své obavy z Pavla Podbrdského. Katka Rusá porazila Renatu. Pavel Podbrdský i díky bingu KUŘAT(Ů)M, které v ucpané pozici objevil, porazil Evu. Dáša vyhrála nad Janou Vackovou. Martin Vacek získal náskok díky mým dvěma výměnám a závěr si už zkušeně pohlídal. Mně nemohli pomoci ani oba žolíčci, kteří mi v zásobníku zůstali až do hořkého konce. Pokračování herní mizérie tedy nebyl konec.
A čekal nás již jistý mistr, Túzy a múzy, který byl tentokrát zcela suverénní. Naděje, že by mohl dát příležitost synovi Vítka Sázavského se nepotvrdily a nastoupil v nejsilnější sestavě. A opět jako proti Nerobitům se řešil problém, kdo prohraje s Martinem Kučou. V úterý jsem ho u Poškoláků převálcoval a doufal, že bych to mohl zopakovat. Dlouhodobě s ním mám bilanci 50:50, takže jsem stejné šance viděl i nyní. Hned v prvním tahu položil bingo VTIP(E)CH. Na moje konstatování, že to je blbý vtip, které jsem opakoval celé své dvě minuty a to zejména proto, že si ze mě legraci dělala i moje písmena. Zareagoval slovy: “Mám pro tebe lepší.” a dalším bingem OKRÁD(A)LI. Partie běžně nevzdávám předčasně, ale když jsem zřel svůj zásobník typu: Ě, Ý, Ý, Ú, Ů, E, C, tak jsem tušil, že tady vítězství už asi nevybojuju. A opravdu tuto partii rozhodla vyšší moc – pytlík. Víc není třeba říkat. Tento komentář je dokončován se zhruba čtyřměsíčním zpožděním, takže nevím, kolik si zpětně ještě dokážu vybavit. Milan prohrál, myslím, s Vítkem, no jo, to je zvláštní, jak si to začínám všechno vybavovat. Eva předvedla srdnatý a statečný výkon v přestřelce s Honzou Řepkou, ale na vítězství jí to nestačilo. Renata dokázala seřezat Marka Lašťovku, ale bohužel zůstala se svým výkonem osamocena.
V pro nás posledním kole jsme se měli utkat s Otavou nastoupivší pouze ve třech. Takže volno museli dostat dva z nás. Nakonec to padlo na Evu a pauzu jsem naordinoval i sám sobě, protože mi došlo, že forma prostě není a za takové situace nebudu mít proti Lídě, která si mě jistě vybere, šanci. Lída byla velmi zklamaná z toho, že jsem se jí vyhnul. Přesto měla překvapivě mnoho práce i s Renatou a vyhrála jen o málo. Myslím, že o šest bodů, nevím. A nevím už ani, s kým hrál Milan a Dáša. Milan, myslím, porazil Blahůta a Dáša, nepletu-li se, Pavlínu Formánkovou. Na závěr jsme se tedy s rokem rozloučili vítězstvím 3:1 nad slabou a nekompletní Otavou.
Hodnocení ligového Náchoda tedy není zrovna nejlepší. Popravdě řečeno, bylo to nic moc. Opravdu pyšní můžeme být na remízu s Tarantulí. Spokojeni můžeme být i s “povinnými” výhrami nad Kómáky a Otavou. Příliš nebolí ani prohry s Čúzami a Nerobity, kteří zde byli nejlepšími týmy. Ale remíza s Parnasem a prohry s Palubou a především Sirotky byly velkými ztrátami.
Celkové páté místo je pro Poškoláky rozhodně úspěchem a to i přesto, že jsme dlouho byli i v boji o medaile. Ty nakonec získaly Túzy a Múzy (zlato) Kališníci a Tarantule, která se svými nedobrými náchodskými výsledky nechala připravit o stříbro a skončila “až” třetí. Velmi dobře se Poškolákům zadařilo na pražském a zejména na ostravském turnaji, který byl jediným, na němž jsme dokázali podat dobré výkony všichni. Naopak Litoměřice a Náchod se nám příliš nevydařily.