Před několika tahy usedli Poškoláci k souboji se Střelenými Kachnami, zatímco já mířím na třídenní výlet do Bruselu, tedy nejprv metrem na Zličín, pak na Ruzyň a pak do Bruselu...
...Po lehkých zmatcích (na letenku napsali bránu D3, odlet změnili na D1 a neobtěžovali se, aby to dali vědět) nakonec odlétáme s mírným zpožděním. Při klesání k bruselskému letišti mi hlavou běží text Pohody od Kabátů: "...louky, lesy, hejna vran..." Ta krajina vypadá vskutku skoro jako u nás. Jen nikde žádná kráva, žádnej vůl. Před přistáním to docela hází. Později se dozvídáme, že to tu je díky větru od moře běžné.
Ihned po ubytování v Pražském domě, jsme vtaženi do děje. Kachny dělaly potíže Poškolákům na lize a kachny hrají hlavní roli i zde. Usídlily se na zahradě pražského domu - máma s malými. Prý zhruba deseti. Mámu vidíme na zahradě, malé nikde. Pípot slyšíme ze sklepa. Vidíme však asi jen tři. Chceme je přenést na zahradu, ale lov kachen se nedaří. Dvě z nich unikají a posléze padají do díry od jímky, kam jich předtím nejspíš spadlo už víc. Lov kachňátek se mění v jejich záchranu. Tři z jímky vytáhneme, což dává dohromady čtyři. Další vytáhneme bohužel mrtvé a jiná už nenalezneme :-( Pokud byly v jímce tak někde, kam jsme na ně nedosáhli. Posléze jsme zváni na večeři do typické belgické hospody. Od jednoho z našich průvodců se dozvídáme, že byl dnes na rekonstrukci bitvy u vesničky, jejíž jméno si jeden jistý vojevůdce zapamatoval moc dobře. Ještě že Malý Napoleon dnes své Waterloo neprožil :-) *
V pondělí vyrážíme na prohlídku bruselských institucí. V Radě EU je vše velmi rychlé. Náš průvodce - třetí nejvýše postavený Čech v EU - na nás bohužel nemá mnoho času a snad i kvůli tomu nestihneme pořádně nasát atmosféru. Lidé jsou zde jaksi "strojení", jednací sály vypadají jako běžné jednací sály, kafe prý není nic moc (já ho nepiju, tak nevím), a tak si jediný výraznější zážitek odnáším z ručně mačkaného džusu. Jo, džusy Belgičani zkrátka umí.
Zvedáme kotvy z radní kantýny a vydáváme se do Evropského parlamentu. Zde je vše úplně jiné. Jeho budovy mají styl. Naše průvodkyně je sice níže postavená, ale zato příjemnější a otevřenější. Visačky, které zde dostávají mají styl, lidé tu jsou usměvaví a přátelští (hned bych s nimi pokecal - umět francouzsky a nebýt na štíru s angličtinou). Průvodkyně potvrzuje, že je tomu skutečně tak. Mnozí prý tvrdí, že v jiných institucích by nepracovali a prý jsou zde k potkání i mladíci s dredy - což ji docela zaskočilo a v jiných institucích by to bylo nemyslitelné. Zažíváme však EP netradiční. Staří poslanci zde již nejsou a noví zde ještě nejsou, takže je všude zvláštní klid. Nevím, je-li to dobře, nebo ne. Je fajn, že se nikonu nemotáme pod nohy a můžeme si vše v klidu prohlídnout, ale zase bych rád zažil ten pravý šrumec. Přesto vbudově jistě pár set lidí je. A kde jsou všichni, když není co na práci? Inu, jako v Čechách - v levné poslanecké jídelně. Tedy nevím, jak v té české, ale nutno říct, že v té eurobruselské vaří výborně.
Na závěr dne ještě malá procházka kolem královského paláce a cesta do Českého domu. Jsem si naprosto jistý, že do něj nás naši hostitelé z domu Pražského berou jen proto, abychom pochopili, oč lépe na tom jsme a vážili si svého ubytování. Když se tedy vrátíme do pražského domu, poskytneme ještě krátké interview pro rozhlas. Našeho průvodce čeká těžká dřina se stříháním, nás sprcha a postel a jsme tak svěží na společnou večerní cestu do další z belgických hospůdek.
Úterý se probudilo v krásném rozmaru do slunečného dne. Až do večera máme volno k prohlídce města. Kotvy zvedáme ve čtvrt na deset a prvním cílem je Atomium. Cestou k němu a zpět důkladně poznáváme bruselské metro a nutno říct, že Praha vítězí. Soupravy metra i prostředí a atmosféra jsou v Praze příjemnější, útulnější. V místních stanicích jsou zdi často snad takové, jak byly vyhloubené. Neobložené, šedé, místy vlhké. Některé stanice sice mají výzdobu v podobně různých "sousoší" či barevných obrázků, ale ani ty nemohou překrýt šeď stanice. Nutno však Bruselu přiznat výrazně jednodušší přestupy. Dopolední špička je pak ůplně stejná, jako ta pražská, ale tady jsme na výletě, takže nám tolik nevadí.
Atomium je krásné. A ohromné! Stejně jako u Vítězného oblouku mě zaráží jeho monumentalita! Na internetu to tak nevypadalo 8-)) Na cestě zpět do centra nás opět zarazí jednoduchost přestupů. Je to tak jednoduché, až z toho máme zamotanou hlavu :-)
Zamotanou hlavu máme i po výlezu z metra. Tedy ne zcela, zorientujeme se dobře. Alespoň si to myslíme. Když však cestou na Velké Náměstí... Po chvíli zjišťujeme, že ulice na štítech domů se neshodují s ulicemi v mapě - mimochodem - dvojjazyčné názvy ulic - to je taky krásný bordel (:o). Ale to nic neznamená, byli jsme varováni, že mapa není nejpodrobnější a já i otěcko máme orientační nesmysl kvalitní, časem se určitě chytneme. Jakási mapka potvrzuje naši naději. Ulice na domech ji zase snižují. Když se však nechytáme již delší dobu a jsme na větším náměstí, jež by jistě v mapě mělo být, rozhodnu se otázat kohosi z místních. "Půjdete rovně, pak doprava na stanici Gare Centrale..." ...a dál už nevnímám. Z Gare Centrale jsme vyšli... Nicméně díky radě domorodce se konečně orientujeme a víme, kde jsme. Dojdeme na Gare Centrale a hle - všude šipky na Velké Náměstí. Holt jsme zvolili špatný výlez z metra.
Než na hlavní náměstí dojdeme, vychutnáváme ještě jeden výjimečný zážitek. Belgické vafle. Teda povím vám - zvykl bych si na ně, hmmmm... Pak už Velké Náměstí, soška čurajícího panáčka a cesta nádhernými uličkami plnými cihlových domků (které mě osobně naschly mnohem víc, než Náměstí a panáček). Míříme na další pěkné náměstí, jež nám bylo doporučeno. Vzhledem k posledním úspěchům s mapou se odvažujeme odbočit z hlavního proudu a vedlejší ulička nás zavede do náramného zákoutí. Táta by šel dál, ale já si vymíním, že aspoň na chvíli se na lavičce rozvalím a budu se kochat. Být v Bruselu sám, nebo s někým, kdo nespěchá, vydržel bych na ní ležet možná do doby, než by začlo pršet. A vězte, že déšť je sice prý typicky belgické počasí (stejně jako v Anglii), ale typicky belgické počasí nás naprosto míjelo a bylo náááádherně. No nic, jdeme dál, dojdeme tedy na další náměstíčko a od něj již míříme směrem domů. Máme dost času na to, abychom ulevili nohám, osprchovali se a večer nás čeká vernisáž výstavy o Emmě Destinnové. Na úvod jsou jakési proslovy, pak nějaké operní trylkování. Je to celkem pěkné. Italštině sice nerozumím, ale zní to celkem fajn. Pak už je výstava otevřena. Na informace o Emmě se mě ale neptejte. Kdyby tu žranici tevřeli později, možná bych si o ní i něco přečetl. Takhle mým hlavním zájmem bylo šampaňské, vynikající sýry a všechna možná masa. Jakési plátky evidentně drůbežího masa jsou docela malé a mně se na mysli vkrádá podezřelá myšlenka. Vyhledávám našeho hostitele: "Povíte mi, jak to dopadlo s těmi kachnami? Nějak jsem je za celý dnešek neviděl..." Dostává se mi ujištění, že ta čtyři mláďata byla odchycena a stará uletěla. Budiž, budu tedy věřit, že jsem krom těch ryb jedl kuře a ne kachnu...
Ale vás by možná zajímal i scrabble, že? Tak tedy stručně:
1.kolo: Nerobité poráží Kómáky, Kachny Záškoláky, Túzy Záškodníky. Paluba si připisuje lepší remízu s Parnasem (za zmínku stojí výsledek mezi Pavly: Podbrdský - Žibřid 529:276), Ýáčci se Sirotky, Poškoláci nakonec vyrýžují druhý bod se Sklípkany. Dané je, že Věrka poráží Aleše a Jana prohrává s Kapříkem. Já vedu nad Yvettou, Milan prohrává s Ivošem. Obě partie však otáčí jediný tah. Milanovi pomáhaá ztrojnásobené ŠTVÁČŮ, já jsem vzhledem k svému zásobníku donucený trojku rozehrát také. ŤÁPA se zdvojeným Ť je smrtící. Nakonec prohrávám těsně o 7 bodů. Milan už má výhru téměř jistou, ale hraje se o každý bod. Rozhoduje Ivošovo neplatné AGORE, nebý jej, možná mohli bonusový bod mít Sklípkani.
2.kolo: Sklípkani si připisují lepší remis Ýáčky (a to i přes dvousetbopdovou tragedianovu výhru s Mariánem 534:313), Túzy se Sirotky. Nerobité poráží Záškodníky, Parnas Kómáky, Kachny Palubu. Poškoláci nakonec vítězí nad svými bratry. Martin drtí svého tátu vysoko 460:185, já hraju v první půlce s Dášou strašně. V druhé půlce dotahuju co se dá, ale nakonec je z toho druhá prohra, opět o 7 bodů. Věrka úspěšně odolává tlaku Honzy Kovaříka, Milan zvládá těžkou koncovku s Blankou velmi zkušeně.
3.kolo přináší nečekané výhry Záškoláci nad Ýáčky a Sklípkanů nad Túzy a čekanou výhru Kachen s Kómáky. Sirotci mají lepší remízu se Záškodníky, Parnas s Nerobity (v Žížově partii padá třetí pětistovka dne a druhá v jeho partii - tentokrát je na vítězné straně a drtí Lidunku 565:300) a Poškoláci s Palubou. Máťa se protrápí partií s Martinem Vackem, Milan vysoko drtí Martina Hrubého, Jana úspěšně odráží tvrdý nápor Jardy. Velkou pochvalu zaslouží i Věrka, která proti dvěma žolíkům a dvěma bingům plus extra výživnému ŠPIÓNĚ udržela přijatelnou ztrátu asi jen 50 bodů.
4.kolo: Záškodníci si připisují lepší remízu s Parnasem, Sirotci se Sklípkany. Túzy poráží Záškoláky, Kachny Nerobity, Ýáčci Palubu. Nás čekají Kómáci. Věra s jistotou poráží Moniku Koupilovou, Martin též bez potíží Radka Mannheima. Já hraju s Martinou Iliasovou poprvé v životě. Hned na začátku poznávám, že rukopis Petra Landy a defenzivní obranná hra jsou u ní naprosto patrné. Inu co, už jsem se naučil hrát i ucpané partie... Jenže pak položí Martina čisté bingo, chvíli poté i bingo žolíkové a ke všemu ani jedním z nich pozici nerozehraje a ponechává ucpanou. Se ztrátou 100 bodů a hnusy v zásobníku není v ucpané pozici šance na obrat, v závěru se sice zásobník prostříbří, ale bingo mi přáno není. Kdybych nehrál na bingo, možná jsem mohl prohrát o méně než 102, takhle máme všichni nervy napnuté k prasknutí. Martin s Věrou udělali dohromady +110, já mám -102 a Jana hraje s Míšou Marečkovou nečekaně až příliš vyrovnanou partii. Bůh suď, která z nich nakonec vyhraje a o kolik. Partii pro sebe nakonec získává Jana o 2 body a Poškoláce si v zápase s posledním týmem nakonec připisují plné 3 body, i když jsme klidně mohli skončit s jediným.
5.kolo: Paluba uhrává lepší remis s Túzy, Kachny s Parnasem, Sirotci se Záškoláky a Záškodníci se Sklípkany. Ýáčci poráží Kómáky a Poškoláci Nerobity. Poškoláckou sestavu v níž jsem se na psal na místo poslední podávám Lídě a hned dodávám, ať se napíše na spodní řádek. Před oznámením losu jí pak říkám, že se na ní těším. Nenechávám se zmást ani dotazem, jak vím, že hraju s ní. S kým jiným by asi mohla hrát. Před partií k tomu dodává, že šli zkrátka na jistotu. A opět to Lidunce se mnou jako obvykle chodí a tah co tah se mi vzdaluje. Naději mi přináší žolík v zásobníku. Za chvíli se objevuje i druhý. Naštěstí bingo neskládám dlouho a skóre je srovnáno. Následuje mohutný Lídin tlak, kdy několik tahů nejde pod 30. Hraju sice za méně, ale naštěstí za dost na to, abych se udržel v kontaktu, v závěru se přibližuji a trochu šťastně se mi daří rychle zavřít a zvítězit na odečet o 4 body. Martin poráží Nera. Jana si není jistá slovem ZKOJ, zahraje tedy s Ďurim na jistotu, díky čemuž nevítězí a je to remíza, ale ta nám bohatě stačí. Milan vede o stovku s Břeťou, žolíci jsou u Břeti a Milan to drží ucpané jak to jde. Když se táže: "Jak jsme na tom?" je udiven mou odpovědí: "Vyhráli jsme." "Už máme tři?" "Dva a půl :-) " Partii nakonec ubetonuje a vítězí.
6.kolo přináší jedinou remízu. Sklípkani naše bratry poráží až "v prodloužení". Nerobité poráží Ýáčky, Kachny Záškodníky (tento souboj přináší další pětikilo: Michal Sikora-Radek Baďura 548:325), Túzy Kómáky a Sirotci Palubu. Všechny zápasy navíc končí dnes už nepříliš častým kanárem 4:0. Z týmu Parnasu jsou Zbyněk v partii s Milanemi a Tomáš Rodr se mnou jen za diváky, Věra poráží Kracíka, a tak Janina prohra s Žížou znamená pouze a jen to, že nevítězíme s čistým kontem, ale "jen" 3:1 :-)
Do 7.kola ještě postavím sestavu lovců Střelených Kachen, podívám se na první minuty lovu a zhruba po pěti tazích odcházím s následujícími poznatky: Milan hraje se Sobim vyrovnaně, ale má 7 souhlásek, zatímco Sobi dobrý zásobník. Věrce to s Žanetou nechodí, ta má naopak vše nač pomyslí. Tyhle dvě partie tedy vypadají na prohru. Máťa s Terkou se podarovali bingy a Terka chystá další. Díky tomu Martin utíká. Říkám si, že Terka bingo dá, ale věřím, že Martin to dokáže uhrát. Jana má s Michalem náskok větší než Máťa, na druhou stranu Michal je nebezpečnější, než Tereza, ale i zde věřím ve výhru a odcházím tedy s tím, že to vypadá remízově. Předpoklady se nakonec potvrzují. Sobi s Žanetou nakonec vítězí vysoko, a tak je pro nás díky výhrám o 2 a 11 bodů i horší remíza důležitým výsledkem. Opět je to jediná remíza kola. Nerobité poráží Túzy, Záškodníci Záškoláci, Sirotci Kómáky, Parnas Ýáčky a Paluba i přes odchod Jardy Kodyma Sklípkany.
V 8.kole pak Paluba bez Jardy Kodyma poráží těsně Záškoláky 2,5:1,5 a nastoluje tak otázku, zda neměla bez Jardy a ve třech odehrát celý den. Evidentně jí to šlo. Sirotci poráží Nerobity, Ýáčci připravují o neporazitelnost Kachny, Sklípkani poráží Kómáky. Jen bod za horší remízu získávají Túzy s Parnasem. Máťa, který téměř celý den hraje bez žolíků nestačí na Markétu, Radek přehrává Janu, Milan drtí vysoko Evu. Věrka tak hraje v dramatické koncovce o to, zda odejdeme bez bodu, nebo s body dvěmi. Kapitán závěr tento partie neviděl, ale zástupce - sám Velký John - pěl na Věrčin závěr chvalozpěvy, takže mu to věřme.
Suma sumárum. Turnajovou neporazitelnost udrželi kromě nás jen Sirotci, navíc pouze Střelené kachny odešly ze zápasu s námi s více body. Druzí končíme za Kachnami právě jen o horší vzájemný zápas a díky četným ztrátám Túzů (z posledních 2 kol vyrýžovaly jediný bod) jsme se ujali vedení a to i s docela pěkným náskokem. Takže Poškoláci díky, zahráli jsme skvěle! A jen tak dál!
* Dnes je 21.června. Waterloo bylo 18.června, ale tyhle rekonstrukce se holt dělají o víkendech...