(Luboš Tlučhuba Vencl)
Pražský turnaj byl pro mě již dopředu bojem o sebevědomí, které jsem na Kladně pozbyl. Proto jsem si nestanovil žádný konkrétní cíl co se týče umístění, či bodů, ačkoli mi bylo jasné, že na nějaký lepší výsledek bude třeba zahrát minimálně 6:3. Ovšem 6:3 můžete zahrát s bídným výkonem a klikou, nebo po tuhých bojích s dobrým pocitem, však to znáte.
Výsledek prvního kola jsem musel hodnotit "opatrně optimisticky". Měl jsem kliku a zároveň jsem hrál opravdu dobře. Nicméně výsledek 443:236 proti Jiřině Lehké ještě nebyl zcela vypovídající. Ostatním Poškolákům se příliš nedařilo. Na prvním stole sice Martin přehrál svého jmenovce Vacka a výhru si připsali i Jarda a Renata, ale Věrka, Jana, Dáša ani Milan na své soupeře nestačili.
Pokud jde o průběh a výsledek druhé partie, tak se přiznám, že si jej již příliš nepamatuji, neboť komentář vzniká se značným zpožděním. Nicméně začínat v partii, mít oba žolíky a přesto prohrát, nemůžu v žádném případě hodnotit pozitivně, ani v případě, že soupeřem je hráč nejužší špičky a pozdější vítěz turnaje, Pavel Žibřid. Tím je asi řečeno vše. Přesto tuším, že jsem tuto prohru sám pro sebe hodně "pouze" "nepatrně pesimisticky". Pavel je zkrátka skvělý hráč a partii odehrál skvěle a zaslouženě vyhrál. A to vše neznamená, že já hrál úplně špatně. V druhém kole si Poškoláci své role prohodili. Kromě mě prohrála Renata s Pavlem Chaloupkou a lehce překvapivě i Martin s Danou Klimešovou a Jarda s Evou Baďurovou. Milan, Jana, Dáša, ani Věrka, která hrála s nebezpečnopu Žanetou, si větší potíže nedělali a s přehledem vyhráli. Na 1 bodu tak nebyla pouze Jiřina Lehká, která prohrála i druhou partii v řadě. Prestižní souboj s Janou Vágnerovou vyhrál Pavel Podbrdský. Otázkou však zůstává, zda si tím pomohl a zda později doma Jana dala večeři, případně i něco jiného.
Žolíčci, kteří ke mně přišli s Pavlem se urazili, že jsem je nedokázal využít a pro třetí kolo mě v partii s mně dosud neznámou Zuzanou Stejskalovou, opustili. Ovšem kdyby jenom to! I ostatní písmenka si ze mě dělala legraci a já musel plést biče z hoven. Zato soupeřka si v klidu žolíky položila do dvou bing a hrála naprosto v klidu. Výsledkem bylo to, co výsledkem být muselo. Prohra. Druhá ze tří kol. Nečekaná, nepříjemná a neovlivnitelná. Jenže bez ohledu na to, zda byla neovlivnitelná, či nikoli, bylo třeba hledět vpřed a doufat, že zbytek turnaje bude lepší a udělayt v něm maximum. Perličkou z partie je můj drzý a taky trochu zoufalý pokus. Vidě dva soupeřčiny křížky a maje na ruce výrazný přebytek samohlásek, odehrál jsem nadrzo jakési OAZO, či něco takového. Soupeřka po mně sekla silně podezřívavým pohledem, avšak protože si nebyla stoprocentně jistá a byla si vědoma svého náskoku, mohla si klidně dovolit slovo uznat a dokráčet k pohodlné výhře 383:313. Zároveň bych asi měl dodat, že pokud zde píšu o její klice, musím jedním dechem dodat, že k ní přidala i dobrý výkon a šla výhře naproti. Jiřina, Věrka, Dáša, Máťa, Jarda i Milan vyhráli. Prohry si spolu se mnou připsaly Renata, která nestačila na Katku a Jana, jež prohrála s Jardou Buksou.
Čtvrté kolo potvrdilo můj dosavadní dojem z mého turnajového výkonu. Není to zlé, ale stále nelze dělat žádné jasné závěry. Soupeřkou mi byla Míša Marečková. Žolíček přišel jeden, binga jsem zahrál dvě a po dobrém výkonu si opět vylepšil skóre a Turčas a získal naději pro zbytek turnaje. 449:281. Poškolákům se dařilo. Vysoké výhry si připsaly i Jana a Renata. Věrka, Jarda, Martin i Milan si připsali třetí bod. Jen Dáša si neporadila se svou nezdárnou dcerou a Jiřina nestačila na Jindru Sikoru.
O pátém kole bych mohl říct vlastně totéž, co o čtvrtém. Jeden žolík, dvě binga podložená navíc třicítkami a čtyřicítkami, štěstí, ale i dobrý výkon a vítězství 476:341. Ovšem jeden významný rozdíl tu byl. A tím byl soupeř. Pavel Palička už je přece jen jiné kafe, než Míša či Jiřina, a tak takto přesvědčivé vítězství hodně povzbudilo mé ego, i přesto, že jsem věděl, že ty pravé prověrky teprve přijdou. Jediné, co trochu mrzelo, byla uniknuvší pětistovka, která se ještě chvíli před koncem partie nezdála být nedosažitelnou. Zprávy z prvních stolů, kam mám stále ještě daleko: Aleš Horák přehrává Hang, Petr Landa Žížu a Milena Ivoše Hradského a tato trojice se s pěti body usazuje na čele. Pronásledovat se ji jali i Věrka s Máťou, naopak Jarda s Milanem prohráli. Jiřina, Dáša a Renata vyhrály, Jana nestačila na Martina Hrubého, ale měla být již brzy krutě pomstěna.
Právě on mi byl totiž soupeřem v šestém kole. Martin, který se mnou má v poslední době bilanci příznivou. Všichni víme, že je silný a má výbornou slovní zásobu, nicméně taktiku ještě vybroušenou nemá a pokud se mu nedaří, tak u něj hraje roli i psychika. Takže jsem čekal těžký boj, ale doufal jsem, že v něm uspět mohu. Žolíčci snad usoudili, že s ohledem na to, jaké předvádím výkony, bych si mohl jejich přízně nyní vážit více a rozhodli se dát mi druhou šanci. Přišli oba. Bingo jsem sice složil jediné, ale bylo podpořené opět dobrým rozhodováním v klíčových chvílích i pomocí pytlíku, a tudíž velmi silnými tahy. To vše vyústilo v drtivé vítězství 474:250. Tou dobou jsem si začal říkat, že to opravdu je dobré. Totéž si jistě říkala Věrka, která si připsala pátý bod proti Pavlovi Chaloupkovi a Máťa, který jej vybojoval vítězstvím o čtyři body nad Pavlem Podbrdským. Čtvrtý bod si připsali i Jarda a Milan, který v pěkném poškoláckém souboji zdolal Renatu 438:379. Zvítězila i Jana a jediné prohry si tak připsaly Dáša s Jiřinou.
Na prvním stole porazil Aleš dosud suverénního Petra Landu. V šestičlenné šestibodové skupince kromě nich byl i Žíža, dva "Háčkaři" Hradský a překvapivě i Hyršovský a šestým měl být vítěz Poškoláckého duelu mezi Martinem a Věrou. Ten nakonec po tuhém boji vyhrál Martin. Jiřina, Dáša, Renata, Jarda i Milan též vyhráli. Svůj nešťastný den si prožila Jana, která prohrála vysoko s Jirkou Kamínem a šance na dobré umístění se jí definitivně rozplynula. Já jsem v partii s hraběnkou z Drátu věděl, že ji nesmím pustit do žádného velkého trháku, jinak předvede klasickou kališnickou zedničinu a k ničemu mě nepustí. Žolíci nám přišli rovně, a tak bylo klíčové, že jsem položil bingo jako první. Od té chvíle jsem bezostyšně předváděl kvalitní defenzivní práci já a Ivetě už bingo nedovolil. Obranné taktice odpovídalo i mé skóre a pouhých 372 uhraných bodů. Ono to zní, že vychloubačně, ale tu sobotu v drtivé většině partií a globálně vzato vlastně v celém dni všechno "sedlo" a k tomu jsem navíc předváděl výborný scrabble, takže pak se mohlo stát, že jsem i při opatrné hře uhrál přes 370 bodů.
Výborný scrabble bylo třeba předvést i proti Pavlu Podbrdskému. Začínám a hle, zdá se, že okolnosti jsou mi nakloněny. Hned v prvním tahu pokládám bingo. Pavel sice odpovídá za jakýchsi 30 bodů, ale mě přichází výborná písmena, tak hraju jakousi zbavovačku. Pavel se další třicítkou přibližuje na rozdíl 20 bodů, ale já už na desku skládám druhé bingo. Hlásím 70 (plusmínus) bodů, mačkám hodiny, sleduji Pavlův téměř odevzdaný pohled, který sice nenaznačuje, že by chtěl partii zabalit, ale říká, že ví, že to bude mít sakra těžké a najednou zaslechnu: "Námitka..." Vzápětí spatřuji totéž, co málem přehlédl i Pavel. A sice prohození dvou písmen v bingu. Od té chvíle jde vše do kopru. Náskok z binga je pryč a partie samozřejmě probíhá zcela jinak. Pavel ucpává mé místo na bingo, já odehrávám zbavovačku a zároveň Pavlovi rozehrávám trojnásobný sloupec, na kterém navíc zdvojuje X. Všehovšudy je to nějakých 70-80 bodů a najednou musím dotahovat já. To druhé bingo nakonec položím, ale Pavel své jedno též a rozdíl se tak až do konce pohybuje někde mezi 70 a 100 body. Inu, co se dá dělat. Každému se něco takového někdy stane. Ale v takto rozehrané partii s takto silným soupeřem to zamrzí hodně. Později to glosuji slovy, že pokud jsem za turnaj zahrál nějakých 140 tahů, tak potom jsem se 139 stočtyřicetinami turnaje spokojený. Dokonce ani s druhým Pavlem, Žibřidem, jsem asi většinu těch tahů nemohl hrát o moc lépe, protože mi zkrátka víc nedovolil. Poškolákům se vůbec moc nedaří. Jiřina, Věra, Dáša a Máťa prohrávají. Pouze Jana s Renatou vítězí, ta sehrává další ofenzivní partii, když skóre jejího mače s Mariánem se zastavuje na 463:414. V Poškoláckém souboji Milana s Jardou vítězí Jarda.
Jak jsem již psal. Co se stalo, stalo se a odestát to nelze, ale sebrat se po takových momentech znovu dohromady a znovu podat stoprocentní výkon je vždy složité. Turnaj jsem měl stále rozehraný dobře. Vyhrát poslední kolo a budu nejlepší ze šestek, někde kolem desítky... Před devátým kolem jsem si však situaci ještě ztížil, když jsem udělal ohromnou chybu. Při pohledu na los, kde jsem jako soupeřku spatřil Hanku Záviškovou jsem si sám pro sebe polohlasem řekl: "Závišková - to jde." Bohužel Hanka stála přímo za mnou, slyšela to a reagovala dotazem ve smyslu, zda tím chci říct, že je slabou soupeřkou. Snažil jsem se to nějak zahrát do autu, ale moc dobře jsem věděl, že už je pozdě. Málokdy se setkám s tak odhodlaným výkonem, jaký Hanka předvedla! Hrála výborně, nejspíš na hranici svých možností a toho, co jí pytlík dovolil a plně soustředěná po celou dobu partie. Je to jasné, chtěla mi to jasně ukázat a ani já v podoných situacích nereaguji jinak. Hned zkraje položila čisté bingo, na nějž jsem vzápětí odpověděl svým žolíkovým. A brzy přišel i druhý žolík. Tah co tah létaly hodnoty bodů na obou stranách přes 25, přesto se mi dařilo držet s Hankou krok a současně s tím připravovat druhé bingo. To se povedlo a já odskočil na rozdíl cca 60 bodů. Silné tahy na obou stranách nepřestávaly, ale už bylo zřejmé, že bych svůj náskok ztratit neměl. Přesto jsem si ještě situaci zkomplikoval. Dopočítal jsem X v Hančině zásobníku a zohlednil to ve svém rozhodování o tom, co zahraju. A rozhodl jsem se nerozehrát jí trojnásobek. Že však z mého tahu vzniknuvší KU lze prodloužit Xkem, a že je za tímto KU tmavě modré políčko, to jsem si neuvědomil. Okamžitě přiletěli PAX s KUXem a měl jsem po ftákách. Hanka hrála výborně, já sice také, ale vítězství to bylo vydřené velmi těžce a měl jsem i více štěstí. Zbývá dodat celkové skóre, jež hovoří za vše: 444:420. Jarda s Martinem si připisují sedmý bod a zajišťují si pro sebe desítku. Mě o desítku připravuje Martin Vacek, který poráží Pavla Podrdského. Pavel má totiž nakonec lepší Turčas než já, zatímco Martin by jej měl v případě své prohry horší. Ačkoli pravda - nebýt mé nahrávky na KUX, nejspíš bych se před Pavlem udržel. Šestý bod si připisují i Věrka a Milan, naopak Renatě uniká. Vítězí i Jana a Dáša.
Povzbuzen přízní štěstěny a svou vynikající scrabblovou hrou (nemohu si nepřihřát polívčičku a nepodotknout, že s průměrem 410 bodů na partii jsem měl nejvyšší uhrané body, což jsem zjistil dotazem na Pavla Žibřida, když mi prozradil, že uhrál v posledním kole "jen" nějakých 380-390) jsem si věřil i do pokerového turnaje. Na semifinálovém stole jsem si na počátku párkrát počkal na dobrý list, nechal ostatní u stolu "vyblbnout" a následně jsem většinu stolu terorizoval vysokými sázkami z pozice síly. Do finálové šestice se z našeho stolu dostala už jen Terka Matějková. Od druhého stolu jsme byli doplněni Jundrou a Radanou, kteří však měli jen velmi málo chipů a brzy byli vyřazeni a dále Alešem a kýmsi čtvrtým, jehož jsem neznal. Naše čtveřice byla vyrovnaná a tomu odpovídal i zdlouhavý průběh. Nakonec první čtvrtá a poslední mimo "prize money" zůstala Terka. Vzhledem k rozhodnutí, že závěrečný heads-up se hrát nebude a vítězem bude ten, kdo bude mít ze zbylé dvojice více žetonů, bylo zřejmé, že jím bude ten, kdo vyřadí toho třetího. Do prvního all-inu jsem se dostal já s oním "neznámým". Šel jsem do něj s lepší kombinací a štěstěna situaci nezměnila a já tak turnaj vyhrál. Hurááá :-) Vzápětí jsem neodmítl ani návrh na další partičku. Můj styl hry opět přinášel úspěch dostal jsem se do poslední trojice, kam spolu se mnou prošli i Markéta s Alešem. V té situaci jsem byl chipleaderem. A pak se projevila ona pokerová vrtkavost. Čtyři all-iny za sebou, z nichž v žádném jsem nebyl na počátku výrazně horší (přesněji řečeno v jednom jsem byl mírně horší, ve dvou mírně lepší a v jednom lepší výrazně), jsem prohrál a od stolu se pakoval. Však už bylo na čase, stejně nás chtěli vyhodit a zavírat :-)
Avšak pro zítřek byly vyhlídky pozitivní. Hru jsem předváděl dnes skvělou, sebevědomí jsem si vybojoval zpět a bylo zřejmé, že než dojedu domů a dostanu se do postele, tak ani přespalý nebudu.