(Luboš Tlučhuba Vencl)
Vítězný pocit, který mě v posledním měsíci přepadnul před Přerovem zůstal. Věřil jsem, že tam desítka spadne, odhad jsem viděl tak na umístění kolem TOP 5. Až v průběhu turnaje jsem se dozvěděl tip BigJohna, prý že skončím třetí. A abychom ty předpovědi měli kompletní, tak do oficiální soutěžní tipovačky jsem za vítěze turnaje suverénně nahlásil: Luboš Vencl. Ne, že bych si věřil až tak příliš (no trošku jo), ale uvažoval jsem tak, že pokud tento typ vyjde, pak budu jistě jediným, kdo jej uhodl. Navíc do každé partie jdu s tím, že ji chci vyhrát a to by se neslučovalo s tím, kdybych na vítěze uvedl někoho jiného. Druhá věc je, že mi je jasné, že nemůžu vyhrát každou partii, kterou vyhrát chci...
První kolo a Mirek Piňos. To nemusí být snadné. Ve čtvrtém tahu hraje Mirek EXOTA (47) a přibližuje se mi na 2 body. Ovšem v tu chvíli již mám v zásobníku složené NEUSTLAV (63), které pár vteřin poté pokládám na desku. Mirek pro jistotu zkouší protest a připisuje si již druhý křížek, když první obdržel za špatné počty. Rozdíl se neustále drží zhruba v relaci padesáti bodů, a to i přes Mirkovo SÝŘIT (45), neboť vzápětí namítá slovo BOČO a ztrácí kvůli třetímu křížku svůj tah. Rozhodnuto však není. Ve hře jsou ještě žolíci. Mirek naštěstí nemá na bingo písmena. Já se o něj pokouším, a tak mě Mirek stahuje až na 30 bodů. Posléze nalézám VYP(U)CUJE (72) a nakonec vítězím o 70. Chce se říct jen o 70. Je to sice slušné, ale na dvě binga by to mohlo být i lepší. Nicméně především to je první bod z celkového počtu šesti (případně více), na něž bych rád dosáhnul. Byl jsem bohužel jediným Poškolákem, který v prvním kole zvítězil. Výrazný výprask dostaly Renata od Pavla Žibřida a maminka od Marie Kolářové, Andrea nestačila na Pavla Vojáčka a Lenka Fuhrmannová překvapivě nestačila na Sáru Matějkovou. Z dalších favoritů zaváhali Romana Vlková s Lenkou Nohavicovou, Iveta Vondrátová se skoro jmenovkyní Yvetou Hlubinkovou či Martina Nohavicová s Jirkou Janatkou, čímž kompenzovala úspěch dcery Lenky. Jen remízu uhrál Michal Přikryl s Marcelou Kouřilovou.
Lehké nebude ani přidání druhého bodu. Ale přes Pepu Nerodila bych snad mohl přejít. No, mohl. Ale zrovna to tak zpočátku moc nevypadá. První dva tahy se snažím nějak protřídit písmenka a mám tak jen 27 bodů. Pepa má naštěstí v tu chvíli jen 33, a tak si říkám, že teď začnu konečně hrát trochu vyšší body. A vskutku mé další tahy jsou 21, 38 a 22 – no, to už vypadá lépe, než úvodních 13 a 14! Jenže je tu malé ale. Oněm třem cifrám vždy předcházely následující Pepovy tahy: NEVOJÁK (68), DRCŮ (42) a KONGY (30). Takže po pěti tazích prohrávám o 70 bodů. Naštěstí si i Pepa vybírá slabší chvilku během dvou tahů jej stahuji o 15 bodů a v tahu dalším pokládám čisté ODMOČÍTE (64). 218:217 pro Pepu. Jeho slabá chvilka naštěstí pokračuje a hraje jen nějakých 11, jenže má dobraná sedmička je vskutku jedinečná. Neříkám, že špatná, neboť je v ní žolík, ale prapodivná je určitě. Kromě žolíka obsahuje ještě Ť, F, Š, Ú, Ě a Z. V časové tísni odehrávám jen ŠAŤ, čímž Pepovi nahrávám na nechutné OVĚŘ+OŠAŤ (31). Naštěstí nalézám žolíkové ztrojené (E)FÚZE (47) a vedu tedy o 16 bodů. Ale jsou zde dvě „ale“. 1)Nero má tempo k dobru, 2)Nero má ještě svého žolíka. Obě ale nakonec nejsou tak žhavá, neboť v ucpané pozici se nakonec podařilo zavřít mně a žolík Pepovi zůstal v zásobníku nepoužitý. V posledním tahu jsem si však zbytečně přidělal potíže a prožil díky své slepotě horké chvilky. Mám na ruce poslední tři písmena a mám je připravena pro slovo PUĎ. To však není umístitelné na desku. Pepa hraje TŘI. Já odehrávám PIĎ a trnu, zda Pepa se svými pěti písmeny nezavře za 20 bodů. Kdyby ano (a se žolíkem to nemusí být nereálné), pak vítězí. Najednou to spatřuji: PUĎ+TŘIĎ! Vždyť mi na to sám nahrál! Achich ouvej. Pepa však naštěstí nezavírá a já tak nakonec o pade vyhrávám. Stále se trápí Lenka. Vítězí sice o 10 bodů, ale pocit ze své hry dobrý nemá. Toto kolo je však pro Poškoláky opravdu příjemné. O 130 vítězí Renata nad Janou Galatíkovou, v závěru pak maminka poráží Milana Roupce. Jen Andrea podléhá Aleně Jankovcové. Z ostatních výsledků. Jindra Sikora rozbořil Chaloupku, jedno z překvapení prvního kola, Lenka Zlámalíková, řádně prohnala Pavla Vojáčka, ač jí nakonec jejích 391 bodů nestačilo. Pavel měl 440. První vítězství mezi dospělými si připsal Sebastián Sázavský, když o 1 bod porazil pana Seidla.
Třetí kolo a Vítek. Věřím si. Nicméně písmenka v úvodních tazích chodí tak, že se partie nevyvíjí úplně přesně dle mých představ. Po osmi tazích vede Vítek o 40 bodů. Přesto nejsem znepokojený. Právě totiž pokládám DOT(V)OŘÍŠ (82). Po Vítkově odpovědi tak vedu o 30 bodů a mám tempo k dobru. „Vím, že to neznamená příliš, protože někde bude ještě druhý žolík a kdyby s ním Víťas složil bingo... Nicméně složit bingo mu snad bude trvat nějakou dobu, během které si snad nějaký náskok naženu.“ Tak tyto myšlenky se mi prohání palicí, když na trojku pokládám obyčejné CPOU za obyčejných 24. Jejich tok však přerušuje Vítek svým OBNOVIV (81). „A sakra, to bingo přichází nějak brzo. Ale to by nebylo to nejhorší. To bingo je čistý a jestli teď dobere toho druhého hlaďoura...“ A mé černé myšlenky se potvrzují v sedmičce písmen pohozené před Vítkem na stole spatřuji žolíka. No tak to je výzva. Vyhrát proti žolíkovi, když o 30 prohrávám... Mám výzvy rád. A tahle je veliká. Veliké výzvy mám nejradši. Nicméně tahle výzva zůstává nevyslyšena. Zkouším jít po bingu, riskovat na trojenkách a prohrávám nakonec o 50 bodů. Závěr tedy dopadl podle předpokladů. Vítek dokázal žolíka využít ještě k navýšení náskoku o 20 bodů. Když se zpětně dívám na průběh partie, pak nalézám tři příčiny. Hlavní z nich je to, že si Vítek dokázal před mým bingem získat dobrou rezervu. Když tuto příčinu pomineme, pak jsou zde důležité další dvě věci. Zaprvé – Vítek dokázal na mé bingo reagovat svým velmi brzy. Zadruhé – já jsem na jeho bingo neměl dostatečný protiúder. Zrovna tah po něm jsem musel odehrát zbavovacích 12 bodů a nevyvinul na Vítka dostatečný tlak. Mít v tu chvíli úplně průměrných 22, mohlo to být jiné. Nicméně nevymlouvám se. Vítek možná měl štěstí, ale mě to nějak strašně nechodilo a Vítek to prostě odehrál líp. Poradil si líp s tím, co mu přišlo. Aspoň mi bude nahánět Buchholze. Vydávám se spořádat první perníček. Renata nestačí na Katku Rusou. Ostatní Poškolačky však vítězí. Lenka se sice nezbavuje utrápenosti, ale přechází přes Mirka Piňose, Maminka přechází přes Marcelu Kouřilovou a Andrea si připisuje první bod, když téměř o 200 poráží paní Seidlovou. Překvapení prvních tří kol se jmenuje Jindra Sikora. Martina Hrubého poráží o 50 bodů. Jaký průser je s ohledem na následný los remíza, poznává Michal Přikryl, když podléhá Monice Koupilové a je na půlbodě ze tří partií.
Čtvrté kolo. Soupeřem mi je Pavel Palička. Opět je mi jasné, že to bude těžké, ale je mi jasné, že vyhrát teď potřebuji. Po šesti tazích vedu sice mírně, jen o 20 bodů, ale i to je dobré. Soupeře však potkává pořádný kusanec štěstí. V minulém kole odehrál šest písmen do slova výkonu a z nové šestky vytáhnul čisté OSEKAVŠI (74). Rázem se situace otáčí a prohrávám o 30 bodů. Narozdíl od partie s Vítkem mám však pádnou odpověď a po dalších dvou tazích ztrácím jen 10 bodů a držím na ruce žolíčka. Pavel mi však během dalších dvou tahů odskakuje zpátky na 30 bodů. Mám již oba žolíky, ale pozice je hodně ucpaná a zbytek zásobníku nevlídný. Díky jednomu z nich se ještě přibližuji na 12 bodů, ale soupeř má zásobník zjevně lepší. Mám připraveno žolíkové V(D)ÁŠ na trojku za 28, jenže by mi zbylo CCK. Rozhoduji se tak nejdřív odehrát K(E)C (17), načež se divím, kamže mi zmizel ten žolík, kterého jsem chtěl dát do toho VDÁŠ. Zkouším poslední zoufalý pokus, ale tuším, že i kdyby vyšel, nebude to stačit. Nevychází. Inu, což. Pavel je jistě černým koněm soutěže a i on mi určitě nažene Buchholz. Netrápí mě ani tak fakt, že mám dvě prohry a už si nesmím dovolit zaváhání, ale to, že v obou prohraných partiích NEBYLO NA CO SE VYMLUVIT. Prostě mě soupeři přehráli. Pavel Palička dokonce proti oběma žolíkům. Těžké si to přiznat, ale byli dnes lepší. Jdu si pro druhý perníček. Děsí mě zjištění, že i po čtyřech kolech mám stejně bodů jako maminka. Té nedala šanci Lída Rusá. Andrea se musela cítit jako na houpačce po téměř dvoustovkové výhře ji čekala dvoustovková prohra. S dnešním osudem Poškoláků, Mirkem Piňosem. Lenka přidává třetí upocené vítězství. Martina Ďuriše poráží o 11 bodů. Renata poráží Dana Baluna. O přestávce jí říkám, že spolu budeme hrát. Vzápětí mi dochází, jak reálné to je a pár minut už ji nalézám na losu vedle svého jména. Odcházím od losu a nepotlačitelně se na Renatu křením. „Co se děje? S kým hraju?“ Neodpovídám, dál se křením a jdu si pro desky. Za zády slyším: „S tebou? To snad ne, to si snad děláš srandu.“
Nekřenil jsem se však z toho důvodu, že bych si myslel, že to bude nějak jednoduché, Renata umí zahrát velmi dobře, křenil jsem se spíš té hříčce osudu. Před začátkem partie Renatu hecuju, ať jde do mě, ať mě bije a nic mi nedá zadarmo. Nejde o formu sebemrskačství, ale chci mít proti sobě odhodlaného soupeře, ne uzoufaného, navíc tuším, že má-li dnes někdo z nás uhrát dobrý výsledek (vzhledem k svým očekáváním) bude to spíš Renata. A v úvodu partie, jako bych snad opravdu podvědomě dělal vše pro to, aby Renata vyhrála. Fakt nevím, zda ty mé slabé tahy byly důsledkem slabého zásobníku a ucpané pozice, nebo mé slepoty. Navíc mě postihuje to, co většinu hráčů, když se nedaří. Nejisté slovo, které bych za skóre 4:0, 4:1, nebo i 3:1 a vedení o 20 bodů bez váhání odehrál, raději při současné mírné ztrátě nepokládám. Navíc neplatným je právě to slovo, které si nakonec vybírám. Vzpruha pro mě, která můj výkon posunuje výš je Renatino bingo. Vede již o víc než 90 bodů. Nechci se vzdát, začínám se rvát, ale Renatě pytlík neskutečně sype. Souběžně s trojnásobkovým sloupcem hraje SMEŤ (32), aniž by měla É. To jí následně přichází její GÉ+EG+ŤÉ (60) se zdá být smrtelné. Pouštím se na samou hranu rizika. Protřiďuji zásobník, věřím, že třeba přijde druhý žolíček mě (prvního položila Renata do svého binga), počítám U. Jsou dvě. Musím riskovat a tak pole před trojnásobkovým řádkem nekončím slovem CODA, ale CODO. V následujícím tahu mi Renata odhaluje zbylé U i žolíka zároveň. XHO(S)U (52). Říkám si, že za tak hrubou chybu by měla být pořádně vytrestaná. Nejen, že XHOSA je nesklonná, ale HO(A)XU by bylo za 84. Myslím, že od momentu, kdy mi Renata položila bingo nedělám nejen v partii, ale v celém turnaji žádnou chybu, přesto bezchybný výkon v posledních dvou třetinách této partie již na vítězství nestačí. Renata měla příliš štěstí a žolíčků. Tohle byla ta partie, která v každém turnaji přichází a jíž nelze vyhrát. Průšvih byl, že před ní byly dvě, které asi vyhrát šly. Pomalu mi dochází perníčky. Horší je to, že mám pořád stejně bodů jako máma. Pravím Martinu Vackovi, že jsem si kromě Vítka a Pavla Paličky vsadil na to, že mi Buchholz bude nahánět i Renata. „No dobrý, ještě si můžeš vsadit třeba na Sebastiána.“ No, jen aby to tak nedopadlo... Na dva body se dostává i Andrea výhrou nad Milenou Žárskou. Pomalu bychom se mohli podívat na to, co se děje na čele. Na tom čele, které já sleduji z uctivého odstupu. Máťa se zuby nehty drží prvního stolu, když o bod poráží Marka Lašťovku. Pavel podbrdský odstavuje Sašu Willerthovou a radost mi dělá i Vítek, který mi stále nahání Buchholz.. Poráží Žížu a má již 5:0. Situace na čele může začít zajímat i Lenku Fuhrmannovou. Nejen, že přidává bod čtvrtý, ale konečně si vylepšuje i TurČas. Pavla Vojáčka odstřeluje 444:269. Stále však je mezi čtyřkami na posledním místě. Své dobré výkony z prvních dvou turnajů potvrzují například i Milena Filipová a Martin Hrubý, jež jsou též na 4:1.
Mít 2:3 a narazit na malého Kuču – to už se dá nazvat pechem. Naštěstí to tentokrát byl jen Kučka. Přivítal mě slovy: „Co ty tu děláš člověče nešťastná?!“ No co mu na to má člověk odpovědět! Mou pozornost však upoutává postava usedající vedle mě. Jarek. Neseděli jsme vedle sebe, když jsme měli 2:0? Naše pohledy se střetávají a beze slov říkají totéž. Prvotní údiv v nich střídá pochopení. Úvodní větu kterou si v nich vidíme: „Co ty tu děláš?“ Střídá pochopení: „Aha asi totéž, co já. Vždyť jak jsem se sem dostal já? Inu to je scrabble.“ A jak se sem Jarek dostal? V třetím kole jej porazil Martin Daněk, ve čtvrtém jej rozstřílel Michal Sikora a jeho neštěstí dokonala Sára Matějková. Zdá se, že Pavouci před svým bardem příliš mnoho respektu nemají. Během partie pak já asi jedenkrát, Jarek pak dvakrát či třikrát kontrolujeme vývoj u partie toho druhého. A jaký vývoj by mohl v mém partiáři Jarek vysledovat? Nejprve můj lehký trhák, když Jirkovi nejprve nepochází SKAVÉ a já tah poté hraji EXŮ (44). To je ve čtvrtém tahu a já vedu o 50 bodíků. Pak by Jarek mohl vysledovat rozdíl držící se 5 tahů nadále na této úrovni a zvyšující se mezi 10.-12.tahem na 110 bodů. Co se tam stalo? Inu nic moc. Jirka nejdřív měnil, pak mu neprošlo (N)EHOSTI napojené na NAPĚN a pak opět měnil. Bingo se mu však stále složit nedaří. Naopak mě stačila jediná zbavovačka a nyní už skládám OBUJEME (96) a vedu o 201. Ke konci Jirka potřetí mění a staví třetí neplatné slovo (OSÁTI) a v závěru už tedy díky žolíkovi snižuje „alespoň“ na 220 bodů. No, trochu jsem si chuť spravil, ale stále je to slabá satisfakce na tři porážky. Kdyby se mi vysokým rozdílem povedly vyhráti zbylé partie, snad by to ještě mohlo dopadnout trochu slušně, ale to nebude ani trochu snadné. Zbývá dodat, že Jarek si vítězství nad Mirem Vaněm ohlídal. Konečně se bodově odtrhuji od maměnky. Ta podléhá Zlatce Balunové. Rozehrává se Lenka a Martina Hrubého poráží 409:329. Utkání pravdy čeká Renatu. Na Hanku Filipovou může mít. Naneštěstí jí pár bodíků schází. Andrea poráží Martina Ďuriše. Svůj dnes kromě mě nemá ani Petr Landa. Je též na skóre 3:3, když podléhá Marii Kolářové. Jindra Sikora pokračuje v dobrých výkonech, poráží Frantu Růžičku a má 4:2.
Marián. Od rána jsem věděl, že má svátek. Pořád jsem jej však míjel, a tak jsem mu přál po druhém kole, když jsme se sešli na místnůstce označené dvěma nulami. Děl, že Pražáci mu pořád gratulují a Pavouci si na něj nevzpomněli. Třeba to během dne napravili. Určitě bude chtít na své jmeniny předvést uhrát kvalitní výsledek. Tahám si svou sedmičku písmen a vidím, že šest z nich dává dohromady slovo PORAZÍ. Honem otáčím to sedmé, hlavou mi probleskují možnosti M, Š, D, R a asi se můžou hodit i další. Jen aby to nebylo nějaké Ť nebo X. A co že je na něm napsáno? Nic. Nakonec se rozhoduji, že to bude Š – PORAZÍ(Š) (70). Příjemný úvod. Dobíraná sedmička vypadá velmi hezky a po zbavovacím HERD (7) již ve třetím tahu skládám LETENKO (62) a vedu o 80 bodů. Opravdu příjemný úvod. Náskok udržuji a mírně navyšuji. Nakonec jej Marián i díky velmi vychc..., totiž vychytralému tahu snižuje a celkový výsledek pak končí na 99 bodech, ale zpět k tomu, co mi Marián provedl. Odehrál prosté a jednoduché JÓ (9) a skončil pole před trpjnásobkem. Věděl, že všechna D i G jsou již na desce a v klidu si tam připravil žolíkový úder. Zkazit to nešlo, tak jsem to nechal otevřené a čekal, co si tam připravil. Byly to CÚ(D)Y (54). Ale vlastně mě to příliš nevadilo. Naopak skoro mě to i potěšilo, je to tah přesně v mém stylu a jsem si téměř jistý, že bych to udělal také (tedy pokud bych to objevil). Ostatním Poškolákům se příliš nedařilo. Maminka dostala dardu od pana Grosskopfa, Renata od Petra Landy, Andrea prohrála s Martinem Kaplerem. Můj spolubojovník z minulého kola, Jarek, si poradil s Mirkem Piňosem. Velký den měl Jiří Kracík. Porazil o 90 bodů Michala Přikryla a připsal si na své skóre již pátý bod. Velmi zajímavá byla situace na čele. Pavel Podbrdský měl na dosah celkové vítězství. Měl nejvyšší TurČas z celého pole a případné vítězství nad Vítkem by mu pravděpodobně zajistilo turnajový primát i v případě prohry v posledním kole. Nicméně Vítek plnil dobře mnou zadaný úkol, zvítězil a i nadále mi zvyšoval Buchholz.. Sám měl TurČas velice nízký, a tak k celkovému vítězství potřeboval vyhrát i v posledním kole, neboť všichni jeho pronásledovatelé měli vyšší TurČas, než on. Byli jimi Pavel, Martin Kuča, který odstavil Ivetu Vondrátovou, Karel Sikora porazivší Sašu Willerthovou a bohužel i Martin Vacek, který v upachtěné partii přešel přes Lenku Fuhrmannovou poměrem 294:269.
Los posledního kola vyřadil z boje o turnajové vítězství Martina Vacka a Karla Sikoru. V boji zůstával Vítek, jenž musel přejít právě přes Karla a Pavel s Máťou, kteří se utkali v přímém souboji o 2.místo, v případě Vítkova neúspěchu o místo první. Martin v této partii neponechal nic náhodě a Pavla rozstřílel 443:272. Nevěděl však, dojde-li si pro místo první, či druhé. Tuto otázku rozseknul Karel Sikora, jenž Vítka porazil, čímž pro sebe urval místo druhé a pro Máťu první. Protože Martin Vacek nestačil na Pavla Žibřida, zůstala na Vítka alespoň bronzová medaile. Já si před tímto kolem říkal: „Tož, dobré je to.“ Potřeboval bych sice vyhrát víc, než o 99, ale poněkud jsem se vyhrabal z těch spodních vod a když dokážu nyní opět vyhrát aspoň o 100, může to být ještě jakžtakž pěkný výsledek. No jo, ale vyhrát o stovku nad Marií Kolářovou? No ano, povést se to může, ale spíš tuším tuhý boj o každý bod. Vědom si potřeby vysoké výhry, jdu v prvním tahu do riskantního ODVIVŠE. Ještě chvíli přemítám, nebude-li v tomto případě jistější předpona DO-, ale nakonec se rozhoduji pro OD-. Novex hlásí eé. Jsem rozhodnut zkusit v příštím tahu DOVIVŠE, ale soupeřka mi k tomu příležitost nedává. Úvodní ztrátu po pár tazích mažu a nadále se přetahujeme o každý bod. Partie je velmi ucpaná, za což jsem celkem vděčný, protože stále nemám žolíka a říkám si, že v této pozici by nemuseli dva soupeřčini žolíci být smrtonosní. Ačkoli v kombinaci s výhodou začínání a tudíž tempa k dobru mohou být velkým problémem. Při předposlední dobírce je soupeřka neopatrná a vidím, že právě jednoho dotahuje. Modlím se, aby tam ještě ten druhý byl a já jej vylovil. „Scrabblový bože, tahle partie je vyrovnaným bojem, dovol nám jít i do férového vyrovnaného závěru s vyrovnanými žolíky.“ Dovolil nám to. Žolíka tahám v poslední dobírce. Soupeřka jej hraje do Č(E)SÁN (24). Oddychuji si, to není smrtelné, ačkoli je to asi nejvíc, co je možné v této pozici nahrát. Najednou však zjišťuji, že mě ten žolík je téměř naprosto k ničemu. JCNVŘE a žolík. JEŘ (12) není moc, ale s tím zbytkem třeba zavřu. Najednou vidím, že nezavřu. Navíc vůbec nevím co hrát. Musím doufat, že soupeřka nezavře a hraju jen mizerné CO. Nezavírá, prohrávám o 9 a Marii zůstávají dvě písmena. Řeknete si: „Vo co gou?“ Má nejmíň 2 body na ruce, takže stačí s VN a žolíkem najít zavření za 6 bodů.“ A vo to právě gou. Nalézám jen VN(E)S za 4, což rozhodně stačit nemusí. Nakonec nalézám schované zalezlé N(I)V+EN+Ř(I)Č+V(E) za 13 bodů a je to bez nervů. Soupeřce na ruce zůstalo Ě, takže by bývalo stačilo i to VN(E)S, ale dobře, že jsem se na to nemusel spoléhat. Vím, že na nějaký dobrý výsledek to je moc malá výhra, ale neskutečně cenná a tvrdě vybojovaná. Zhruba stejná jako ta s Pepou ve druhém kole. Také Jarek se dokázal dostat na 5:3. V posledním kole přehrál Romanu Vlkovou. Z dalších výsledků: Jiří Kracík se rozhodl chytit svou životní šanci za pačesy a dát do posledního kola vše. Využil své možná životní formy a Robertu Vlkovi nasázel 427 bodů. Naneštěstí pro něj však při Robertovi stáli všichni scrabbloví mistři – mistr XU i ti ostatní – a on nahrál dokonce 454. Inu pech. Pro zbytek Poškoláků bylo kolo úspěšné napůl. Renata přehrála paní Grygarovou a Andrea si připsala cenný skalp Vaška Járy. Maměnka prohrála s Markétou Šmídkovou a Lenka dostala nářez od Lídy Rusé a definitivně tak pohřbila všechny své naděje na slušný výsledek.
Vyhlášení výsledků tak pro Poškoláky nebylo nikterak veselé. Nejlepší Poškolák až ve třetí desítce. Mohlo by mě sice trochu těšit, že jsem jím byl já, ale 21.místo je na nic a na ho... a ještě horší je to, že na to samé byly i mé výkony. Jestliže na Kladně jsem zahrál dobře a v Praze mě srazila trocha smůly, pak zde mě srazilo to, že soupeři zkrátka byli lepší a to je to strašné. Jak jsem již psal – NENÍ SE NA CO VYMLUVIT. Hlavně ten výsledek byl poněkud vzdálený odhadům a tipům zmíněným v úvodu komentáře. Aspoň, že v tom závěru turnaje jsem si zachránil zbytky cti :-) Ještě tři místa za mnou skončila Lenka a ani ona nebyla spokojená ani s výsledkem, ani s výkony. Na druhou stranu Poškolácká „druhá vlna“ zahrála na své poměry velmi dobře. Renata sice myslí na výsledky vyšší, než jen těsně kolem poloviny startovního pole, ale připsala si můj cenný skalp a 37.místo pro ni je také velmi příjemné. Pro Andreu jsou pak 4 body ještě cennější, stejně jako skalpy Martina Ďuriše a Vaška Járy. A maminka? Inu asi dosáhla na to, na co v současnosti má. Pravda je, že po tom, jak turnaj rozehrála možná myslela alespoň na tři bodíky, ale nespokojená zřejmě být nemusí.
Nezbývá než věřit, že s Lenkou před Hronovem opět nalezneme ztracenou formu, protože v Hronově je liga a v ní Poškoláci stále míří vysoko. Inu uvidíme, už jsem zvědavý. A hlavně doufám, že nás tam již bude očekávat jaro.