Poškolácký prapor opět stoupá

(Luboš Tlučhuba Vencl)

Již před mistrovstvím jsem měl v hlavě formu, jakou bych rád udělal komentář. Pak přišlo mistrovství, já ho začal psát a najednou mi došlo, že je dost diametrálně odlišný od jiných komentářů – je totiž víceménně objektivní a není moc o mně. A najednou jsem znejistěl, co moji čtenáři chtějí? Navíc se přidalo nutkání poreferovat o svém zatím životním úspěchu. A tak vznikly dva komentáře. Ten druhý  je ve stylu na nějž jste zvyklí – tedy egoisticky zaměřený na mě (případně na partie dalších Poškoláků) a pár perliček. Ten první je více objektivní a má snad trochu zajímavou formu. Asi je také poněkud dlouhý (co taky chcete, když je jedenáct kol, finále a tolik zajímavých věcí) a snad ne příliš nudný. Některé partie a perličky se vyskytují v obou, ale některé jen v jednom. Vyberte si jaký chcete (radil bych vám oba), ale mezi námi, ten první je asi originálnější a možná i únavnější.

Dvaatřicet pistolníků

            A pokud nechcete číst celý tento dlouhý komentář, vybírám pro vás ta nejdůležitější fakta a nejlepší pasáže.

Utkala se tam Řidička se svým partnerem Nepřítelem kůzlátek. Třetího z Poškoláků při jeho příchodu vítal Hrdina z Ostravy slovy: „Ty jsi tady? Já myslel, že jsi umřel.“ Ten svému soupeři nasázel 421 bodů. Prohrál o jediný bod. Karlos NEMRCÁ, MRCATI znamená „kývavě pohybovat, kocour mrcá svým ocáskem“, no, holt Karlos není kocourek a svým ocáskem NEMRCÁ. „Tam se ty ambice dají krájet.“ LYONŠTÍ. NONIUSŮ. Ježiši, promiňte. Samozřejmě ne paroháč. To ne. Přesto bylo celkové třetí místo pro Stříbrňáka dobrou zprávou. Letos ve finále neprohraje!!!!!!!!!! Jan Becher. „Zákonný zástupce! Zákonný zástupce!“

Na mistrovství republiky se sjelo třicet dva pistolníku (a pistolnic), kteří mají kolty proklatě nízko u pasu. V jejich zásobnících však nenosí šest, či osm kulek, ale sedm písmen. A kdo se na pražský finálový turnaj prostřílel? Byli to: Stříbrňák, Žentour, Piškot, Martin Parohatý (pozor nikoli paroháč!), Martin Novexužumím, Petr Geneaolog, Karlos, Jarda Hádankář, Honza Polyglot[i], Jarda Sebevědomý, Vít Muzikant, Pavel Kladeňák, Řidička, šedá Eminence[ii], Demolition Man, Petr Statistik, Mirek Holá Lebka,  Milionář, Herr Neuman, Bahňák, Tlučhuba[iii], Jan Last Minute, Milionářova roba, Radim Fernet, Pavel Bojovník, Netitulovaná, Hans Christian Willerth, Nezimující fták, Hrdina z Ostravy, Nepřítel kůzlátek, Martin Kompjútr, Mistryně pod plachetkou.[iv] Jestli jste některé osoby nedokázali identifikovat, pak vězte, že klíče jsou mnohdy buď v Poškoláckých, či v Pavučinových komentářích, nebo v tom, co o sobě uvedli na stránkách mistrovství, v jejich image, případně v jejich jménech či bydlištích.  Pokud i přesto tápete, tak vězte, že pistolníci jsou seřazeni podle pořadí na žebříčku (před MR). Pokud ani potom nevíte, tak si ještě pořádně namáhejte hlavičku a pak si, když tak klikněte na dešifrovací seznam. Jednotlivé pistolníky budu nadále podrobněji představovat (po scrabblové stránce) v zajímavých partiích jednotlivých kol. Takže se na ty souboje muže proti muže už pojďme podívat.

            Velká bitva se v prvním kole odehrála v souboji na prvním stole. Stáli proti sobě dva odlišní soupeři. Stříbrňák – dravý, mladý, velký favorit, mnozí se sarkasticky tázali za kým, že to bude letos druhý. Jeden z největších bingometačů. Mirek Holá Lebka – zkušený, flegmatik, tichá voda, která může a umí mlít břehy. Asi nikdo by jej netipoval na mistra republiky, ale mohl být černým koněm. Nakonec v této přestřelce mířil přesněji Stříbrňák. Oba však součtem svých zásahů skončili jako desátá nejlepší mistrovská přestřelka. Mirek Holá Lebka pak měl páté nejvyšší skóre poraženého - 387. Naopak vůbec nejnižší skóre vítěze a nejnižší součet padly v partii Piškota s Herr Neumanem. Byl to také zajímavý mač. Piškot – další mladý dravec, další bingometač, hráč který však umí přestřelku protaktizovat přílišnou snahou o bingo. Herr Neuman – zkušený borec, sice bývalý vítěz střeleckého šampionátu, leč také nepříliš velký favorit. Stejně jako Mirek Holá Lebka však mohl překvapit a mohl být černým koněm soutěže. Výhodou proti Piškotovi mu mohlo být nepříliš časté chybování v neplatných střelách, statistice, v níž byl z účastníků šampionátu nadprůměrný, zatímco Piškot druhý nejhorší. Přesto nakonec Piškot zvítězil, přestože udělal o 113 bodů méně, než Mirek Holá Lebka, který prohrál. Součet Piškota a Herr Neumana, nejnižší v turnaji, pak byl žalostných 536 ran. Žalostný výkon předvedl i Tlučhuba, když již v prvním kole vytvořil smutný rekord, který již za celou dobu mistrovství nebyl překonán. V partii s Martinem Novexužumím nastřílel jen 230 bodů. Jeho soupeř naopak naznačil svou formu a vítězstvím o 213 bodů vytvořil páté největší vítězství MR. Avšak Martin Novexužumím byl v této partii jednoznačným favoritem. Ve střelbě bing patří k nejlepším, Tlučhuba k nejhorším, totéž platí o průměrném skóre za souboj a za střelu. Martin Novexužumím měl formu, Tlučhuba ne. A jejich vzájemná bilance 0:5 z Tlučhubova pohledu hovořila sama za sebe. Navíc Martin Novexužumím vypálil ze svých proklatě nízko zavěšených koltů první žolíkové bingo ve třetím tahu, v sedmičce dobíraných nábojů měl druhého žolíka, a tak dal další žolíkové bingo v hned následujícím tahu. A Tlučhubova munice? Ani se neptejte. Děs a hrůza. Mnohem těsnější a zajímavější byla přestřelka Jardy Sebevědomého a Pavla Bojovníka. Dva hráči s velmi podobným - defenzivním stylem hry. Nikdo z nich nebyl v partii jednoznačným favoritem, statistiky měli oba celoročně velmi podobné – průměrné. Jarda Sebevědomý byl sice mezi nejhoršími v sázení bing, ale zato dokázal jeden turnaj vyhrát a na jednom být druhý. Žebříček také favorizoval jeho. A Jarda Sebevědomý za to docela vzal nasázel Pavlovi Bojvníkovi 369 bodů. Jenže to nestačilo. Pavel Bojovník nastřílel do Jardy Sebevědomého broků 438. Jardových 369 se dostalo na osmé místo ve skóre poraženého, součtem se vyšvihli nakonec na celkové třetí místo.

            V druhém kole Tlučhubu potěšily dva výsledky. Shodou okolností to byly jediné výsledky, které stály za zmínku. Již představený Piškot se utkal s Janem Last Minute. Hráčem, který ve většině statistik figuruje na úplném chvostu, tedy na přesně opačném konci, než Piškot. Ten také bezproblémů zvítězil. Rozdíl byl takový, že Tlučhubu sesadil z prvního místa mezi největšími prohrami. Byl to rozdíl 247 bodů, který již nakonec nebyl překonán. I uhraným skóre 493 bodů překonal Piškot nejlepší výkon prvního kola. Přesto se po tomto kole neusadil v této statistice na prvním místě. 498 bodů totiž uhrál Žentour. Další z velkých favoritů. Jeden z těch, který měl prohánět silnou sestavu Pavouků. Velký favorit, vedle Piškota jeden ze dvou, kteří mají v průměru více, než 1 bingo na partii. I rozdíl uhraný v této partii odsunul Tlučhubu v potupném pořadí o něco níže. Netěšilo jej to však tolik, protože poraženým byl další Poškolák – Demolition Man. Prohrál s Žentourem o 219 bodů, což byl nakonec třetí největší rozdíl, jeden ze sedmi dvokilových rozdílů. Kdo je to Demolition Man? Jeden ze tří Poškoláků, jediný dvojnásobný vítěz celorepublikového střeleckého šampionátu. Nemá rekordní průměry, ani velký počet bing, ale jeho síla je v minimálním střílení neplatných ran. V této statistice je druhý v republice, navíc ze všech účastníků šampionátu nejméně mění munici ve svém zásobníku. V tom bylo možné spatřovat jeho trumfy. V partii se Žentourem mu však žádný z nich nemohl pomoci.

            I další dvoukilo, třetím z prozatím nastřílených čtyř (celkem jich bylo sedm), se týkalo Poškoláka. Avšak první z nich, které Poškolák nastřílel. Byl to Jarda Hádankář. Stylem hráč podobný Demolition Manovi. Třetí nejméně zásobníky svých Smith and Wessonů měnící, ale především nejméně neplatných střel střílející pistolník. Stejně jako druhý Jarda – Jarda sebevědomý letos jedenkrát zvítězil a jednou byl na turnajích druhý. Jeho obětí se stal Herr Neuman. Rozdíl byl 202 bodů. 450 bodů Jardy Hádankáře bylo desátým nejlepší výkonem MR. Prestižní souboj se odehrál i na čtvrtém stole. Utkala se tam Řidička se svým partnerem Nepřítelem kůzlátek. Oba velmi kvalitní soupeři. Oba vítězové letošních turnajů, ačkoli Nepřítel kůzlátek byl možná nejpřekvapivějším turnajovým vítězem. Patří mezi pět hráčů, kteří mají průměr bing na partii alespoň 0,9, i když Řidička za ním nezaostává o mnoho. Výraznější rozdíl mezi nimi je jen ve střelbě neplatných ran. Zatímco Řidička je tam v průměru, Nepřítel kůzlátek jich má nejvíce ze všech dvaatřiceti pistolníků. Přesto to byl on, kdo byl v souboji o udržení stoprocentní úspěšnosti úspěšnější. Dva bývalí mistři republiky se utkali na šestém stole. A byl to souboj dvou odlišných stylů. Útočný otevřený styl Milionáře se střetnul s defenzivním opatrným stylem Martina Parohatého. Oba často riskují, ale Milionář je mezi trojicí, která má neplatných střel víc než polovinu za partii, oba často mění, ale Milionář více a oba staví dost bing, ale Milionář méně. Takže snad přece byl větším favoritem Martin Parohatý. Byl to nádherný souboj, sledoval jsem ho, když jsem bojoval hned na sousedním kolbišti, a zvítězil v něm nakonec dle předpokladů Martin Parohatý. Součtem se oba zařadili na deváté místo letošního mistrovství. Velká bitva, i když s nižším součtem se odehrála mezi šedou Eminencí a Bahňákem. Souboj málo svůj zásobník měnící a málo neplatné rány střílející šedé Eminence s nejčastěji měnícím a nezřídka neplatné rány vysílajícím Bahňákem v závěru nasměrovala nepoužitelná munice v zásobníku šedé Eminence k remíze. Ovšem nejhezčí partií kola byla ta mezi Janem Last Minute a Vítem Muzikantem. Ani jeden z nich nebyl velkým favoritem mistrovství, ale oba mají na svých kontech velké úspěchy a oba mohli uspět i letos. Vít Muzikant měl těžit z nemnohých neplatných střel, Jan Last Minute z řídkých výměn zásobníků. Chvíli před koncem souboje měl Jan Last Minute na své pažbě zhruba o 20 zářezů více. Vít Muzikant měnil a Jan Last Minute odpověděl bingem. V tuto chvíli se vše zdálo být jasné. Jenže Vít Muzikant též odpověděl bingem, navíc zdevítinásobeným a po Janově střele za cca 20 bodů o dalších zhruba 20 bodů vedl. Před posledním tahem Janovi Last Minute zbývalo v zásobníku Í a zdálo se, že ho neudá za tolik bodů, aby mohl zvítězit. Proto zariskoval a položil ho za již ležící OSVĚŽIV. OSVĚŽIVÍ bylo zdvojnásobené, bylo to tedy za 28 bodů, ale oběma se to zdálo jako blbost, Vít Muzikant tedy protestoval, avšak rozhodčí tuto střelu uznali jako platnou a Jan Last Minute díky ní zvítězil. Jejich součet byl nakonec druhým nejlepším z obou dvou dnů. Druhým nejlepším výkonem poraženého hráče bylo i Vítových 397. Přesto si prvenství v obou kategoriích nakonec udržel a touto partií začal svůj smolný víkend.

            I ve čtvrtém kole bylo k vidění několik (dva) prestižních soubojů. A odehrávaly se vedle sebe. V tom prvním se utkala Milionářova roba, jedna z pouhých šesti pistolnic, které se na šampionát dostaly. Nebyla favoritkou. Letošní rok sice vybojovala jedno třetí místo, ale jinak se jí příliš nedařilo. Ve většině statistik se pohybovala na chvostu. Nejsilnější její zbraní by mělo být nepříliš časté střílení neplatných střel. Jednu takovou však vyslala i v tomto kole. Její soupeř a manžel, Milionář, jí však střelu CÚDNÁ nenamítal. Letošní rok mu vyšel mnohem lépe, než jeho robě, jenže v partiích s ní má záporné skóre a prohrál s ní i na turnaji v Náchodě. Tam s ní v posledním kole prohrál vysokým, až zarážejícím rozdílem, díky němuž ona urvala třetí místo a tím i postup na toto mistrovství. Tady ovšem byla situace jiná a Milionář svou robu bez větších problémů porazil. Hned na vedlejší desce se hrál druhý prestižní souboj. Souboj dvou Poškoláků. Demolition Mana a Tlučhuby. Tlučhuba jej začal lépe, pak mu přišel žolík, on se i v ucpané pozici pokoušel hrát na bingo a nabýval dojmu, že se nudou klidně může dloubat v nose a Demolition Man ho neohrozí. Jenže chyba lávky. Demolition Man začal tah po tahu Tlučhubův náskok stahovat a čtrnáctým tahem snížil na pouhých 25 bodů. Jenže tímto tahem nahrál také Tlučhubovi na bingo a bylo vymalováno. Třetího z Poškoláků při jeho příchodu vítal Hrdina z Ostravy slovy: „Ty jsi tady? Já myslel, že jsi umřel.“ Snad právě proto hrál nyní na posledním stole. A proti němu seděl Jarda Sebevědomý, který prohlašoval, že v prvních dvou kolech nechal zvítězit Pavla Bojovníka a Tlučhubu, protože je považoval za černé koně, kteří mu hodně zvednou Bucholz. Jeho teorie dostala dvě trhliny. První v podbě nepříliš přesvědčivých výsledků jeho černých koňů a druhou při jeho prohře ve třetím kole s Martinem Kompjútrem, takže nyní seděl na posledním stole proti Hrdinovi z Ostravy, hráči, od nějž nemohl čekat, že mu Bucholz bude zvyšovat. Právě naopak. Hrdina z Ostravy patřil ke skupině outsiderů. V bingopalbě i průměrech na souboj a střelu byl na chvostu, zásobníky mění často a ani neplatným střelám se příliš nevyhýbá. A Jarda Sebevědomý ho porazil ho porazil s naprostým přehledem a započal svou ohromnou stíhací jízdu. Velmi vyrovnanou bitvou byl souboj Radima Ferneta, jednoho z hráčů, kteří dle předpokladů neměli promlouvat do pořadí na prvních místech, jediného z celé dvaatřicítky kovbojů, který má průměr méně než půlku binga na partii, a Pavla Kladeňáka, tiché vody která klidně může břehy setsakra vymlít. Ve statistikách figuruje v polovině, většinou v té první a nevyčnívá žádným směrem, dokonce v žádné z rekordových rubrik se mistrovství se neobjevil. Nevyhrává vysokými rozdíly ani jimi neprohrává, nehraje málo bodů, ani moc, prostě tichá voda. A nyní se utkal s Radimem Fernetem. Vlastně kdyby se vypsala kategorie nejtěsnější výhra/prohra, tak by touto partií dělil páté místo. Partii jsem neviděl, ale musel to být boj, v němž byl v závěru šťastnější Pavel Kladeňák, který zvítězil o 6 bodů. Hrdina z Ostravy a Petr Geneaolog byli již odstřeleni. Schytali zásahy ve všech čtyřech soubojích a neměli již šanci na finále.  

            Partií kola i turnaje byl souboj Herr Neumana s Vítem Muzikantem. Ten svému soupeři nasázel 421 bodů. A i s nimi prohrál. A kdyby jen to. Prohrál o jediný bod. A navíc, dle svých slov, vlastní chybou. Samozřejmě tato partie obsadila mnoho statistik. Byla to nejtěsnější výhra, nejvyšší skóre poraženého i největší součet bodů. Nic z toho však nemohlo Víta Muzikanta těšit. Přestože šlo o nejtěsnější prohru, byl to až třetí nejmenší rozdíl – remízu totiž kromě šedé Eminence a Bahňáka uhráli i Milionář s Jardou Hádankářem. Na čtvrtém stole seřezala Mistryně pod plachetkou, která však letos nebyla favoritkou, ba naopak (pro všechny ostatní znamenala prohra s ní pokles na žebříčku, protože tato pistolnice byla nasazena až jako poslední) roznést na kopytech dalšího bývalého mistra – Martina Parohatého. Sama sice v té parti udělala jen 320 bodů, což bylo šesté nejnižší skóre vítěze, ale její protivník nastřílel jen 260.  Po minulém kole zbyli jen dva stoprocentní hráči – Netitulovaná a Nepřítel kůzlátek, avšak spolu se neutkali, a tak po tomto kole neměl 100% úspěšnost již nikdo. Netitulovanou sestřelil Stříbrňák, Nepřítele kůzlátek oddělal Žentour, čímž započal dlouhý pád Nepřítele kůzlátek. Dalšími odstřelenými bez šancí na finálový mač muže proti muži byli překvapivě Martin Kompjútr, Honza Polyglot a zcela očekávaně Hans Christian Willerth

            Netitulovaná, která nebyla favoritkou, ale měla být a nakonec byla černým koněm turnaje, a která se ve statistikách pohybovala spíš níž, než výš, ale nemívá příliš neplatných střel a dalším jejím trumfem může být to, že ani příliš nemění zásobníky, se utkala s Karlosem. Jedním z největších favoritů na ta nejvyšší umístění. V mém osobním hodnocení byl mezi třemi největšími favority na titul. Nemá slabinu – čtvrtý nejméně měnící, čtvrtý nejméně chybující, druhá nejlepší percentuální úspěšnost – vítězí více, než 70% partií, osmý nejlepší bingometač, patý nejlepší průměr na partii, osmý nejlepší průměr na jednu střelu, letos jedenkrát první a třikrát druhý. A k tomu všemu naprostý flegmouš a skvělý taktik. A chcete k němu jednu perličku? Když jsme jeli z Náchoda, svěřoval se nám Pavel Podbrdský, že jej velmi potěšilo, že Karlos nezná nejméně jedno čtyřpísmenné slovo. Protestoval Pavlovi slovo MRCÁ. Dlouho jsme pak přemýšleli, jestli Karlos NEMRCÁ, a jestli to znamená onu jistou činnost. A ani teď si nejsem zcela jist. MRCATI znamená „kývavě pohybovat, kocourek mrcá svým ocáskem“. No, holt Karlos není kocourek a svým ocáskem NEMRCÁ. Nyní proti Netitulované však předváděl, že je opravdu dobrým hráčem. Ve skvělé velké bitvě nakonec uhrál 374 bodů, což mu stačilo. Stačilo na sedmé místo ve skóre poraženého a na prohru o pouhých 9 zásahů. Co se statistik týče, byla rekordní partií i ta mezi Bahňákem a Hans Christan Willerthem. To byl jeden z největších nýmandů a nounejmů, kteří se na mistrovství objevili. Je otázka jak se tam vůbec dostal a kolik kapříků (a komu) za to zaplatil. Faktem je, že na mistrovství byl a dle očekávání se ze zadních stolů nehnul. V této partii se sice Hans Christian Willerth vítězství dočkal, ale bylo to hlavně tím, že jeho soupeř měl druhé nejnižší skóre vůbec („lepší“ byl jen v prvním kole Tlučhuba). Skóre Hanse Christiana Willertha bylo sedmým nejnižším skóre vítěze a součet partie byl druhý nejnižší ze všech. I po tomto, již šestém, kole zůstal bez bodu Hrdina z Ostravy. Tentokrát nestačil na jednoho z mála soupeřů, kteří byli nasazeni níž, než on. Na Martina Kompjútra. Ten se na čtyřicáté místo žebříčku propadl několika nevydařenými turnaji, ale alespoň já jsem se domníval, že bude bojovat o umístění někde v polovině startovního pole. Tak to ale prozatím nevypadalo. Nehrál dobře, jeho manželka, rozhodčí a zároveň náhradnice ho možná spíš znervózňovala, než posilovala a dokazovala pravdivost tvrzení, že kibic vidí víc. Mezi jeden z nesmrtelných citátů mistrovství se jistě zařadí i její věta: „Doufám, že ty naše děti budou chytré po mně.“ Neručím za doslovnou přesnost této citace, ale smysl zůstal zachován. Mezi odstřelenými přibyli Vít Muzikant, Radim Fernet, Bahňák i Tlučhuba s Demolition Manem.

            Špatně si nevedl ani Nezimující fták, jeden z nováčků. Po šesti kolech měl tři body. Přesto byl Karlosem usazen, že slovy, že je z nováčků nejhorší. Statistiky ho však řadily ještě níže, spíš na chvost pole. Nedobře na tom byl zejména s neplatností svých střel. Byl v tomto ohledu čtvrtý nejhorší. Jenže na statistiky se v partii nikdo neptá. Já je zde uvádím hlavně z toho důvodu abych borce představil ze stránky hráčské a pistolnické, než ze stránky „lidské“. Nyní se tedy Nezimující fták střetl s Jardou Sebevědomým a ten si své sebevědomí výrazně napravil. Nasázel Nezimujícímu ftákovi 460 bodů, což byl osmý nejlepší výkon mistrovství, porazil ho o více než 140 bodů, ale hlavně otočil svou bilanci z 0:3 na 4:3. A to ještě neměl být konec jeho jízdy. Ještě více bodů (471) a celkově šestý nejlepší výkon předvedl Milionář. Předvedl také ještě větší rozdíl, než Jarda Sebevědomý. Předvedl jeden ze sedmi dvoustovkových rozdílů a vyhrál o 202 bodů. A kdože byl tou jeho obětí. Petr Statistik. Ten koneckonců přijel na MR s jediným cílem, a to cílem nebýt poslední. Byl si jakožto zpracovatel všech statistik vědom, že je mezi outsidery. A to i přesto, že byl 16. nasazený. Na posledním stole konečně zvítězil Hrdina z Ostravy a na poslední místo tak poslal Honzu Polyglota. Ten byl pro mě jedním z největších záporných překvapení. Sice nebyl mezi mými třemi největšími favority na titul, ale domníval jsem se, že do bojů o medaile zasahovat bude. Koneckonců byl nasazený jako desítka a statistiky to vcelku potvrzovaly. Jenže znáte to – když si pytlík usmyslí, že vám to chodit nebude, tak vám to prostě chodit nebude. Důležité věci se naopak děly na opačném konci místnosti. Protože Netitulovaná podlehla Řidičce, bylo utkání na prvním stole mezi dvěmi nejvýše nasazenými – Stříbrňákem a Žentorem utkáním o to, kdo se bodově po prvním dnu odtrhne zbytku pronásledovatelů. To byl nakonec Stříbrňák, který po velké bitvě přece jen zvítězil a vedl. Neděle však slibovala tuhé boje. Protože Stříbrňák si zaváhání dovolit nemohl. V patách mu bylo šest soupeřů s pěti body. Čtyři z nich – Žentour, Karlos, Piškot a Netitulovaná však měli vyšší TurČAS. K této čtveřici se přidala ještě dvojice Řidička + Jan Last Minute. Půl bodu za touto skupinou byla šedá Eminence. Jen mezi čtyřbodovými byl Nepřítel kůzlátek, který měl již skóre 4:0. S ním byl v této skupině třeba i Jarda Sebevědomý, který měl, jak již bylo řečeno skóre 0:3. Na finálový souboj již nemohli ani pomyslet  také Jarda Hádankář, Milionář, Pavel Kladeňák, Milionářova Roba, ani nezimující fták. Na finálový mač tak už mohla po prvním dnu pomýšlet jen polovina kovbojů.

            Před zahájením nedělních bojů již všichni seděli na svých místech, ale ještě se vyčkávalo. Vlastně ani nevím na koho, či na co. Každopádně pohled na sál byl velmi výmluvný. Vpředu hrobové ticho, všichni soustředění, tam u nás vzadu čilý ruch a vtipkování. Toho si povšiml i Milionář a komentoval to nesmrtelným výrokem: „Podívejte, tady je veselí a tam vpředu,“ odmlčel se, my pochopili co naznačuje a on pokračoval „tam se ty ambice dají krájet. Tam se nikdo nesměje.“ Můj nesmělý protest, že Stříbrňák se směje byl ihned vysvětlen slovy, že ten se směje pořád. Usměv na rtech vyloudil i Piškot, ale na to už jsem neupozorňoval. Milionář však perlil a bavil dál (inu kumštýř): „Nejhorší to má Nepřítel kůzlátek. Ten chce nahoru, ale bojí se, aby nespadl k nám dolů.“  Posledním, koho jsem ještě nepředstavil, byl Petr Geneaolog. Byl šestý nasazený, pravidelně se na mistrovstvích umisťuje v první desítce a navíc měl formu. Oporu měl i ve statistikách. Kromě jiného byl čtvrtý s nejmenším počtem výměn a třetí nejlepší ve statistice neplatných střel. Jenže se nepotkal s písmeny. Měl již 0:4, vyhrabal se z ní na 3:4 a zřejmě doufal, že snad bude stoupat ještě výš. Jenže v první nedělní partii narazil na Jardu Hádankáře a ten ho vrátil do reality. Naložil mu rozdíl 217 bodů, Petra Geneaologa nechal udělat jen 250, přičemž jen čtyři hráči udělali za celé mistrovství méně, a poslal ho zpět ke dnu.  Stříbrňák prohrál s Karlosem a ztratil svůj náskok ze včerejška. Naopak vzadu se rozhořel tvrdý boj o to, nebýt poslední. Byl dlouhý a napínavý a ironií je, že jeho hlavními aktéry byli Pavouci, jejichž spoluhráči bojovali na pólu opačném. Snad jen již zmiňovaný Nepřítel kůzlátek byl kdesi uprostřed, jinak byli Pavouci důsledně rozděleni do dvou skupin. Té bojující o první místa a té, která bojovala na úplném chvostu. Její boj vypadal zatím následovně: poslední byl Honza Polyglkot s jedním bodem, předposlední Bahňák s 1,5 bodem, Petr Statistik, Hans Christian Willerth a Hrdina z Ostravy měli body 2. Mezi definitivně odstřelenými se octli již i takoví borci jako Nepřítel kůzlátek, Jrda Sebevědomý, Mistryně pod plachetkou, či Pavel Bojovník  

            Deváté kolo. Na prvním stole se utkali první dva hráči průběžného pořadí. Otec a syn. Karlos a Piškot. Kdo z koho? Piškot nebo Karlos. Piškot. Potvrdil trend tohoto mistrovství: mládí vpřed! Stříbrňák uhrál páté nejvyšší skóre hráče a vracel se zpět vpřed. Odnesl to Herr Neuman. Jarda Sebevědomý deklasoval Nepřítele jehňátek desátým nejvyšším rozdílem – rozdílem 174 bodů, a Nepřítel jehňátek se tak z bilance 4:0 propad na 4:5, Jarda sebevědomý dosáhl z 0:3 na prozatimních 5:4. Tu prohru utrpěl v minulém kole s Martinem Novexužumím jen kvůli své vlastní chybě. Namítal mu jeho tah, domnívaje se, že má jen jeden křížek. Měl však dva, dostal třetí, ztratil tah a hodně hloupě tak prohrál. Teď se z toho však vzpamatoval  a opět nasadil své včerejší tempo.Nádherná byla další partie dvou Poškoláků. Jardu Hádankáře velmi tato prohra mrzela. Dokázal totiž na Demolition Manovo bingo LYONŠTÍ (bravo!) odpovědět bingem NONIUSŮ (bravo!!!!!). Nakonec však ani přesto neudělal ani 300 a to na Demolition Mana stačit nemohlo. Ten se nyní trochu zvednul a stejně jako já se z 3:4 dostal na 5:4. Změny zaznamenal i boj o poslední místo. Na něj spadl s 1,5 Bahňák. 2 body měli Petr Statistik, Hans Christian Willerth a Jan Polyglot. Na čele se po tomto kole usadili tři nejmladší střelci, kteří měli jako jediní sedm bodů – Piškot, Stříbrňák a Netitulovaná – inu mladé pušky. Naopak boj o finále museli zabalit šedá Eminence, Žentour, Mirek Holá Lebka, Jan Last Minute a Herr Neuman.

            Netitulovaná v desátém kole prohrála s Martinem Novexužumím. Asi nejdůležitější partií celého mistrovství byla ta mezi Piškotem a Stříbrňákem. Vyhrál ji velmi přesvědčivě Piškot a to bylo rozhodující. O pouhé dva body zvítězil Martin paroháč. Ježiši, promiňte. Samozřejmě ne paroháč. To ne. Ale Martin Parohatý. Omlouvám se. Tak tedy zvítězil o pouhé dva body nad Řidičkou. O pouhých pět bodů prohrál s šedou Eminencí Karlos. Nezimující fták nevyužil první z možností k tomu, aby udělal poslední krok ke splnění svého cíle – zisku nadpoloviční většiny bodů. Toto kolo bylo snad nejvyrovnanějším ze všech. O pouhé čtyři body udolal bojovně bojující Pavel Bojovník neméně bojovně bojujícího Jardu Hádankáře. Pozice na posledním místě se nezměnila. Stále ho okupoval Bahňák s 1,5 body. V boji s ním už zůstali jen Hans Christina Willerth a Jan Polyglot se dvěma body.

            Většina hráčů měla už před posledním kolem o finále jasno. První Piškot s devíti body hrál s druhým Martinem Novexužumím, jeho klubovým kolegou, který měl 8 bodů. Oba měli v TurČASu dostatečný náskok před ostatními a všem bylo jasné, že dva Pavoučci, symboly klubu, které měli s sebou všichni jeho členové, budou před finále přenášejícími kamerami skvělou reklamou. Před posledním kolem sedíce proti sobě s Mistryní pod plachetkou jsme vedli rozhovor v tomto duchu. Děl jsem asi toto: „No, finále bude Piškot a Martin Novexužumím.“ „Hm, Piškot to Martinovi pustí.“ Rozhovor jsem zaváděl s vědomím toho, že nás uslyší vedle nás sedící Pavouci - Řidička a Karlos – a s tímto vědomím odpověděl: „No, nepodezírejme nikoho, ale můj tip je, že tu partii vyhraje Martin Novexužumím.“ Mistryně pod plachetkou si až teď uvědomila přítomnost dvou vedle sedících Pavouků a honem přitakávala. Ne, nebudeme nikoho podezírat. Onu partii opravdu vyhrál Martin. Navzdory všem slovům Pavouků určitá pochybnost zůstane. Ale kdo ví? Možná hrál opravdu Piškot jak nejlépe uměl a Martin Novexužumím byl prostě v té partii o pár zásahů lepší. Stříbrňák se ještě s předem předpokládaným scénářem snažil udělat co mohl, jenže ani jeho drtivé vítězství nad Martinem Parohatým (uf, napsal jsem správně) 496:255 (druhé nejvyšší skóre hráče, druhý největší rozdíl) mu pomoci nemohlo. Přesto bylo celkové třetí místo pro Stříbrňáka dobrou zprávou. Letos ve finále neprohraje!!!!!!!!!!  V rozdílu skóre se na celkové deváté místo dostal Jarda Sebevědomý, který deklasoval Netitulovanou, která tak nevyslyšela slova své máti pronesená před turnajem: „Tak to vyhraj, ať mám všechny dcery mistryně.“ Jedna ze šesti osmistovek padla v přestřelce Martina Kopjútra, jenž porazil Pavla Bojovníka a opravdu se tak nakonec dostal do poloviny startovního pole, kam podle mě patří (zajímavost: udělal nadpoloviční většinu bodů, ale v pořadí byl ve druhé polovině – jako nejhorší šestibodový skončil na 17. místě). Pavel Bojovník, který v té partii udělal 391 bodů tak měl čtvrté nejvyšší skóre poraženého. Nezimující fták na druhý pokus dokázal uhrát šestý bod, jenž ho posunul do první poloviny. Přesto zůstal nejhorším nováčkem, neboť Nepřítel kůzlátek uhrál svůj šestý bod na Demolition Manův účet. Důležité bylo dění vzadu, kde bylo opravdu před každým kolem velmi veselo. Jan Polyglot zvítězil a věděl, že poslední již nebude. Bahňák také zvítězil a doufal v zaváhání Hanse Christiana Willertha. A to také přišlo. No vlastně jaké zaváhání, že? Očekávaný výsledek. Na posledním místě tak skončil ten, kdo na něj patří. Hans Christian Willerth dokázal, že vlastně ani scrabble hrát neumí, a že by měl zůstat u psaní komentářů. Však také začal vykřikovat: „Příští komentář píšu já!!!!!!“ V závěru této části potvrzuju dojem, kterého někteří z vás mohli nabýt a to ten, že do jednoho z hráčů jsem se obouval víc než bylo nutné. Proč? On to ví a vám to může být fuk.

            Do finále se tedy prostříleli a třicet soupeřů odpravili Martin Novexužumím jako vítěz základní části a Piškot jako druhý. V úvodu první finálové partie byl jasně lepší Piškot a poté, co Martin Novexužumím položil dvoužolíkové bingo, tak ještě Piškot mírně vedl. Jenže poté to začalo Martinovi Noveužumím chodit mnohem lépe a osud partie byl zpečetěn.

            Druhá partie se od počátku vyvíjela v Martinův prospěch. Piškot měl na ruce čisté bingo TRÁMUJI, odolal však jeho svodům a nakonec zahrál jen TRÁMU. Názorem velké části publika, které téměř jednoznačně fandilo Piškotovi (včetně celé Pavučiny, která zastávala názor, že když měl v první partii oba hlaďoury Martin, měl by je nyní mít Piškot) bylo, že bingo TRÁMUJI Piškot zkusit měl. Teď se ozývaly ironické hlasy, že Novexužumím položí TRÁMUJ a kolmo se dostane na trojnásobek a s Piškotem to sekne. Pak Martin Novexužumím vytáhl J. A v devátém tahu zahrál JEŘ + TRÁMUJ. Dle Piškotových slov opravdu málem omdlel. A právě to, že neomdlel a Novexužumímovi TRÁMUJ shodil, bylo rozhodujícím momentem celého finále. Piškot začal hrát jednoznačně na bingo. Asi ani neměl jinou možnost. Pak celý sál každým tahem čekal, kdo vytáhne žolíka (žolíky) Když dobíral písmena Piškot, zněla sálem slova jako: „No tak, teď už, no“ Když žolíka nevytáhl zněla slova: „Sakra. Tak, teď je vytáhne Novexužumím a bude to.“ Když žolíky nevytáhl ani on, zněla slova jako: „Jo, hurá, dobře. Tak teď Piškote.“ A tak to šlo pořád dokola asi pět tahů na každé straně. Až v pátnáctém tahu vytáhl Piškot žolíka. K němu I, G, dvě E a dvě T. Okamžitě se rozhodl pro výměnu, již svoji čtvrtou v partii. Touto výměnou dobral druhého žolíka a vzápětí položil bingo. Bál se však slova SEHNUTI (nebo přípojky BŘEKU) na dvojnásobek a hrál pouhé NESTIHNE za 59 bodů. Zdálo se, že mu to stačit nebude. Závěr však měl lepší a zvítězil o 7 bodů. K tomu dlouhotrvajícímu tahání žolíků mi říkal Bahňák: „On je Piškot vytáhne, on umí položit jedno písmeno a vytáhnout si místo něj žolíka. A víš jak to dělá? On mi to říkal. Musíš si to hrozně moc přát.“ Dobrá metoda. 

            Třetí partii nemá cenu komentovat. Tedy ne, že by ani nestála za řeč, to ne, ale byla to hra na jednu, Novexužumímovu, branku. Ve druhém tahu Piškot položil čisté bingo AMULETKY. Prý to nebyl risk a věděl, že jsou platné. V šestém tahu zahrál zečtyřnásobené (N)ENAVOĎ (109), vzápětí přidal ZRŇTE (39) a v tuto chvíli (v sedmém tahu) byl stav 313:172 pro Piškota a bylo jasno. Druhého žolíka vytáhl také Piškot. Celkový výsledek a součet byl velmi dobrý: 464:327. Piškotovi vítězství velmi přáli i Poškoláci. Tedy ne, že by jim byl nějak zvlášť sympatický (i když mně osobně je sympatičtější než Martin Novexužumím), ale Martin Novexužumím mohl získat svůj druhý titul. Tím, že se tak nestalo, zůstává jediným dvojnásobným mistrem republiky Poškolák - Demolition Man. Martin Novexužumím si také připsal smutný primát. Stal se prvním finalistou, který vyhrál první partii a nedokázal finále dotáhnout do vítězného konce. Nebo naopak: Piškot se stal prvním, kdo vývoj finále dokázal otočit ve svůj prospěch.                           

            Samotné vyhlášení přineslo několik, většinou milých (vlastně milá byla všechna) překvapení. První bylo patrné již při pohledu na ceny – jedním z nejhlavnějších sponzorů byl Jan Becher. Zajímavé bylo poslouchat reakce při jejich jmenování. Když Iveta Vondrátová říkala: „Tradičním sponzorem, který zaplatil pronájem sálu, všechno to občerstvení,...“ a já nevím, co všechno ještě vyjmenovávala „... je Global Expres.“, nastalo hrobové ticho. V duchu jsem si řekl, že asi zatleskáme všem sponzorům najednou, jenže pak Iveta pokračovala: „Dalším sponzorem je Jan Becher.“ a ozval se ohlušující a dlouhotrvající potlesk (jak jinak). Nejsem si jistý, zda měl větší potlesk Michal Sikora (nyní již zejména kvůli autentičnosti opouštím přezdívky, které jsem v komentáři používal i v přímých řečech, v nichž samozřejmě padala pravá jména), nebo právě Honza Becher, ale vždyť je to jedno. Oba si ho jistě zasloužili. Další milé překvapení bylo, že každý hráč dostal kromě ceny (které například loni byly jen pro pár hráčů) i pamětní diplom. Překvapením, milým hlavně pro Jarka bylo vyhlášení speciální ceny Ivety Vondrátové. Když totiž Iveta vyhlásila (vlastně pořadí vyhlašoval Petr Kuča),  tak tedy když Petr vyhlásil Jarkovo 25. místo, tak ještě Iveta Jarka poprosila, aby zůstal: „Protože máme to 11. mistrovství republiky po 11-ti kvalifikačních turnajích a 11-ti kolech, a protože když jsem v Hradci prohrála ve třináctém kole na třináctém stole, tak mi bylo líto, že jsem nedostala žádnou cenu, tak jsem se rozhodla udělit cenu hráči, který v 11. kole prohraje na 11. stole. A to byl právě Jarek.“ Takže si Jarek odnesl kromě deštníku a diplomu litrovku od Honzy z Karlových Varů.  Dalším překvapením (proti němuž dost vehementně, leč bez většího povšimnutí protestoval Martin Daněk) bylo to, že ceny byly vybírány hráči tak, jak byli vyhlašováni (vlastně jim ceny byly přidělovány). Pro mě nebylo ani tak překvapením to, že jsem nakonec nebyl poslední ze sedmibodových, když za mnou byla ještě Lída Rusá (což jsem si spočítal předem – ačkoli jenom z toho důvodu, že jsem opravdu neměl co dělat – jinak jsem byl totiž v euforické náladě a stačilo mi, že jsem v desítce, což bylo jasné), ale překvapením pro mě bylo, že se za mě svou prohrou v posledním kole o 241 bod dostal i Martin Daněk (teď mě napadá, že jsem ani Martinovi Kučovi nepoděkoval za to, že mi ho takhle popravil a mě tím dostal na 7. místo – díky Martine), a tak jsem skončil sedmý. Martin se nakonec dočkal i vybírání své ceny na které se tak těšil. Nás prvních osm tam totiž zůstalo a pak si postupně kromě přidělené ceny vybíralo i cenu další. I když vlastně si Martin moc vybírat nemohl. Nechal jsem mu tam sušené ovoce. Posledního překvapení se pro naše pobavení ujal Petr Kuča. Když vyhlašoval druhé místo, které všichni znali moc dobře, tak se rozhodl trochu ho zpestřit: „Na druhém místě se po finálové bitvě umístil, když vyhrál první partii, ale nedokázal náskok udržet – Michal Sikora.“ Místo velkého potlesku tedy nastalo velké veselí. Slušné faux pas. Ale mezi námi zažil jsem už lepší. To když na Olympiádě duševních sportů vyhlašoval před dvěma (třemi) lety Honza Šťastna nějaký menší turnájek. Vyhlásil třetího, předal mu medaili, vyhlásil druhého a najednou povídá: „Jirko,“ tak (a nebo možná úplně jinak) se jmenoval třetí v pořadí „prosím tě, pojď sem ještě. Já jsem ti předal místo bronzové stříbrnou medaili.“ Vyhlášení prvního místa tak Petr Kuča raději přenechal Ivetě Vondrátové. Pak už si jenom finalisté přebrali ceny, včetně čtyřapůllitrovky od Honzy Bechera. Když mělo dojít k jejímu předání Michalovi, děla Iveta: „A protože Michalovi ještě není osmnáct...“ v tu chvíli však už Karel Sikora začal vykřikovat: „Zákonný zástupce! Zákonný zástupce!“ a těmito výkřiky Ivetu přerušoval. Ta se však nenechala a dostala se až k té větě, kterou chtěl Karel slyšet „...převezme za něj láhev Becherovky jeho zákonný zástupce.“ Je otázka, zda poslouchal i dále: „... ale dozvěděla jsem se, že Michalovi bude osmnáct již za necelý měsíc, takže mu ji nevypijte a schovejte.“ Zajímalo by mě v čím chřtánu skončila.

            Závěrem chci poděkovat několika lidem. Ivetě za to, jak dobré mistrovství zorganizovala, čtveřici Kuděj, Kuča, Landa, Daněk, za to, že mi před MR dokonale srazila sebevědomí tak, že jsem neměl žádné ambice a hrál naprosto uvolněně, Jardovi Buksovi, Milanovi, Vítkovi, Radimovi, Mirkovi Muroňovi, Pavlu Vojáčkovi a Katce Rusé za to, že mě dovolili je porazit, výpočetnímu týmu Kučovců – Daně, Petře a Tomášovi, že mi v neděli losovali vesměs soupeře, na které jsem si věřil (kromě Pavla Vojáčka) – v sobotu se sice mohli snažit víc... :))) – čtvrtému z Kučů – Martinovi, že odrovnal Martina Daňka a posunul mě tak o místo výš a všem dohromady – spolusoupeřům, rozhodčím, výpočetnímu týmu, personálu hotelu Extol Inn a divákům – za to, že udělali atmosféru takovou, jakou ji udělali.                 

Víc štěstí než rozumu

            Na začátku roku jsem si vytyčil takové přání, ani ne snad cíl, ale opravdu přání pro letošek. Tím bylo umístění mezi prvními třemi na jednom z kvalifikačních turnajů. Nebo případně být na MR v desítce. Hlavním cílem však pro mě zůstala samotná účast na MR. Po Ostravském turnaji, na němž jsem ji horko těžko vybojoval, jsem si říkal, že by mým cílem pro mistrovství mohla být, stejně jako loni, první polovina. Pak jsem zahájil přípravu a kvartet Petr Landa, Milan Kuděj, Martin Kuča a Martin Daněk mi dokonale srazil sebevědomí na bod mrazu. Měl jsem s nimi v součtu za ty tři týdny od Ostravy do mistrovství skóre 1:8 (každý mě porazil dbakrát, tu výhru jsem utrpěl s Martinem Daňkem). Vzhledem k této formě jsem uzpůsobil i své cíle. Cílem bylo, aby mé umístění nezačínalo trojkou.

            Na místě jsem zjistil, že podobný cíl mají i další hráči (nyní si z nich vybavuju jenom Jirku Kamína). Petr Vetešník, Saša Willerthová a Michal Bahník měli cíl nebýt poslední. K první partii jsem usedl proti své noční můře – Martinu Sobalovi. Z rozhovoru před partií, který jsem zavedl na své cíle, byl hodně udivený. Tak skromného mě ještě neviděl. Říkal něco takovéhoto: „Teda já tě nepoznávám, takového jsem tě ještě neviděl.“ Možná k tomu přispělo i to, že jsem ho ubezpečil, že si nebudu škrtat (to ovšem mělo zcela jiný důvod – když škrtám, škrtá si i on, mně to nevyjde, jemu jo, a tak on ví, co mám já a já nevím, co má on), ale odpověděl jsem mu zcela pravdivě: „To víš, ambice by byly, ale forma není. Od Ostravy mám s účastníky mistrovství skóre 1:9).“ Stačil prohodit, že jeho cílem je, aby s nikým neprohrál o 200 a už se začalo.“ Ve třetím tahu mi fláknul první žolíkové bingo, a hned v dalším druhé (taktéž žolíkové) a vedl o 130 bodů. Já se trápil s přebytkem souhlásek, a tak jsem považoval za úspěch, že jsem dokázal i ve 14. tahu držet rozdíl na těch 130 bodech. Pak přišli ĎÁCI (42), ĎOURA (39) a poslední tah, kterým Martin zavřel, přičetl mých 10 bodů. A já mohl jen konstatovat: „Tak to nakonec ty dvě stovky byly.“ Při pohledu na výsledky to byl suverénně nejvyšší rozdíl a skóre bylo nakonec nejnižší z celého mistrovství. Cifry 230 si povšimli při pohledu na výsledky snad všichni, ale jenom Jirka Kamín měl tu drzost říct: „No, k nám do klubu choděj’ teď nováčci, ti dělaj’ v průměru tak 260, je vidět tvoje pravá síla.“ Ale já věděl svoje. Vysvětlovat mu ale, že měl Sobi dva žolíky a já samé souhlásky, smysl nemělo, ještě by si myslel, že se snad vymouvám! Jirka Kamín byl vůbec nějak přidrzlej. Dalšího Poškoláka – Jardu Kodyma Vítal slovy: „Ty jsi tady? Já myslel, že jsi umřel.“ Za tuto drzost byl nakonec docela vytrestán (mohl být vytrestán víc). Milan vyhrál partii s Martinem Vackem až díky Martinovým chybám v koncovce. V této partii Milan také zariskoval, když Martin stavěl na trojnásobek slovo HRÁZNÝ(M) (nebylo to bingo) a Milan jsa rád, že se Martin zbavuje žolíka tak lacino mu ho uznal, i když věděl, že slovo neplatí. Málem se mu to nevyplatilo.

            V druhém kole jsem porazil Jardu Buksu, se kterým mám snad desetizápasovou sérii výher v řadě. Avšak měl jsem to už hodně nahnuté. Prohrával jsem asi o pade (uznal jsem Jardovi neplatné OHYBNÉ za 47), pak Jarda měnil a já dal upocené dvoužolíkové (ale celkem pěkné) bingo PÝŘÍC(Í)(H)O. A najednou měl Jarda problém. Snažil se ho řešit čistým bingem VYHUKANĚ, to však neprošlo a můj náskok se ještě navýšil. Další čisté bingo – SVITNUL, už Jardovi projít (chtě nechtě) muselo, ale naštěstí to nemohlo zvrátit partii, stejně jako fakt, že dobral jediné písmeno, a mohl tudíž rychle zavřít. Ještě víc než tato výhra mě potěšilo, že již nejsem hráčem, který prohrál nejnižším rozdílem. „Spadl“ jsem dokonce až na třetí místo. Předběhli mě Honza Řepka, který dostal dardu od Michala Sikory, s 247 body (ty už nikdo nepřekonal) a také Milan, který byl v partii s Pavlem Žibřidem víc divákem, než hráčem a rupnul o 217 bodů. Pavlových 498 zůstalo také rekordem turnaje.

            Ve třetím kole jsem narazil na jednoho z největších sběratelů mezi scrabblisty. Sběratele stříber z MR. Ano, správně. Seděl proti mně Máťa. Poslední dobou jsem si s ním nějak pokazil svou dobrou bilanci. Že by se zlepšil? Ne, to odmítám připustit! To radši řeknu, že Jirka Kamín a Saša Willerthová umějí hrát scrabble, než abych připustil, že se Martin zlepšil! Ve druhém tahu jsem položil NULOVÉ(H)O a tak jsem po dvou tazích vedl o 60 bodů a Martin vedl o 1 křížek. Po zbytek partie jsem držel cirka 40 bodů náskoku a doufal. Druhého žolíka jsem tušil u Máti v zásobníku. Máťa měnil a v dalším tahu dal bingo JA(S)ÁNKY.  Já protestoval (na bingo se přece protestuje) a Martin Daněk zíral. Před partií říkal, že tady (u Máti v zásobníku) se bude učit. A měl čemu. Máťa totiž žolíka neměl. Zato měl I, I, I, tak je všechny vyměnil a žolíka vytáhl až teď. No,už jsem ho nedohnal, no... V průběhu celého víkendu (i po něm) mi Martin vomlacoval tu partii o hlavu a moh’ se zbláznit z JASÁNKŮ. Prej jako: „Tos’ neviděl Černý barony a vojína Jasánka?“ a že jsem se moh’ uprotestovat a takový kecy. Teda já nevím co furt má, vždyť jsem se ani neodvolával (nejsem blbej a vím, že odvolávat se proti Kučovi ke Kučovi by moc nemělo smysl). Přitom to bylo docela obyčejné bingo, na které by přišel každý. Milan si partii s Markem Lašťovkou prohrál svými chybami a Jarda seřezal o 202 bodů Zbyňka Burdu. Prestižní duel mezi zatím stoprocentně úspěšnými se hrál na čtvrtém stole. Ličkn versus Vlkn. Jarek to označil za předčasné finále. Vyhrál Vlkn. Jarda Buksa tvrdil, že Pavla Vojáčka a mě nechal v prvních dvou kolech vyhrát, jakožto černé koně turnaje, kteří mu budou dělat Bucholz. No, úplně mu to nevycházelo. A hlavně prohrál i ve třetím kole - s Martinem Vackem. Jasné také bylo, že se nebudou opakovat dva minulé roky, v nichž měla Katka Rusá vždy po prvním dnu všech 7 bodů. Naopak Lída, která byla vyprovozena svou maminkou slovy: „Tak koukej vyhrát, ať mám všechny dcery mistryně.“ měla zatím po třech kolech tři body. Ovšem nejhezčí partií kola byla ta mezi Honzou Řepkou a Vítkem Sázavským. Chvíli před koncem partie měl Honza zhruba o 20 bodů více. Vítek měnil a Honza odpověděl bingem. V tuto chvíli se vše zdálo být jasné. Jenže Vítek též odpověděl bingem, navíc zdevítinásobeným a po Honzově dvacítce Vítek asi o 20 bodů vedl. Před posledním tahem Honzovi v zásobníku Í a zdálo se, že ho neudá za tolik bodů, aby mohl zvítězit. Proto zariskoval a položil ho za již ležící OSVĚŽIV. OSVĚŽIVÍ bylo zdvojnásobené, bylo to tedy za 30 bodů, ale oběma se to zdálo jako blbost, Vítek tedy protestoval, avšak slovo bylo uznáno a Honza díky tomu zvítězil. Jejich součet byl nakonec druhým nejlepším z obou dvou dnů. Druhým nejlepším výkonem poraženého hráče bylo i Vítkových 397. Přesto si prvenství v obou kategoriích nakonec udržel a touto partií začal svůj smolný víkend.

Ve čtvrtém kole bylo k vidění několik (dva) prestižních soubojů. A odehrávaly se vedle sebe. Moje partie s Milanem se pro mě od počátku vyvíjela velmi příznivě. A časem jsem nabyl dojmu, že bude pohoda pohodička, a že to s ním sfouknu levou zadní a ještě se stihnu dloubat v nose. V sedmém tahu jsem vedl o 70 bodů a žolíka měl v zásobníku. Jenže ouha. Zahrál jsem 18, Milan 24, já 16, Milan 36, já 21, Milan 26, já 9, Milan 16, já 13, Milan 14 a najednou to nebylo o 70, ale 30. Navíc jsem už tušil druhého žolíka u Mialna v zásobníku a najednou se začal bát, že bingo nedám a on jo. Další tah jsem zahrál 15 a Milan mě opět stáhnul – udělal 22. Jenže tím mi nahrál na bingo Z(Í)SKALA, které jsem předtím neměl kam položit. Svého žolíka pak byl nucen zahrát do (U)Ď za 24, protože věděl, že U mám ještě já. Až později jsem se dozvěděl, že ve třetím tahu „nesmyslně nezahrál zdánlivě problematickou prémii“ a myslel si: „ono to dojde“ a ono zatím velký kulový. Vedle nás hrál Jarek s Martinou. Jarek, ač tvrdí, že ho Martin většinou poráží, měl letos lepší sezónu a potvrdil to i v této partii. Dokonce uznal Martině neplatné CÚDNÉ a oba se velmi divili, že to nejde, že to prý běžně staví a běžně jim to prochází.

            Mému přízraku z doby přípravy - Petru Landovi vůbec nechodila písmena, a tak hrál na posledním kole s Jirkou Kamínem o to, kdo bude jediný bezbodový hráč. Sice jsem to Jirkovi přál, ale zároveň jsem ho i litoval. Když si vezmu, že člověk prohraje první čtyři partie a narazí na šestého hráče republiky, to už se dá nazvat pech. Petrovi začala písmena chodit a posměváček Kamín dostal za uši. Milan buldočím způsobem otočil partii s Honzou Pavlíkem, Jarda uhrál plichtu s Jarkem a já hrál proti Romaně Ličkové. Velká část partie byla podobná té s Milanem. Rozdílná byla v tom, že můj padesátibodový náskok Romana nesnižovala. A rozdílná byla také v tom, že jsem v tu chvíli neměl v zásobníku žolíčka, který by mi dal dostatečný klid. Abych se definitivně trhl zahrál jsem, jak by řekl šachisti: „pozoruhodný, sporný tah“, tedy tah, za nějž se píše ?! (? značí běžně chybu, ! dobrý tah, kromě této značky se používá i !?, což kje překvapivý, zajímavý tah a je to lepší, než ?!). A jaký že to tedy byl tah? Šel jsem na trojnásobek za 33 bodů, ale rozehrál tím Romaně místo na bingo (s oběma žolíky). Snad jsem mohl hrát beton, jenže když ono tam bylo ještě jeno místo. Tam sice potřebovala začínat písmeny O, nebo Y, která neměla, ale O byla ještě dvě v pytlíku. No, kdo ví, jak by se to vyvíjelo? Odpověděl jsem sice Další třicítkou a ještě o 10 bodů vedl, ale NÓT (22) a EŇ (+ILEX) (27), partii rozhodly pro Romanu. Sakra. Vrcholem celého mistrovství byla partie Vítka se Zbyňkem Burdou. Vítek Zbyňkovi nasázel 421 bodů. A přesto prohrál. O jeden bod. Svojí chybou. Překonal tak jak v součtu, tak v nejvyšším skóre poraženého svoji partii s Honzou. Konec jeho smůle to však být neměl. Po čtyřech bodech byli už bez porážky jenom Vlčák a Lída, ale kvůli zachování poměru začínání spolu nehráli. Lídu si podal Máťa, Vlčáka Žíža a na čele tak byla sedmičlená skupina se čtyřmi body.

            Jirka Kamín nepřekvapil a prohrál i v šestém kole. Já narazil na Pavla Chaloupku a Pavel nasadil drtivé tempo. Když jsem se s ním pokoušel udržet krok zečtyřnásobeným POVYTEČ (44), tak mi to neprošlo a já ztrácel a ztrácel. Po jeho sérii: 30, 33, 30, odpočinkových 12, 47, 36, 47, 30 a 27 jsem v 11. tahu prohrával o 140 bodů. Pak jsem se zbavil šesti písmen do slova SNÍTKO (23) a doufal, že mi přijde z těch šesti písmen žolík. Nepřišel. Ale přišlo čisté bingo. Pavel mi ho nezabil a i přes moje POVOZIL si mě povodil. Pak mi ještě přišlo U, které jsem mohl dát za SNÍTKO, pak mi přišel i ten žolík (prvního měl Pavel), ale to vše mi mohlo pomoci jen k tomu, abych prohrál jen o 70 bodů.

            Nakrknul jsem se a rozhodl se vyměnit svoji scrabbletužku za jejich scrabbletužku (pozornost pořadatele – moc za ni děkuju, pomohla). Jenom jsem se bál, abych neschytal Lanďáka. Ten se vzpamatoval, vyšvihl se na dva body a já se bál, že je reálné, že ho potkám. Čekal mě, ale Vítek – no, našli by se tam i slabší soupeři (i když... vždy říkám, že není slabých a na mistrovství kór ne, ale přece jenom...), ale lepší než Lanďák.  Neustále jsme se přetahovali velmi těsně. Pak přišel můj „překvapivý, zajímavý tah“ tedy !?. Bylo mi jasné, že tento tah rozhoduje o osudu partie. Jen zatím nebylo zřejmé, kterým směrem. Použil jsem žolíka k pokusu o trhák za 47 bodů. A ani o tah déle nevěděl, zda to bylo správně. Trhák totiž nevyšel, Vítek zahrál 32, ale mně přišel druhý žolík. Pak během tří tahů za sebou Vítek měnil, položil čisté NEZASILY (74) a TŘENO (36). Pytel byl dobrán, já měl žolíka a Vítek vedl o 20. Nevěřil jsem, že to stáhnu, ale Vítek pronesl: „No, teď to ještě v závěru těsně prohraju.“ Vzpomněl jsem si na jeho partie s Honzou a Zbyňkem, ale moc nevěřil. Když však na mých čtrnáct bodů odpověděl pouhými šesti, získal jsem naději. Žolíka dal za 17, Vítek dal jen 5, já zavřel a vyhrál o 9. Uuuuuuuuuuf. Milan si pohrál se Sašou. Položil jí slovo, které mu příliš blízké není – ZUŘIVCI (+VŘAĎ) – Ř ztrojené, celé zdvojené – všehovšudy 102 bodů. Máťa porazil v utkání dvou nejvýše nasazených Žížu, a protože Lída prohrála v dívčí válce s Romanou, tak byl jediným šestibodovým a usadil se po prvním dnu na čele. Zaváhání si ale nesměl dovolit, protože Žíža, Sikoři i Lída měli lepší TurČAS. Ve skupině pronásledovatelů byla i Ličkn a Honza Řepka. Na čele se událo ohromné překvapení. Jirka Kamín zvítězil. Porazil trápícího se Honzu Pavlíka, kterého tím odsunul na průběžné poslední místo. Lanďák vyhrál i v posledním sobotním kole, a tak jsem se klepal, že ho dostanu. Nestalo se, los byl vcelku přívětivý a přisoudil mi Radima. Někteří (zejména ti odevzdaní méně úspěšní a také noční  živly) navrhovaly odehrát mistrovství v kuse. Ač nepatřím do skupiny druhé návrh jsem podporoval, chtě mít toto MR již za sebou. Návrh neprošel, tak jsem se tedy sebral, vydal se domů, tam jsem zkouknul druhou část prvního dílu Froda Pytlíka a šel na kutě. Mezitím mi přišla esemeska od Renaty Volfové, že prý to je super (mé skóre 3:4). Zarazil jsem se, zda umím psát, či ona číst. Sice jsem se svou současnou formou víc, než 3:4 nečekal, ale super by bylo 5:2 a ještě hodně dobré 4:3. Odpověděla, že jí vždy přece připomínám, že záleží na závěru turnaje. To je sice pravda, ale myslel jsem si své.

            Ani nevím jak jsem se vyspal. Myslím, že příliš ne, což u mě značí dobrý den. Bohužel to nefunguje úplně stoprocentně. Ne, že by těch dobrých dnů bylo víc, ale z deseti ne úplně nejlepších nocí byl asi dvakrát druhý den průměrný až mizerný (z toho podruhé to bylo právě včera), přesto jsem se probudil s novou silou a elánem, věda, že na splnění svého cíle (aby mé umístění nezačínalo trojkou) mi stačí jediná výhra na niž mám čtyři pokusy. Náladu mi ještě před zahájením nedělních bojů zvedla zábava v hracím sále - všichni již seděli na svých místech, ale ještě se vyčkávalo. Vlastně ani nevím na koho, či na co. Každopádně pohled na sál byl velmi výmluvný. Vpředu hrobové ticho, všichni soustředění, tam u nás vzadu čilý ruch a vtipkování. Toho si povšiml i Jarek a komentoval to nesmrtelným výrokem: „Podívejte, tady je veselí a tam vpředu,“ odmlčel se, my pochopili co naznačuje a on pokračoval „tam se ty ambice dají krájet. Tam se nikdo nesměje.“ Můj nesmělý protest, že Martin se směje byl ihned vysvětlen slovy, že ten se směje pořád. Usměv na rtech vyloudil i Mladý Sikes, ale na to už jsem neupozorňoval. Jarek však perlil a bavil dál (inu kumštýř): „Nejhorší to má Vlčák. Ten chce nahoru, ale bojí se, aby nespadl k nám dolů.“ Pak už se začalo hrát. Radimovi jsem odskočil hned prvním tahem – ÚMRTÍ (32) - asi na 20 bodů. Ty stáhnul v pátém tahu. Pro kontrolu skóre a také pro určité naštvání soupeře jsem se ptal, je-li skóre 114:114. Poté, co mi to Radim odkýval, jsem položil bingo. Pěkné, moc se mi líbilo. EDIKT(Ů)M. I když vymyslet ho vlastně těžké nebylo. Éčkem jsem začínat musel. Pak jsem si vytáhl i druhého žolíka a partii si ohlídal. V závěru jsem ještě po zjištění, že všechna M jsou na desce, jeden žolík také a druhého mám já, zahrál drze pole před ztrojenku OSTNŮ a čekal, co mi k žolíkovi přijde. Radim mi to zkazit nemohl. No nic moc, ještě tah jsem počkal a nakonec tedy zahrál jen (M)ÁN + OSTNŮ(M) - ono to koneckonců i přesto hodilo 33 bodů. Za zmínku stojí i Milanova partie. Bahník mu začal HM (8), Milan neodolal a risknul čisté DVIHNUTÉ, to nebylo a Bahník mu dal NEOŠITA. Milan tak začínal svůj první tah za stavu 0:72. Třicítkami pak Bahníka stahoval, mpřičemž ten s druhým žolíkem chystal další bingo. V ten moment Milan položil čisté POSÍLENA (68)  a Bahník stahovat musel. Naštěstí zkoušel nesmyslné VYKUTAJ a UŽVÝKAJ, a tak z toho byl Milan venku. Přesto jsem se mu musel smát, když měl v závěru totální zatmění a nezahrál ouplně, ale ouplně jasné VÉDO. Jarda Kodym seřezal o 217 a zpět do reality vrátil Petra Landu. Už jsem se ho tedy nemusel bát, ale bylo mi to jedno. Bylo jasné, že narazím na jiného silného soupeře, který mě pošle dolů. Jarda Buksa hloupě prohrál se Sobalou a přerušil tak svou spanilou včerejší jízdu z 0:3 na 4:3, když si neuvědomil, že nemá jeden, ale dva křížky a zbytečným protestem ztratil tah. Martin Kuča prohrál s Karlem Sikorou a o vedení přišel. Vzadu se rozhořel boj o poslední místo. To držel stále Honza Pavlík s jedním bodem. Michal Bahník měl 1,5, Petr Vetšník, Jirka Kamín a Saša 2 body.

            Základní cíl byl tedy splněn. Teď jsem měl tři pokusy na to, abych splnil normu, kterou jsem od sebe letos očekával. A z Pavla Vojáčka jsem docela měl respekt. Usoudil jsem, že nejlepší možností bude získat hned ze začátku náskok a ten udržet, a tak jsem, zcela si Pavla PODMANIV (čisté – 61), položil bingo již ve třetím tahu. Velmi důležitá pasáž tahů přišla přišla mezi 11. a 14 tahem. Před touto pasáží jsem měl asi 80 bodů náskoku. V 11. tahu jsem tedy velmi drze zahrál SÍŘÍC (27) sloupec před ztrojenku. Na desce byla dvě E, dvě Í jsem pokládal a dvě E měl v zásobníku. Zbývalo tedy jedno E, jedno Í a oba žolíci. Doufal jsem, že tam teď Pavel nebude mít nic a já tam něco v příštím tahu zahraju. Z dobrané pětky přišel jeden žolík. Druhého měl Pavel a měl i to jedno E. Přesto bingo na tuto přípojku nevymyslel a šel na druhý trojnásobek – (U)CHOZENO (83). Teď se mi Pavel přiblížil na 10 bodů a já na tu trojku nemohl. Z přípojek však zbývalo už jen jedno Í, ostatní jsem měl já. Drze jsem zahrál zbavovačku ÚL za 6 bodů a dal Pavlovi šanci mě dohnat. Pavel se však trojnásobku bál a trochu ho ztížil zahráním SIC (8) na to položené Céčko. Pak jsem se efektivně zbavil F a jednoho ze dvou E – EF (35) Pavel hrál 24 a já položil (N)EPOŠIV (+I(N)+SÍŘÍCE) na ten svůj trojnásobek. Pak už šlo jen o to, o kolik vyhraju. Dokázal jsem zavřít, a tak jsem vyhrál víc jak o stovku – 425:324. Milan se utkal s Jardou. a LYONŠTÍ Poškoláci OPOUŠTĚJE pár NONIUSŮ pojedli KAVIS. Tedy abyste rozuměli: v druhém tahu položil Milan neskutečně drzou šestipísmennou zbavovačku POUŠTĚJ s přípojkami nahoře i dole. Jako odměnu za chrabrost mu přišlo Š, Í, O, Y, T, N a žolík. A vymyslel – (L)YONŠTÍ připojitelné na obou stranách. Jardal šel dolů – POUŠTĚJE a Milan šel nahoru (L)YONŠTÍ + OPOUŠTĚJE. Jarda prý protestoval jen ty francouzáky (ani se nedivím – středněvelké české město – Hřensko a jeho přídavné jméno HŘENSKÉ slovníkáři neznají, tak proč by měli znát město francouzské – byť velké – Paříž je ale větší). Pak si Jarda došel pro druhý křížek, řehož Milan využil a zahrál jako správný drsoň zcela vymyšlené KAVIS, které samozřejmě neexistuje, ale Jarda si ho kvůli ztrátě tahu nelajznul protestovat. Na prvním stole se utkali oba Sikoři. Karel a Michal. Kdo z nich? Byli to dva vedoucí hráči, šlo o první místo. Nad starým nemocným otcem vyhrál Michal, a tak se stalo, že 7 bodů měli jen a pouze tři nejmladší účastníci turnaje – Michal, Martin a Lída.

            Již jsem měl tedy splněnou normu a měl další dva pokusy na to, abych se prodral do první půlky a splnil si původní cíl, v nějž jsem před mistrovstvím příliš nevěřil. A proti Mirku Muroňovi jsem si docela věřil. Ve čtvrtém tahu mi přišlo čisté VYDUMATI (80), Mirek měnil a já si uvědomil, že dnes jsou mí soupeři mnou ŤATÍ (36) jeden za druhým. To jsem již vedl o 90 bodů. Pak jsem trochu zariskoval. Přišel mi žolíček a já se rozhodl jít na druhé bingo. To mohla být osudová chyba. Mohl jsem jít na jistotu hrát si to svoje, žolíka plácnout časem někam za 40 bodů, ale takhle mě Mirek mohl stáhnout, kdybych bingo nedal. Nakonec se mé rozhodnutí ukázalo jako správné. Bingo přišlo hned po prvním zbavovacím tahu. Teď už to bylo o ničem. Maximálně šlo o to, zda dá Mirek bingo se svým žolíkem a stav zkoriguje, či nikoli. Nikoli. Tak jsem si mohl dovolit i jednu chybku. Za tu nepovažuji ani tak neplatné ARTE, které jsem hrál s tím, že dost možná platné není (spletl jsem si ART a ARS a ještě věřil, že je ART sklonný). Za větší chybu považuji, že jsem neviděl ihned na tom samém místě bezproblémové a výnosnější ARŠE. ARTE mi samozřejmě bylo shozeno a poté jsem již ARŠE objevil (bylo to ztrojené, něco bylo kolmo, takže to hodilo 37 bodů). Výsledek 419:288 byl pro Mirka krutý. Zřejmě nejdůležitější partií celého turnaje byla ta, v níž se na první desce utkali Máťa a Michal Sikora. Michal Martina přejel 388:279. A protože Lída prohrála s Martinem Sobalou, bylo vše jasně dané. Pokud v souboji dvou Pavouků porazí Martin Sobala Michala Sikoru, budou spolu hrát finále. Z boje o poslední místo uniklvýhrou nad Jirkou Kamínem Petr Vetešník. Michal Bahník byl stále na 1,5 bodu, Saša a Honza Pavlík měli body 2.

            Nespekulujme o tom, zda to Michal Martinovi pustil, ale faktem je, že oba věděli, že jim takový výsledek k vzájemnému finále stačit bude, že jim, ani zbytku Pavučiny jistě nebylo proti mysli finále dvou Pavouků, a že Martin Michala porazil. Ale možná byl prostě v této partii lepší a nic víc za tím není. Martin Kuča se ještě v partii dvou Martinů snažil změnit stav věcí a Martina Daňka seřezal druhým největším rozdílem turnaje (a jeho vlastní skóre stačilo také na druhé místo z celého turnaje) 496:255, dal mu tři binga, ale přesto do finále neprošel. Asi za to byl rád. Alespoň si na své konto nepřipsal pátou finálovou prohru a již páté druhé místo. Myslím, že mu stačilo, že byl druhý jak v uhraném skóre, tak v uhraném rozdílu. V boji o poslední místo Michal Bahník zvítězil a čekal zda přijde zaváhání Honzy, či, Saši. Honza zvítězil, Saša zaváhala. No zaváhala – prostě prohrála – ale že by to bylo zaváhání? Myslím, že to všichni víceméně čekali a poslední skončil ten nejslabší, takže vše bylo v pořádku. Mě čekala bitva o vysněný cíl, zdánlivě tak nereálný – TOP 10 – s Katkou Rusou. Ovšem vzhledem k soupeři začal cíl nabývat reálnějších obrysů. S Katkou mám z posledních deseti partií skóre cca 8,5:1,5, takže jsem si mohl věřit po právu. Spíš mi přišlo paradoxní, že pokud bych se stále ještě úřadující mistryní prohrál, znamenalo by to žebříčkový propad, protože loňská mistryně byla letos nejníže nasazená ze všech. A byla to partie, kterou jsem si užil ze všech nejvíc. A to proto, že až do posledních tahů byla velmi napínavá, a tudíž to byl totální adrenalin. Navíc narozdíl od partií s Máťou, Romanou a Vítkem nyní již nebyla možnost opravy. No a taky se hrálo o první desítku. Ve druhém tahu jsem udělal dost trapnou chybu a za slovo MOSAZ přidal Y, aniž jsem si uvědomil, že mosaz asi nebude mužského rodu. V pátém tahu jsem položil bingo SN(U)BNÍCH, takže jsem se dostal do vedení o 20 bodů. O ten jsem přišel v momentě kdy mi nebylo (ani po odvolání k hlavnímu rozhodčímu) čisté bingo PRSKÁVAT. A to jsem ještě Katce děkoval, že mi tam nahrála to R. Zahrála pak RÝN a říkala, že to můžu zkusit ještě tady. Přesto jsem se opět vysápal na 20 bodů náskoku, jenže jasné nebylo nic. Čul jsem, a čul jsem dobře, v Katčině zásobníku žolíka. Katka pak učinila možná rozhodující rozhodnutí – hrát na bingo. Přitom možná kdyby hrála normálně, tak toho žolíka někde určitě udá slušně a šance by byly vyrovnané, možná by je měla i větší. Avšak rozhodla se jít po bingu a já trnul, přijde-li, či nikoli a trnul jsem tah co tah, trnul a trnul až jsem dotrnul. Bingo nepřišlo. A já partii dovedl k vítězství i přes další hloupou chžybu v závěru, kdy jsem dal ŽAT za 15 bodů, aniž mě napadlo přidat před to ještě U, což by bylo o deset víc. Jo! Je to doma! Top ten! Mám top ten! Pak se šlo na oběd, na společné focení a pak už začalo finále.

            V úvodu první finálové partie byl jasně lepší Michal a poté, co Martin položil dvoužolíkové bingo, tak ještě Michal mírně vedl. Jenže poté to začalo Martinovi chodit mnohem lépe a osud partie byl zpečetěn.

            Druhá partie se od počátku vyvíjela v Martinův prospěch. Michal měl na ruce čisté bingo TRÁMUJI, odolal však jeho svodům a nakonec zahrál jen TRÁMU. Názorem velké části publika, které téměř jednoznačně fandilo Michalovi (včetně celé Pavučiny, která zastávala názor, že když měl v první partii oba hlaďoury Martin, měl by je nyní mít Michal) bylo, že bingo TRÁMUJI Michal zkusit měl. Teď se ozývaly ironické hlasy, že Sobala položí TRÁMUJ a kolmo se dostane na trojnásobek a s Michalem to sekne. Pak Martin vytáhl J. A v devátém tahu zahrál JEŘ + TRÁMUJ. Dle Michalových slov opravdu málem omdlel. A právě to, že neomdlel a Sobalovi TRÁMUJ shodil, bylo rozhodujícím momentem celého finále. Michal začal hrát jednoznačně na bingo. Asi ani neměl jinou možnost. Pak celý sál každým tahem čekal, kdo vytáhne žolíka (žolíky) Když dobíral písmena Michal, zněla sálem slova jako: „No tak, teď už, no“ Když žolíka nevytáhl zněla slova: „Sakra. Tak, teď je vytáhne Sobala a bude to.“ Když žolíky nevytáhl ani on, zněla slova jako: „Jo, hurá, dobře. Tak teď Míšo.“ A tak to šlo pořád dokola asi pět tahů na každé straně. Až v pátnáctém tahu vytáhl Michal žolíka. K němu I, G, dvě E a dvě T. Okamžitě se rozhodl pro výměnu, již svoji čtvrtou v partii. Touto výměnou dobral druhého žolíka a vzápětí položil bingo. Bál se však slova SEHNUTI (nebo přípojky BŘEKU) na dvojnásobek a hrál pouhé NESTIHNE za 59 bodů. Zdálo se, že mu to stačit nebude. Závěr však měl lepší a zvítězil o 7 bodů. K tomu dlouhotrvajícímu tahání žolíků mi říkal Michal Bahník: „On je Michal vytáhne, on umí položit jedno písmeno a vytáhnout si místo něj žolíka. A víš jak to dělá? On mi to říkal. Musíš si to hrozně moc přát.“ Dobrá metoda. 

            Třetí partii nemá cenu komentovat. Tedy ne, že by ani nestála za řeč, to ne, ale byla to hra na jednu, Sobalovu, branku. Ve druhém tahu Piškot položil čisté bingo AMULETKY. Prý to nebyl risk a věděl, že jsou platné. V šestém tahu zahrál zečtyřnásobené (N)ENAVOĎ (109), vzápětí přidal ZRŇTE (39) a v tuto chvíli (v sedmém tahu) byl stav 313:172 pro Michala a bylo jasno. Druhého žolíka vytáhl také on. Celkový výsledek a součet byl velmi dobrý: 464:327. Michalovi vítězství velmi přáli i Poškoláci. Tedy ne, že by jim byl nějak zvlášť sympatický (i když mně osobně je sympatičtější než Martin), ale Martin mohl získat svůj druhý titul. Tím, že se tak nestalo, zůstává jediným dvojnásobným mistrem republiky Poškolák – Milan Kuděj. Martin si také připsal smutný primát. Stal se prvním finalistou, který vyhrál první partii a nedokázal finále dotáhnout do vítězného konce. Nebo naopak: Michal se stal prvním, kdo vývoj finále dokázal otočit ve svůj prospěch.                            

             Mnozí se shlukli u pořadí po 10. kole a výsledků kola posledního a propočítávali, jak že to vlastně skončili. Ne tak já. V mém srdíčku se rozlil pocit naprostého uspokojení, který jsem si nemínil kazit pustým, nudným statistikařením. Sedmej, nebo devátej, na tom fakt nesejde. Radši jsem se pustil do párečků, které včera Saša tak vychvaloval, a kterými jsem včera pohrdl. Vůbec jídlo hrálo (jako vždy na MR) mnohem větší roli, než je z mého komentáře zřejmé. Když jsme před prvním kolem obhlíželi stoly, byli jsme dost zklamaní – jen chipsy a tyčinky? Po prvním kole se to trochu zlepšilo – přibylo ovoce, ale člověk měl stále pocit, že je šizen, vždyť jsme sem všichni přišli pořádně se naž... (totiž nadlábnout). Pak přibyly chlebíčky a všechno bylo v pořádku. Přemýšleli jsme už ani nevím s kým (snad s Martinem Vackem, možná taky s Vítkem, nebo s někým úplně jiným), jestli se to bude kolo od kolo takhle stupňovat a zda v tom případě dojde v posledních kolech na lososa, kachničku, nebo pečené selátko. Tak se sice nestalo, ale chlebíčky mě úplně uspokojily a párečky byly ještě tou třešínkou na dortu. Mňam, mňam! Nakonec však byla pauza tak dlouhá, že jsem opravdu jen z  udy k tabuli přešel a zjistil, že asi budu před Lídou, ale asi „až“ za Martinem Daňkem.

Samotné vyhlášení přineslo několik, většinou milých (vlastně milá byla všechna) překvapení. První bylo patrné již při pohledu na ceny – jedním z nejhlavnějších sponzorů byl Jan Becher. Zajímavé bylo poslouchat reakce při jejich jmenování. Když Iveta Vondrátová říkala: „Tradičním sponzorem, který zaplatil pronájem sálu, všechno to občerstvení,...“ a já nevím, co všechno ještě vyjmenovávala „... je Global Expres.“, nastalo hrobové ticho. V duchu jsem si řekl, že asi zatleskáme všem sponzorům najednou, jenže pak Iveta pokračovala: „Dalším sponzorem je Jan Becher.“ a ozval se ohlušující a dlouhotrvající potlesk (jak jinak). Nejsem si jistý, zda měl větší potlesk Michal Sikora, nebo právě Honza Becher, ale vždyť je to jedno. Oba si ho jistě zasloužili. Další milé překvapení bylo, že každý hráč dostal kromě ceny (které například loni byly jen pro pár hráčů) i pamětní diplom. Překvapením, milým hlavně pro Jarka bylo vyhlášení speciální ceny Ivety Vondrátové. Když totiž Iveta vyhlásila (vlastně pořadí vyhlašoval Petr Kuča),  tak tedy když Petr vyhlásil Jarkovo 25. místo, tak ještě Iveta Jarka poprosila, aby zůstal: „Protože máme to 11. mistrovství republiky po 11-ti kvalifikačních turnajích a 11-ti kolech, a protože když jsem v Hradci prohrála ve třináctém kole na třináctém stole, tak mi bylo líto, že jsem nedostala žádnou cenu, tak jsem se rozhodla udělit cenu hráči, který v 11. kole prohraje na 11. stole. A to byl právě Jarek.“ Takže si Jarek odnesl kromě deštníku a diplomu litrovku od Honzy z Karlových Varů.  Dalším překvapením (proti němuž dost vehementně, leč bez většího povšimnutí protestoval Martin Daněk) bylo to, že ceny byly vybírány hráči tak, jak byli vyhlašováni (vlastně jim ceny byly přidělovány). Pro mě nebylo ani tak překvapením to, že jsem nakonec nebyl poslední ze sedmibodových, když za mnou byla nejen Lída, ale překvapením pro mě bylo, že se za mě svou prohrou v posledním kole o 241 bod dostal i Martin Daněk (teď mě napadá, že jsem ani Martinovi Kučovi nepoděkoval za to, že mi ho takhle popravil a mě tím dostal na 7. místo – díky Martine), a tak jsem skončil sedmý. Martin se nakonec dočkal i vybírání své ceny na které se tak těšil. Nás prvních osm tam totiž zůstalo a pak si postupně kromě přidělené ceny vybíralo i cenu další. I když vlastně si Martin moc vybírat nemohl. Nechal jsem mu tam sušené ovoce. Posledního překvapení se pro naše pobavení ujal Petr Kuča. Když vyhlašoval druhé místo, které všichni znali moc dobře, tak se rozhodl trochu ho zpestřit: „Na druhém místě se po finálové bitvě umístil, když vyhrál první partii, ale nedokázal náskok udržet – Michal Sikora.“ Místo velkého potlesku tedy nastalo velké veselí. Slušné faux pas. Vyhlášení prvního místa tak Petr Kuča raději přenechal Ivetě Vondrátové. Pak už si jenom finalisté přebrali ceny, včetně čtyřapůllitrovky od Honzy Bechera. Když mělo dojít k jejímu předání Michalovi, děla Iveta: „A protože Michalovi ještě není osmnáct...“ v tu chvíli však už Karel Sikora začal vykřikovat: „Zákonný zástupce! Zákonný zástupce!“ a těmito výkřiky Ivetu přerušoval. Ta se však nenechala a dostala se až k té větě, kterou chtěl Karel slyšet „...převezme za něj láhev Becherovky jeho zákonný zástupce.“ Je otázka, zda poslouchal i dále: „... ale dozvěděla jsem se, že Michalovi bude osmnáct již za necelý měsíc, takže mu ji nevypijte a schovejte.“ Zajímalo by mě v čím chřtánu skončila.

            Závěrem chci poděkovat několika lidem. Ivetě za to, jak dobré mistrovství zorganizovala, čtveřici Kuděj, Kuča, Landa, Daněk, za to, že mi před MR dokonale srazila sebevědomí tak, že jsem neměl žádné ambice a hrál naprosto uvolněně, Jardovi Buksovi, Milanovi, Vítkovi, Radimovi, Mirkovi Muroňovi, Pavlu Vojáčkovi a Katce Rusé za to, že mě dovolili je porazit, výpočetnímu týmu Kučovců – Daně, Petře a Tomášovi, že mi v neděli losovali vesměs soupeře, na které jsem si věřil (kromě Pavla Vojáčka) – v sobotu se sice mohli snažit víc... :))) – čtvrtému z Kučů – Martinovi, že odrovnal Martina Daňka a posunul mě tak o místo výš a všem dohromady – spolusoupeřům, rozhodčím, výpočetnímu týmu, personálu hotelu Extol Inn a divákům – za to, že udělali atmosféru takovou, jakou ji udělali.                                                                                                

Dešifrovací seznam: