Do Pardubic jsem vyrazil tradičně v pátek. Po jistých nespecifikovaných komplikacích, které bych tu zde snad raději ani nerozváděl, jsem dorazil poněkud se zpožděním, ale ostatní na mě čekali. Dlouho jsem v Pardubicích v pátek sbíral nepopulární čtvrtá a pátá místa. Po loňském triumfu, jsem letos jel s jednoznačným cílem - obhájit. A to přesto, že šlo o zcela jinou disciplínu. A sice kontaktní opisovaný. Vzhledem k počtu 8 hráčů se však nehrály trojice, nýbrž dvojice.
Nejprve jsem po velkém boji udolal Věrku, pak jsem porazil Martina Vacka, když jsem udělal chybu jako předposlední, vzápětí jsem po několika velkých chybách prohrál v souboji neporažených s Janou. Poradil jsem si s Nerem i Dušanem Růžičkou - Druchem z herny, ač ani jedno nebyly jednoznačné výhry a opět jsem se vrátil do první skupiny. Z ní mě bohužel vystrnadil Máťa, který sice velice ztrácel s ostatními, ale se mnou zahrál výborně, zatímco já nic moc. S jedinou prohrou zůstaly Věrka a Jana. Vzhledem k tomu, že poslední partii hrály spolu, znamenalo to pro Hang a mě, že již ztrácíme šanci na celkové vítězství a hrajeme pouze o to, kdo vyzve k boji o druhé místo poraženou z výše zmíněného duelu. V něm nakonec byla šťastnější méně chybující Věrka. Já s Hankou nejdřív ztratil 1 bod, pak jsem sice nalezl bingo, ale Hanka nalezla o trochu lepší. Vzápětí přišel na ruku krásný zásobník, který nabízel mnoho možností a Hanka z něj nalezla krásné zečtyřnásobené ZAPOŠÍT (48). I já nalezl čtyřnásobek, ale přidal jsem k němu jedno písmenko: ZAPOUŠTÍ (106). Uf uf. Partii jsem vyhrál, jistotu bedny si vybojoval a čekal mě ještě rozstřel s Janou o druhé místo. Jana byla mnohem nervóznější, kupila chybu za chybou, a tak to pro mě byla nakonec poměrně jednoduchá výhra. Celkové pořadí připomínalo malé Poškolácké mistrovství: 1.Věrka, 2.Luboš, 3.Jana, 4.-5. Máťa a spolu s ním expoškolácká Hanka. Pěkně se mi na to koukalo :-)
Losování úvodního sobotního kola připomínalo malou detektivku, když se Daně podařilo až napočtvrté. Kdyby to bylo ve skoku o tyči, tak by to znamenalo, že ani natřikrát neskočila základní výšku, ale nevadí. I to se stát může a navíc velkou Daninou výhodou bylo, že jsme neměli nikoho jiného :-) Ve zbytku turnaje navíc vše vynahradila výbornou prací. Po třech neplatných pokusech jsem tedy skončil stejně jako v prvním pátečním kole u Věrky.
A hned první kolo mě dostalo do příjemné pohody. Dobrá písmenka podpořená mou dobrou hrou znamenaly výhru nad velmi silnou soupeřkou a pocit, že by to dnes mohlo být dobré. Přidal jsem další dvě neslané nemastné výhry nad Dominikou Kolářovou a Pavlem Vojáčkem, hlavně jeho skalp mě velmi těší a přišla první z důležitějších partií turnaje. Čtvrté kolo s Terkou Matějkovou.
Loni mě porazila v Bruntálu, či kde to bylo, a tak jsem jednak měl motivaci jí to vrátit a jednak jistotu, že ji nepodcením. Začalo to dobře. Brzy přišel žolík, vzápětí bingo a příjemný náskok asi 50 bodů. Netrápilo mě ani, že budou rozehrané dvě trojky. Jednu obsadí, na druhou si půjdu, já, žádný problém, pohodička. Avšak ouha. Po bingu přichází 7 souhlásek, Terka si obsazuje obě trojky a rázem je srovnáno. Posléze odehrává své bingo a vede asi o 70. Partie je ucpaná, což mi vcelku vyhovuje, protože cítím, že mám-li šanci to otočit, pak v této zavřené pozici. Právě v ní se projevují moje větší zkušenosti. Tah za tahem snižuju její náskok. Jsem již hodně blízko, ale závěr přijde Terce trošku líp a i díky tomu odráží můj útok a vítězí o necelých 30 bodů.
V kole pátém porážím Mariána a pak přichází další z důležitějších partií. Partie s Pavlem Podbrdským. Hned do prvního tahu mi přichází bingo, bohužel Pavel to své nalézá příliš brzy, poté pokládá i další a drží vysoký náskok. Dlouho mě nenavštěvuje žolík. Nakonec přichází. Materiál na bingo není. V jednu chvíli mám následující zásobník: ŽŇŮĎŤE? Pavel se však binga bojí, já zrůdy odehrávám za slušné body a tak opět, stejně jako s Terkou mohutně finišuju. Asi by nebylo přesné tvrdit, že závěr dramatizuji, tak blízko, aby z toho bylo drama, Pavlovi nejsem. Pavel po partii machruje, že prý závěr vypouštěl, což je samozřejmě také kec. Nevypouštěl, bál se binga a zkrátka to zahrál na jistotu. Nutno však říct, že výborně, a že vyhrál naprosto zaslouženě. Prohra o 30 bodů však příliš nebolí.
Anamor prohrála první dvě kola, poté přidala tři výhry a v šestém kole sejmula Milana. Teď usedla ke mně se slovy: "Tak po učiteli i kibic." Partie začíná pro mě velmi dobře. Brzy pokládám čisté bingo a svůj náskok vesele navyšuji. Pak Anamor vypotí bingo dvoužolíkové, umístí jej na trojku, ale stále ještě mírně vedu, mám celkem slušná písmenka a jsem v klidu. Jenže Romaně přichází z dobírky na ruku čisté bingo, čímž se dostává do trháku, na který už odpověď nenacházím. V závěru jdu ještě šel do rizika a kvůli tomu rozdíl ještě naroste. Ach jo. Po prohře s Terkou už druhá taková, kde dělám co můžu, ale bojuju s větrnými mlýny :-(
Potřebuju se zvednout. Los mi přihrává Sašu, což je soupeřka silná, ale hratelná a celkem si věřím. No jo, hratelná Saša je. Ale osud zrovna nebyl v těch hodinách na mé straně. Saša hned zkraje pokládá žolíkové bingo. Vzápětí začíná (pokolikáté už?) má mohutná stíhací jízda. A dá se říct, že úspěšnější, než ty s Terezou a Pavlem. Jsem blíž a blíže a v úplném závěru se vždy po svém tahu dostávám do vedení. Problém však je, že v Sašině zásobníku zůstává druhý žolík. V zásadě vím, že onen vyrovnaný, či místy pro mě mírně příznivý stav je jen zástěrka. Sašiny tahy jí vedení zpět navrací a žolík je příliš silným trumfem. Mám možnost doufat pouze ve dvě varianty. V to, že k němu má nějaké strašné stvůry, nebo v to, že tím, že jsem ji dohnal, Saša zkrátka znervózní, zazmatkuje a udělá chybu. Ani jedno se bohužel neděje. Saša nehraje závěr úplně přesně, žolíka udává za cca 20 bodů (což jí však stačí) a já nemůžu zahrát, abych zavřel na dva tahy. Saša sice též nezavírá, ale už je pozdě, jediný bod, který přičítám, je příliš málo.
Kua!!!! Teď to někdo odse.e! Teď to někdo skutečně odse.e! To je hlavní myšlenka, která se mi honí hlavou. Využívám toho, že prší a aspoň si na balkoně schlazuju hlavu, ale zdravé (a možná i nezdravé) nakrknutí přetrvává. Spadnout z 4:1 na 4:4 je hnus. Z výborně rozehraného turnaje je tak tuhý boj o cokoli, co by stálo za řeč. A přitom to není mými chybami, nebo tím, že by byli soupeři (až na Pavla) v těch partiích lepší. Když mířím na hajzlík, tak pronáším nahlas - ač spíš k sobě, než k Máťovi s nímž se míjím - "Teď to někdo odnese." "Proč? S kým hraješ." "Nevím, teď to někdo odnese! Buď rád, že nemáš 4:4!" "Ty máš 4:4?!?" "Jo. Teď to někdo odnese! Buď rád, že nemáš 4:4!" "Jsem." Skutečně si myslím, že sedět proti mě kdokoli, zejména ze silných soupeřů, neměl by proti mě v mém rozpoložení sebemenší nárok. Los mi však přihrál Míšu Marečkovou, která přece jen vypadá poněkud bezbranně a její mírumilovný obličej poněkud otupil mou touhu po krvi. O partii samotné asi nemá smysl se moc šířit. Měl jsem oba žolíky, bingo sice nesložil, ale vcelku v pohodě a bez jediné potíže jsem Míšu porazil asi o 90 bodů.
Pardubice pro mě mají jednu ohromnou výhodu. A sice domácké prostředí pobytu u tetičky. Vlastně ještě lepší než domácké. Když přijdu domů po pražském turnaji, obvykle mě nečekají borůvkové a švestkové knedlíky. Knedlíky mě tedy dostávají do příjemného rozpoležení a o hodinku a kousek později se vydávám na koupaliště. Na místě jsem suverénně první. Tedy ze scrabblistů. Naštěstí ne o mnoho později přichází Tereza, Sára, Žaneta a Michal a později i další. Kapela zpočátku brnká víc na naše nervy, než na nástroje, když se střídavě posiluje a střídavě ladí. Ale pak už se hraje a jsouce natěšeni, příliš nevyčkáváme a snažíme se rozproudit tempo. V prvních minutách, přesněji celou první sérii písní nás je pětice statečných. Sára, Tereza, Markéta, Ivoš a já. Ivoš stejně jako v letech minulých předvádí neuvěřitelné kreace. Částečně konkurovat mu je schopná jen Sára. Ostatní také předvádí ladné pohyby a u mě se aspoň cení snaha :-) (no možná to tak zlý není) Později se parket plní víc a více a nejen scrabblisty a večer příjemně plyne. Když je vše definitivně odpískáno, zaríží mě pohled na hodinky. Čtvrt na dvě. Čekal jsem, že je tak něco po půlnoci. Ne, že by mi to vadilo, či že bych byl ospalý, spíše naopak. Odcházím spolu s Žanetou, Terkou, Michalem, Hankou a Máťou směrem ke kolejím, protože osamocená cesta nočním pardubickým parkem není ani trochu příjemná. Společně si libujeme, že ty dvoudenní turnaje - a pardubický obzvlášť - jsou prostě neopakovatelné. Všichni jsme stejně prochcaní (leje, leje a lít nepřestává), všichni se vlníme jak nejlíp umíme, sem tam něco usrknem, všichni máme stejně vykřičené hlasivky a zkrátka je pohodička a příjemná atmosféra a poznáme se i z jiné, než scrabblové stránky.
Do druhého dne jsem vstupoval proti Janě Vackové. Na to, že jsem měl 5:4, tak mi Dubov mohl najít soupeře lehčího, ale celkem si na Janu věřím, tak proč ne? V úvodu jsem si trochu vypracoval náskok, pak se zmrvil zásobník, Jana mě dohnala a dostala se do 9 bodového vedení. Poté přišly rozhodující tahy partie. Měl jsem opravdu špatná písmena a k nim žolíka. Vyměnit, nebo obětovat žolíka? Nakonec se rozhoduji pro variantu č. 2. Dát žolíka za 30 je vždycky sporné, ale měl jsem krom jiných ještě jeden důvod - zástěrkově-psychologický. Trochu jsem doufal, že se Jana může domnívat, že mám oba žolíky, když jej takto zahazuju, díky čemuž může hrát jinak, než by hrála. Zkrátka v to, že když vyjde z chybného předpokladu, může učinit chybné rozhodnutí. A skutečně, Jana si myslela, že mám oba žolíky a zkusila čisté bingo VYŇATKEM. To jsem jí smetl a vzápětí ji šokoval podruhé. Se sedmi souhláskami jsem odehrál pouze zbavovacího ŠPICe (16). "Proč jsi mi to nezabil?" Jana měla dvě jiné silné alternativy SŇATKEM se zdvojeným Ň na dvojku, nebo KAŇME/KAŇTE na trojku. Když nemohu zabít obě současně - popravdě - horko těžko bych zabíjel jakoukoli z nich - tak to samozřejmě nemělo smysl, ale nemínil jsem Janě rozhodnutí ulehčit a tak jsem jen neurčitě pokrčil rameny. Jana se rozhodla pro variantu VKAŇTE a já, neznaje předpony, se rozhodl pro další cestu k novexu. Po hlášce eé, bylo o osudu partie rozhodnuto. Jana sice nakonec odehrála SŇATKEM (38) a posléze vytáhla i toho žolíka, ale dva ztracené tahy byly moc. Přitom, kdyby odehrála SŇATKEM ihned, budeme oba bez žolíků, Jana povede o necelých 20 a já budu mít na ruce 7 souhlásek. Ne, že by to bylo prohrané, ale rozhodně bych na tom byl o hodně hůř.
Los dalšího kola mě opět moc nepotěšil. Žaneta je velmi silná. Přesto je to jedna ze soupeřek, kterou když porazíte, tak to nikdo neocení, a když prohrajete s ní prohrajete, tak si toho všichni všimnou (a tlučhubové jako Kamín přidají i nějakou rádobyvtipnou poznámku). Partie začíná mým FIASKEM. Ale ne, že by mi to nějak vadilo. 84 bodů do začátku je 84 bodů. Další klíčový moment je má nebetyčná drzost. Odehrávám za trojkový sloupec zbavovací ÚZŮ. T sice na ruce mám, ale na desce je jedno jediné. Klidně jej Žaneta mít může. No, nemá. K písmenkům CTĚNO se přichází O+U a už tam letí OCTĚNOU+TÚZŮ (104). A na ruku přichází SŘČTEK?. Vzpomněl jsem si na své SKŘEČKY Honzovi Suchánkovi a z variant, které mě napadají - STŘIČEK, SKŘEČIT, SKŘIČTE vybírám tu jedinou správnou. Čímž navíc Žanetě zabíjím POCTĚNOU+cokoli kolmého (obojí ztrojené). Žanetina slova: "A teď ještě dostaneš druhýho žolíka" mi dolívají optimismu. A skutečně, přichází. A po chvíli jde do dalšího binga. A vzhledem k tomu, že partii prokládám tahy spíš kolem 30, než zbavovačkami, tak z toho je oněch ohromujících 568. A to ještě viselo ve vzduchu páté bingo. Možná tam bylo, ale nenašel jsem. Jarda Buksa se ptal, zda jde o můj osobák. Na akcích ČAS nejspíš ano, i když zjištění, že dle Petra Vetešníka jsem měl dosud jen 519, mě hodně překvapilo. Myslel jsem, že přes 550 jsem už šel. No nevadí. 17.místo historie hřeje. V Pardubicích však víc hřálo to, že "čas na krávu" už bude výborný. Žanetě a vlastně i Michalovi, jsem pak zdůrazňoval, že je to vlastně Michalova chyba, protože mě vždycky sejme o 200, a tak jsem se za všechna ta příkoří pomstil na Žanetě.
Kdybych věděl, že jej dostanu do příštího kola, tak bych asi držel jazyk za zuby a ani tu Žanetu bych neporážel až tak krutě. Jinak bych o té partii spíš raději pomlčel :-) Ba ne, nebylo to tak strašné, ale chyběl kousíček štěstíčka při skládání binga. A také musím ocenit Michalovu drzost, za niž byl po zásluze odměněn. Úvod partie měl slabý a já měl docela slušný náskok. Pak měl na ruce SPOŘENO, ale všehovšudy za nic moc bodů a rozehrál by tím trojku, tak místo toho zkusil silně riskantní zečtyřnásobené PŘENOSKO (94), sice se v tu chvíli nedostal do nijak velkého vedení, přesto ale myslím, že to tu partii rozhodlo.
Po bezproblémové výhře nad Jiřím Kracíkem přišla další z klíčových partií. Jindra Voráčková je jedna z velmi tvrdých soupeřek. Naše partie byla urputným bojem o každý bod. Oba jsme pletli biče z hoven a současně se obávli dvou soupeřových žolíků. Ti nakonec přišli rovnoměrně a oběma velmi pozdě. Rozhodující momenty přišly v závěru. Jindra zahrála závěr velmi nepřesně. První chybu s dobírkou do 7 písmen ještě mohla ustát. Jenže vzápětí odehrála žolíkové Ď(É)+Ž(É) (28), avšak přehlédla jiných 28 bodů, kde by se zbavila dalších 2 písmen. Prý by i hledala jiné varianty, ale neuvědomila si, že mi zbývají jen dvě písmena. V důsledku toho jsem nakonec vyhrál o 2 body na odečet. Uuuuuuf. Další darované vítězství...
Do posledního kola jsem šel proti Hance Lukáčové. Celkem jsem si věřil a naopak ona z losu nadšená nebyla. Hanka měla oba žolíky s jedním složila bingo, ale přesto šla do závěru se ztrátou (ač s druhým žolíkem na ruce). A soupeřka opět chybovala a opět mi tím darovala vítězství. A opět hrálo roli žolíkové Ď(É). Zatímco Jindřina chyba bylo jeho položení, Hančinou chybou bylo jeho nezahrání. Ovšem upřímně řečeno - narozdíl od Jany a Jindry měla Hanka situaci mnohem těžší. Měla velmi dobrý zásobník, který jí nabízel mnoho možností a vlastně ani nebylo zvláštní, že jednu přehlédla. Nechci si moc fandit, ale myslím, že to bylo i díky tomu, že jsem ji výbornou hrou dostal do takto těžkého závěru, ve kterém vždy hrají nervy svoji roli. A jak mi Hanka sdělila bylo o to vypjatější, že ona má nervy právě v posledních kolech turnajů, kdy jde o celkové umístění a byla si moc dobře vědoma toho, že v posledních kolech často potkává právě mě a většinou jde o vyrovnané partie, které prohrává. No pravda, takové vědomí před začátkem (ani v průběhu) partie zrovna nepomůže...
V celkovém pořadí je jistě největším překvapením Petr Vejchoda, který až do 14.kola vede. Poslední kolo s Milanem sice nezvládá a první místo obsazuje Máťa, přesto je Petrův výsledek vynikající. Samozřejmě je velmi silným hráčem, to je jasné, ale chybí mu turnajové zkušenosti, které bývají mnohdy klíčové. Z Poškoláckého pohledu vypadá pořadí také dobře. 1.Máťa, 4.Milan, 8.Tlučhuba. Věrce se nedaří vítězit, ale dojem ze své hry má dobrý a rovněž i druhý nejlepší průměr turnaje (393,2 bodu) neodpovídá celkovému pořadí. Janě se nedaří, ale nemůže být vždy posvícení a dobrých výsledků už na kontě letos pár má.
Suma sumárum. Poprvé se letos sešel turnaj, kdy se mi všechno sešlo. Jak přízeň štěstěny, tak můj dobrý výkon a navíc i chyby soupeřek. Pravda, po sobotě jsem cítil trochu něco jiného hlavně pokud jde o tu štěstěnu, ale znáte to, celkový dojem se člověku vždy vytváří podle posledních kol. Musel jsem se tak usmát poznámce Pavla Podbrdského při zpáteční cestě. Prý co nevyšlo tentokrát, že jsem zase nevyhrál. Ne, tentokrát vyšlo všechno a díky tomu jsem KONEČNĚ skončil v desítce. Na víc jsem zkrátka asi zatím neměl.