Vzhledem k tomu, že turnaj v Litoměřicích měl být letos naposledy, chtěla jsem ve svém rodném městě zvítězit. Pochopitelně jsem se na něj, jako každý rok, docela těšila, i když jsem dopředu věděla, že to bude těžký boj, když tam letos nebudu mít „svého múzu“. Smutek nad touto absencí pak umocnil los, do prvního kola jsem byla nalosována k Petru Landovi. Rozhodně nemůžu říct, že by se mi tato partie nějak zvlášť povedla, a že to bylo neslovotvornými kombinacemi písmenek, je více než jasné.:-) Za odměnu jsem dostala do druhého kola Gábinu Gugovou, na které jsem trhla svůj scrabblový rekord, nahrála jsem svoji první pětistovku, a to i přesto, že jsem z pytlíku nevylovila jediného žolíka (taky mi to pak Gábina v klubu pěkně oplatila). Do třetího kola jsem šla na Janu Vackovou. S dvěma žolíky v jejím zásobníku byla hra proti ní dosti marná a ať jsem dělala, co jsem mohla, tak i když plýtvala písmenky a kladla z nich ta nejlevnější slova:-)  /žile(t)ka na B1 za 74 bodů namísto (p)akliže na to samé místo za 86/, o prsa :-) vyhrála (395:367). Kromě šesté partie, kdy proti mně nastoupil dvoužolíkový vítěz soutěže o nejvíce žolíků v historii scrabblu na jednom turnaji (z možných osmnácti si jich vytáhl 15), Miroslav Muroň, a s každým z nich mi dal po jednom bingu, jsem už žádnou partii nepustila a dotáhla to s rozumným turčasem do šestibodového konce. Zvláště poslední partie si cením, neboť to byla maličko odveta Jirkovi Frejkovi za to, co mi, kupodivu taktéž v posledním kole, provedl v Kadani.:-)

Sice jsem si nesplnila svůj vytoužený sen, zvítězit, ale obsadila jsem nejlepší místo, jaké se mi kdy podařilo na turnaji získat, deváté, a to už podruhé zrovinka v Litoměřicích. Ať žijou Litoměřice!!!