Hradec 2009

(Milan Kuděj + Luboš Vencl

 

    Na turnaj do Hradce se mi vůbec nechtělo, nějak mě scrabble v poslední době nebavil a v hlavě byla pořád poslední dvě kola z Kadaně, kam zkrátka přes onu blízkou elektrárnu asi nemůže scrabblový bůžek. Nakonec rozhodla náhoda. Pár dní před uzávěrkou přihlášek mi zavolala Marta Hradecká, že nutně potřebuje navigátora (mě, který dokáže zabloudit i na Václaváku) hih, no vzal jsem to. Ještě sehnání spolunocležníka, to už bylo horší. Nakonec Tlučhuba usoudil, že si vlastně na mé chrápání už zvykl, takže už vlastně je otrlý. Navíc když přicházím na pokoj, tak už bývá v hlubokém spánku. Přece jen je znát, že vzhledem k svému výživovému koníčku umí dodržovat životosprávu a před druhým dnem se řádně vyspí na své soupeře. Kolem a kolem, vše domluveno, startovné zaplaceno, mohl jsem vyrazit. Pro sichr raději v pátek, co kdyby mi jediný možný spoj od nás v sobotu ráno ujel. Dorazil jsem ke své sestřičce a za chvíli už se hlásí neteřinka Lidunka o svá práva a dostávám befél být přesně ve 23.00 připraven na jednu partičku scrabble. Začíná neplatným VDAVKŮ a nějak ji nedokážeme vysvětlit proč to nejde. V závěru pohodové partie si komplikuji situaci neplatným ŠKODNO, ale už ani to nezabrání mé výhře. Odvetu nemohu odmítnout a zákonitě dostávám na pr... jak jen to je možné. Lída končí někde za 450 body a 1:1 to přece nemůžeme nechat. Mám víc štěstí, vítězím 2:1 a vím že po takovýchhle partiích se třetí hráčkou republikového žebříčku se nemám v Hradci čeho bát. Večerka v půl druhé, ale naštěstí se druhý den může přispat.

      Sobotní ráno hrozí deštěm, ale zatím neprší. Dáša jede vlakem a já mířím do Kobylis, kde mě bude nabírat Marta. Sice neomylně zamířím na naprosto jinou zastávku tramvaje, než jsme domluveni, ale nakonec se shledáme a můžeme vyjet. Ale ouha, čerstvá nehoda 500 metrů před námi mění naše navigační plány, avšak Marta jako zkušená řidička prokličkuje ďáblickými uličkami zpět na výpadovku. Mírné zpoždění, ale dálnice je poloprázdná a cesta rychle ubíhá. Nezaskočí nás ani to, že nemáme loňského navigátora Viktora a také v Hradci naprosto suverénně dorazíme na ubytovnu na první pokus. Jestli to nebylo tím, že si do toho Marta ode mne nenechala kecat (,o). Při ubytovávání zjišťujeme, že Tlučhuba byl zase tak rychlý a už bydlí. Ovšem druhý pokoj z chodbičky už je obsazen. Nu co se dá dělat, letos asi ukolébavka nebude. Jdem se rychle zabydlet a už hurá směr škola. Na rozdíl od loňska naštěstí nepanuje takové vedro jako loni a myslím že bude příjemně.

      Čekám co zas bude vyvádět pan Dubov (sorry chlape, ale nemám tě rád) a on nezklame. Poškolácký souboj a Věra Majtánová. Můj slušný úvod je rychle eliminován pomocí NESOŤ (50) a ZARÁŽEJÍ (70). Musím tedy bod po bodíku stahovat náskok a naštěstí zbylý žolík přijde ke mně. Moc míst však není a navíc řeším dilema, zda riskovat, nebo s jistotou být na dostřel a žolíka do závěru. Kupodivu vyhraje risk a PŘIKUTÉM (89) je platné a rozhodující. 401:324. Pro mě je první kolo a partie poměrně klíčová a nasměruje mě až do nadoblačných výšin. Je však velmi složitá. Hraju s Tomášem Rodrem. Jeho prvního žolíka a žolíkové bingo jsem vykompenzoval bingem čistým, druhého žolíka jsem naštěstí zvládl vykompenzovat svými zkušenostmi a v těžké partii jsem o 2 body vyhrál.

      Druhé dějství a nebezpečná Žaneta Leová. Její žebříčkové postavení je podceněné a není odpovídající skutečnosti a já ji nehodlám podcenit. O osudu partie se rozhoduje v 5. tahu, kdy Žaneta zahrává TRONSKÝM, které je neplatné a mně se rázem podaří poodskočit o 50 bodů. Pak žolík na ruku a po vzoru první partie drzé OSMĚLENÝ (95). To už soupeřka absolvuje dvě výměny a odstup narůstá. Přesto má slušný závěr a rozdíl snižuje. 442:329.

      Ve třetím kole usedám už na jedničku proti Radimu Hyršovskému a ten má stále ještě v paměti naši poslední partii a kladenské bingo ŠPÍŽUJÍ. I teď dávám už ve 3. tahu prémii VZDÁVATI (68), ale Radim je silnými tahy na dostřel a musím hrát obezřetně. Příliš pozici neotevírám a kupodivu se o to nesnaží ani soupeř. Tuším, že žolíka ještě nemá a ve chvíli kdy přijde zbavovačka, ucpávám kamínovsky trojkový řádek symbolickým JUST (6). Není již kde hrát a tak třetí bod je doma. 354:285.

            Čtvrté kolo a první opravdu vážná prověrka. Michal Sikora po mých 10 bodech zahajuje výměnou a přestože rychle odskakuji, není mi to nic platné. Čisté ŘEHTANOU (92) okamžitě podporuje OPADANÍ (73), u kterého sice bliká v hlavě varovná kontrolka, ale ověřit to nejdu. Samozřejmě neplatné, jak se po partii ukáže. Osmdesátibodový náskok soupeře je hrozivý, ale žolíka mám a tak nic nevzdávám. Bingem NEVYBÍT (84) sice jdu o pár bodů do vedení, ale odpověď LUX (51) mě okamžitě vrací zpět na zem. O osudu partie rozhodují poslední dobírky. Má písmena jsou hratelná a Michal se s nimi protrápí ke ztrátě náskoku a prohře. 405:398.

      O pátém kole vám toho moc neřeknu. Čekal mě Martin Hrubý a já si při přípravě desky obrátil kopírák. Záznam tedy chybí, ale myslím, že by byl nezajímavý. Martin mě vypráskal jak malého kluka a utěšovat se tím, že písmenka a žolíci nechodily, to je jen hezká berlička. Zkrátka klepec jak Brno a alou šup z jedničky pěkně dolu.

      Čekám od Dubova nějakou kulišárnu, ale protihráč v podobě Jirky Kučky mi zas tak nevadí. Jeho styl podobný Michalu Sikorovi mi vyhovuje a tak se docela těším. Pokud nic nevyvedl Dubov, tak tentokrát se rozhodl pytlík si se mnou pohrát. Zdvojuji a ztrojuji písmenka, na rozehrané přihrávky nemám návazná písmenka, prostě všechno je špatně. Jirka hraje zkušeně, a přestože se mi v závěru daří pomocí silných tahů korigovat skóre, prakticky po celou partii bylo o vítězi rozhodnuto. Binga MASKUJÍ (92) a PLAKÁTY (69) zkrátka byla nad moje síly v kombinaci se zmíněnými zásobníky. 352:404. Až do šestého kola nejsou mé partie extra zajímavé. Žolíci jsou vždy 1:1 a ve většině z nich rozhoduje lepší výkon, případně troška štěstíčka. Do této kategorie určitě spadá má výhra nad Jindrou, kde oba ubráníme hrozbu binga z druhé strany, ale já žolíka využívám do P(R)IX (66) a stejně tak i partie šestého kola o první místo. Martin Hrubý nalezl bingo dříve, což s mými hnusy v úvodu rozhodlo. S Alešem to bylo možná víc o štěstí, než o výkonu, s Martinem Vackem a Michalem Přikrylem naopak trochu o štěstí a víc o výkonu, či jejich chybách.

      Po dvou partiích stylu „za diváka“ věřím, že se situace nemůže opakovat. Omyl. Úvod souboje se stále se lepšícím Radkem Mannheimem sice vypadá velice slibně, silné tahy přes 30 bodů, žolík na ruku, jenže kolem sedmého tahu se vše jak mávnutím kouzelného proutku otáčí o 180°. Tah TÝLA zabíjí moji potřebnou zbavovačku OÓ a následně mám na vybranou mezi tahy za 20 s nahrávkou a tahy pod 10 bodů. Mé dvacítky jsou po zásluze potrestány čtyřicítkovými odpověďmi a navrch inkasuji ŠÍBRY za 51. Přesto stále věřím, že se k bingu dostanu a obětuji tomu i jednu výměnu (!). Jenže ve všech posledních zásobnících dostávám po drahém písmenu a je po nadějích. Takže potřetí za sebou jen koukám, jak se hraje současný scrabble a z pohodového 4:0 se dostávám na 4:3 a druhý den před sebou. Všehovšudy mám tedy krásných 5:1 a se Sobim mohu jen získat. Hned v prvním tahu mu přichází bingo. Vzápětí jej ještě doháním. Druhé bingo na sebe však nenechává dlouho čekat: OXA(Z)INE. I přesto ještě naději mám. Martin nehraje extra silné tahy, já naopak ano. Rozdíl je 70 bodů a mám na ruce ŘAĎ (39) a další bodovaná písmena. Hraje však Martin a při mých dvou křížcích pokládá ZÁVĚRNÉ. Vidím, že bingo je čisté a to znamená, že v pytli ještě zůstává žolík. Platnosti slova sice věřím, ale pokud platí, tak jsem v řiti. Pokud bych jej smetl a stáhl na 30 bodů, tak s hodnotnými písmeny na ruce (a případným žolíkem v zásobě) ještě mohu partii otočit. Rozhoduji se tedy protestovat. Hm. Už hodně dlouho mě nikdo nevykřížkoval. Inu, co se dá dělat. Gratulace míří k Martinovi. 5:2 je pořád moc pěkných.

      Poněkud rozladěn se vracím na ubytovnu, Luboš jen hlásí, že míří na pokerové klání a mizí. Zalézám do sprchy a naposledy ještě pátrám v paměti, jestli někde v těch posledních třech partiích byla chyba, ale ujišťuji se, že ne a definitivně to pouštím z hlavy. Oblékám se a nechávám si poradit na recepci kudy do centra na náměstí. Kupodivu cestu nalézám, i když si z popsané cesty takřka nic nepamatuji. Přece jen jsme sem zhruba před deseti lety pravidelně jezdili během turnaje v malé kopané z nedalekých Stěžer a tak se tu a tam něco vybaví. Na náměstí potkávám obě „Saně“ v doprovodu dalších dvou scrabblistek. Milena mě neopomene potěšit glosou, že mě považovala za místního bezdomovce. Seděl jsem totiž na lavičce a vyřizoval SMS a telefonáty přiševší během dne. Konečně doráží Romana a míříme na plánovaný pokec a večeři. Snažím se najít v jednom z rohů náměstí cestu do hospůdky, kde jsme při MR 2006 zažili tolik srandy při fondue s Borghií, Tlučhubou a Kačkou. Kupodivu se mi to na první pokus daří. Personál se nezměnil, jídelníček také ne a ceny jsou tu už také přece jen příjemnější, než přímo na náměstí. Což o to, cestu sem jsem našel. Horší už je to pak s cestou na ubytovnu. Nedaří se mi najít ten správný most, a když to není ani ten čtvrtý, ptáme se raději zaparkovaných městských strážníků. Tajně doufáme v odvoz, ale asi nemám ty správné parametry. Spíše však čekají na nějaké lumpíky. Každopádně konečně míříme správně a já jasnozřivě chápu, že jsme vylezli z náměstí vlastně v úplně jiném rohu, než jsem si původně myslel. Nakonec se rozhodujeme ještě pro jednu noční živou partičku scrabble, pokud teda nám to už dozajista spící Tlučhuba bude trpět. Paní na recepci však kupodivu hlásí, že Luboš nikde. Poker se zřejmě protáhl. Tak jdeme zahrát, s tím, že až Tlučhuba dorazí, tak nás konečně pošle spát. Jenže Lubošek se zcela nečekaně překonává a má tak vlastně na svědomí našich pět nočních partií, moji prohru 2:3, i to, že v neděli budu nevyspalý hrát jako vždy parádně a také, že Romana bude celou neděli nevyspalostí trpět a nečekaně prohrávat. Inu poker se protáhl. Na finálový stůl jsem se dostal bez větších problémů. Na něm jsem však zjistil, že počet mých žetonů není až tak dobrý. Jsou zde tři jednoznační leadeři - Tereza Matějková, Kapřík a Sobi a tři chudí příbuzní: Já, Žaneta a Bradek Habaďura. Při Žanetě stojí však štěstí a své chipy množí, totéž se daří Bradkovi. Kapřík naopak nečekaně vypadává s Terezou, když mu štěstíčko nepřeje. Já jsem též nucen riskovat a stojím proti Sobimu. Na ruce mám A6 a flop odhaluje K62. Sázím na to, že Sobi nebude mít na ruce vyšší pár. Pokud má dvojky, nebo šestky (stejně jako já), tak je to v pohodě. Takže jediné riziko je, jestli nemá krále. Ale risk je zisk. All-in. Sobi ukazuje karty a král v jeho ruce je poslem špatných zpráv. Turn ani river mi již nepomohou. Nakonec zvítězí Bradek následován Žanetou a Terezou. Sakra, ti mladí do 18 let by neměli hrát hazardní hry. Ještě nás budou oškubávat :-) Hru dohráváme ve druhé hospodě. První už zavřela a tato zavírá též. Ale ostatní pamatují na jakýsi nonstop bar, kde byli loni a dobře jej nalézají a jde se do druhé hry. Jako první je vyřazen (mnou) minulý vítěz, Bradek. Další vyřazené jsou zbylé medailistky - Žaneta s Terkou. Na pětičlenný finálový stůl se opět dostávám. Suverénní chipleader je Michal, který má skoro stejně, jako my všichni ostatní dohromady. Dost má i Sobi, já Jarda a Markéta skomíráme, takže vše dospěje k finále Michala se Sobim. Spát se mi nechce, ale je mi zima, tak si oblékám bundu. Jarda se táže, zda jdu na ubytovnu. Nechci mít na svědomí to, že by netrefil, a tak, ač se mi vetři hodiny ještě spát nechce, odcházím s ním. Říkám si, že tentokrát asi bude tím spícím Milan, ale vše jest tak, jak již napsal.  To je paráda, když je to na koho svést! Luboš doráží v půl čtvrté ráno, kibicuje poslední rozhodující partii a je viditelně potěšen mojí prohrou. V půl páté konečně míříme do peřin a zjištění, že si na cestu ze sprchy nemusím svítit, protože už svítá, mi napovídá, že jsme to asi trochu přehnali a že toho spánku bude opravdu pomálu. Ráno mi dává za pravdu, vůbec se mi nechce vstávat, budík na mobilu pípá třikrát, nikam se mi nechce a jak vypadá chuť na scrabble, o tom si můžu nechat jen zdát. V duchu spoléhám na nevysvětlitelný faktor, že čím kratší spánek před turnajem, o to lépe pak hraju. Mě tento faktor, který mi minulé roky fungoval, letos nefunguje. I když - vlastně jsem ani v neděli nehrál tak zle. Mám však z noci nový poznatek. Když si jdu lehnout v půl páté ráno, tak jsem tak tuhý, že ani neslyším Milanovo chrápání :-D (variantu, že Milan nechrápal si nepřipouštím). Spěchám dolu k recepci, ale Marta s Renatou prý teprve vstávají. Mám co dělat, abych v pohodlné klubovce neusnul. Pak cesta ke škole, překvapení v podobě snídaně a už se jde na první nedělní (osmé) kolo.

      Ještě polospící pohodlně usedám proti Janě Vágnerové a už v té chvíli vím, že asi protestovat žádné slovo nebudu, protože se mi nebude chtít vstávat ze židle. Úplně všechno se rozhoduje v šestém tahu. Za vyrovnaného stavu pokládám své UKÁJÍME (83) s nahrávkou na trojku i devítku. Jana nenachází na devítce žádnou ucpávku, ani nejlepší možný tah turnaje PŘIOHNUV (176) a hraje na trojnásobek. Za „trest“ inkasuje okamžitě v rožku UĎ + ĎÉ + KÉ (67) a je de-facto po partii. Hraju setrvačností k výhře. Snažím se hrát rychle, nechci usnout, cílem je umývárka a opláchnutí se studenou vodou. 407:334.

      Další kolo a Milena Filipová si na mě věří. Usedám odevzdaně, Milena se potutelně usmívá, tak jak umí jen ona a zahajuje slovem KOZAŘ (minule začala slovem DĚVKAŘ). Daří se mi hrát silné tahy, jdu i do nejistého DUÍ, soupeřka pro křížek. Celkem snadno vypotím i KRAJTINI (66) a pohodově vedu. Zásobník se však povážlivě kazí a Milena se po výměně bingem DOHUČELO (61) dotahuje. Rychle ale kontruji a soupeřka rezignuje. Naštěstí předčasně, protože moje ÚMMÝŘĚ v zásobníku mohlo být fakt problém. Když Mileně dochází, že je koncovka hratelná, tak už je na zvrat pozdě. 337:331. V prvních kolech po tuzích bojích vítězím. S Hyršou rozhodne ZETKA, kterou mě v noci (tedy nad ránem) naučil Milan, protože na ni se napojí další silné tahy. Kopečkářovi nestačí ani dvě binga, protože já mám jedno a více silných tahů. Hodně jsme se hecovali, takže je pro mě ta výhra hodně důležitá.

      Také se Sašou Willerthovou mám v poslední době dobrou bilanci, jenže velice dobře vím, že několikrát mě zachránilo i štěstíčko v podobě dobrých písmen do koncovky, drze zahrané slovo, nebo podobné detaily. Navíc Saša začíná slovem DEFINIC (82), což se bude složitě stahovat. Přesto už jsem po 6. tahu na desetibodový dostřel. Pak však z několika možností nevolím ideální tah a zbavovací drahé ŠÉR (37) asi rozhoduje vše. K tomu se mi nechce vstát na podezřelé (neplatné) ÁJIN (21) a následné ZALÍTNEŠ (60) řeší už opravdu definitivně všechno. Sérií silných tahů se sice ještě přibližuji, ale Saša si závěr už zkušeně hlídá. 318:358. Poté, co jsem Pavla Podbrdského dotáhl po jeho úvodním bingu, položil druhé, avšak stále jsem byl ve hře a celkem si věřil. Co však začalo chodit Pavlovi ještě navrch po dvou žolících a binzích, to byl prosím hnus fialový. Upřímně řečeno, myslím, že proti takhle skvělému hráči s takovou haluzí, jakou měl mám i při prohře o 80 bodů právo cítit se jako morální vítěz :-D Ale mrzí mě to, mrzí, věřil jsem si na něj a vypadalo to, že on si tak jistý nebyl.

      Opět letím dolu a na 9. stole hraju s Martinou Illiasovou. Po čtyřech silných tazách pohrdám pátým a drze si připravuji ZLAŤ na OZLAŤ. Soupeřka samozřejmě O má a je z toho po několika tazích její vedení a můj problém. Teprve prémií NÁSADKY (71) se vracím do vedení, ale teprve dobírka i druhého žolíka mě uklidňuje. Ten jde nakonec v posledním tahu do binga PAZVUKY (69). Výhra 458:285 mi přece jen pomáhá zvýšit dosud průměrný TurČas. A je tu jedenácté kolo a Poškolácké derby s Janou. Vyhrál jsem a považuji to za vítězství vůle a trpělivosti. Jana ze začátku hru nechutně otevírala. Já neměl nikdy žádnou přípojku, ona vždy všechny. Netrvalo to tedy dlouho a rázem jsem byl v mínusu 70 bodů. Tahy jsem nehrál s vyhlídkou na bingo, ani s vyhlídkou na něco, co si mohu připravit. Viděl jsem vždy jen k tomu, abych odhodil co nejvíc stvůr a získal za ně co nejvíc (což bylo vždy málo). Pak však to Janě nejspíš začalo chodit stejně "dobře" jako mně. A pak najednou po jednom tahu nepřišly stvůry, ale čisté bingo. Rázem bylo srovnáno a navíc mě písmenka začala poslouchat a Janu ne a dostavil se i žolík. Zrovna když začal můj zásobník vypadat bingotvorně, zkusila Jana pozici rozehrát. Byl to zdánlivě zoufalý tah - otevřít pozici za málo bodů - ale tuším, že Janě zásobník nedal jinou možnost a byla to pro ni jediná naděje. Nicméně mi tím Jana nahrála na druhé bingo a bylo hotovo. Partie, kterou by šlo označit za klíčovou, kdyby závěr nevypadal tak, jak vypadal.

      Ve dvanáctém kole narážím na Jindru Voráčkovou a tuším otevřenou partii, což by mi mohlo vyhovovat. Okamžitě držím žolíka, ale tak snadné to není. První se k bingu dostává Jindra a hezoučké ZROVINKA (66) mě zastavuje v rozletu. Nedokážu najít z písmen NECÍUP+žolík žádnou překřižující prémii a tak ji odkládám na příští tah. UPEVNÍM (73) mi dává 20 bodů náskoku a slibuje dramatický zbytek partie. Do složité koncovky si nesu lepší písmenka a své tahy volím ve správném sledu. Cenná výhra po velkém boji 377:344. Teď jen stručně, čísla  budou výstižnější, než slova. Luboš Vencl - Michal Sikora 330:517, žolíci 1:1, binga 0:4. Michal v prvním tahu mění a já se v druhém tahu rozhoduji špatně a Michal pokládá čtyřnásobné bingo za 102 a už to jede. Poté, co pokládá čtvrté bingo, stále ještě nemám žolíka a říkám si, že ve vzduchu je i to páté. Žolík však přichází mně. Jelikož však po velmi dlouhém váhání zavrhuji BODAVOST, končí skóre partie i bing tak, jak již uvedeno.

      Třinácté kolo, Pavel Podbrdský a asi jediná prohraná partie, která se dala hrát jinak a možná i vyhrát. Ale kdo ví? Z přebytku óček v zásobníku vykrystalizuje ve třetím tahu čistá ZNALOST (76), ale Pavel dvakrát trochu zariskuje a LIŠTOVÁ (38) s LIŠTOVÁN + ŽNEC (42) ho vrací zpět do hry. Po další soupeřově výměně a zbavovačce (neplatné) RIO jsem relativně daleko, ale bingo přijde co nevidět. Bohužel těsně předtím draze dobírám Ó, Ň, Ú a ani jedno nejde po LISTÍMI (75) znásobit. Bohužel volím špatnou ucpávku a PIXY (45) otáčejí partii. Pavel sice ještě zachybuje s drzým NACEŇ (byl jsem už na dvou křížcích), ale já nemám písmena na zakončení. Prohra 388:362 proti dvoum žolíkům mrzí, asi se dala hrát malinko jinak. V partii s Martinem stojí štěstíčko u obou rovnoměrně. Jemu přináší čisté bingo v prvním tahu, mě dva žolíky v tahu čtvrtém. To je slavnostní moment. Poprvé za turnaj mám dva žolíky. Bohužel je zužitkovat nedokážu a Martin zaslouženě vítězí.

      Michala Přikryla potkávám rád. Jeho pojetí scrabble je opravdu neortodoxní a nutí mě být neustále ve střehu. Naštěstí se můj zásobník ve čtvrtém tahu trochu UŠKLÍBNE (89) a podpořeno sérií silných tahů to vede k náskoku zhruba 100 bodů. Už normálně ucpanou pozici ještě dozdívám víc, ale to vše se děje za cenu zhoršení zásobníku. Nakonec dost draze dobírám, a jsem nucen raději takticky passovat, aby musel pytlík dobrat Michal. Teprve potom rozehrávám a soupeř bingo už stejně nenachází. 411:331. Saša by mohla být mírným zklidněním po několika velmi náročných partiích, ač je samozřejmě skvělou hráčkou a tento turnaj se jí dařil. A vida! První tah a čisté JARLECH a první křížek pro Sašu. FLAKON za 20 bodů znamená druhý křížek a čisté NIVSKÝMI třetí. Vida, nejen já jsem "křížkován". Přichází žolík, ale přesto držím partii spíše zavřenější. Písmenka v pytlíku dochází a Saša hlásí, že má příliš. Ručka šátralka vybírá a trefuje žolíka. Vzápětí tahá z pytlíku jedno písmeno, ale žolíčka míjí. Minula jej však i Saša a do poslední dobírky tak zůstal pro mě. Výsledek byl pro Sašu krutý a pro mě byl jistým zadostiučiněním 441:245.

      Poslední kolo, již dávno jsem probraný, mám 9 bodů a vím, že výhra mě udrží v elitní desítce. Jenže soupeř velice kvalitní – Pavel Chaloupka. Hraju s ním rád, potkávali jsme se dříve na turnajích v malé kopané. A kdo ze scrabblistů se může pochlubit, že mu dal gól? A navíc na mistrovství republiky. (,o) Zpět k partii. Ve druhém tahu Pavel odehrává čisté NEŠEPTÁM (80) a je jasné, že pokud chci vyhrát, tak to bude nesmírně těžké. Stahuji však náskok každým tahem, a když Pavel obětuje žolíka do tahu BÉMU + BRAŇ (44) uprostřed partie, říkám si, jestli to není brzo. Jenže ani já nemám dobrá písmenka a tak i já svého hlaďouna musím obětovat za CHÝŠÍ + SLEJÍ (37) a jít do složité koncovky. Pavel sice stíhá dopočítat, co mám na ruce, ale s jeho neudatelnými písmeny je to jedno, já si svůj závěr pečlivě připravil na víc možností. 369:357 a téhle výhry si velice cenním. Byla odměnou za nerezignaci a boj o každý bod. A poslední, docela klíčové kolo. Hang. Haničko, sluníčko, opičko :-) No, co k tomu průběhu říci? Žolíci přišli rovně, písmenka mi chodila slušně, ale Hanka bingo dala a já ne, takže zaslouženě vyhrála.

      Před vyhlašováním výsledků ještě jdu dělat ručníkovou clonu Martě k autu, když se jí podařilo totéž, co Dáše v Kadani, tedy totálně se polít kafem. Zjišťuji, že jako clona jsem krajně dobrý. Nevíte, neexistuje povolání clonař? (:o) Výhrou v posledním kole jsem si v pořadí nepomohl, ale udrželo mě to na 7. příčce. Výjimečně dlouho si vybírám cenu, dlouho váhám mezi podložkou pod myš, opatřenou kalkulačkou a mezi malým rádiem s kalendářem, které nakonec vítězí. Vedeni Věrou Majtánovou prokličkováváme ven z Hradce a až na pár nedočkavců na dálnici probíhá cesta zpět klidně. V jednu chvíli málem usínám, ale když Marta začne jednu ze svých historek ze života, rázem je po spánku a bránice trpí smíchem. Ty příběhy jsou fakt jedinečné. Tenhle bych pracovně nazval Marta a pouta. (,o) Marta to podává opravdu detailně i výstižně, a když si to živě představíte, tak se chechtáte ještě hodinu potom. Po výsadku v Kobylisích pak už jen metro, vlak a ještě jeden, cesta domů - a večer, večer jsem padl za vlast překvapivě brzo.